Archiv autora: Bernie Higgins

Běla Janoštíková

Narodila se a žije v Praze, je autorkou tří básnických sbírek: To kvítí (2016), Krásný je svět (2017) a Cestou tančících kroků (2019), ale i několika knih literatury faktu. Vedle vlastní tvorby publikuje rovněž překlady. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.

Marwan Alsolaiman

Narodil se 17.4.1962 v Sýrii, kde žil do svých dvaceti let. V roce 1982 přijel do České republiky za účelem studia na ČVUT oboru stavebnictví. Dokončil studium a stal se stavebním inženýrem v roce 1989 a vrátil se do své vlasti až do roku 1997. V roce 1997 se vrátil zpátky do ČR, kde žije do současnosti. Absolvoval státní zkoušky z českého a arabského jazyka. V roce 2016 vystudoval další obor v oblasti pedagogiky a didaktiky. Od roku 2002 učí fyziku, arabštinu a češtinu pro cizince. Založil v ČR první hudební arabskou kapelu, s kterou hraje do současnosti a vydala CD. Hraje i s českými kapelami české lidovky a středověkou hudbu. Letos 2019 vydal svoji první sbírku poezie v češtině pod názvem NEUMÍM ČEŠKY. Přeložil z češtiny do arabštiny povídku Hodinu pod drnem, od spisovatele Miroslava Sehnala. Přebásnil do arabštiny Ódu na radost, za kterou byl oceněn v Dubaji.

František Kostlán

Publicista, hudebník, skladatel, textař a básník. Dlouhodobě se věnuje problematice menšin, extremismu, diskriminace a násilí z nenávisti. Před listopadem 89 pracoval v různých dělnických profesích. Poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Telegrafu, Lidových novin či Českého rozhlasu Regina, televizním dramaturgem politických diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se Romy, uprchlíky, migranty. V prosinci 2013 obdržel cenu Gypsy spirit za dlouhodobou novinářskou práci v oblasti lidských práv.

Jan Horváth

Romský básník se narodil v Bílovci u Ostravy v dělnické rodině. Začal psát již před rokem 89 do tehdejších tiskovin, kde vyzýval komunistický režim k respektu k Romů a jejich kultuře. Po revoluci se aktivně zapojil do romského hnutí, pracoval v ústředí Romské občanské iniciativy v Praze. Posléze odchází do Brna, kde vede romskou redakci Romano kurko – Romský týden. Při zaměstnání studuje střední školu knihovnickou v Brně. Působí i v Muzeu romské kultury jako dokumentátor současnosti. Vyhrává konkurz na funkci romského poradce při Magistrátu města Brna, kde působí rok. Poté se vrací zpět do rodného města, kde zakládá romské organizace. Pracuje na základní škole Ostrava jako pedagogický asistent, více jak pět let. Opět se stěhuje a to na sever Čech do Litvínova, vyučuje romštinu na střední škole. Pracuje jako pracovník v soc.službách v Charitě Most. Píše i do romských novin Romano hangos, kde vyzývá čtenáře k zachování romštiny jako svého mateřského jazyka. Má svůj blog na idnes.cz

Romano poeta uľiľa Bilovciste paše Ostrava andre buťakeri famelia. Chudľas te čhinel anglo berš 1989, vičinelas le komunisten, kaj te vazden romaňi kultura the romipen. Pale revolucia pes thoďas andro romano vazdipen, kerelas buťi andre Romaňi občansko iniciativa. Paloda džal Bernate te kerel romane nevipena the žurnala Romano kurko the Amaro lav. Paše buťi študinel pre knihovnicko škola. Kerel buťi andro romano muzeum. Dureder pro Magistratos sar romano poradcas. Paloda džal pale kije Ostrava, kaj zathovel romane organizacii. Kerel andre škola sar pedagogicko asistento pandž berš. Pale pes phiravel pre severna Čechi andro Litvinovos, sikhavel romanes pre maškarutni škola Mostende. Buti kerel andre Charita, čhinel the andre romane žurnalo Romano hangos, marel pes vaše romaňi čhib the romipen. Pro blogidnes čhinel čechika the romanes.


