Archiv rubriky: Účinkující 2020

Elżbieta Wójcik-Leese

Elżbieta Wójcik-Leese pracuje s angličtinou, polštinou a dánštinou. Její multilingvální texty se objevily v publikacích Wretched strangers (2018), Other Countries (2014) a Metropoetica (2013). Do angličtiny přeložila polské sbírky Nothing More (Krystyna Miłobędzka, Arc, 2013) a Salt Monody (Marzanna Kielar, Zephyr Press, 2006). Její připravovaný výběr básní Marcina Świetlickiho, Night Truck Driver, vyjde v nakladatelství Zephyr Press v roce 2020.

Elżbieta Wójcik-Leese writes with/in English, Polish and Danish. Her multilingual Thirst in Three Directions is due in 2022. Her English selection from the Polish Krystyna Miłobędzka, Nothing More (Arc, 2013), was shortlisted for the 2015 Popescu European Poetry Translation Prize. Most recent translations include Małgorzata Lebda’s poetry for Versopolis and Marcin Świetlicki’s Night Truck Driver, forthcoming from Zephyr Press. She co-curates ‘Transreading’ courses on transnational and hybrid poetries for the Poetry School in London, the series which started with ‘Transreading Central Europe’.

Alexandra Büchler

Alexandra Büchler je editorka a ředitelka evropské literární platformy Literature Across Frontiers. Pracuje s anglickým, českým a řeckým jazykem.
Publikovala překlady prózy, poezie a literatury faktu, zejména o českém modernistickém umění a architektuře. Deset let byla redaktorkou edice Arc Publications „New Voices from Europe and Beyond“, nazvanou seriál „Six Poets“ a upravovala a částečně překládala „Six Czech Poets“.
Alexandra Büchler is director of the European literary platform Literature Across Frontiers, and an editor and translator working in English, Czech and Greek. She has published translations of prose, poetry and non-fiction, particularly on Czech modernist art and architecture. She was series editor of Arc Publications’ ‘New Voices from Europe and Beyond’, called the ‘Six Poets’ series, for a decade, and edited and co-translated Six Czech Poets for the series.

Dana Ema Hrušková

Dana Ema Hrušková, nar. 1968

Narodila se v Hořicích v Podkrkonoší, vyrůstala ve velké rodině olašských a slovenských Romů, manželstvím jejich rodičů se propojily dva světy různých romských kultur. Dana ovládá oba dialekty romského jazyka, více používá slovenskou romštinu, tvrdí, že je to jazyk její matky.

Vystudovala střední ekonomickou školu, v roce 1987 maturovala.

Od roku 1993 – 2007 podnikala společně se svým manželem ve společné firmě.

Po rozvodu začala pracovat ve státní sociální sféře. V současné době pracuje jako terénní sociální pracovnice na Úřadu městské části Praha 9 a lokální konzultantka v Agentuře pro sociální začleňování.

Tvrdí o sobě:

” Neumím žít normální život, jsem průserářka od mládí, vidím věci jinak, než jak je vidí ostatní” , říká o sobě  Dana Hrušková.

” Mým životním mottem je ” Laskavost je víc než inteligence. ”

Dalším mým oblíbeným mottem je ” Čím horší to je, tím víc mě to baví.”

K psaní povídek mne přivedla moje sestra. Píšu nejčastěji o lásce, o rozchodech, o domácím násilí, píšu prostě o ženském světě a srdci. Další žánr, kterému se věnuji, je doslova o mých snech. Říkám jim “snové povídky”. Píšu ihned po ránu o tom, co se mi zdálo a někdy je to fakt zajímavý… Mistr Freud by se divil. V mé profesi sociální pracovnice je nutný nadhled a jistá tolerance ke slabostem lidí, který se odráží v mých povídkách. “

Ester Fischerová

Ester Fischerová se narodila 1.7.1992 v Praze, kde od té doby žije. Vystudovala filosofii a religionistiku na FF UK a scenáristiku na FAMU. Momentálně se živí jako pracovnice přímé péče v chráněném bydlení pro lidi s kombinovaným postižením a PAS. Vydala básnické sbírky “Ale co kdyby” a “Duše je ryba”.

Martin Fischer

Martin Fischer, narozen 1997, studuje sochařství na pražské AVU, je členem hnutí Univerzity za klima.
“Poslední dobou na papíry kreslím a píšu poznámky a výkřiky, ze kterých sestavuju básničky.”

Luís Filipe Castro Mendes

Luís Filipe Castro Mendes vydává své básně, jejichž společným jmenovatelem je především intertextualita, již od počátku 80. let. Svět zná tohoto autora také jako politika, který v letech 2016–2018 zastával funkci portugalského ministra kultury, a diplomata, jehož kariéra zavedla do nejrůznějších koutů světa. Život jako cesta je i ústředním tématem jeho nejnovější sbírky Outro Ulisses Regressa a Casa (2016).

Ana Luísa Amaral

Ana Luísa Amaral přednáší na Filozofické fakultě Univerzity v Portu, kde se věnuje srovnávacím literaturám, feministickým a genderovým studiím. Její poezií se nese výrazný angažovaný hlas, v básních je pro ni však důležitá také nadčasovost a možnost obsáhnout v několika verších celý svět. Autorčino dílo čítá na dvacet básnických sbírek, z nichž mnohé byly přeloženy do cizích jazyků. Nejnovější je sbírka What’s In a Name (2017). Ana Luísa Amaral vydala také knihu esejů a několik dětských publikací.

