Ondřej HLOŽEK (*1986)
Pochází z Opavy, kde vystudoval českou literaturu na Slezské univerzitě. Vydal řadu básnických sbírek, naposledy Slezský nonstop (nakl. Klenov, 2022), dvě knížky pro děti a nyní se připravuje na prozaický debut. Pořádá literární setkání (Beatová čtení v Herrengasse, Básnické hlasy atd.). Zastoupen ve výborech Nejlepší české básně 2017 a 2018 (nakl. Host).
Vít Dan Kolinger (*1962)
Příbramský rodák, který vystudoval
Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a
ve svých dvaceti letech prožil hlubokou
konverzi ke křesťanství. Podstatnou část
svého dospělého života je pastorem. Je
ženatý, má tři děti.
Poezie mu učarovala už během dospívání.
Inspirován Allenem Ginsbergem, beatniky a
později i českými křesťanskými básníky
(Jakubem Demlem, Janem Čepem, Janem Zahradníčkem a Jaroslavem
Durychem), začal psát i své vlastní básně, které však dlouhou doby zůstaly
pouze v šuplíku nebo byly nesměle sdíleny pouze v okruhu jeho přátel.
Debutoval až nyní, krátce před šedesátkou, sbírkou Bílé trnky (Pointa, 2022).
Jeho básně, protkané laskavostí, upřímností a hlubokým pochopením pro
lidský úděl, strasti a komplikované hledání životní cesty, si rychle našly značné
čtenářské publikum napříč věkovými, náboženskými i sociálními kategoriemi.
Ivona Březinová se narodila 12.května roku 1964 v Ústí nad Labem. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Poté zde i několik let pracovala jako odborná asistentka na katedře bohemistiky, dnes je spisovatelka z povolání.
S manželem a dvěma dětmi dcerami žije v Praze-Krči. Její prvotinou knihou je Zrcátko pro Markétu(1996) první knížkou, která vyšla v nakladatelství Albatros byla Panáček Paneláček- a od té doby je knih celá řada.
Autorka píše pohádky a příběhy pro malé čtenáře jako je třeba Adélka a Zlobidýlko, věnuje se však i rozsáhlejším projektům, jako je Velká dětská encyklopedie. Pro větší čtenáře pak napsala například Madonu bez kabátu.
Autorka za své publikace získala mnoho ocenění( Zlatá stuha, Suj, Cena nakladatelství Albatros a kniha Začarovaná třída byla zapsána na listinu IBBY- Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu) V součastné době vedle vlastní literární tvorby vede seminář tvůrčího psaní na pražské akademii Josefa Škvoreckého.
foto, článek převzat z: Ivona Březinová | OSOBNOSTI.cz (spisovatele.cz)
Básnířka a spisovatelka Věra Chase, která se psaní věnuje od dětství a ráda dává k dobru to, že už na základní škole psala na svém psacím stroji přes průklepák pro spolužáky časopis Kometa, kde si vyzkoušela sci-fi, publikovala již celkem šest knih – román, povídky, básně… některé z nich dvojjazyčně (věnuje se též překladu, tlumočení a učení).
Její čtení, která prezentuje doma i v zahraničí, mohou vyvolávat úsměv, ale i pocit trapnosti, jemuž se vskutku nebrání.
Žánrově nezařaditelná, naživo nezapomenutelná. A třeba představí i něco nového!
Věra Chase, a poet and a writer, who has been writing since her childhood and likes to let people know that, with the help of carbon copy paper and her typewriter, she used to “publish” for her elementary school mates her first magazine called The Comet (to prove she could write sci-fi). She has already published six books in total — a novel, plentiful short stories, and evenso poems – some of them bilingual. She also translates, interprets and teaches. Her readings, which she presents locally as well as abroad, can make you giggle but also make you feel embarrassed, something she undoubtedlywelcomes.
Of unknown genre, hard to forget. And she might even introduce some new stuff!
Isabel Bono, básnířka a spisovatelka z Malagy, se narodila 10. listopadu 1964 a vystudovala ekonomii na univerzitě v Malaze. Povídky píše od mládí, o poezii se začala zajímat až později. Jako básnířka Bono vydala mimo jiné knihy Los días felices (Šťastné dny, 2003), za kterou v roce 2002 obdržela 1. cenu Leóna Felipeho za poezii, Poemas reunidos Geyper (Sborník básní Geyper, 2009), Pan comido (Jednoduchá věc, 2011) a Lo seco (To suché, 2017). Její texty vyšly v mnoha antologiích. Poprvé se pustila do románové tvorby románem Una casa en Bleturge (Dům v Bleturge), za který v roce 2016 získala cenu Café Gijón. V roce 2020 vydala také Diario del asco (Deník hnusu).
Alycia Pirmohamed je básnířka narozená v Kanadě a žijící ve Skotsku. Je autorkou básnických svazečků Hinge (ignitionpress) a Faces that Fled the Wind (BOAAT Press). Second Memory (Druhá paměť), kreativní literaturu faktu, kterou napsala společně s Pratyushou, jí společně vydala nakladatelství Baseline Press (Kanada) a Guillemot Press (Velká Británie). Alycia se stala vítězkou ceny Pamet River Prize 2020 a její debutová básnická sbírka Another Way to Split Water vyšla v roce 2022 v nakladatelstvích YesYes Books (USA) a Polygon Books (Velká Británie). Alycia je spoluzakladatelkou sítě spisovatelů Scottish BAME Writers Network, spoluorganizátorkou Ledbury Poetry Critics Programme a Junior
Anniversary Fellow v IASH prostřednictvím Edinburské univerzity. V roce 2020 Alycia získala cenu Edwina Morgana za poezii. Najdete ji online na adrese alycia-pirmohamed.com a na twitterovém účtu @a_pirmohamed.