Leskeri buťi:
Poeticko kidipen Tumenge
Chaben andale romaňi kuchiňa
Poeticko kidipen O verdan le grajenca džal dureder

Dílo:
Básnická sbírka Tumenge (Vám)
Chaben andal romaňi kuchiňa (Recepty romské kuchyně)
Básnická sbírka O verdan le grajenca džal (Vůz tažený koňmi jede dál)

Iveta Kokyová

Iveta Kokyová se narodila v Hořicích. S dalšími pěti sourozenci vyrůstala s matkou, slovenskou Romkou, a otcem pocházejícím z rodiny olašských Romů. Kokyová hrdě ovládá oba dialekty,
slovenskou romštinu v posledních letech ale využívá jako hlavní jazyk literárního sdělení, protože leccos v ní jí „jde přímo od srdce“.
Vyučená strojní mechanička, v minulosti též uklízečka a balička, poté terénní pracovnice Magistrátu města Hradec Králové se v pětatřiceti letech přihlásila k dálkovému studiu oboru Sociální práce v prostředí etnických minorit na Evangelické akademii v Praze, který úspěšně zakončila maturitou. V současné době je studentkou 3. ročníku Filozofické fakulty Univerzity Karlovy obor – Romistika. Pravidelně vstupovala do veřejného prostoru jako moderátorka a
reportérka romské internetové televize Romea TV. Nyní je koordinátorkou Pardubického kraje v rámci projektu – “Efektivní podpora zdraví osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením”. Lektorkou romského jazyka na FF UK. Porotkyní literární soutěže Romano suno. Lektorkou projektu Vaker romanes. Iveta Kokyová svým profesním životopisem působí jako emancipovaná, úspěšná romská žena nového tisíciletí. Iveta Kokyová patří k nejmladší generaci romských autorů etablujících se na scéně až v době postmileniální.

Čerpá především ze svého dětství, rodinných historek a vlastních prožitků.

Judith Mok

Judith Mok se narodila v nizozemském Bergenu a je spisovatelkou, která začala psát a publikovat prózu a poezii v nizozemštině. Za svého pobytu v Irsku začala na žádost novin a rozhlasových stanic psát anglicky. Nyní píše pouze anglicky a její próza a poezie je publikována v anglickém jazyce. Její povídky byly dvakrát nominovány na cenu Francis McManusové a její první nepublikovaný román The Innocents at the Circus psaný francouzsky byl nominován na Cenu francouzské akademie (Prix de Academie Francaise). Její díla se objevila na národní i mezinárodní úrovni v četných literárních časopisech a antologiích. Obdržela podporu od irské Umělecké rady. Nedávno, v prosinci 2016, Judith získala stipendium nadace Patricka Kavanagha.

Věra Dumková

Věra Dumková, pražská básnířka a prozaička, pohybující se na hraně mezi humorem a temnotou, mezi stručným i komplikovaným vyjádřením. Vystudovala učitelství češtiny a hudební výchovy na UK, učitelské práce se však musela vzdát kvůli duševnímu onemocnění. Vystřídala mnoho zaměstnání, dnes pracuje jako peer konzultant. Vydala básnickou sbírku Bojíš se zrcadel ve tmě?, sbírku erotických povídek Lolitky jiné povídky. a dva sešitky komiksů s erotickou tematikou.

Patrik Linhart


Patrik Linhart (*1975, Duchcov) – básník, esejista, performer a výtvarník. Představitel
drsné severské reality a patafyzik, autor básnických děl a mikropovídek z let 1998-2017
(Měsíční povídky/Opárno, Napsáno v trenýrkách, Šílený Trist , Nonstop amok aj..). Je
bývalým členem radikálního baletu Vyžvejklá bambule, v současnosti působí v souboru
Kundí frky. Zabývá se vexikologií, proslul jako sběratel tzv. pindíků.

Renata Bulvová

Básnířka a prozaička. Žije v Praze. V roce 2007 debutovala povídkovou sbírkou O chlupaté Bertě a jiné povídky (Dauphin/Protis 2007). Dále ji vyšly básnické sbírky Nebude válek (Novela bohemica 2011), Zářečí–Řeči–Za řečí (Novela bohemica 2014) a v roce 2018 česko-německá sbírka Jdeš touto známou krajinou a přesto nevíš kudy / Du gehst durch die bekannte Landschft hier und weißt den Weg doch nicht (Novela bohemica 2017) v překladu Mirka Kraetsche. Je zastoupená v různých antologiích a ve sborníku Sto nejlepších českých básní 2012. Poezie je pro ní setkáním se sama sebou ve světě plné stínů. Skutečnost uniká mezi prsty. Hledá osvobození a poezie – její tvorba je jednou z možností. Snaží se ji i jinak zprostředkovat. Pořádá semináře, tvůrčí setkání, zpívá, tančí…