Jana Orlová

Jana Orlová (*1986) je básnířka a performerka. V roce 2012 vydala v nakladatelství Pavel Mervart sbírku Čichat oheň s vlastními ilustracemi, v nakladatelství Větrné mlýny pak v roce 2017 druhou sbírku Újedě. V roce 2018 a v roce 2014 byla zahrnuta do sborníku „Nejlepší české básně“ nakladatelství Host. Její básně byly přeloženy do rumunštiny, ukrajinštiny, běloruštiny, polštiny, maďarštiny, bulharštiny, řečtiny, angličtiny, španělštiny, arabštiny a hindštiny. V roce 2017 získala ocenění Objev roku na festivalu Next Wave za to, že „přirozeně a s lehkostí popírá hranice mezi literaturou, výtvarnem a divadlem.“ V roce 2020 získala ocenění Dardanica. Je šéfredaktorkou kulturní rubriky Polipet.cz.

Ottilie Mulzet

Ottilie Mulzet je překladatelkou z maďarštiny a mongolštiny. V roce 2019 jí byla udělena US National Book Award/Národní knižní cena za překlad knihy Návrat barona Wenckheima domů (autor László Krasznahorkai) a v roce 2020 získala cenu Tibora Déryho. www.ottiliemulzet.net

Noemi Jónsson

Noemi Jónsson
Noemi, též známá jako Elektra730, píše od deseti let. Zabývala se povídkami a skládáním písní a textů, ale básnění nakonec zvítězilo. Na hudebním gymnáziu byla pozvána k poezii četbou Préverta, Appolinaira, Seiferta, Jáchyma a Filipa Topola, Pavla Zajíčka… Její poezie je inspirovaná Prahou, přáteli, nadějí, láskou a dospíváním skrze chyby.

Kinga Tóth

Kinga Tóth (1983, Sárvár, Hungary) píše maďarsky, německy a anglicky. Básnířka, hudebnice, zpěvačka a performerka. V angličtině vyšly sbírky ARTY (BIRDS LCC, 2018), Village 0-24 (Melting Books, 2016), v maďarštině a němčině All Machine a The Moonlight Faces. Byla rezidentkou Iowa International Writing Program. Její práce byly obsaženy v Colony, POETRY, York Literary Review, Wretched Strangers Anthology, Words Without Borders, Asymptote. Vítězka Hugo Ball Förderpreis 2020 za intermediální a literární práce a Bernard Heidsieck Price vyhlašované centrem Pompidou 2020. www.kingatoth.com

Radek Fridrich

Radek Fridrich (1. 12. 1968) vydal řadu sbírek v nakladatelství Host V zahradě Bredovských (1999), Molchloch (2004), Žibřid (2006), Krooa krooa (2011), za niž získal cenu Magnesia Litera za poezii v roce 2012. Několik jeho knih je česko-německých např. Nebožky/Selige (2011) nebo Linie S1 (2019). V loňském roce byl spolu s Danem Jedličkou editorem ročenky Nejlepší české básně 2019. Žije v Děčíně.

foto: Jan Hrouda

Matěj Senft

Matěj Senft (*1999) je básník a esejista. Vystudoval knižní kulturu, nyní studuje religionistiku a judaistiku na HTF UK. Jeho texty byly dosud publikovány časopisecky v Hostu, Tvaru, Revue Prostor, Okruh a střed, anglicky ve Word Addict a na internetové platformě Nedělní chvilka poezie. V rámci rezidenčního pobytu ČLC v Broumově připravil dva cykly básní: Nic nového pod sluncem a Vyčetl jsem z koster mrtvých vlčat. Zaměřuje se v nich na vztah mýtů, lidí, zvířat a rostlin. Žije a pracuje v literárním odvětví v Praze.

Radek Štěpánek

Radek Štěpánek (*1986), básník, redaktor, rybář. Narodil se v Prachaticích. Vystudoval mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně, později magisterský obor Humanitní environmentalistika tamtéž. Vydal pět básnických knih, poslední u nakladatelství MUNIpress s názvem Hic sunt homines (2018). V nakladatelství Adolescent mu téhož roku vyšla básnická skladba Eroze. Spolu s Vojtěchem Kučerou pořádá od roku 2011 setkání básníků v Netolicích a na zámku Kratochvíle nazvané Děkujeme za vaše básně. Pracuje v oddělení propagace brněnského nakladatelství Host.

Vojtěch Vacek

Vojtěch Vacek (*1993) vystudoval knihkupectví a vydavatelskou produkci. Pracuje jako knihovník. Podílí se na organizaci autorských čtení. Spoluzaložil a pořádal malý literárně-kulturní festival Zlatoválky. Spolupracuje na mezinárodním festivalu Den poezie. Roku 2015 vydal v edici H_aluze sbírku Schopní jsou ti s chlopní (dostupná na FB profilu autora), v současnosti chystá k vydání druhou sbírku Měňagon. Publikoval v Psím vínu, Tvaru, Lidových novinách, Lemurii, na nedelnichvilkapoesie.cz , flog.cz, poli5.cz, v benefičním Sborníku pro Kuchařky bez domova a jinde. Je spoluautor scénáře k dark fantasy tahové strategii Mystic od herního studia Pipe Dream. Hraje na basovou kytaru v kapele Představy postavy.

