Elżbieta Wójcik-Leese pracuje s angličtinou, polštinou a dánštinou. Její multilingvální texty se objevily v publikacích Wretched strangers (2018), Other Countries (2014) a Metropoetica (2013). Do angličtiny přeložila polské sbírky Nothing More (Krystyna Miłobędzka, Arc, 2013) a Salt Monody (Marzanna Kielar, Zephyr Press, 2006). Její připravovaný výběr básní Marcina Świetlickiho, Night Truck Driver, vyjde v nakladatelství Zephyr Press v roce 2020.

Elżbieta Wójcik-Leese writes with/in English, Polish and Danish. Her multilingual Thirst in Three Directions is due in 2022. Her English selection from the Polish Krystyna Miłobędzka, Nothing More (Arc, 2013), was shortlisted for the 2015 Popescu European Poetry Translation Prize. Most recent translations include Małgorzata Lebda’s poetry for Versopolis and Marcin Świetlicki’s Night Truck Driver, forthcoming from Zephyr Press. She co-curates ‘Transreading’ courses on transnational and hybrid poetries for the Poetry School in London, the series which started with ‘Transreading Central Europe’.

Dana Ema Hrušková, nar. 1968

Narodila se v Hořicích v Podkrkonoší, vyrůstala ve velké rodině olašských a slovenských Romů, manželstvím jejich rodičů se propojily dva světy různých romských kultur. Dana ovládá oba dialekty romského jazyka, více používá slovenskou romštinu, tvrdí, že je to jazyk její matky.

Vystudovala střední ekonomickou školu, v roce 1987 maturovala.

Od roku 1993 – 2007 podnikala společně se svým manželem ve společné firmě.

Po rozvodu začala pracovat ve státní sociální sféře. V současné době pracuje jako terénní sociální pracovnice na Úřadu městské části Praha 9 a lokální konzultantka v Agentuře pro sociální začleňování.

Tvrdí o sobě:

” Neumím žít normální život, jsem průserářka od mládí, vidím věci jinak, než jak je vidí ostatní” , říká o sobě  Dana Hrušková.

” Mým životním mottem je ” Laskavost je víc než inteligence. ”

Dalším mým oblíbeným mottem je ” Čím horší to je, tím víc mě to baví.”

K psaní povídek mne přivedla moje sestra. Píšu nejčastěji o lásce, o rozchodech, o domácím násilí, píšu prostě o ženském světě a srdci. Další žánr, kterému se věnuji, je doslova o mých snech. Říkám jim “snové povídky”. Píšu ihned po ránu o tom, co se mi zdálo a někdy je to fakt zajímavý… Mistr Freud by se divil. V mé profesi sociální pracovnice je nutný nadhled a jistá tolerance ke slabostem lidí, který se odráží v mých povídkách. “

Ester Fischerová se narodila 1.7.1992 v Praze, kde od té doby žije. Vystudovala filosofii a religionistiku na FF UK a scenáristiku na FAMU. Momentálně se živí jako pracovnice přímé péče v chráněném bydlení pro lidi s kombinovaným postižením a PAS. Vydala básnické sbírky “Ale co kdyby” a “Duše je ryba”.

Martin Fischer, narozen 1997, studuje sochařství na pražské AVU, je členem hnutí Univerzity za klima.
“Poslední dobou na papíry kreslím a píšu poznámky a výkřiky, ze kterých sestavuju básničky.”

Luís Filipe Castro Mendes vydává své básně, jejichž společným jmenovatelem je především intertextualita, již od počátku 80. let. Svět zná tohoto autora také jako politika, který v letech 2016–2018 zastával funkci portugalského ministra kultury, a diplomata, jehož kariéra zavedla do nejrůznějších koutů světa. Život jako cesta je i ústředním tématem jeho nejnovější sbírky Outro Ulisses Regressa a Casa (2016).

Ana Luísa Amaral přednáší na Filozofické fakultě Univerzity v Portu, kde se věnuje srovnávacím literaturám, feministickým a genderovým studiím. Její poezií se nese výrazný angažovaný hlas, v básních je pro ni však důležitá také nadčasovost a možnost obsáhnout v několika verších celý svět. Autorčino dílo čítá na dvacet básnických sbírek, z nichž mnohé byly přeloženy do cizích jazyků. Nejnovější je sbírka What’s In a Name (2017). Ana Luísa Amaral vydala také knihu esejů a několik dětských publikací.

Ottilie Mulzet je překladatelkou z maďarštiny a mongolštiny. V roce 2019 jí byla udělena US National Book Award/Národní knižní cena za překlad knihy Návrat barona Wenckheima domů (autor László Krasznahorkai) a v roce 2020 získala cenu Tibora Déryho. www.ottiliemulzet.net

Tom Bresemann, publikoval několik sbírek poezie a dva vinyly soundpoetry (spojení poezie a hudby). Je ředitelem berlínského kulturního prostoru Lettrétage.

