Michaela Šedinová. Spoluorganizuje otevřenou uměleckou scénu Pátkultůry v Kampusu Hybernská, studuje žurnalistiku, věnuje se kulturní publicistice, pracuje pro Člověka v tísni, pečuje o břečťan, kávovník a několik kaktusů, nemá ráda buchtičky se šodó a nerada si sedá v tramvaji. O všem důležitém si povíme pak.
Horský (* pochází Dubé 2000) z Jan u Lípy České. Praze nestuduje a jazyk literaturu český na FF UK. Literatury současně a Muzeu pracuje se na podílí festivalu organizaci Podtvrzí. Spolupořádá autorská čtení. publikovalx Poezii Psím v Revue Víně, Prostor, Teletextu a na antologii queer Toto môj je coming out (Adolescent, 2022). nebásnickým textem v Případně si publikne časopise. roce 2022 cenu Františka získalx zvláštní v soutěži Halase Literární. knihu Vydalx v básnickou Fosfény Adolescent nakladatelství.
Michelle Adlerová
patří mezi klíčové členy skupiny Pode Bal. Se skupinou realizovala během
patnácti let přes stovku projektů, výstav, workshopů po celém světě. Přes
dvacet let pracovala jako kreativní ředitelka nadnárodních reklamních
agentur, několikrát řídila globální kreativní kampaně z Prahy. V posledním
desetiletí se věnuje zejména samostatným projektům v oblasti fotografie.
Nejprve se jednalo o fotografii stylizovanou, v posledních pěti letech
fotografii pouliční. Dále se zabývá reportáží z kulturních událostí a
portrétem. Autorka se zároveň věnuje malbě a kurátorovala několik
ročníků mezinárodní přehlídky TransgenderMe v Praze a Berlíně.
https://www.instagram.com/michelle_adlerova/
foto: Michelle Adlerová
Iryna Zahladko (1986). Česko-ukrajinská básnířka, spisovatelka, překladatelka. Autorka dvou poetických knížek v ukrajinštině a sbírky Tváření (Protimluv, 2023) v češtině. Nezávislá kurátorka. Náhodná performerka. Vydává umělecké ziny. Absolvovala teoretickou fyziku. Za svou práci považuje literaturu. Žije v Praze od 2019.
foto Tereza Škoulová
Nikola Petrov patří mezi mladé talentované básníky současné bulharské literární scény. Díky svému strhujícímu přednesu veršů se již osm let účastní pořadu Herci versus básníci v Divadelní laboratoři Sfumato. Jeho poezie je překládána do angličtiny, španělštiny, ruštiny a běloruštiny.
Charles Margarit Quartet okouzlí spojením jazzu a poesie
Nový koncepční program španělského saxofonisty a skladatele Charlese Margarita má navíc hluboký osobní rozměr. Charles zhudebnil poesii svého nedávno zesnulého otce, jednoho z nejvýznamnějších španělských básníků Joana Margarita. Spolupráce syna s otcem byla dlouhodobá a krásná. Charles často doprovázel autorskou recitaci básní Joana Margarita improvizacemi na saxofon. Otcova poesie, psaná španělsky i katalánsky, posloužila také jako koncepce Charlesova alba No era lluny ni difícil (Nebylo to daleko ani obtížné), které bylo živě představeno v rámci prestižního Barcelonského jazzového festivalu 2013.
Je naprosto přirozené, že po smrti Joana Margarita v roce 2021 se syn rozhodl složit poklonu otci koncertním programem. Nazval ho výstižně No se pierde la señal, recordando a Joan Margarit, tedy Signál se neztrácí, vzpomínáme na Joana Margarita. Básně by přitom měly zaznít jak zhudebněné, tak recitované s hudebním podkresem.
K projektu Charles Margarit přizval uznávanou barcelonskou zpěvačku Lauru Simó, která má na kontě víc než tucet alb pod vlastním jménem, v duu Pianogrosso, s Tete Montoliu Trio či s Gran Canaria Big Bandem. Dalšími členy kvarteta jsou pianista Xavier Algans a kontrabasista Guillermo Prats.
Michal Singer: Jeden z nejvýraznějších umělců dnešní doby, který se na pozici respektovaného autora vypracoval díky svébytnému stylu a enormní energii.