Jan  Škrob

Jan  Škrob (*1988). Na svém kontě má dvě sbírky: Pod dlažbou (2016) a Reál (2018). V roce 2015 byl zařazen do sborníku Nejlepší české básně 2015 a o dva roky později byl nominován na Literu pro objev roku. V roce 2018 získal třetí místo v soutěži Básne SK/CZ a zvítězil v Drážďanské ceně lyriky. Na Radiu Wave moderuje pořad Hergot! a komentuje v rubrice Prolomit vlny. Žije v Praze.

Mária Uhrinová

Narodila se na západním Slovensku, ale od studií dramaturgie na pražské DAMU žije v Praze. Působila v několika pražských divadlech, Čro a ČT, učila na uměleckých školách. Věnuje se dramaturgii, produkci a kritice, píše poezii, prózu i divadelní hry. Publikuje knižně, časopisecky i na autorských internetových platformách. Už přes dekádu se věnuje „dramaturgii věřeného prostoru“, kdy vnáší umění do přírody, do objektů, zdánlivě nevyhovujících, prezentuje literaturu a umění v poli, v parku, v opuštěné kapli. Pro místní v  Praze 10 festival DEN POEZIE  vlastně objevila a od roku 2013  ho organizuje každoročně. Kromě něho pořádá celoroční akce v rámci Malešického literárního salonu a podzimní vystoupení literátů v rámci sousedského

festivalu Zažít město jinak.

Jan Sojka

Jan Sojka – narozen 13. září 1973 v Plzni. Vystudoval bohemistiku a historii. Věnuje se próze i poezii. Vydal např. povídkový soubor Rodina a jiné regály (Host, 2020) nebo román Učitel je ve třídě sám (Artes Liberales, 2018). Je autorem čtyř básnických sbírek, např. Směr spánku (Weles, 2006) nebo Sesuv noci (Weles, 2019), která v témže roce vyšla v překladu Eriky Abrams v Paříži – Éboulis de nuit (Revue K, 2019). Rovněž je zastoupen ve sborníku věnovaném Ludvíku Kunderovi Bezpodmínečné horizonty (Weles, 2010) a v antologii Krátká báseň (Protimluv, 2020).

Alois Marhoul

Alois Marhoul (24. června 1951) je český básník a spisovatel.

Je členem Obce spisovatelů ČR, členem Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Získal mnohá ocenění, mimo jiné: čestné uznání  (1974) a druhé místo (1992) v soutěži Šrámkova Sobotka, dvě třetí místa v celostátní soutěži Mladé literární Louny (1976, 1978). Jeho verše byly přeloženy do slovenštiny, němčiny, polštiny, španělštiny a ukrajinštiny. V roce 2013 byl zařazen do životopisné encyklopedie Hubners: Who is Who v České republice a v roce 2014 byl zařazen do digitální knihovny básníků 185 zemí všech dob: POETAS SIGLO XXI ANTOLOGIA DE POESIA + 12 000 POETAS de 185 PAISES (EDITOR: Fernando Sanchez). V roce 2017 byl zařazen do Encyklopedie osobností České a Slovenské republiky Britishpedia published by BRITISH PUBLISHING HOUSE . Od roku 2009 uděluje tzv. „Mobelovu cenu“  za nejlepší českou básnickou sbírku. Spolu  s básníkem Ondřejem Hníkem pořádá každý měsíc  v kavárně Duše v peří poetické pořady Sdílená poezie a čtvrtletně  Česko-slovenské dotyky ve Slovenském domě v Praze.  Vydal 14 básnických sbírek.

Dagmar Plamperová

Dagmar Plamperová (1982) nedostudovala bohemistiku a rusistiku na FF UK v Praze. Živila se jako korektorka Lidových novin, deníku Metropolitní expres a redaktorka zaniklé zpravodajské stanice Z1. Dva roky pracovala v KFC. Pak odcestovala na sever Walesu, kde strávila čtyři roky. V současnosti koordinuje dění na Mariánském náměstí – podílí se zde na organizaci kulturních akcí za Městskou knihovnu v Praze. V roce 2019 debutovala sbírkou minimalistických básní Z naší louky (Malvern). Ukázky z rukopisu Wales a dál vyšly v časopisech Souvislosti a Protimluv. Poezii publikovala také v Tvaru a na serverech Dobrá adresa, Nedělní chvilka poezie a iLeGaLit; recenze v Lidových novinách, A2 a v Tvaru. Kromě psaní maluje, zpívá a boxuje.

Anna Beata Háblová

Anna Beata Háblová – básnířka, architektka, teoretička. Publikovala básnické sbírky Kry (Mox Nox, 2013), Rýhy (Arbor Vitae, 2015), Nevypínejte (Dauphin, 2018) a básně i povídky v literárních časopisech. V kulturním centru Dominikánská 8 moderuje večery s tématy poezie, umění a architektury. Za architektonické návrhy i teoretické práce získala ceny YoungArchitectAward 2010 nebo YoungPlanningProfessionalsAward 2012. V roce 2017 jí vyšla populárně naučná kniha Města zdí o historii, interpretaci a východiscích obchodních center ve vztahu ke městu. Od roku 2018 přispívá do Ranních úvah na rozhlasové staniciČRo Vltava. Její poslední knihou na pomezí žánrů jsou Nemísta měst (Host, 2019) o opomíjených, pomíjivých a míjených místech.Je členkou Asociace spisovatelů.

