Author Archives: Vit Janota

About Vit Janota

k

Jaromír Typlt

Jaromír Typlt
Český básník, performer, ale také teoretik umění zaměřený zvláště na art brut. Narodil se a dosud pravidelně pobývá v Nové Pace. Po studiích na pražské FF UK působil řadu let jako kurátor libereckých galerií, nyní se věnuje různým kulturním aktivitám v Praze. Jeho knihy velmi často stojí na rozmezí mezi poezií, prózou a esejem (že ne zas až, Stisk), ale ta zatím poslední, sbírka Za dlouho, obsahuje výhradně básně. Přesahem do zvukové poezie je Škrábanice, volně improvizovaný koncertní útvar vznikající v souhře se skladatelem Michalem Ratajem. Řada Typltových textů se stala podkladem pro autorské knihy grafika Jana Měřičky. Je také autorem monografií malíře Zdeňka Koška a sochaře Ladislava Zívra.

Dinko Telećan

Dinko Telećan

Narodil se v roce 1974 v chorvatském městě Záhřeb. V roce 1999 absolvoval na Záhřebské univerzitě studium oboru filozofie a anglický jazyk a literatura. V současné době studuje na téže univerzitě sinologii.
Publikoval pět knih básní (Střety,1997, Zahrady a rubedo, 2003 Za, 2005, Jehla v kupce sena, 2011 a Dokud ti oči nevyhoří, 2017), metafyzickou studii Svoboda a čas (2003), cestopisy Lotos, prach a vlčí mák (2008) a Asijská suita, (2015), kniha esejí pod názvem Poušť, (2009) a také román Dezertér, (2013). Výběr z jeho děl byl přeložen do více než deseti jazyků. Přeložil přes 70 knih z angličtiny a španělštiny do chorvatštiny. Pracuje také jako literární a rozhlasový redaktor na volné noze.
Je vítězem Evropské ceny poezie na Festivalu poezie v Curtea de Argeş v Rumunsku v roce 2013. Jeho román Dezertér získal cenu Krunoslava Sukiće za knihu roku, která prosazuje pacifismus, nenásilí a lidská práva (Osijek, 2014). V roce 2014 obdržel na festivalu spisovatelů v indickém městě Tiruvanantapuram čestnou cenu Sahitya Shree za přínos v oblasti literatury. V roce 2002 získal výroční ocenění Asociace chorvatských literárních překladatelů za překlad Zlaté ratolesti J. G. Frazera a v roce 2014 sbírky básní Roberta Gravese s názvem Básně vybrané autorem. Na Sarajevském literárním veletrhu získal v roce 2006 Cenu za nejlepší nebeletristický překlad – knihy Slavoje Žižeka Nepolapitelný subjekt. V roce 2017 získal výroční národní cenu „Iso Velikanović“ za překlad Gravesovy Bílé bohyně.
Je členem Asociace chorvatských spisovatelů a Asociace chorvatských literárních překladatelů.

Martin Glaz Serup

Martin Glaz Serup
Dánský básník (narozen 1978). Vydal jedenáct knih pro děti, šest chapbooků a sedm básnických sbírek. Většina jeho publikací byla přeložena a vydána také v USA, Německu, Švédsku, Finsku a Mexiku. Vydal rozsáhlý literárněteoretický esej Relationel poesi (Relační poezie) a sbírku osobních miniesejů, které se zabývají vztahem mezi místem, čtením a pamětí pod názvem Básnická místa (Læsesteder). Serup se rovněž účastnil založení a následného redigování dánských kulturně-literárních časopisů Apparatur a Litlive, přítomen byl také u založení literárního kolektivu bloggerů Promenaden. Mezi lety 2005-2007 byl asistentem redakce časopisu pro poezii a umění: Hvedekorn. Působil jako učitel tvůrčího psaní na univerzitě v Odense a Dánské Akademii Talentů v Holstebro, jako hostující učitel je zván na dlouhou řadu míst, mezi která patří také Škola tvůrčího psaní, kterou v letech 2002-2004 sám navštěvoval. V současné době působí jako vyučující na Škole tvůrčího psaní pro dětskou literaturu na univerzitě v Aarhusu, zároveň je externím vyučujícím na univerzitě v Kodani. V roce 2006 obdržel za svou poezii prestižní cenu Michaela Strungeho, v roce 2008 pak získal Zlatou medaili Kodaňské univerzity za své pojednání Kulturel erindring og konceptuel vidnesbyrdlitteratur (Kulturní paměť a konceptuální svědecká literatura). Serup je od roku 2017 předsedou dánské společnosti Gertrudy Stein.