Niall O’Gallagher je gaelský básník. Narodil se v roce 1981 na západním pobřeží Skotska a vzdělání získal na Glaskowské univerzitě. Je novinářem BBC, pracuje jako zpravodaj v Edinburghu a Londýně a informuje o evropských záležitostech pro pořady Eòrpa, From Our Own Correspondent a Our World. Je autorem tří
básnických sbírek, jež mu vydalo nakladatelství Clàr, z nichž poslední Fo Bhlàth (“Rozkvět”) se dostala do užšího výběru možných laureátů ceny Dericka Thomsona za gaelskou básnickou sbírku roku 2021. Jeho tvorba, většinou milostná, se vyznačuje zájmem o básnickou formu, ať už jde o přísná metra formální gaelské poezie, nebo o literární útvary převzaté z evropské tradice. Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, irštiny, okcitánštiny a velštiny. Jeho dvojjazyčné Vybrané básně, v anglickém překladu Petera Mackaye a Deborah Moffattové, vyšly v nakladatelství Francis Boutle v Londýně v roce 2022. Žije v
Ayrshire ve Skotsku se svou ženou a dvěma dětmi.
Rob A. Mackenzie pochází z Glasgow a žije v Leithu. Je recenzním redaktorem časopisu Magma Poetry a čtyřikrát se jako spolušéfredaktor podílel na jeho vydáních. Vede literární nakladatelství Blue Diode Press. Vydal tři samostatné sbírky: The Opposite of Cabbage (2009), The Good News (2013) a The Book of
Revelation (2020) a dva pamflety: The Clown of Natural Sorrow (2005) a Fleck & the Bank (2012). Jeho básně, recenze a články vyšly v časopisech The Dark Horse, The Financial Times, The Guardian, Gutter, New Writing Scotland, Poetry London, Poetry Review, Shearsman a v různých dalších časopisech a
antologiích. Jeho tvorba se třikrát ocitla v každoročním užším výběru 20 nejlepších skotských básní, který sestavuje Scottish Poetry Library.
Marek Torčík je básník, prozaik a kulturní publicista žijící v Praze. Vystudoval magisterský obor anglofonní literatury a kultury na Univerzitě Karlově v Praze a jeho básnická prvotina sbírka Rhizomy vyšla v roce 2016. Jeho připravovaný román Rozložíš paměť (Memory Burn), který má vyjít v roce 2023, se zabývá následky traumatu a způsobem, jakým paměť utváří to, kým jsme a jak
vnímáme ostatní. V současné době pracuje na svém druhém románu, jehož děj se odehrává v odlehlých končinách severní Moravy, kde se historie a mýty vracejí jako zrcadlo současné doby. (Foto: Barbora Maršíček-Votavová)
Marina Gudeljová (Split, 1988) vystudovala chorvatský jazyk a literaturu na Zadarské univerzitě. Její povídky byly publikovány na mnoha portálech a v literárních časopisech, např. Zarez, Kritična masa, Strane, Alternator a Astronaut. Její povídka Lee vyhrála první cenu časopisu Kritična masa a další povídka
Vještica (Čarodějnice) získala cenu Prvi Prozak Na vrh jezika v literární soutěži pro mladé autory. V roce 2020 vyšla její sbírka povídek Fantomska bol (Přízračná bolest) v rámci toho, že obdržela cenu Prozak, a v témže roce byla sbírka zařazena na seznam možných laureátů ceny Fric. V roce 2021 vyšel její první
román Nedovršena (Nedokončeno). Román byl zařazen na seznam možných laureátů ceny T-portálu. Marina žije a pracuje ve Splitu.
(Foto: Marina Pivalica)
Ognjen Aksentijević (1994, Leskovac, Srbsko) vystudoval filologickou fakultu v Bělehradě, kde studoval jihoslovanské písemnictví na katedře srbské literatury. Po ukončení studia pracoval jako divadelní producent a také programový koordinátor několika projektů zabývajících se podporou kulturní spolupráce a usmíření na západním Balkáně. V letech 2018-2022 pracoval v deníku Treći Trg jako literární redaktor. Vydal dvě knihy poezie Um za morem, Smrt za vratom (Mysl za mořem, smrt za zády, 2017) a Rezervat odbeglih ptica (Rezervace ulítlých ptáků, 2021). Jeho poezie byla přeložena do angličtiny, řečtiny a slovinštiny. Je jedním ze zakladatelů a redaktorem nakladatelství Raštan.
Alžběta Stančáková je básnířka, prozaička a novinářka. Za prvotinu Co s tím obdržela Cenu Jiřího Ortena. Její texty byly přeloženy do němčiny, rumunštiny, ruštiny, japonštiny a polštiny. Vystudovala bohemistiku a komparatistiku, pracuje pro Českou televizi.