foto: Ladislav Zedník

Olga Stehlíková

Olga Stehlíková (1977), vystudovala bohemistiku a lingvistiku na FFUK v Praze. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka, editorka a literární publicistka. Byla editorkou literární revue Pandora a redaktorkou literárního on-line Almanachu Wagon, připravovala magazín Tvaru on-line Ravt. Připravuje a moderuje dva pravidelné pořady věnované literatuře na stanici Český rozhlas – Vltava.
V r. 2014 vydalo nakl. Dauphin její básnický debut Týdny, za který r. 2015 získala cenu Magnesia Litera za poezii. Sbírka Vejce/Eggs (Dueta) vyšla v unikátní úpravě v listopadu 2017, spolu se stejnojmennou LP deskou s hudbou Tomáše Brauna, napsanou na vybraná dvojverší z této sbírky S básníkem Milanem Ohniskem napsala pod pseudonymem Jaroslava Oválská sbírku společných básní Za lyrický subjekt (Druhé město 2018). V témže roce publikovala svou druhou řadovou sbírku Vykřičník jak stožár /Portréty (Perplex 2018). Povídky publikovala v časopisu Host a Dobrá adresa. Kniha pro děti Kluci netančej! vyšla v nakladatelství Portál na jaře 2019 s ilustracemi Lukáše Fibricha a pohádkový příběh Kařut a Řabach na podzim r. 2019 v nakl. Běžíliška s ilustracemi Barbary Šalamounové. Její básně byly přeloženy do 7 jazyků.

Marie Iljašenko

Marie Iljašenko (nar. 1983, Kyjev) básnířka a spisovatelka. Debutovala v roce 2015 sbírkou Osip míří na jih (nominace na cenu Magnesia litera), sbírka Sv. Outdoor vyšla v roce 2019. Za své básně byla navržena na několik cen. Píše také povídky, pravidelnými sloupky přispívá na server iLiteratura. Pracuje jak nakladatelská redaktorka a překladatelka, překládá z polštiny a ukrajinštiny. Žije v Praze.

Autor fotografie: Dirk Skiba

Jan Kunze

Jan Kunze

Básník, textař, zpěvák, performer, dramaturg, kurátor výstav výtvarného umění a činorodý organizátor kulturního života.

Jeho čtenářsky úspěšná první sbírka Hičhaikum (2004) vyšla celkem ve třech vydáních. V roce 2007 publikoval pod názvem Po tmě chuť bibliofilii
obsahující tři jeho novější básně. Svou druhou řadovou sbírku autor vydal o rok později pod názvem Dekadent dezert (v roce 2012 vyšlo její druhé
vydání). Spoluzakládal nezávislé nakladatelství Perplex se kterým organizuje Opavský básnický maraton, Den poezie v Opavě a cyklus autorských čtení Nadějné vyhlídky. V roce 2020 vydal sbírku Monstre charmant. Publikoval v časopisech Host, Protimluv a v několika antologiích např.
ostravská Briketa, Od slowa ke slovu a mnoha dalších. Výběr z jeho básní několikrát zazněl v rozhlasovém pořadu Zelené peří včetně jeho „živé“ verze v brněnské Huse na provázku. V roce 2018 se režijně a herecky podílel na vzniku představení Jam session s beatníky. Je iniciátorem a realizátorem projektu Opavského Poeziomatu.

Jako zpěvák a textař působí v rockových skupinách KOFE-IN a Munroe. Od roku 2004 vystupuje s hudebně-recitačním Hičhaikum projektem, který se představil v rámci řady autorských čtení, básnických dílen, dramatických a hudebních festivalů. V roce 2010 projekt natočil své první CD Hlavně nepanikař!. Podílel se na vzniku hudebně-literárního projektu Abendland. Inicioval a připravil několik výstavních projektů, některé z nich se objevili v
galeriích po celé České republice.

Petr Slabý

Petr Slabý je když (podle jeho ženy) květinka rozkvétá a sluníčko vychází. Kromě toho publikuje bytelné hudební kritiky a občas režíruje.
Poezií se zaobírá celý život. V současné době povětšinou vidí poezii v úkonech všedního dne.

Pavla Jonssonová

Pavla Jonssonová učí na Anglo-americké vysoké škole v Praze. Působila v skupinách Plyn, Dybbuk, Zuby nehty, Mimozemšťanky. Momentálně hraje s Loutkami v nemocnici a v Malých Zubech.

Zuzana Husárová

Zuzana Husárová je autorka a teoretička elektronickej literatúry, tvorí aj experimentálnu a zvukovú poéziu a poetické performancie. Má doktorát z literárnej vedy (ÚSvL SAV) a pôsobí na PdF UK v Bratislave a na FF MU v Brne. S Ľubomírom Panákom vytvorila niekoľko interaktívnych literárnych diel s využitím technológií ako Kinect a Android a neurónovú sieť Lizu Gennart, ktorá píše poéziu. S Amaliou R. Filip spolupracovala na transmediálnych projektoch liminal a lucent, s Olgou Pek vytvorila origami knihu a performanciu Amoeba. S Bogumilou Suwarou editovala knihu V sieti strednej Európy: nielen o elektronickej literatúre a s M. Mencíou publikáciu ENTER+ Repurposing in Electronic Literature. Jej teoretické a umelecké diela boli publikované v Európe, USA a Južnej Kórei, projekty boli vystavené a performované v Paríži, Londýne, Viedni, Krakove, Bostone, Montclairi a inde. Viac na: zuz.husarova.net

Adeladla

Celým jménem Adéla Hrdličková, je slamerka z Prahy. Slamuje od února 2016. Ve stejném roce se stala mistryní ČR v Duoslamu. Mezi její další úspěchy patří účast ve finále MČR 2017.
Adeladla je improvizátorka, ale také píše ráda pevné, dlouhé texty, které bývají často plné emocí. V současnosti působí v improvizačním souboru Improti. Momentálně studuje estetiku na Karlově univerzitě.