Kinga Tóth (1983, Sárvár, Hungary) píše maďarsky, německy a anglicky. Básnířka, hudebnice, zpěvačka a performerka. V angličtině vyšly sbírky ARTY (BIRDS LCC, 2018), Village 0-24 (Melting Books, 2016), v maďarštině a němčině All Machine a The Moonlight Faces. Byla rezidentkou Iowa International Writing Program. Její práce byly obsaženy v Colony, POETRY, York Literary Review, Wretched Strangers Anthology, Words Without Borders, Asymptote. Vítězka Hugo Ball Förderpreis 2020 za intermediální a literární práce a Bernard Heidsieck Price vyhlašované centrem Pompidou 2020. www.kingatoth.com

Matěj Senft (*1999) je básník a esejista. Vystudoval knižní kulturu, nyní studuje religionistiku a judaistiku na HTF UK. Jeho texty byly dosud publikovány časopisecky v Hostu, Tvaru, Revue Prostor, Okruh a střed, anglicky ve Word Addict a na internetové platformě Nedělní chvilka poezie. V rámci rezidenčního pobytu ČLC v Broumově připravil dva cykly básní: Nic nového pod sluncem a Vyčetl jsem z koster mrtvých vlčat. Zaměřuje se v nich na vztah mýtů, lidí, zvířat a rostlin. Žije a pracuje v literárním odvětví v Praze.

Radek Štěpánek (*1986), básník, redaktor, rybář. Narodil se v Prachaticích. Vystudoval mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně, později magisterský obor Humanitní environmentalistika tamtéž. Vydal pět básnických knih, poslední u nakladatelství MUNIpress s názvem Hic sunt homines (2018). V nakladatelství Adolescent mu téhož roku vyšla básnická skladba Eroze. Spolu s Vojtěchem Kučerou pořádá od roku 2011 setkání básníků v Netolicích a na zámku Kratochvíle nazvané Děkujeme za vaše básně. Pracuje v oddělení propagace brněnského nakladatelství Host.

Jan Sojka – narozen 13. září 1973 v Plzni. Vystudoval bohemistiku a historii. Věnuje se próze i poezii. Vydal např. povídkový soubor Rodina a jiné regály (Host, 2020) nebo román Učitel je ve třídě sám (Artes Liberales, 2018). Je autorem čtyř básnických sbírek, např. Směr spánku (Weles, 2006) nebo Sesuv noci (Weles, 2019), která v témže roce vyšla v překladu Eriky Abrams v Paříži – Éboulis de nuit (Revue K, 2019). Rovněž je zastoupen ve sborníku věnovaném Ludvíku Kunderovi Bezpodmínečné horizonty (Weles, 2010) a v antologii Krátká báseň (Protimluv, 2020).

Alois Marhoul (24. června 1951) je český básník a spisovatel.

Je členem Obce spisovatelů ČR, členem Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Získal mnohá ocenění, mimo jiné: čestné uznání  (1974) a druhé místo (1992) v soutěži Šrámkova Sobotka, dvě třetí místa v celostátní soutěži Mladé literární Louny (1976, 1978). Jeho verše byly přeloženy do slovenštiny, němčiny, polštiny, španělštiny a ukrajinštiny. V roce 2013 byl zařazen do životopisné encyklopedie Hubners: Who is Who v České republice a v roce 2014 byl zařazen do digitální knihovny básníků 185 zemí všech dob: POETAS SIGLO XXI ANTOLOGIA DE POESIA + 12 000 POETAS de 185 PAISES (EDITOR: Fernando Sanchez). V roce 2017 byl zařazen do Encyklopedie osobností České a Slovenské republiky Britishpedia published by BRITISH PUBLISHING HOUSE . Od roku 2009 uděluje tzv. „Mobelovu cenu“  za nejlepší českou básnickou sbírku. Spolu  s básníkem Ondřejem Hníkem pořádá každý měsíc  v kavárně Duše v peří poetické pořady Sdílená poezie a čtvrtletně  Česko-slovenské dotyky ve Slovenském domě v Praze.  Vydal 14 básnických sbírek.