Olena Husejnova (1979) je ukrajinská básnířka a textařka. Vydala sbírku Vidkrytyj rajděr (Otevřený rider; 2005), která získala dvě ocenění, mimo jiné za nejlepší básnický debut. V 2016 vyšla její druhá sbírka Superheroji (Superhrdinové), která se stala východiskem pro audiovizuální projekt (ve spolupráci s Dašou Kuzmičnou) Jak vyšni (Jako višně), který získal první cenu na mezinárodním festivalu Cyclop videopoetry festival. Její básně vyšly anglicky, rusky, polsky, slovensky a česky. Žije v Kyjevě.
V současné době pracuje jako rozhlasová moderátorka a producentka ve veřejnoprávním ukrajinském rozhlase UA: Radio Culture (UR-3), třetí stanici ukrajinského veřejnoprávního rozhlasu pro kulturu a vzdělávání.
V roce 2021 připravila pro vysílání rozhlasový seriál Lesja Ukrajinka: 30 rozhlasových příběhů a Vivat vita: Mychajlo Drahomanov. V roce 2022 seriál Vzdušný živel: Rozhlasové eseje čtené autorem. Od 24. února 2022 pracuje Olena jako moderátorka živého vysílání ve 24 hodinovém Maratonu souhrnných zpráv (rozhlasová verze).
Ivan Landžev (1986) je bulharský básník, esejista a scénárista.
Na Sofijské univerzitě Sv. Klimenta Ochridského vystudoval ruskou klasickou literaturu, filosofii a kulturologii. Je nositelem několika ocenění za literaturu. Účastnil se mezinárodních festivalů poezie, čteních a vědeckých konferencí v USA, Rusku, Německu, Rakousku, Slovinsku, Maďarsku, Lotyšsku a na Slovensku. Jeho básně jsou přeloženy do angličtiny, němčiny, španělštiny, italštiny, slovinštiny, chorvatštiny, slovenštiny, arabštiny a maráthštiny.
Jako scénárista se zapsal do povědomí bulharských diváků úspěšnými televizními seriály. V současné době ho mohou diváci nově vidět i na scéně divadla Sfumato, kam byl pozván, aby speciálně pro tuto scénu vytvořil autorské představení na základě vlastních textů.
Vítězslav Adamec (aka Siegfried; 1991) – již od raných let vášnivý čtenář všech žánrů včetně poezie. Přibližně od 15 let první literární pokusy, většinou experimentální poezie a próza, ale i úvahy, články, recenze, apod. Od roku 2008 pravidelný účastník festivalu poezie Wolkrův Prostějov, v roce 2018 s titulem laureát, občasně účastník i dalších divadelních přehlídek. Člen improvizačního divadlo Impro Mejdlo a člen skupiny dekadentního scénického čtení Hellbogen. Od roku 2017 vystupuje díky pozvání Filip Koryta aka Dr. Filipitche také v rámci Slam poetry CZ se svými spíše experimentálními slamy – má za sebou účast na exhibicích v Praze, Plzni, Chebu, Chomutově, Mariánských Lázních, Karlových Varech, Aši, Sokolově, Ústí nad Labem, atd. Jeho uměleckou vášní je také hudba, kterou krom jiného vystudoval, hraje také v několika hudebních skupinách (např. End of Scream) a v symfonickém orchestru. Krom těchto zájmů je však jeho hlavním zaměstnáním práce v Národní památkový ústav Loket, kde má na starosti ochranu historických památek a měst. V nedávných volbách byl zvolen do zastupitelstva města Lokat.
Angela Zavettieri (narozená v roce 1972) žije a pracuje v Neapoli, kde vystudovala slavistiku. V letech 1998-2003 žila v Praze, kde pracovala jako překladatelka z češtiny a učitelka italštiny.
V Itálii přeložila pro nakladatelství Keller Editore (2012) román Radky Denemarkové Peníze od Hitlera a pro nakladatelství Sovera Edizioni (2018) román téže autorky Příspěvek k dějinám radosti. Pro Keller Edizioni přeložila také dva romány Jiřího Hájíčka: Rybí krev a Dešťová hůl, které jsou v současné době v tisku. Angela Zavettieri se zajímá o psychologii a spiritualitu, což se odráží v jejích básních, které jsou pojaty jako prostředek hledání životní pravdy. Zúčastnila se několika básnických soutěží. S básní „Divento foglia“ (Stávám se listem) získal první cenu čtenářské poroty v soutěži Poesia In Corso v Livornu a některé její básně byly zařazeny do sbírky Verrà il mattino e avrà un tuo verso (Přijde ráno a bude mít tvůj verš) vydané v roce 2021 nakladatelstvím Aletti editore.
Iveta Kokyová se narodila v Hořicích. S dalšími pěti sourozenci vyrůstala s matkou, slovenskou Romkou, a otcem pocházejícím z rodiny olašských Romů. Kokyová hrdě ovládá oba dialekty, slovenskou romštinu v posledních letech ale využívá jako hlavní jazyk literárního sdělení, protože leccos v ní jí „jde přímo od srdce“. Píše poezii i prózu.
Vyučená strojní mechanička, v minulosti též uklízečka a balička, poté terénní pracovnice Magistrátu města Hradec Králové se v pětatřiceti letech přihlásila k dálkovému studiu oboru Sociální práce v prostředí etnických minorit na Evangelické akademii v Praze, který úspěšně zakončila maturitou. Nyní je absolventkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy obor – Romistika.