Realizuje se v malbě, kresbě, grafice, kolážové tvorbě i užitém umění. Věnuje se i psaní originálních esejistických, básnických a prozaických textů filozofického zaměření. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách významných státních a veřejných institucí, například ve stálé sbírce současného umění NG ve Veletržním paláci. Současně patří k vyhledávaným autorům mezi soukromými sběrateli. V roce 2003 ho výtvarně – teoretická porota časopisu Pars ocenila jako nejlepšího výtvarníka České republiky. O pět let později byl nominován Národní galerií na cenu pro nejlepšího umělce Evropy (Sovereign European Art Prize). V roce 2009 a 2014 získal čestné uznání v soutěži Grafika roku.
Soňa Pokorná. Fotografka, básnířka a organizátorka kulturních bytových i veřejných akcí. V dubnu 2023 debutovala knihou Jahody a steaky, která obsahuje básně, dva krátké prozaické texty a fotografie. Knížku si vydala sama. Žije v Praze.
Marie Hantáková (*1998) Studentka Volného umění na UMPRUM, která se ve své tvorbě zabývá feminismem a mezilidskými vztahy. Používá k tomu kameru, text a textil.
Štěpán Vodáček (*2000) "Jazzman z ulice". Bubeník a důkaz toho, že lze být plnohodnotným hráčem na nástroj i bez školy.
Matouš Hron (*1993) Absolvent klasické kytary na Pražské konzervatoři, v současnosti studuje kytaru pod vedením Tomáše Miky na konzervatoři Jaroslava Ježka. Mimoto studuje sociologii na FF UK.
Ondřej HLOŽEK (*1986)
Pochází z Opavy, kde vystudoval českou literaturu na Slezské univerzitě. Vydal řadu básnických sbírek, naposledy Slezský nonstop (nakl. Klenov, 2022), dvě knížky pro děti a nyní se připravuje na prozaický debut. Pořádá literární setkání (Beatová čtení v Herrengasse, Básnické hlasy atd.). Zastoupen ve výborech Nejlepší české básně 2017 a 2018 (nakl. Host).
Vít Dan Kolinger (*1962)
Příbramský rodák, který vystudoval
Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a
ve svých dvaceti letech prožil hlubokou
konverzi ke křesťanství. Podstatnou část
svého dospělého života je pastorem. Je
ženatý, má tři děti.
Poezie mu učarovala už během dospívání.
Inspirován Allenem Ginsbergem, beatniky a
později i českými křesťanskými básníky
(Jakubem Demlem, Janem Čepem, Janem Zahradníčkem a Jaroslavem
Durychem), začal psát i své vlastní básně, které však dlouhou doby zůstaly
pouze v šuplíku nebo byly nesměle sdíleny pouze v okruhu jeho přátel.
Debutoval až nyní, krátce před šedesátkou, sbírkou Bílé trnky (Pointa, 2022).
Jeho básně, protkané laskavostí, upřímností a hlubokým pochopením pro
lidský úděl, strasti a komplikované hledání životní cesty, si rychle našly značné
čtenářské publikum napříč věkovými, náboženskými i sociálními kategoriemi.
Isabel Bono, básnířka a spisovatelka z Malagy, se narodila 10. listopadu 1964 a vystudovala ekonomii na univerzitě v Malaze. Povídky píše od mládí, o poezii se začala zajímat až později. Jako básnířka Bono vydala mimo jiné knihy Los días felices (Šťastné dny, 2003), za kterou v roce 2002 obdržela 1. cenu Leóna Felipeho za poezii, Poemas reunidos Geyper (Sborník básní Geyper, 2009), Pan comido (Jednoduchá věc, 2011) a Lo seco (To suché, 2017). Její texty vyšly v mnoha antologiích. Poprvé se pustila do románové tvorby románem Una casa en Bleturge (Dům v Bleturge), za který v roce 2016 získala cenu Café Gijón. V roce 2020 vydala také Diario del asco (Deník hnusu).
Alycia Pirmohamed je básnířka narozená v Kanadě a žijící ve Skotsku. Je autorkou básnických svazečků Hinge (ignitionpress) a Faces that Fled the Wind (BOAAT Press). Second Memory (Druhá paměť), kreativní literaturu faktu, kterou napsala společně s Pratyushou, jí společně vydala nakladatelství Baseline Press (Kanada) a Guillemot Press (Velká Británie). Alycia se stala vítězkou ceny Pamet River Prize 2020 a její debutová básnická sbírka Another Way to Split Water vyšla v roce 2022 v nakladatelstvích YesYes Books (USA) a Polygon Books (Velká Británie). Alycia je spoluzakladatelkou sítě spisovatelů Scottish BAME Writers Network, spoluorganizátorkou Ledbury Poetry Critics Programme a Junior
Anniversary Fellow v IASH prostřednictvím Edinburské univerzity. V roce 2020 Alycia získala cenu Edwina Morgana za poezii. Najdete ji online na adrese alycia-pirmohamed.com a na twitterovém účtu @a_pirmohamed.