Tomáš Tichák

Tomáš Tichák, narozen v roce 1957 v Olomouci. Fejetonista a publicista, vydavatel, amatérský hudebník. Vystudoval elektrotechnickou fakultu, publikoval v samizdatu, psal divadelní hry pro neoficiální divadlo. Po roce 1989 pracoval v regionálních novinách, spoluvydával také literární časopis Scriptum. Působil v časopise České Charity (1997–2000), v Česko-slovenském týdeníku Mosty (2001) a v Literárních novinách (2002). Od roku 2003 je spoluvydavatelem dvouměsíčníku Listy, založeného původně roku 1971 v Římě Jiřím Pelikánem. Společně s Václavem Burianem (1959–2014) redigoval a podílel se mj. na vydání autobiografie Vlasta Chramostová (1999), zpracovali též knižní rozhovor s Jaroslavem Šabatou Sedmkrát sedm kruhů (1997). V roce 2007 vyšla v nakladatelství Periplum Tichákova sbírka fejetonů a aforismů Podvratné a závratné a jiné fejetony. Žije v Olomouci.

Jana Sovová

Jana Sovová – působí jako lektorka českého jazyka a literatury v italském Udine. Od r. 2016 začala zveřejňovat své verše v češtině (např. v Revolveru revue, Souvislostech a Protimluvu) i v italském překladu P. Baiocchiho v Nuovi Argomenti. V nakladatelství Protimluv právě vychází její sbírka Příběhy. Příležitostně překládá z italštiny a je spoluautorkou několika učebnic češtiny pro cizince.

Michael O’Loughlin

Michael O’Loughlin – svou první sbírku poezie publikoval v roce 1980 a od té doby vydal dalších pět sbírek. Napsal také scénáře pro tři celovečerní filmy. Dále vydává povídky, eseje a recenze a přeložil více než sto publikací z holandštiny, francouzštiny a španělštiny. Žil v mnoha různých městech, včetně Barcelony, Paříže, Kodaně a Amsterdamu. Město bylo vždy osou jeho práce a v současné době se soustředí na evropskou historii ve dvacátém století. Během svého pobytu plánuje pracovat na nové sbírce básní reflektující změny, kterými prošla Praha od doby, kdy ji v roce 1978 naposledy navštívil.

foto zdroj irishtimes.com

 

Lilian Bishara – Mansour

Lilian Bishara-Mansour – básnířka a spisovatelka narozená ve vesnici Tarshiha v Galileji. Na univerzitě v Haifě vystudovala obor anglický jazyk a srovnávací literatura, na univerzitě v Leedsu vystudovala obor výtvarná tvorba. Více než 30 let pracuje v oblasti vzdělávání. Je aktivní v organizování kulturních pořadů různých zaměření. Se svou rodinou žije ve městě Haifa.
Publikovala řadu sbírek poezie a studie:
 Slova na okraji zlatého kruhu (sbírka poezie). Nazaret, 1994.
 Ranní rosa a fíky (sbírka poezie). Nazaret, 2002.
 Když se půda umyje (sbírka poezie). Arabský institut pro studium a publikování, Bejrút, 2006.
 Palestinská paměť v románu „Saraya bint al-Ghoul“ od Emila Habibiho (studie). Palestinské ministerstvo kultury, Ramalláh, 2009.
 Přítel Sami (povídka pro děti). Haifa, 2006.
 Balkón s vodou (sbírka poezie). Dar Raya, Haifa, 2012.
 Když se cesta naklání (sbírka poezie). Arabský institut pro studium a publikování, Bejrút, 2018.

Maarten Inghels

Maarten Inghels – vlámský básník a spisovatel. Debutoval roku 2008 sbírkou Vřava (Tumult). Roku 2011 následovala sbírka Bdělý (Waakzaam). Rok nato vydal Inghels svůj první román Obchod citovým zbožím (De handel in emotionele goederen). V roce 2015 vyšla sbírka Nové rituály (Nieuwe rituelen) a loni rozsáhlá publikace Kontakt (Contact), která mapuje Ingelsovu tvorbu nejen jako básníka, ale též jako performera ve veřejném prostoru. Maarten Inghels byl léta koordinátorem a aktivním tvůrcem projektu Osamělý pohřební průvod (De eenzame utivaart), v jehož rámci přizvaní básníci vyprovázeli zesnulé bez pozůstalých na poslední cestě osobní básní. V roce 2016 plnil také čestnou funkci městského básníka Antverp.