Tim Postovit

Narozen roku 1996. Píše poezii a překládá z ruštiny. Věnuje se slam poetry. Studuje rusistiku na Filozofické fakultě UK a pracuje v galerii umění Katie Feygie Art v Praze. Letos na jaře debutoval sbírkou básní Magistrála (Pointa), fragmenty ze které byly publikovány například v Literární.cz.

Anna Beata Háblová

Básnířka, architektka, urbanistka. Publikovala básnické sbírky Kry (Mox Nox, 2013), Rýhy (Arbor Vitae, 2015), Nevypínejte (Dauphin, 2018) a básně v literárních časopisech Host, Tvar, Weles a Pandora. V kulturním centru Dominikánská 8 moderuje večery s tématy poezie, umění a architektury. Za architektonické návrhy i teoretické práce získala ceny Young Architect Award 2010 nebo Young Planning Professionals Award 2012. V roce 2017 jí vyšla komiksovo-vědecká kniha Města zdí o historii, interpretaci a východiscích obchodních center ve vztahu ke městu. Od roku 2018 přispívá do Ranních úvah na ČRo Vltava. Její poslední knihou na pomezí žánrů jsou Nemísta měst (Host, 2019) o opomíjených, pomíjivých a míjených místech.

Zofia Bałdyga

Narozena roku 1987 ve Varšavě. Vydala tří básnické sbírky: Passe-partout (2006), Współgłoski (2010) a Kto kupi tak małe kraje (2017). Vystudovala Jižní a západní slavistiku na Varšavské univerzitě. Překládá současnou českou a slovenskou poezii do polštiny. Žije v Praze.

Marwan Alsolaiman

Narodil se 17.4.1962 v Sýrii, kde žil do svých dvaceti let. V roce 1982 přijel do České republiky za účelem studia na ČVUT oboru stavebnictví. Dokončil studium a stal se stavebním inženýrem v roce 1989 a vrátil se do své vlasti až do roku 1997. V roce 1997 se vrátil zpátky do ČR, kde žije do současnosti. Absolvoval státní zkoušky z českého a arabského jazyka. V roce 2016 vystudoval další obor v oblasti pedagogiky a didaktiky. Od roku 2002 učí fyziku, arabštinu a češtinu pro cizince. Založil v ČR první hudební arabskou kapelu, s kterou hraje do současnosti a vydala CD. Hraje i s českými kapelami české lidovky a středověkou hudbu. Letos 2019 vydal svoji první sbírku poezie v češtině pod názvem NEUMÍM ČEŠKY. Přeložil z češtiny do arabštiny povídku Hodinu pod drnem, od spisovatele Miroslava Sehnala. Přebásnil do arabštiny Ódu na radost, za kterou byl oceněn v Dubaji.

Iveta Kokyová

Iveta Kokyová se narodila v Hořicích. S dalšími pěti sourozenci vyrůstala s
matkou, slovenskou Romkou, a otcem pocházejícím z rodiny olašských Romů.
Kokyová hrdě ovládá oba dialekty,
slovenskou romštinu v posledních letech ale využívá jako hlavní jazyk
literárního sdělení, protože leccos v ní jí „jde přímo od srdce“.
Vyučená strojní mechanička, v minulosti též uklízečka a balička, poté terénní
pracovnice Magistrátu města Hradec Králové se v pětatřiceti letech přihlásila k
dálkovému studiu oboru Sociální práce v prostředí etnických minorit na
Evangelické akademii v Praze, který úspěšně zakončila maturitou. V současné
době je studentkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy obor – Romistika.
Pravidelně vstupovala do veřejného prostoru jako moderátorka a reportérka
romské internetové televize Romea TV. Nyní je koordinátorkou evaluací v
rámci projektu – “Inkluzivní vzdělávání”. Lektorkou romského jazyka na FF UK.
Porotkyní literární soutěže Romano suno. Lektorkou projektu Vaker romanes.
Iveta Kokyová svým profesním životopisem působí jako emancipovaná,
úspěšná romská žena nového tisíciletí. Iveta Kokyová patří k nejmladší
generaci romských autorů etablujících se na scéně až v době postmileniální.

Čerpá především ze svého dětství, rodinných historek a vlastních prožitků.

John Mateer

John Mateer je básník, kritik a kurátor. Jeho texty vydané v Jižní Africe, Japonsku, Macau, Portugalsku, Austrálii a na Sumatře zahrnují žánry eseje, poezie, prozaického cestopisu o Indonésii a novely o Kokosových ostrovech, atolu v Indickém oceánu. Jeho básně byly přeloženy do různých evropských a asijských jazyků, stejně jako do farsi a arménštiny. Z jeho sbírek stojí za zmínku Západ: Australské básně 1989-2009, Prázdnota: Asijské básně 1998–2012, Jižní barbaři, Bezvěrci či „Maur“, která vyšla v portugalském a německém překladu. João, jeho zatím poslední svazek, je knihou sonetů o fiktivním cestovateli z názvu a vyšla v Austrálii a Spojeném království. V současnosti je připravován její portugalský překlad. O jeho jihoafrických textech sesbíraných v titulu Ex-White napsal romanopisec J. M. Coetzee, že se jim „daří zvrátit příliv zapomínání a dávají nám jeden záblesk za druhým naší rozmanité a milované domoviny“.