Niall O’Gallagher je gaelský básník. Narodil se v roce 1981 na západním pobřeží Skotska a vzdělání získal na Glaskowské univerzitě. Je novinářem BBC, pracuje jako zpravodaj v Edinburghu a Londýně a informuje o evropských záležitostech pro pořady Eòrpa, From Our Own Correspondent a Our World. Je autorem tří
básnických sbírek, jež mu vydalo nakladatelství Clàr, z nichž poslední Fo Bhlàth (“Rozkvět”) se dostala do užšího výběru možných laureátů ceny Dericka Thomsona za gaelskou básnickou sbírku roku 2021. Jeho tvorba, většinou milostná, se vyznačuje zájmem o básnickou formu, ať už jde o přísná metra formální gaelské poezie, nebo o literární útvary převzaté z evropské tradice. Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, irštiny, okcitánštiny a velštiny. Jeho dvojjazyčné Vybrané básně, v anglickém překladu Petera Mackaye a Deborah Moffattové, vyšly v nakladatelství Francis Boutle v Londýně v roce 2022. Žije v
Ayrshire ve Skotsku se svou ženou a dvěma dětmi.
Rob A. Mackenzie pochází z Glasgow a žije v Leithu. Je recenzním redaktorem časopisu Magma Poetry a čtyřikrát se jako spolušéfredaktor podílel na jeho vydáních. Vede literární nakladatelství Blue Diode Press. Vydal tři samostatné sbírky: The Opposite of Cabbage (2009), The Good News (2013) a The Book of
Revelation (2020) a dva pamflety: The Clown of Natural Sorrow (2005) a Fleck & the Bank (2012). Jeho básně, recenze a články vyšly v časopisech The Dark Horse, The Financial Times, The Guardian, Gutter, New Writing Scotland, Poetry London, Poetry Review, Shearsman a v různých dalších časopisech a
antologiích. Jeho tvorba se třikrát ocitla v každoročním užším výběru 20 nejlepších skotských básní, který sestavuje Scottish Poetry Library.
Marek Torčík je básník, prozaik a kulturní publicista žijící v Praze. Vystudoval magisterský obor anglofonní literatury a kultury na Univerzitě Karlově v Praze a jeho básnická prvotina sbírka Rhizomy vyšla v roce 2016. Jeho připravovaný román Rozložíš paměť (Memory Burn), který má vyjít v roce 2023, se zabývá následky traumatu a způsobem, jakým paměť utváří to, kým jsme a jak
vnímáme ostatní. V současné době pracuje na svém druhém románu, jehož děj se odehrává v odlehlých končinách severní Moravy, kde se historie a mýty vracejí jako zrcadlo současné doby. (Foto: Barbora Maršíček-Votavová)
Marina Gudeljová (Split, 1988) vystudovala chorvatský jazyk a literaturu na Zadarské univerzitě. Její povídky byly publikovány na mnoha portálech a v literárních časopisech, např. Zarez, Kritična masa, Strane, Alternator a Astronaut. Její povídka Lee vyhrála první cenu časopisu Kritična masa a další povídka
Vještica (Čarodějnice) získala cenu Prvi Prozak Na vrh jezika v literární soutěži pro mladé autory. V roce 2020 vyšla její sbírka povídek Fantomska bol (Přízračná bolest) v rámci toho, že obdržela cenu Prozak, a v témže roce byla sbírka zařazena na seznam možných laureátů ceny Fric. V roce 2021 vyšel její první
román Nedovršena (Nedokončeno). Román byl zařazen na seznam možných laureátů ceny T-portálu. Marina žije a pracuje ve Splitu.