Pravidelně vstupovala do veřejného prostoru jako moderátorka a reportérka romské internetové televize Romea TV. Lektorovala romského jazyka (konverzace) na FF UK. Je porotkyní literární soutěže Romano suno. Lektorkou a koordinátorkou projektu Vaker romanes. Pracovala jako Pracovní konzultantka pro neslyšící; koordinátorka Státního zdravotního ústavu v rámci projektu prevence zdraví; koordinátorka evaluací v rámci inkluzivního vzdělávání – Agentura pro soc. začleňování. Dále se věnuje překladům z češtiny do romštiny a opačně.
Iveta Kokyová svým profesním životopisem působí jako emancipovaná, úspěšná romská žena nového tisíciletí. Iveta Kokyová patří k nejmladší generaci romských autorů etablujících se na scéně až v době postmileniální. Čerpá především ze svého dětství, rodinných historek a vlastních prožitků.
Bára Dočkalová (1977) učí angličtinu prostřednictvím divadla a dramatické výchovy. Píše anglické scénáře a písničky, především pro výuku dětí. Na Pedagogické fakultě UK pomáhá připravovat budoucí učitele angličtiny. V češtině jí vyšly dvě knížky pro děti: Tajemství Oblázkové hory (2018) a Bitva o diamant (2022). Někdy však za zavřenými dveřmi skládá písně, které s dětmi ani výukou čehokoli nemají nic společného. Původně začínala s anglickými, nyní se klube víc a víc českých, žánrově se pohybují někde mezi šansonem, folkem a muzikálem. Na veřejnosti s nimi vystupuje zřídka, většinou se svou kapelou nebo jen v doprovodu kytaristy Vojty Želinského.
foto: Jana Plevec
Jakub Řehák (*1978) Básník, esejista, recenzent. Držitel ceny Magnesia Litera za rok 2013. Autor čtyř básnických sbírek, naposled Obyvatelé (Fra, 2020). Zabývá se surrealismem a českým post-surrealismem. Básnickými texty je zastoupen v italské antologii současných českých básníků ve výběru Petra Krále a překladu Antonia Parenteho Rapporti di Errore (Mimesis, Milán 2010) a v portugalské antologii soudobé české poezie v uspořádání Simony Martínkové-Rackové a v překladu Anny Almeidy a Tiaga Patrícia Um Tremor na Memória: Sete Poetas Checos Nascidos nos Anos 70 (Artefacto, Lisabon 2022). Žije v Praze.
Mónika Ferencz (1991) je maďarská básnířka a překladatelka. Narodila se v Budapešti. Středoškolská studia absolvovala ve Vácu. Studovala angličtinu na Segedínské univerzitě, poté marketing a ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Budapešti. Je bývalou členkou představenstva Kruhu Attily Józsefa, členkou Asociace mladých spisovatelů a bývalou redaktorkou časopisu Műút. Její dvě básnické sbírky vyšly u nakladatelství Scolar (Za mými zády jih, 2017, Potápění pro pokročilé, 2021). Získala několik maďarských cen a stipendií, např. Babits Mihály műfordítói ösztöndíj (2016), Móricz Zsigmond-ösztöndíj (2019), Junior Szépíró-díj (2019). Na jaře letošního roku byla stipendistkou Visegrádského programu rezidenčních pobytů pro literáty v Praze.
Nela Bártová (*1998) vystudovala Ateliér Sochařství 2 na FaVU VUT v Brně a nyní pokračuje ve studiích na pražské AVU. Působí v opavském spolku Bludný kámen, který se zabývá současným uměním a experimentální hudbou. Tvoří vizuální část audiovizuálního elektronického dua Lowmoe a občasně mixuje kolotočářské tekno, ale také ambientní zvuky. V ostravském nakladatelství Bílý Vigvam jí letos vyšla debutová sbírka Na konci chodby je ráno. Ve svých dílech Bártová zpracovává témata týkající se člověka ve vztahu k přírodě a jeho fungování v současném světě. V průřezu její tvorbou se objevují prvky koláže, které využívá v různorodých formách, především v kombinaci médií, se kterými pracuje.