Anna Beata Háblová – básnířka, architektka, teoretička. Publikovala básnické sbírky Kry (Mox Nox, 2013), Rýhy (Arbor Vitae, 2015), Nevypínejte (Dauphin, 2018) a básně i povídky v literárních časopisech. V kulturním centru Dominikánská 8 moderuje večery s tématy poezie, umění a architektury. Za architektonické návrhy i teoretické práce získala ceny YoungArchitectAward 2010 nebo YoungPlanningProfessionalsAward 2012. V roce 2017 jí vyšla populárně naučná kniha Města zdí o historii, interpretaci a východiscích obchodních center ve vztahu ke městu. Od roku 2018 přispívá do Ranních úvah na rozhlasové staniciČRo Vltava. Její poslední knihou na pomezí žánrů jsou Nemísta měst (Host, 2019) o opomíjených, pomíjivých a míjených místech.Je členkou Asociace spisovatelů.

foto: Ladislav Zedník

Jan Kunze

Básník, textař, zpěvák, performer, dramaturg, kurátor výstav výtvarného umění a činorodý organizátor kulturního života.

Jeho čtenářsky úspěšná první sbírka Hičhaikum (2004) vyšla celkem ve třech vydáních. V roce 2007 publikoval pod názvem Po tmě chuť bibliofilii
obsahující tři jeho novější básně. Svou druhou řadovou sbírku autor vydal o rok později pod názvem Dekadent dezert (v roce 2012 vyšlo její druhé
vydání). Spoluzakládal nezávislé nakladatelství Perplex se kterým organizuje Opavský básnický maraton, Den poezie v Opavě a cyklus autorských čtení Nadějné vyhlídky. V roce 2020 vydal sbírku Monstre charmant. Publikoval v časopisech Host, Protimluv a v několika antologiích např.
ostravská Briketa, Od slowa ke slovu a mnoha dalších. Výběr z jeho básní několikrát zazněl v rozhlasovém pořadu Zelené peří včetně jeho „živé“ verze v brněnské Huse na provázku. V roce 2018 se režijně a herecky podílel na vzniku představení Jam session s beatníky. Je iniciátorem a realizátorem projektu Opavského Poeziomatu.

Jako zpěvák a textař působí v rockových skupinách KOFE-IN a Munroe. Od roku 2004 vystupuje s hudebně-recitačním Hičhaikum projektem, který se představil v rámci řady autorských čtení, básnických dílen, dramatických a hudebních festivalů. V roce 2010 projekt natočil své první CD Hlavně nepanikař!. Podílel se na vzniku hudebně-literárního projektu Abendland. Inicioval a připravil několik výstavních projektů, některé z nich se objevili v
galeriích po celé České republice.

Petr Slabý je když (podle jeho ženy) květinka rozkvétá a sluníčko vychází. Kromě toho publikuje bytelné hudební kritiky a občas režíruje.
Poezií se zaobírá celý život. V současné době povětšinou vidí poezii v úkonech všedního dne.

Pavla Jonssonová učí na Anglo-americké vysoké škole v Praze. Působila v skupinách Plyn, Dybbuk, Zuby nehty, Mimozemšťanky. Momentálně hraje s Loutkami v nemocnici a v Malých Zubech.

Zuzana Husárová je autorka a teoretička elektronickej literatúry, tvorí aj experimentálnu a zvukovú poéziu a poetické performancie. Má doktorát z literárnej vedy (ÚSvL SAV) a pôsobí na PdF UK v Bratislave a na FF MU v Brne. S Ľubomírom Panákom vytvorila niekoľko interaktívnych literárnych diel s využitím technológií ako Kinect a Android a neurónovú sieť Lizu Gennart, ktorá píše poéziu. S Amaliou R. Filip spolupracovala na transmediálnych projektoch liminal a lucent, s Olgou Pek vytvorila origami knihu a performanciu Amoeba. S Bogumilou Suwarou editovala knihu V sieti strednej Európy: nielen o elektronickej literatúre a s M. Mencíou publikáciu ENTER+ Repurposing in Electronic Literature. Jej teoretické a umelecké diela boli publikované v Európe, USA a Južnej Kórei, projekty boli vystavené a performované v Paríži, Londýne, Viedni, Krakove, Bostone, Montclairi a inde. Viac na: zuz.husarova.net

V roce 2014 vydal v nakladatelství Perplex sbírku Dušinec. Pracuje v Knihovně Třinec jako PR a koordinační manažer.

Celým jménem Adéla Hrdličková, je slamerka z Prahy. Slamuje od února 2016. Ve stejném roce se stala mistryní ČR v Duoslamu. Mezi její další úspěchy patří účast ve finále MČR 2017.
Adeladla je improvizátorka, ale také píše ráda pevné, dlouhé texty, které bývají často plné emocí. V současnosti působí v improvizačním souboru Improti. Momentálně studuje estetiku na Karlově univerzitě.

Narozen roku 1996. Píše poezii a překládá z ruštiny. Věnuje se slam poetry. Studuje rusistiku na Filozofické fakultě UK a pracuje v galerii umění Katie Feygie Art v Praze. Letos na jaře debutoval sbírkou básní Magistrála (Pointa), fragmenty ze které byly publikovány například v Literární.cz.