(Foto: Marina Pivalica)
Ognjen Aksentijević (1994, Leskovac, Srbsko) vystudoval filologickou fakultu v Bělehradě, kde studoval jihoslovanské písemnictví na katedře srbské literatury. Po ukončení studia pracoval jako divadelní producent a také programový koordinátor několika projektů zabývajících se podporou kulturní spolupráce a usmíření na západním Balkáně. V letech 2018-2022 pracoval v deníku Treći Trg jako literární redaktor. Vydal dvě knihy poezie Um za morem, Smrt za vratom (Mysl za mořem, smrt za zády, 2017) a Rezervat odbeglih ptica (Rezervace ulítlých ptáků, 2021). Jeho poezie byla přeložena do angličtiny, řečtiny a slovinštiny. Je jedním ze zakladatelů a redaktorem nakladatelství Raštan.
Narodila se a žije v Praze, je autorkou tří básnických sbírek: To kvítí (2016), Krásný je svět (2017) a Cestou tančících kroků (2019), ale i několika knih literatury faktu. Vedle vlastní tvorby publikuje rovněž překlady. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.
Narodil se 17.4.1962 v Sýrii, kde žil do svých dvaceti let. V roce 1982 přijel do České republiky za účelem studia na ČVUT oboru stavebnictví. Dokončil studium a stal se stavebním inženýrem v roce 1989 a vrátil se do své vlasti až do roku 1997. V roce 1997 se vrátil zpátky do ČR, kde žije do současnosti. Absolvoval státní zkoušky z českého a arabského jazyka. V roce 2016 vystudoval další obor v oblasti pedagogiky a didaktiky. Od roku 2002 učí fyziku, arabštinu a češtinu pro cizince. Založil v ČR první hudební arabskou kapelu, s kterou hraje do současnosti a vydala CD. Hraje i s českými kapelami české lidovky a středověkou hudbu. Letos 2019 vydal svoji první sbírku poezie v češtině pod názvem NEUMÍM ČEŠKY. Přeložil z češtiny do arabštiny povídku Hodinu pod drnem, od spisovatele Miroslava Sehnala. Přebásnil do arabštiny Ódu na radost, za kterou byl oceněn v Dubaji.
Iveta Kokyová se narodila v Hořicích. S dalšími pěti sourozenci vyrůstala s
matkou, slovenskou Romkou, a otcem pocházejícím z rodiny olašských Romů.
Kokyová hrdě ovládá oba dialekty,
slovenskou romštinu v posledních letech ale využívá jako hlavní jazyk
literárního sdělení, protože leccos v ní jí „jde přímo od srdce“.
Vyučená strojní mechanička, v minulosti též uklízečka a balička, poté terénní
pracovnice Magistrátu města Hradec Králové se v pětatřiceti letech přihlásila k
dálkovému studiu oboru Sociální práce v prostředí etnických minorit na
Evangelické akademii v Praze, který úspěšně zakončila maturitou. V současné
době je studentkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy obor – Romistika.
Pravidelně vstupovala do veřejného prostoru jako moderátorka a reportérka
romské internetové televize Romea TV. Nyní je koordinátorkou evaluací v
rámci projektu – “Inkluzivní vzdělávání”. Lektorkou romského jazyka na FF UK.
Porotkyní literární soutěže Romano suno. Lektorkou projektu Vaker romanes.
Iveta Kokyová svým profesním životopisem působí jako emancipovaná,
úspěšná romská žena nového tisíciletí. Iveta Kokyová patří k nejmladší
generaci romských autorů etablujících se na scéně až v době postmileniální.
Čerpá především ze svého dětství, rodinných historek a vlastních prožitků.
Judith Mok se narodila v nizozemském Bergenu a je spisovatelkou, která začala psát a publikovat prózu a poezii v nizozemštině. Za svého pobytu v Irsku začala na žádost novin a rozhlasových stanic psát anglicky. Nyní píše pouze anglicky a její próza a poezie je publikována v anglickém jazyce. Její povídky byly dvakrát nominovány na cenu Francis McManusové a její první nepublikovaný román The Innocents at the Circus psaný francouzsky byl nominován na Cenu francouzské akademie (Prix de Academie Francaise). Její díla se objevila na národní i mezinárodní úrovni v četných literárních časopisech a antologiích. Obdržela podporu od irské Umělecké rady. Nedávno, v prosinci 2016, Judith získala stipendium nadace Patricka Kavanagha.
Básník Paul Ermite, alias Poet Bohem, píše ve čtyřech jazycích (česky, švédsky, anglicky a hebrejsky) a forma poezie, kterou píše nejvíce, je haiku. Žil a pracoval v mnoha zemích, nejdéle ve Švédsku, Kanadě, Izraeli a Česku. V současnosti také originálním způsobem vyučuje tvůrčí psaní a organizuje kulturní projekty.