Svatava Antošová
(foto Zdeněk Stejskal)
(3. 6. 1957, Teplice)
básnířka, prozaička a publicistka. Absolvovala gymnázium v Teplicích (1976) a Střední knihovnickou školu v Praze (1978). Poté vystřídala řadu zaměstnání (knihovnice, strojírenská dělnice, rozhlasová moderátorka, redaktorka, poštovní doručovatelka) V letech 2009-2022 byla redaktorkou Tvaru. Stála u zrodu Patafyzického kolegia Teplice (1981), na jehož činnosti se podílela až do roku 1986, kdy kolegium rozprášila StB, a od konce 80. let spolupracuje s literární Skupinou XXVI. Na přelomu 70. a 80. let zveřejňovala své básnické texty (cykly Sen o velikém uniknutí, 1977; Underwood, 1980; Encefalické probuzení, 1980) v samizdatu, po roce 1989 publikovala v desítkách novin a časopisů, sborníků a antologií. Knižně vydala básnické sbírky Říkají mi poezie (Mladá fronta, 1987),
Ta ženská musí být opilá (Československý spisovatel, 1990), Dvakrát pro přátele (Spolek českých bibliofilů, 1991), Tórana (Mladá fronta, 1994), … aniž ťala hlavou (Krásné nakladatelství, 1994), Kalendář šestého smyslu (Clinamen, 1996), Ještě mě nezabíjej! (Protis, 2005), Vlčí slina (Protis, 2008), Dvojakost (Paper Jam, 2014; s Petrem Kurandou) a Diktátor píše báseň (Paper Jam, 2020) a prózy Dáma a švihadlo (Votobia, 2004), Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (Concordia, 2005) a Skoby (Paper Jam, 2012). Na motivy své prózy Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala napsala divadelní hru Neříkej to mámě (Větrné mlýny, 2011). Je spolupodepsaná pod publikacemi Adresát Ladislav Verecký: dopisy Svatavy Antošové, Ivana Jelínka a Ivana Diviše (Pistorius & Olšanská, 2013) a Malé pogo pro tebe: dopisy Mirka Kovaříka Svatavě Antošové z let 1985–1993 (Adolescent, 2022). Uspořádala antologii básníků Skupiny XXVI Soví let (Protis, 2009).
Foto: David Konečný
Petr Borkovec je básník, prozaik a publicista. Dramaturg kavárny FRA. Vydal knihy Sešit antén, Zlodějíček, Herbář k čemusi horšímu, Petříček Sellier a Petříček Bellot, Lido di Dante, nebo Sebrat Klacek.
Běla Čápová (1995) vystudovala etnologii na FF UK, v současné době studuje klasickou kytaru na konzervatoři v Teplicích. Publikovala haiku v publikaci Praha ve 100 slovech. Je členkou umělecké skupiny NaHajana.
Karel Kuna (*1970) vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze biologii a matematiku. V divokých devadesátých letech pracoval jako novinář v tiskové kanceláři a reportér v týdeníku. Vedle povídek a publicistických textů v časopisech vydal sbírku povídek Cestou do Malšic (Mladá fronta 2003). Podle jedné z povídek natočil Jan Prušinovský film Nejlepší je pěnivá. V roce 2021 v nakladatelství Paper Jam vydal sbírku povídek Agentura, ve stejném roce s Igorem Malijevským napsal divadelní hru Červená linie. Blíženecky rozkročen mezi kavárnou a hospodou, městem a venkovem, prací v bance a bagrováním tůní věří, že knížky jsou jedna z nejlepších cest k sobě i k lidem. Proto je rád čte a píše.
Autorem fotografie je Igor Malijevský.
Petula Heinriche (* 1957 v Praze na Malé Straně) chtěla studovat zahradní architekturu, ale skončila na pozici IT analytika v bance. Trochu fotografuje a trochu píše; vystavuje v rámci cyklu Praha fotografická, podílí se autorsky i redakčně na vydávání Obecních novin Malé Strany a Hradčan. Svou poezii a drobnou prózu vkládá do virtuálního světa, s výjimkou tematické sbírky pro transgenderový seminář. Svou erotickou poezií je zastoupena v Almanachu Liter Art #1, Napsáno dechem. Pracuje pro malostransko-hradčanský občanský spolek a exhibuje na pražské Juditině věži, kde s Martinem Zborníkem uvádí pravidelný pořad prózy, hudby a cestovatelů. Miluje kočky a jižní Čechy, odkud rodem pochází. Průběhem času se stala otcem dcery a syna.
Radek Fridrich (1. 12. 1968) vydal řadu sbírek v nakladatelství Host V zahradě Bredovských (1999), Molchloch (2004), Žibřid (2006), Krooa krooa (2011), za niž získal cenu Magnesia Litera za poezii v roce 2012. Několik jeho knih je česko-německých např. Nebožky/Selige (2011) nebo Linie S1 (2019). V loňském roce byl spolu s Danem Jedličkou editorem ročenky Nejlepší české básně 2019. Žije v Děčíně.
foto: Jan Hrouda
Vojtěch Vacek (1993, Praha) pracuje jako knihovník. Podílí se na organizaci autorských čtení. Spolupracuje na mezinárodním festivalu Den poezie. Roku 2015 vydal v edici H_aluze sbírku Schopní jsou ti s chlopní (dostupná na FB profilu autora). Publikoval v Psím vínu, Tvaru, Lidových novinách a jinde. Je spoluautor scénáře k dark fantasy tahové strategii Mystic od herního studia Pipe Dream. Hraje na basovou kytaru v kapele Představy postavy. Připravuje k vydání druhou sbírku pojmenovanou Měňagon.
Jan Škrob (1988) se narodil v Praze. Vydal básnické knihy Pod dlažbou (EMAN, 2016), Reál (Malvern, 2018) a Země slunce (Viriditas, 2021). V letech 2015 a 2019 byl zařazen do ročenky Nejlepší české básně. Za svůj debut byl v roce 2017 nominován na cenu DILIA Litera pro objev roku, v roce 2018 se stal spolu s Bastianem Schneiderem držitelem Drážďanské ceny lyriky. V roce 2019 byl za svoji druhou knihu nominován na Cenu Jiřího Ortena.
Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny, nizozemštiny, litevštiny, řečtiny a slovinštiny. Výběr přeložených textů ze sbírky Reál vydalo v roce 2020 německé nakladatelství hochroth Leipzig pod názvem off topic. Živí se jako překladatel a je členem Asociace spisovatelů.
Narodila se na západním Slovensku, ale od studií dramaturgie na pražské DAMU žije v Praze. Působila v několika pražských divadlech, Čro a ČT, učila na uměleckých školách. Věnuje se dramaturgii, produkci a kritice, píše poezii, prózu i divadelní hry. Publikuje knižně, časopisecky i na autorských internetových platformách. Už přes dekádu se věnuje „dramaturgii věřeného prostoru“, kdy vnáší umění do přírody, do objektů, zdánlivě nevyhovujících, prezentuje literaturu a umění v poli, v parku, v opuštěné kapli. Pro místní v Praze 10 festival DEN POEZIE vlastně objevila a od roku 2013 ho organizuje každoročně. Kromě něho pořádá celoroční akce v rámci Malešického literárního salonu a podzimní vystoupení literátů v rámci sousedského
festivalu Zažít město jinak.
Dagmar Plamperová (*1982)
Pracuje na svém debutovém albu (Vývoj
kontinentu), kde vypráví příběh o Dagmar
Plamperové, holce, která umí být ozdobou
salónů na perifériích i velkou samotářkou. Má za
sebou pestrou cestu, od studií na Karlově
Univerzitě, práci v KFC, životě ve Walesu, kde
vytvářela spojovací kabely pro kamiony a jejich
návěsy, až ke koordinování akcí v prostoru
pražského Mariánského náměstí. Vydala
básnickou sbírku Z naší louky (Malvern,
2019). Z ní také čerpá inspiraci pro svou
dosavadní písňovou tvorbu.
Olga Stehlíková (1977), vystudovala bohemistiku a lingvistiku na FFUK v Praze. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka, editorka a literární publicistka. Byla editorkou literární revue Pandora a redaktorkou literárního on-line Almanachu Wagon, připravovala magazín Tvaru on-line Ravt. Připravuje a moderuje dva pravidelné pořady věnované literatuře na stanici Český rozhlas – Vltava.
V r. 2014 vydalo nakl. Dauphin její básnický debut Týdny, za který r. 2015 získala cenu Magnesia Litera za poezii. Sbírka Vejce/Eggs (Dueta) vyšla v unikátní úpravě v listopadu 2017, spolu se stejnojmennou LP deskou s hudbou Tomáše Brauna, napsanou na vybraná dvojverší z této sbírky. S básníkem Milanem Ohniskem napsala pod pseudonymem Jaroslava Oválská sbírku společných básní Za lyrický subjekt (Druhé město 2018). V témže roce publikovala svou druhou řadovou sbírku Vykřičník jak stožár /Portréty (Perplex 2018). Povídky publikovala v časopisu Host a Dobrá adresa. Kniha pro děti Kluci netančej! vyšla v nakladatelství Portál na jaře 2019 s ilustracemi Lukáše Fibricha a pohádkový příběh Kařut a Řabach na podzim r. 2019 v nakl. Běžíliška s ilustracemi Barbary Šalamounové. Její nejnovější knihou je Zpěv Sirén (2022). Její básně byly přeloženy do 12 jazyků.
Marie Iljašenko (nar. 1983, Kyjev) básnířka a spisovatelka. Debutovala v roce 2015 sbírkou Osip míří na jih (nominace na cenu Magnesia litera), sbírka Sv. Outdoor vyšla v roce 2019. Za své básně byla navržena na několik cen. Píše také povídky, pravidelnými sloupky přispívá na server iLiteratura. Pracuje jak nakladatelská redaktorka a překladatelka, překládá z polštiny a ukrajinštiny. Žije v Praze.
Autor fotografie: Dirk Skiba
Narodila se a žije v Praze, je autorkou tří básnických sbírek: To kvítí (2016), Krásný je svět (2017) a Cestou tančících kroků (2019), ale i několika knih literatury faktu. Vedle vlastní tvorby publikuje rovněž překlady. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.
Igor Malijevský (*1970 v Praze)
básník, prozaik, umělecký fotograf a spoluzakladatel literárního kabaretu EKG. Je autorem řady básnických a povídkových sbírek, vydal také několik fotografických monografií. V loňském roce vydalo nakladatelství Argo jeho román Otevřený prostor. Pro ČRo Vltava připravuje s Václavem Kahudou existenciální Večerní školu. Žije v širším okolí návsi Družby v Čelechovicích.
Narozený r.1974 v Praze. Celý život se pohybuje mezi Prahou a Pasekami u Sedlčan, nyní i obcí Vonoklasy, kde převážně s rodinou žije – odkud plyne i název jeho první sbírky Na zápraží (2012). V roce 1999 založil s přáteli kulturní magazín Totem.cz, jehož správu má dodnes na starosti a ve kterém je redaktorem. S přáteli koordinuje festival Den poezie. V posledních třech letech dělá přátelům www stránky festivalu Literární Františkovy Lázně, který má moc rád. Píše poezii a prózu, organizuje různá literární čtení a fotografické výstavy. Společně s Petulou Heinriche a přáteli z Totem.cz, Pismak.cz a Literra.cz organizuje jednou měsíčně od r. 2006 autorská čtení v Jindřišské věži. V květnu 2016 založil s přáteli festival Májový svět. Se rodinou a přáteli vede spolek Česká moře, v rámci kterých mimo jiné s přáteli organizuje dětské kroužky, výstavy, historické vycházky a řadu kulturních akcí. Povoláním je v současné době technik, má rád práce v zemědělství a kutilství. Má dvě děti, žije prostě jako každý, jak umí:-)
Jaromír Typlt (1973)
Básník, editor, výtvarný teoretik a kurátor.Autor řady básnických sbírek i textů o výtvarném umění. Ve své tvorbě často experimentuje s přesahy literatury do dalších uměleckých odvětví. Žije v Praze a Nové Pace.