Zofia Bałdyga

Narozena roku 1987 ve Varšavě.Básnířka, bohemistka a překladatelka. Vydala tří básnické sbírky: Passe-partout (2006), Współgłoski (2010) a Kto kupi tak małe kraje (2017). Vystudovala Jižní a západní slavistiku na Varšavské univerzitě. Překládá nejnovější českou a slovenskou poezii do polštiny, soustředí se především na tvorbu autorů narozených v 70. a 80. letech. Její básně v českém překladu Ondřeje Zajace byly publikovány časopisecky (Psí víno, Tvar). Čtyři roky žila v arménském Jerevanu, v lednu 2018 se přestěhovala do Prahy.

Teodor Kravál

Je fascinován intertextualitou, pročež chtěl od mládí tvořit komiksy. Setkal se však se zlou múzou a v afektu si zlámal všechny pastelky. Dnes mu nezbývá než vymýšlet komiksy bez obrázků. Jeho texty jsou čím dál kratší, poněvadž nedokáže udržet chvíli pozornost. Táhne mu na třicet a bydlí na Ostrově. Je dvojnásobným vítězem Literární ceny Vladimíra Vokolka z let 2015 a 2016 a držitelem uznání poroty Literární soutěže Františka Halase z roku 2016. Samonákladem vydal v roce 2016 sbírku Přehnaných nadějí 43. Nakladatelství spojené s literárním časopisem H_aluze mu v roce 2017 vydalo sbírku Pavilon Balast. Své texty publikoval také v Hostu, Welesu, Artiklu, Partonymě a dalších. Pořádá putovní festival autorského čtení SAMÝ KECY a hraje na kytaru v obskurní sudetské kapele NOVÁ BÁBA.

Robert Wudy

Narozen roku 1977 v Praze. Vydal básnickou sbírku Nové pověsti (Nakladatelství Pavel Mervart, 2018) ilustrovanou výtvarnicí Janou Štěpánovou. Pravidelně publikuje v literárním obtýdeníku Tvar, příležitostně i v dalších periodicích. Společně s Bělou Janoštíkovou a Marií Šťastnou básnicky doprovodil Katalog Seasons šperkaře a výtvarníka Hanuše Lamra (2018). Z otcovy strany má německé, ruské a irské předky, jeho praděd z matčiny strany Karel Bohumil Hájek byl prvním ředitelem pražského Městského sirotčince. Po ukončení gymnázia nastoupil do knihovny Psychologického ústavu AV ČR. V současnosti pracuje v Knihovně na Vinohradech. Žije v Praze.
foto: Veronika Králik

Bronislava Volková

Básnířka, překladatelka, kolážistka, sémiotička, esejistka a emeritní profesorka Indiana University, Bloomington, USA, kde na katedře slavistiky vedla třicet let bohemistiku. Odešla do exilu v r. 1974, učila na univerzitách v Kolíně nad Rýnem, v Marburku, na Harvardě a na University of Virginia v Charlotesvillu. Od roku 1982 působila v Bloomingtonu. Je členkou českého a amerického PEN klubu. Opublikovala jedenáct knih existenční a metafyzické poezie v češtině (prvních šest v PmD Mnichov), vybrané básně Roztříštěné světy 1995 a sebrané básně Vzpomínky moře  2011 v Čechách. Sedm jejích knih vyšlo rovněž ve dvojjazyčných česko-anglických vydáních s vlastními kolážemi v USA a nejnověji v Čechách. Vybrané básně v angličtině The Courage of the Rainbow byly publikovány v USA 1993. Je rovněž spoluautorkou (s Clarice Cloutier) rozsáhlé dvojjazyčné, česko-anglické antologie české poezieUp The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry, 2008. Její poezie byla přeložena do dvanácti jazyků. Vedle poezie Volková psala také rozsáhle o sémantice emotivního jazyka (Emotive Signs in Language, 1987 – pod jménem Volek), o sémiotice implikovaných hodnot a genderu v české literatuře (A Feministst’s Semiotic Odyssey through Czech Literature, 1997) a o exilu. Od roku 2000 je rovněž činná jako výtvarnice a režisérka multimediálních představení poezie. Volková obdržela několik mezinárodních cen za literaturu a kulturu. Její poezie vyšla rovněž knižně v bulharštině, v ukrajinštině, v ruštině a ve slovenštině. Více informací o Volkové je možno nalézt na www.bronislavavolkova.com