Guillaume Basset (1981, Lyon) je francouzský spisovatel žijící v Praze. V současnosti je dramaturgem Světa Knihy. V minulosti byl zástupcem ředitele Festivalu spisovatelů Praha a pracoval pro Alliance française de Lyon i zkušenosti v oboru získal také při pořádání literárního festivalu v Hongkongu. Básně̌ publikoval ve francouzských časopisech Mercure liquide, Verso, Provisoire a Zone. Jeho prvotina Oheň tvých blízkostí vychází dvojjazyčně, v češtině a francouzském originálu v nakladatelství Dauphin na konci října.
Guillaume Basset (1981, Lyon) est un écrivain français vivant à Prague. Il est actuellement directeur de la programmation du salon du livre de Prague (Svěa Knihy Praha). Auparavant, il a été directeur adjoint du Festival des écrivains de Prague et a travaillé pour l’Alliance française de Lyon, tout en acquérant de l’expérience dans le domaine au Hong Kong Literary Festival. Ses poèmes ont été publiés dans les magazines français Mercure liquide, Verso, Provisoire et Zone, ainsi que dans deux récueils Nuits Neuves et Le feu de tes approches. Ce dernier a été publié en version bilingue (français-tchèque) par la maison d’édition Dauphin en 2017.
Elena Buixaderas se narodila ve Španělsku v roce 1969. Studovala fyziku v Zaragoze a v roce 1996 přijela do Prahy dělat doktorát v Academii věd ČR, kde pracuje do dnes jako badatelka. Ve Španělsku vydala sbírky básní A través de los senderos infinitos (Po nekonečných cestách), vyznamenána v roce 1995 v literární soutěži poezie “Ciudad de
Miranda”, a Desconcierto para peregrinos (Disharmonie pro poutníky), oceněná literární cenu Gregorio Parra v roce 2004. V roce 2016 byla finalistkou mezinárodni ceny Jovellanos s básně Llanto por Michal Velisek (Žal za Michala Veliska), která byla vydaná v nakladatelství Nobel, Oviedo, Španělsko. V roce 2018 vyšla její první sbírka v Čechách Las estrellas de Copérnico/Koperníkove hvězdy, ve dvoujazyčné vydáni
nakladatelství Literárního salonu.
Překládá do španělštiny současné české autory, napr. Václav Hrabě, Viola Fisherová, Radka Denemarková, Jiří Kratochvil, a další. Od roku 2004 v Praze zorganizuje španělských literárních setkání Luces de Bohemia s podporou Institutem Cervantes a španělskou velvyslanectví.
Věra Dumková, pražská básnířka a prozaička, pohybující se na hraně mezi humorem a temnotou, mezi stručným i komplikovaným vyjádřením. Vystudovala učitelství češtiny a hudební výchovy na UK, učitelské práce se však musela vzdát kvůli duševnímu onemocnění. Vystřídala mnoho zaměstnání, dnes pracuje jako peer konzultant. Vydala básnickou sbírku Bojíš se zrcadel ve tmě?, sbírku erotických povídek Lolitky jiné povídky. a dva sešitky komiksů s erotickou tematikou.
Kittchen (*1978, Česká Lípa) – autor komiksů, textař a písničkář. Jako frontman kapely
Obří broskev (alba: Potápěči, Sever aj..) se postupně dopracoval k sólové tvorbě a
v kuchyni uvařil několik řadových alb (Menu, Kontakt aj..). Vytvořil českou alternativní
kapelu Zvíře jménem podzim, s kterou natočil desku a vydal stejnojmennou knihu (2017).
V tomtéž roce vydal knihu: Když Piješ v nakladatelství Plus. Je také autorem hudby k
audioknihám Dívka, která si říkala Tuesday a Anihilace.
SKLAD by WALDA (*1987, Benešov nad Ploučnicí) – básník, muzikant, zpěvák a
kytarista. Svým přístupem k hudbě nezapře vlivy scény české alternativy avšak i
folkového až punkového kořene. Své texty publikoval v almanaších Teplický šlauch
(2012-2016) a revue Sever, západ, východ – Severní Čechy. Vítěz hudební soutěže
Malá alternativa (2014), debutové cd – Korální zpěvy (2015) i scénická hudba v divadle
Komedie.