Tatev Chakhian

Arménská básnířka žijící v Polsku, narozená v roce 1992. Její první básnická sbírka unIDentical vyšla v roce 2016, v roce 2018 kniha získala nominaci na Gdaňskou Literární Cenu Evropský Básník Svobody (Europejski Poeta Wolności) a byla vydána v polském překladu.
Její básně byly přeloženy do mnoha jazyků a byly publikovány ve více než 20 zemích. Chakhian také spolupracuje s umělci, filmaři, hudebníky, sama tvoří interdisciplinární koláže založené na poezii. Jako kulturní antropoložka se vědecky zabývá urbánní sémiotikou – čte města jako texty.
Současně je redaktorkou platformy www.iranliter.com, která představuje íránskou literaturu v překladu. Pracuje také jako překladatelka z polštiny do arménštiny.

Webové stránky autorky: www.tatevchakhian.com

Martin Zborník

Narozený r.1974 v Praze. Celý život se pohybuje mezi Prahou a Pasekami u Sedlčan, odkud plyne i název jeho první sbírky Na zápraží (2012). Poslední dobou žije s rodinou ve Vonoklasech. V roce 1999 založil s přáteli kulturní magazín Totem.cz, jehož správu má dodnes na starosti a ve kterém je redaktorem. S přáteli koordinuje  festival Den poezie. V posledních třech letech dělá přátelům www stránky festivalu Literární Františkovy Lázně, který má moc rád. Píše poezii a prózu, organizuje různá literární čtení a fotografické výstavy. Společně s Petulou Heinriche a přáteli z Totem.cz, Pismak.cz a Literra.cz organizuje jednou měsíčně od r. 2006 autorská čtení v Jindřišské věži. V květnu 2016 založil s přáteli festival Májový svět. Se ženou založil Česká moře, v rámci kterých mimo jiné s přáteli organizuje dětské kroužky, historické vycházky a řadu kulturních akcí.  Povoláním je v současné době technik, má rád práce v zemědělství a kutilství. Má dvě děti, žije prostě jako každý, jak umí:-)

Renata Bulvová

Básnířka a prozaička. Žije v Praze. V roce 2007 debutovala povídkovou sbírkou O chlupaté Bertě a jiné povídky (Dauphin/Protis 2007). Dále ji vyšly básnické sbírky Nebude válek (Novela bohemica 2011), Zářečí–Řeči–Za řečí (Novela bohemica 2014) a v roce 2018 česko-německá sbírka Jdeš touto známou krajinou a přesto nevíš kudy / Du gehst durch die bekannte Landschft hier und weißt den Weg doch nicht (Novela bohemica 2017) v překladu Mirka Kraetsche. Je zastoupená v různých antologiích a ve sborníku Sto nejlepších českých básní 2012. Poezie je pro ní setkáním se sama sebou ve světě plné stínů. Skutečnost uniká mezi prsty. Hledá osvobození a poezie – její tvorba je jednou z možností. Snaží se ji i jinak zprostředkovat. Pořádá semináře, tvůrčí setkání, zpívá, tančí…

Jitka N. Srbová

Vlastním jménem Jitka Bret Srbová. Básnířka, redaktorka. Vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy. V letech 2006-2011 byla šéfredaktorkou literárního on-line almanachu Wagon. Vydala básnické sbírky Někdo se loudá po psím (Dauphin, 2011), Světlo vprostřed těla (Dauphin, 2013), Les (Dauphin, 2016) a Svět: (Dauphin, 2019). Její básně byly mj. zařazeny do antologie Nejlepší české básně (2012, 2015 a 2017) a přeloženy do němčiny, polštiny, lužické srbštiny a angličtiny. Žije v Hořovicích.

Darrell Jónsson

Multiinstrumentalista a básník Darrell Jónsson působil v řadě hudebních projektů včetně Jazz Ensemble Bena Donatella (Aljaška), Bazik Organizim (Španělsko), Perpetual Entropy & Ron George (Los Angeles), Urban Space Epics (Severní Kalifornie / Česká republika), Extraterrestris (ČR), a BBNO (ČR). Jeho nástroji jsou kalimby, slide kytara, akustická kytara, loutna, bull roarer, klávesy a syntezátory. Byl zakládajícím členem kalifornské Outside Music Association, mezi jehož členy patřili Ron George, Horace Tapscott, PFS, Carl Stone a Bonnie Barnett. Jónssonův přístup k improvizaci odráží jeho intenzivní studium domorodého i imigrantského folkloru Severní Ameriky a Afriky. Je rezident MeetFactory v Praze.