Teodor Kravál je fascinován intertextualitou, pročež chtěl od mládí tvořit komiksy. Setkal se však se zlou múzou a v afektu si zlámal všechny pastelky. Dnes mu nezbývá než vymýšlet komiksy bez obrázků. Jeho texty jsou čím dál kratší, poněvadž nedokáže udržet chvíli pozornost. Nedávno přeskočil třicítku, bydlí na Ostrově, není Pátek ani Robinson a věnuje se slamu. Je dvojnásobným vítězem Literární ceny Vladimíra Vokolka z let 2015 a 2016 a držitelem uznání poroty Literární soutěže Františka Halase z roku 2016. Samonákladem vydal v roce 2016 sbírku Přehnaných nadějí 43. Nakladatelství spojené s literárním časopisem H_aluze mu v roce 2017 vydalo sbírku Pavilon Balast. Své texty publikoval také v Hostu, Welesu, Artiklu, Partonymě a dalších. Pořádá putovní festival autorského čtení SAMÝ KECY a hraje na kytaru v obskurní sudetské kapele NOVÁ BÁBA. V roce 2021 vydal u nakladatelství Perplex knihu Řez rybou.
Básnířka, překladatelka, kolážistka, sémiotička, esejistka a emeritní profesorka Indiana University, Bloomington, USA, kde na katedře slavistiky vedla třicet let bohemistiku. Odešla do exilu v r. 1974, učila na univerzitách v Kolíně nad Rýnem, v Marburku, na Harvardě a na University of Virginia v Charlotesvillu. Od roku 1982 působila v Bloomingtonu. Je členkou českého a amerického PEN klubu. Opublikovala jedenáct knih existenční a metafyzické poezie v češtině (prvních šest v PmD Mnichov), vybrané básně Roztříštěné světy 1995 a sebrané básně Vzpomínky moře 2011 v Čechách. Sedm jejích knih vyšlo rovněž ve dvojjazyčných česko-anglických vydáních s vlastními kolážemi v USA a nejnověji v Čechách. Vybrané básně v angličtině The Courage of the Rainbow byly publikovány v USA 1993. Je rovněž spoluautorkou (s Clarice Cloutier) rozsáhlé dvojjazyčné, česko-anglické antologie české poezieUp The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry, 2008. Její poezie byla přeložena do dvanácti jazyků. Vedle poezie Volková psala také rozsáhle o sémantice emotivního jazyka (Emotive Signs in Language, 1987 – pod jménem Volek), o sémiotice implikovaných hodnot a genderu v české literatuře (A Feministst’s Semiotic Odyssey through Czech Literature, 1997) a o exilu. Od roku 2000 je rovněž činná jako výtvarnice a režisérka multimediálních představení poezie. Volková obdržela několik mezinárodních cen za literaturu a kulturu. Její poezie vyšla rovněž knižně v bulharštině, v ukrajinštině, v ruštině a ve slovenštině. Více informací o Volkové je možno nalézt na www.bronislavavolkova.com
Vlastním jménem Jitka Bret Srbová. Básnířka, redaktorka. Vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy. V letech 2006-2011 byla šéfredaktorkou literárního on-line almanachu Wagon. Vydala básnické sbírky Někdo se loudá po psím (Dauphin, 2011), Světlo vprostřed těla (Dauphin, 2013), Les (Dauphin, 2016) a Svět: (Dauphin, 2019). Její básně byly mj. zařazeny do antologie Nejlepší české básně (2012, 2015 a 2017) a přeloženy do němčiny, polštiny, lužické srbštiny a angličtiny. Žije v Hořovicích.
JUSTIN QUINN (nar. 1968 v Dublinu), kritik, básník a překladatel. Vystudoval anglistiku a filosofii na Trinity College v Dublinu. Od roku 1995 žije v Praze a učí na Ústavu anglofonních literatur a kultur FF UK a na Katedře angličtiny na FP ZČU. Do angličtiny přeložil poezii Ivana Blatného, J. H. Krchovského, K. J. Erbena, Bohuslava Reynka, Petra Borkovce a Jana Zábrany.