Petr Stejskal (*1974, Teplice) – středoškolský učitel, jazykový redaktor a překladatel ze
španělštiny. Ex-člen radikálního baletu Vyžvejklá Bambule a zakládající člen divadelního
spolku Kundí frky. Performer a prozaik. Publikoval v antologiích Pátá koróna (2004) a
Kalné vody (Ústí n. L. 2005) a v časopise Dekadent Geniální. Spoluautor filmů Vyžvejklé
Bambule 666 m n. m. (2005), 24,8° Celsia (2007) a Acta Sudetica (2009). Jako herec se
objevil i ve filmu Adolfa Formana Vynalezl jsem ženu, pánové (2015). Od roku 2014
s Patrikem Linhartem pořádá nepravidelné večery autorských čtení a performance Na
ležáka Teplice.
Patrik Linhart (*1975, Duchcov) – básník, esejista, performer a výtvarník. Představitel
drsné severské reality a patafyzik, autor básnických děl a mikropovídek z let 1998-2017
(Měsíční povídky/Opárno, Napsáno v trenýrkách, Šílený Trist , Nonstop amok aj..). Je
bývalým členem radikálního baletu Vyžvejklá bambule, v současnosti působí v souboru
Kundí frky. Zabývá se vexikologií, proslul jako sběratel tzv. pindíků.
J. H. Kalif (*1977, Malá Veleň) – básník a stavbyvedoucí. Zásadně prolnul poezii
s každodenními útrapami svého zaměstnání ve sbírce Ve Sportce je 78 milionů (2017),
jež je unikátním svědectvím z prostředí staveb a ubytoven. Debutoval sbírkou
Norkovna (2005), významné jsou projekty s Františkem Řezníčkem a Danielem
Ruppem (literární spolek Houby s Woctem). Vlastní samizdatové literární
nakladatelství Vesele mrtvý domeček. Dále publikoval v Psím víně, Welesu,
Pandoře, Dobré adrese.
Mátyás Sirokai (1982, Tapolca) je básník a interpret soudobé hudby.
Na Univerzitě múzických umění Ference Liszta v Budapešti vystudoval obor bicí
nástroje. Mnohokrát vystupoval se světoznámým maďarským souborem Amadinda
Percussion Group (Amadinda Ütőegyüttes), je též členem různých formací world
music a v roce 2009 se na Celostátním utkání divadel v Pécsi představil i jako
hudební skladatel (Maxim Gorkij: Na dně). Od roku 2008 je pedagogem na British
International School Budapest jako učitel hry na perkusní nástroje.
Jako básník publikuje od roku 2004 v různých maďarských časopisech. V roce 2008
vyšla jeho první sbírka básní s názvem Pohárutca (Sklenková ulice, 2008) v rámci
edice JAK-füzetek. Jeho dvě další sbírky vydalo nakladatelství Libri: A beat tanúinak
könyve (Kniha svědků beatu, 2013); A káprázatbeliekhez (Opojeným, 2015).
Překládá z anglické a americké poezie (Ted Hughes, Simon Armitag, Paul Auster).
Básnířka a prozaička. Žije v Praze. V roce 2007 debutovala povídkovou sbírkou O chlupaté Bertě a jiné povídky (Dauphin/Protis 2007). Dále ji vyšly básnické sbírky Nebude válek (Novela bohemica 2011), Zářečí–Řeči–Za řečí (Novela bohemica 2014) a v roce 2018 česko-německá sbírka Jdeš touto známou krajinou a přesto nevíš kudy / Du gehst durch die bekannte Landschft hier und weißt den Weg doch nicht (Novela bohemica 2017) v překladu Mirka Kraetsche. Je zastoupená v různých antologiích a ve sborníku Sto nejlepších českých básní 2012. Poezie je pro ní setkáním se sama sebou ve světě plné stínů. Skutečnost uniká mezi prsty. Hledá osvobození a poezie – její tvorba je jednou z možností. Snaží se ji i jinak zprostředkovat. Pořádá semináře, tvůrčí setkání, zpívá, tančí…
Občanským jménem Filip Koryta, narozen 2.9.1989 v Kraslicích , vyrostl a odmaturoval v Sokolově, vysokoškolský titul získal v Plzni, kde tráví většinu času, a to hromaděním slov, pitím kafe a pojídanim dortíku. Vydal básnické sbírky Chlípnost a S tebou a bez tebe. Je mistrem ČR ve slam poetry za rok 2017, což podpořil vydáním sbírky slamových textů s názvem Test tvoji trpělivosti. Působí jako textař a frontman skupin diCaprio a Glajstr Duo. Ze všech zmrzlin má nejraději pistáciovou.