Sylva Fischerová

Narozena v Praze, až do osmnácti let však žila v Olomouci. Původně studovala filosofii a fyziku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, nakonec absolvovala v oboru klasické filologie. Působí v Ústavu řeckých a latinských studií na FF UK. Debutovala v roce 1986 sbírkou Chvění závodních koní (1986), následovaly básnické knihy Velká zrcadla (1990), V podsvětním městě (1994), Šance (1999), Krvavý koleno (2005), Anděl na okně (2007), Tady za rohem to všechno je (2011), Mare (2013), Sestra duše (2015) a Světový orloj (2017). Je autorkou povídkových souborů Zázrak (2005) a Pasáž (2011), poté vydala prózy Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel (2012) a Bizom aneb Služba a mise (2016). Její verše byly přeloženy do řady jazyků, dva knižní básnické výbory vyšly ve Velké Británii, výbor Stomach of the Soul v USA (2014). Píše také knihy pro děti (Júla a Hmýza, 2006; Egbérie a Olténie, 2011). Za knihu rozhovorů s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou (2011) obdržela cenu Nadace ČLF. Dvě alba z jejích básnických textů vydala Monika Načeva (Milostný slabiky, 2013; Průvan v hlavě, 2017).

foto (c) Božena Správcová

Marie Šťastná

Marie Šťastná – narozena 6. dubna 1981 ve Valašském Meziříčí. Vystudovala dějiny umění a kulturní dějiny na Ostravské univerzitě. V současné době žije v Praze a živí se výrobou šperků a oděvů.

Knižně vydala sbírky básní: Jarním pokrytcům (Unarclub, 1999), Krajina s Ofélií (Knižnice Ortenovy Kutné Hory, 2003, Cena Jiřího Ortena 2004), Akty (Protis, 2006), Interiéry (Host, 2010), Štěstí jistě přijde (2019, Host). Vítězka Drážďanské ceny lyriky 2010. Publikuje též časopisecky.

© foto Radek Radúz Dětinský

Anna Brikciusová

Narodila se v Praze, v rodině s bohatým kulturním zázemím. Na violoncello začala hrát již v raném dětství. Je absolventkou Konzervatoře v Praze, vystupuje jak v České republice, tak i v zahraničí (Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Francie, Německo, Polsko, Švédsko, Turecko, Velká Británie).
Anna Brikciusová hraje na violoncello, zhotovené mistrem Benjaminem Patočkou roku 1913. Spolu se svým bratrem Františkem Brikciem je zakládající členkou violoncellového Dua Brikcius.
V současné době se také věnuje spisovatelské činnosti. Viz nominace na Drážďanskou cenu lyriky a každoroční literární pořad, který se koná v rámci festivalu Den Poezie. Její básně byly publikovány v revue Souvislosti a v Revolver Revue. Více informací je k dispozici na webových stránkách http://Festival.Brikcius.com .

Tomáš Míka

Narodil se roku 1959 v Praze. Básník, prozaik a překladatel. Absolvoval obor angličtina – čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Debutoval sbírkou básní Nucený výsek (Argo, 2003). Publikuje časopisecky (Tvar, Orientace (LN), Salón Práva, Intelektuál, Souvislosti, H_aluze, Weles, Psí víno, Dobrá adresa). Překládá z angličtiny (James Hogg – Vyznání ospravedlněného hříšníka, John Bunyan – Poutníkova cesta, Samuel Beckett – Tso, Jack Black – Nemáte šanci a další). V září 2005 mu vyšla kniha povídek Und (Argo). V prosinci 2007 vydal básnickou sbírku Deník rychlého člověka (Argo), v říjnu 2016 sbírku Textové zprávy (Novela bohemica). Žije v Praze.

Vít Janota

Narozen v roce 1970 v Praze, kde žije dodnes. Vystudoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Živil se jako návrhář webových stránek, pracoval jako odborný asistent na MFF UK, programátor a internetový grafik. Nyní je programátorem na volné noze.
Vydal básnické sbírky K ránu proti nebi, 2002, Fasování košťat, 2004, Praha zničená deštěm, 2006, Miniová pole, 2008, Jen třídit odpad nestačí, 2011, Noc a déšť, 2013, Víkend v jakémsi Švýcarsku, 2016 a Uličnice, 2016 (všechny Dauphin, Praha) a je též zastoupen v rozličných almanaších, sbornících a antologiích.

Josef Straka

Narozen roku 1972 v Jablonci nad Nisou, autor dvou básnických sbírek z devadesátých let a…jiné časy ( G Tisk, Liberec) a Proč. ( edice Tvary, TVAR, Praha ) a knih básnicko-prozaických textů Hotel Bristol (2004), Město Mons (2005), Kostel v mlze (2008), Malé exily (2014) a Cizí země (2018) (všechny nakladatelství Cherm). Publikoval v literárních a kulturních, domácích i zahraničních, časopisech a antologiích, a jeho texty byly přeloženy do šestnácti jazyků, například do angličtiny, němčiny, španělštiny nebo arabštiny. Vystoupil na mnoha domácích a několika zahraničních básnických festivalech (Německo, Srbsko, Rumunsko, Řecko, Mexiko aj.). V srpnu tohoto roku byl hostem mezinárodního básnického festivalu Struga Poetry Evenings v Makedonii. V Rumunsku vyjde antologie jeho textů pod názvem Hotel Bristol v překladu Mircea Dana Duty. Redakčně spolupracuje s literární revue Weles, s literárně-kulturním časopisem H_aluze a jako dramaturg, organizátor a moderátor večerů poezie pak s Domem čtení Městské knihovny v Praze, AVOID Floating Gallery a kavárnou Liberál, též v Praze, dále Knihkupectvím a antikvariátem Fryč v Liberci, Světem knihy Praha ad. Žije v Praze.