Narozena v Praze, až do osmnácti let však žila v Olomouci. Původně studovala filosofii a fyziku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, nakonec absolvovala v oboru klasické filologie. Působí v Ústavu řeckých a latinských studií na FF UK. Debutovala v roce 1986 sbírkou Chvění závodních koní (1986), následovaly básnické knihy Velká zrcadla (1990), V podsvětním městě (1994), Šance (1999), Krvavý koleno (2005), Anděl na okně (2007), Tady za rohem to všechno je (2011), Mare (2013), Sestra duše (2015) a Světový orloj (2017). Je autorkou povídkových souborů Zázrak (2005) a Pasáž (2011), poté vydala prózy Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel (2012) a Bizom aneb Služba a mise (2016). Její verše byly přeloženy do řady jazyků, dva knižní básnické výbory vyšly ve Velké Británii, výbor Stomach of the Soul v USA (2014). Píše také knihy pro děti (Júla a Hmýza, 2006; Egbérie a Olténie, 2011). Za knihu rozhovorů s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou (2011) obdržela cenu Nadace ČLF. Dvě alba z jejích básnických textů vydala Monika Načeva (Milostný slabiky, 2013; Průvan v hlavě, 2017).
foto (c) Božena Správcová
Marie Šťastná – narozena 6. dubna 1981 ve Valašském Meziříčí. Vystudovala dějiny umění a kulturní dějiny na Ostravské univerzitě. V současné době žije v Praze a živí se výrobou šperků a oděvů.
Knižně vydala sbírky básní: Jarním pokrytcům (Unarclub, 1999), Krajina s Ofélií (Knižnice Ortenovy Kutné Hory, 2003, Cena Jiřího Ortena 2004), Akty (Protis, 2006), Interiéry (Host, 2010), Štěstí jistě přijde (2019, Host). Vítězka Drážďanské ceny lyriky 2010. Publikuje též časopisecky.
© foto Radek Radúz Dětinský
Narodil se roku 1959 v Praze. Básník, prozaik a překladatel. Absolvoval obor angličtina – čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Debutoval sbírkou básní Nucený výsek (Argo, 2003). Publikuje časopisecky (Tvar, Orientace (LN), Salón Práva, Intelektuál, Souvislosti, H_aluze, Weles, Psí víno, Dobrá adresa). Překládá z angličtiny (James Hogg – Vyznání ospravedlněného hříšníka, John Bunyan – Poutníkova cesta, Samuel Beckett – Tso, Jack Black – Nemáte šanci a další). V září 2005 mu vyšla kniha povídek Und (Argo). V prosinci 2007 vydal básnickou sbírku Deník rychlého člověka (Argo), v říjnu 2016 sbírku Textové zprávy (Novela bohemica). Žije v Praze.
Vít Janota (* 1970) vystudoval v rodné Praze Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy (obor fyzika molekulárních struktur), kde následně dva roky působil jako odborný asistent. Vystřídal různá zaměstnání, nyní pracuje jako programátor. Vydal tyto básnické sbírky (všechny v nakladatelství Dauphin): K ránu proti nebi (2002), Fasování košťat (2004), Praha zničená deštěm (2006), Miniová pole (2008), Jen třídit odpad nestačí (2011), Noc a déšť (2013) a Víkend v jakémsi Švýcarsku (2016, nominace na Magnesii Literu), Uličnice (rovněž 2016), Poslední zpráva z obleženého města (2021). Je zastoupen v rozličných almanaších, sbornících a antologiích. Občas překládá a příležitostně hraje na saxofony a klarinet. Žije v Praze.
Novinářka, básnířka, narozená r. 1980 ve Frýdku-Místku, od r. 1999 žijící v Praze. Vydala 6 básnických knih – dosud poslední sb. z roku 2014 s názvem Domovní schůze. Vyšel jí i prozaický debut Babi, ukaž zuby – autorka se přiznává, že na prózu bohužel nemá čas, poněvadž se „musí vysedět“. Za poezii sklidila i řadu ocenění. Publikovala v almanaších, časopisech i na internetu; v rozhlasovém archivu ČRo je k poslechu představení její tvorby v rámci pořadu Zelené peří od Miroslava Kováříka (2008). Některé básně jí též byly zhudebněny, spolupracuje s muzikanty. V létě 2015 jí vyšlo CD scénického čtení Trychtýřem do hlavy. Radana mapuje současnou literární scénu, organizuje autorská čtení zejména v Praze, Ostravě a rodném Frýdku-Místku. Miluje retrívry a bernardýny…, krade lžičky a je hrdá na svůj lašský původ. O svém údělu říká: „Býti básnířkou je permanentní stav!“
Jan Zbořil (* 1979 v Praze), grafik, básník, hudebník. Vydal básnické sbírky Skříň (Psí víno, 2010) a Pohovka Sigmunda Freuda (Petr Štengl, 2019). Jeho texty byly přeloženy do několika jazyků a jsou zasoupeny v českých i zahraničních antologiích. V minulosti vedl redakci na webech Písmák.cz a Totem.cz. Spolupracuje s několika literárními portály a příležitostně se organizačně podílí na různých literárních akcích, autorských čteních a soutěžích. Žije s rodinou v kraji Voděradských bučin.
Narozen roku 1985 v Jihlavě. Redaktor Literárně-kulturního časopisu H_aluze a knižní edice H_aluze, občasný žurnalista, glosátor, recenzent, moderátor a (spolu)pořadatel kulturních akcí. Po tři roky se společně s básníkem Josefem Strakou podílel na programu Domu čtení v Praze. Od roku 2011 spolupracuje s mezinárodním festivalem Den poezie.
Vydal sbírky Spodní patra (Perplex, 2013, ilustrace Antonín Handl) a Vše o lásce (JT’s nakladatelství, 2019).