Natálie Pat
erová: narozena v malém městě na českopolských hranicích. Je bohemistka a pesimistka. Má ráda poezii Emily Dickinson a oranžovou barvu, to druhé je prý příznakem pomatení mysli. Říká věci narovinu, a proto nemá mnoho přátel. Je vdaná a věří v lásku na první pohled. Vydala debut Uvnitř kosti duha (Protimluv 2012), publikovala časopisecky (Weles, Protimluv, Tvar, Psí víno, Lžička v šuplíku, aj.). Získala několik literárních ocenění. Je zastoupena v básnické antologii Briketa (Větrné mlýny, 2014), dále v almanachu Pulz Vyšehradskej štvorky (2012), či ve sborníku mladých křesťanských autorů Hledání (2014). Její verše byly přeloženy do polštiny (antalogie Przewodnik po zaminowanym terenie, 2016) a němčiny, z polštiny též příležitostně překládá. V příštím roce vyjde její druhá sbírka s názvem Co když v nakladatelství Protimluv, a rovněž bilingvní sbírka Ohne Option v německém nakladatelství Hochroth.
Ivana Myšková (1981) vystudovala tvůrčí psaní a mediální komunikaci na Literární akademii v Praze. V letech 2007–2013 působila v Českém rozhlase na stanici Vltava. Debutovala rozhlasovou hrou Odpoledne s liliputem (2007, režie Natalia Deáková). V roce 2012 vydala novelu Nícení (Fra), za niž byla nominována na ceny Česká kniha a Cena Josefa Škvoreckého. Její druhá kniha, povídková sbírka Bílá zvířata jsou velmi často hluchá (Host), která existuje také v polském překladu, byla nominována na cenu Magnesia Litera za rok 2017. Své texty publikovala v časopisech Revolver Revue, Host, Souvislosti, Tvar, Labyrint Revue a dalších. Naposledy přispěla do letní povídkové antologie Město mezi zelenými kopci (Listen, 2018).
FOTO: Ondřej Košík
Ghassan Zaqtan
Palestinský básník a spisovatel. Narodil se v Beit Jala u Betléma a žil v Jordánsku, Libanonu, Sýrii a Tunisku. Jeho básnická sbírka Like a Straw Bird it Follows Me, kterou do angličtiny přeložil Fady Joudah, získala v roce 2013 prestižní kanadskou cenu Griffin Poetry Prize.
Je nositelem ocenění Mahmoud Darwish Excellence Award (společně s libanonským spisovatelem Eliasem Khourym a americkou spisovatelkou Alice Walkerovou). Je dvojnásobným finalistou Mezinárodní ceny za literaturu Neustadt (Neustadt International Prize for Literature, 2014, 2016) udělované University of Oklahoma, jež je považována za americkou Nobelovu cenu.
Na výraz uznání jeho dosažených výsledků a za jeho příspěvek do arabské a palestinské literatury mu byla udělena Národní medaile cti.
Je konzultantem pro kulturní politiku v palestinské organizaci Welfare Association a členem výkonné rady nadace Mahmoud Darwish Foundation.
Ghassan Zaqtan píše týdenní sloupky v palestinských novinách Al-Ayyam. Žije v Ramalláhu.
Narozena roku 1987 ve Varšavě.Básnířka, bohemistka a překladatelka. Vydala tří básnické sbírky: Passe-partout (2006), Współgłoski (2010) a Kto kupi tak małe kraje (2017). Vystudovala Jižní a západní slavistiku na Varšavské univerzitě. Překládá nejnovější českou a slovenskou poezii do polštiny, soustředí se především na tvorbu autorů narozených v 70. a 80. letech. Její básně v českém překladu Ondřeje Zajace byly publikovány časopisecky (Psí víno, Tvar). Čtyři roky žila v arménském Jerevanu, v lednu 2018 se přestěhovala do Prahy.
Jan Čáp (*1966 v Příbrami) je novinář, který pracoval jako knihovník v pražském Klementinu, vystudoval anglistiku na FF UK v Praze, překládal knihy, filmy i TV seriály. Po rozhlasovém angažmá v londýnské BBC působí v českých médiích a vytváří Cesty pro mobilní aplikace. Múzám dlouho nedával nic znát.