Radana Šatánková

Novinářka, básnířka, narozená r. 1980 ve Frýdku-Místku, od r. 1999 žijící v Praze. Vydala 6 básnických knih – dosud poslední sb. z roku 2014 s názvem Domovní schůze. Vyšel jí i prozaický debut Babi, ukaž zuby – autorka se přiznává, že na prózu bohužel nemá čas, poněvadž se „musí vysedět“. Za poezii sklidila i řadu ocenění. Publikovala v almanaších, časopisech i na internetu; v rozhlasovém archivu ČRo je k poslechu představení její tvorby v rámci pořadu Zelené peří od Miroslava Kováříka (2008). Některé básně jí též byly zhudebněny, spolupracuje s muzikanty. V létě 2015 jí vyšlo CD scénického čtení Trychtýřem do hlavy. Radana mapuje současnou literární scénu, organizuje autorská čtení zejména v Praze, Ostravě a rodném Frýdku-Místku. Miluje retrívry a bernardýny…, krade lžičky a je hrdá na svůj lašský původ. O svém údělu říká: „Býti básnířkou je permanentní stav!“

Jarmila Hannah Čermáková

Vstoupila do předrevoluční literatury výhradně jako autorka pro děti. Až po politickém  převratu roku 1989 vycházejí její básnické sbírky pro dospělého čtenáře. Do dnešních dnů je to více než deset titulů, nepočítaje účast ve společných sbornících poezie. Zároveň pokračuje v tvorbě dramatické, která je rovněž určena dospělým i dětem. Např. pohádka na romské motivy Jablka mládí navštívila řadu divadel doma i v zahraničí. Roku 2006 uvedla scéna ND / Stavovské divadlo v rámci projektu Bušení do železné opony i operu BENG!, kde autorka ztvárnila základní libreto. Básnířka žije a tvoří v Praze, nebo v rodinném útočišti jižního cípu Českomoravské vysočiny.
V současné knižní nabídce jsou autorčiny sbírky Toulky po rtech (Dauphin) a Drsné tresti (Kampe).

Olga Stehlíková

Bohemistka a lingvistka. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka a editorka a literární kritička, zaměřující se především na současnou českou poezii a prózu. Připravila desítky knih poezie a prózy pro nakladatelství dybbuk, Dauphin, Torst, Runa, Host. Na  Filosofické fakultě University Karlovy se zabývá neurolingvistikou. Své recenze a kritiky publikovala po r. 2000 v českých denících (Mladá fronta Dnes, Deník, Lidové noviny) a elektronických časopisech (Literární, Wagon, iliteratura, Knihožrout), nyní převážně v obtýdeníku Tvar. Byla editorkou literární revue Pandora (www.revuepandora.cz) a redaktorkou literárního časopisu on-line Wagon (www.almanachwagon.cz). Podílela se jako jedna z editorek na dvoudílné antologii české poezie (Antologie české poezie I. díl, 1986-2006 (dybbuk, 2007) a spolu s arbitrem Petrem Hruškou byla redaktorkou ročenky Nejlepší české básně (Host, 2014).
Básně publikovala např. v literárním almanachu on-line Wagon, na serveru Literární a Nedělní chvilka poezie, v revue Pandora, časopisech Host, Tvar, H_aluze, Weles, Listy, Psí víno, Dobrá adresa ad. Vydala sbírky Týdny (Dauphin, 2014), vejce/eggs (Dauphin, 2017), Za lyrický subjekt (společně s Milanem Ohniskem pod pseudonymem Jaroslava Oválská / Druhé město, 2018) a Vykřičník jako stožár (Perplex, 2018).
Za knihu Týdny získal cenu Magnesia Litera za poezii 2014.

Tomáš Čada

Narozen roku 1985 v Jihlavě. Redaktor Literárně-kulturního časopisu H_aluze a knižní edice H_aluze, občasný žurnalista, glosátor, recenzent, moderátor a (spolu)pořadatel kulturních akcí. Po tři roky se společně s básníkem Josefem Strakou podílel na programu Domu čtení v Praze. Od roku 2011 spolupracuje s mezinárodním festivalem Den poezie.
Vydal sbírky Spodní patra (Perplex, 2013, ilustrace Antonín Handl) a Vše o lásce (JT’s nakladatelství, 2019).

Irina Silecká

Ruská a ceská básnířka, spisovatelka, překladatelka, členka Svazu spisovatelů Ruska a PEN-clubu Ruska, organizátorka festivalu Slovanské tradice, předsedkyně představenstva Evropského kongresu literátů, zpěvačka, zasloužilá umělkyně Ruské federace, skladatelka, šéfredaktorka almanachu LitEra, maliřka. Autorka básnických sbírek Chci lásku, Střiháš zlatou nit, Tvoje Iriša, Klíče od města lásky, Poezie a barvy, Filozofie pocitů, Pocity a osudy, Viviančiný pohádky, Láska a život, sbírky povídek Rozvzpomeň se na jména svých dětí, tří zvukových nahrávek Noc – přítelkyně, Tvoje Iriša, Další láska, čtyř videoklipů Noc – přítelkyně, Noc novoroční, Ženy oficírů a Kdo jsi. Nositelka literárních ocenění A. S. Gribojedova, V. Majakovského, M. Matusovského, J. G. Kaplana, V. Dalja, Slovanské tradice, Pražska múza a dalši.
Vystudovala Chabarovskou státní zdravotní fakultu, fakultu současného umění (Moskva), Literarni institut jm. A. M. Gorkého (seminář Vladimíra Kostrova) a aspirovala v Akademii humanitních studií (Moskva). Nositelka doktorátu v oboru sociologie, lékařka.