Básnířka, architektka, urbanistka. Publikovala básnické sbírky Kry (Mox Nox, 2013), Rýhy (Arbor Vitae, 2015), Nevypínejte (Dauphin, 2018) a básně v literárních časopisech Host, Tvar, Weles a Pandora. V kulturním centru Dominikánská 8 moderuje večery s tématy poezie, umění a architektury. Za architektonické návrhy i teoretické práce získala ceny Young Architect Award 2010 nebo Young Planning Professionals Award 2012. V roce 2017 jí vyšla komiksovo-vědecká kniha Města zdí o historii, interpretaci a východiscích obchodních center ve vztahu ke městu. Od roku 2018 přispívá do Ranních úvah na ČRo Vltava. Její poslední knihou na pomezí žánrů jsou Nemísta měst (Host, 2019) o opomíjených, pomíjivých a míjených místech.

Narozena roku 1987 ve Varšavě. Vydala tří básnické sbírky: Passe-partout (2006), Współgłoski (2010) a Kto kupi tak małe kraje (2017). Vystudovala Jižní a západní slavistiku na Varšavské univerzitě. Překládá současnou českou a slovenskou poezii do polštiny. Žije v Praze.

John Mateer je básník, kritik a kurátor. Jeho texty vydané v Jižní Africe, Japonsku, Macau, Portugalsku, Austrálii a na Sumatře zahrnují žánry eseje, poezie, prozaického cestopisu o Indonésii a novely o Kokosových ostrovech, atolu v Indickém oceánu. Jeho básně byly přeloženy do různých evropských a asijských jazyků, stejně jako do farsi a arménštiny. Z jeho sbírek stojí za zmínku Západ: Australské básně 1989-2009, Prázdnota: Asijské básně 1998–2012, Jižní barbaři, Bezvěrci či „Maur“, která vyšla v portugalském a německém překladu. João, jeho zatím poslední svazek, je knihou sonetů o fiktivním cestovateli z názvu a vyšla v Austrálii a Spojeném království. V současnosti je připravován její portugalský překlad. O jeho jihoafrických textech sesbíraných v titulu Ex-White napsal romanopisec J. M. Coetzee, že se jim „daří zvrátit příliv zapomínání a dávají nám jeden záblesk za druhým naší rozmanité a milované domoviny“.

Arménská básnířka žijící v Polsku, narozená v roce 1992. Její první básnická sbírka unIDentical vyšla v roce 2016, v roce 2018 kniha získala nominaci na Gdaňskou Literární Cenu Evropský Básník Svobody (Europejski Poeta Wolności) a byla vydána v polském překladu.
Její básně byly přeloženy do mnoha jazyků a byly publikovány ve více než 20 zemích. Chakhian také spolupracuje s umělci, filmaři, hudebníky, sama tvoří interdisciplinární koláže založené na poezii. Jako kulturní antropoložka se vědecky zabývá urbánní sémiotikou – čte města jako texty.
Současně je redaktorkou platformy www.iranliter.com, která představuje íránskou literaturu v překladu. Pracuje také jako překladatelka z polštiny do arménštiny.

Webové stránky autorky: www.tatevchakhian.com

Bohemistka a lingvistka. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka a editorka a literární kritička, zaměřující se především na současnou českou poezii a prózu. Připravila desítky knih poezie a prózy pro nakladatelství dybbuk, Dauphin, Torst, Runa, Host. Na  Filosofické fakultě University Karlovy se zabývá neurolingvistikou. Své recenze a kritiky publikovala po r. 2000 v českých denících (Mladá fronta Dnes, Deník, Lidové noviny) a elektronických časopisech (Literární, Wagon, iliteratura, Knihožrout), nyní převážně v obtýdeníku Tvar. Byla editorkou literární revue Pandora (www.revuepandora.cz) a redaktorkou literárního časopisu on-line Wagon (www.almanachwagon.cz). Podílela se jako jedna z editorek na dvoudílné antologii české poezie (Antologie české poezie I. díl, 1986-2006 (dybbuk, 2007) a spolu s arbitrem Petrem Hruškou byla redaktorkou ročenky Nejlepší české básně (Host, 2014).
Básně publikovala např. v literárním almanachu on-line Wagon, na serveru Literární a Nedělní chvilka poezie, v revue Pandora, časopisech Host, Tvar, H_aluze, Weles, Listy, Psí víno, Dobrá adresa ad. Vydala sbírky Týdny (Dauphin, 2014), vejce/eggs (Dauphin, 2017), Za lyrický subjekt (společně s Milanem Ohniskem pod pseudonymem Jaroslava Oválská / Druhé město, 2018) a Vykřičník jako stožár (Perplex, 2018).
Za knihu Týdny získal cenu Magnesia Litera za poezii 2014.