Teodor Kravál je fascinován intertextualitou, pročež chtěl od mládí tvořit komiksy. Setkal se však se zlou múzou a v afektu si zlámal všechny pastelky. Dnes mu nezbývá než vymýšlet komiksy bez obrázků. Jeho texty jsou čím dál kratší, poněvadž nedokáže udržet chvíli pozornost. Nedávno přeskočil třicítku, bydlí na Ostrově, není Pátek ani Robinson a věnuje se slamu. Je dvojnásobným vítězem Literární ceny Vladimíra Vokolka z let 2015 a 2016 a držitelem uznání poroty Literární soutěže Františka Halase z roku 2016. Samonákladem vydal v roce 2016 sbírku Přehnaných nadějí 43. Nakladatelství spojené s literárním časopisem H_aluze mu v roce 2017 vydalo sbírku Pavilon Balast. Své texty publikoval také v Hostu, Welesu, Artiklu, Partonymě a dalších. Pořádá putovní festival autorského čtení SAMÝ KECY a hraje na kytaru v obskurní sudetské kapele NOVÁ BÁBA. V roce 2021 vydal u nakladatelství Perplex knihu Řez rybou.
Pochází z Opavy, publikovala časopisecky v Hostu, Tvaru, Souvislostech, Ravtu, Protimluvu. Její báseň byla otištěna v ročence Nejlepší české básně 2018. Nyní se v nakladatelství Host připravuje k vydání její básnický debut. Žije a pracuje v Praze.
Básnířka, překladatelka, kolážistka, sémiotička, esejistka a emeritní profesorka Indiana University, Bloomington, USA, kde na katedře slavistiky vedla třicet let bohemistiku. Odešla do exilu v r. 1974, učila na univerzitách v Kolíně nad Rýnem, v Marburku, na Harvardě a na University of Virginia v Charlotesvillu. Od roku 1982 působila v Bloomingtonu. Je členkou českého a amerického PEN klubu. Opublikovala jedenáct knih existenční a metafyzické poezie v češtině (prvních šest v PmD Mnichov), vybrané básně Roztříštěné světy 1995 a sebrané básně Vzpomínky moře 2011 v Čechách. Sedm jejích knih vyšlo rovněž ve dvojjazyčných česko-anglických vydáních s vlastními kolážemi v USA a nejnověji v Čechách. Vybrané básně v angličtině The Courage of the Rainbow byly publikovány v USA 1993. Je rovněž spoluautorkou (s Clarice Cloutier) rozsáhlé dvojjazyčné, česko-anglické antologie české poezieUp The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry, 2008. Její poezie byla přeložena do dvanácti jazyků. Vedle poezie Volková psala také rozsáhle o sémantice emotivního jazyka (Emotive Signs in Language, 1987 – pod jménem Volek), o sémiotice implikovaných hodnot a genderu v české literatuře (A Feministst’s Semiotic Odyssey through Czech Literature, 1997) a o exilu. Od roku 2000 je rovněž činná jako výtvarnice a režisérka multimediálních představení poezie. Volková obdržela několik mezinárodních cen za literaturu a kulturu. Její poezie vyšla rovněž knižně v bulharštině, v ukrajinštině, v ruštině a ve slovenštině. Více informací o Volkové je možno nalézt na www.bronislavavolkova.com
Vít Kremlička (nar. 1962 v Praze), básník, prozaik, publicista a překladatel. Po gymnáziu absolvoval dvouletou střední pedagogickou školu a pět semestrů PF UK, poté vystřídal řadu zaměstnání. V letech 1990-1998 studoval bohemistiku a komparatistiku na FF UK, dnes je ve svobodném povolání. Od počátku osmdesátých let publikoval v samizdatových časopisech a sbornících (Violit, Revolver Revue). Tři samizdatové sbírky básní z osmdesátých let vyšly souborně pod názvem Staré zpěvy (Edice RR sv. 7, 1997). Knižně dále publikoval: Lodní deník(NTS/Edice RR sv. 5, 1991), Cizrna (Torst, 1995), Zemský povídky (Hynek, 1997), Prozatím(Petrov, 2001), Amazonia (Knihovna Jana Drdy, 2003). V roce 2010 vyšla v Edici RR jako zvláštní příloha RR č. 79/2010 Jedna věta. Vít Kremlička je držitelem Ceny Jiřího Ortena, nositelem Bronzové a Stříbrné plakety Čestného dárce krve Českého Červeného kříže a laureátem Ceny Revolver Revue za rok 2010 a Ocenění účastníka odboje a odporu proti komunismu. Revolver Revue