foto zdroj: http://roodnoot.nl/author/admin/page/134/

Marián Hatala

Marián Hatala – narozen v roce 1958 v Holíči. Básník, překladatel a publicista. Učil němčinu na základní škole v Senici, v letech 2001-2003 byl šéfredaktorem Česko-slovenského týdeníku Mosty. Vydal 8 básnických sbírek, naposledy ĽúbOstnato (2013), Nespavosť alebo plus mínus štyri steny (2016). Výber z jeho lyriky Provazochodec (2004) vyšel v pražském nakladatelství Akropolis, výbor Zum Greifen weit – Na dosah ďaleko (2006) vydalo rakouské nakladatelství Lehner Verlag. Je autorom internetového vydavateľstva fixpoetry v Hamburgu – www.fixpoetry.com. Napsal také 3 knihy aforismů a knihy veršů pro děti Kratochvíle a Spoveď záškoláka a knihu povídek Krok od zmierenia. Knižne publikoval překlady poezie R. D. Brinkmanna, E. Frieda, R. Kunzeho, románů I. Schulzeho, S. Gruberové a R. Schamiho. Sestavil a do slovenčtiny přeložil antologii poezie nonsensu Nočný spev sardinky v plechovke (2016). Je členem rakouské spisovatelské organizáce Grazer Autorenversammlung. Žije v Bratislavě.

Rajaa Ghanem

Rajaa Ghanem – palestinská básnířka narozená v Damašku. Vede skupinu zaměřující se na kreativní psaní, problematiku konfliktů a identity.
V r. 2015 vydala v nakladatelství Dar Raya v Haifě básnickou sbírku Paní bělosti. V r.2017 jí vydalo nakladatelství Mirit druhou sbírku, nazvanou Mateřství. Její básně byly publikovány v mnoha básnických sbírkách a antologiích.
Zúčastnila se řady festivalů poezie v Palestině i v zahraničí, například Dnů palestinské poezie v Paříži v r. 2015, literárních festivalů v Belfastu či Haifě v r. 2015, Druhého fóra poezie v Jordánsku v r. 2018 či Dnů poezie v Ramalláhu v r. 2018. Přispívá do palestinských a arabských novin a publikuje online na téma kultury a umění.

Ján Gavura

Ján Gavura – slovenský básník, překladatel, literární vědec a redaktor. Napsal čtyři básnické sbírky Pálenie včiel (2001), Každým ránom si (2006), Besa (2012) a Kráľ hlad (2017) a tři vědecké publikace. Za první sbírku získal Cenu Ivana Krasku za nejlepší debut v slovenském jazyce. Je šéfredaktorem literárního periodika Vertigo – časopis o poézii a básnikoch a řiditelem občanského sdružení odborníků z prostředí vysokých škol a profesionálního umění FACE – Fórum alternatívnej kultúry a vzdelávania. Překladá poezii a prózu z angličtiny.

 

foto zdroj: https://www.unipo.sk/filozoficka-fakulta/jan-gavura

Enormi Stationis

RadomskiNarozen roku 1983, vlatním jménem Bartosz Radomski. Polský odborník v klasické filologii, básník a překladatel z klasických literatur a také z rumunské literatury Je doctorandem v Ústavu klasických studií ve Varšavě, členem Společnosti filologů v Polsku a Společnosti polských autorů Jeho básně vyly v mnoha antologiích a literárních časopisech. Je autorem sbírky mitologicko-erotických básní Centaurydy. Byl mnohokrát stipendistou Rumunského kulturního institutu v Bukurešti a Vysokoškolské agentury pro Frankofonii. Je také badatel v oblasti staré rumunské literatury polsko-moldavských vztahů v 17. století. Jeho dizertace se věnuje filozofii Andrease Wissowatiuse jejímu zobrazení v tvorbě moldavského erudita, spisovatele a filozofa Dimitrieho Cantemira. Enormi Stationis žije a pracuje ve Varšavě a ve volném čase rád cestuje.

Zuzana Lazarová

lazarovazuzanaZuzana Lazarová (nar. 1986 v Liberci) je básnířka a fotografka, vystudovala  dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. V současné době studuje fotografii na FAMU v ateliéru intermedií u Štěpánky Šimlové. Před rokem jí vyšla debutová sbírka Železná košile (Fra).

Kamil Bouška

bouskakamilKamil Bouška (*1979) publikoval ve skupinovém sborníku Fantasía (Dauphin, 2008). Samostatným debutem je sbírka Oheň po slavnosti (Fra, 2011) za kterou byl nominován na cenu Magnesia Litera v kategoriích poezie a objev roku. V roce 2015 vydal svou druhou básnickou sbírku Hemisféry (Fra, 2015).

Jorge Zúñiga Pavlov

pavlovjorgezunigaJorge Zúñiga Pavlov (*1965) je chilský spisovatel žijící od konce 80. let v České republice. V Chile psal básně, o které přišel útěkem, respektive jejich nenalezením po prvním návratu v roce 1994. Od devadesátých let mu sporadicky vycházely povídky v Mexiku, USA a Chile, od roku 2000 také v českých překladech, např. v časopise Labyrint či Babylon. V roce 2005 mu česky vyšla první kniha povídek Stěhování a jiné po(c)hyby a v roce 2006 vyšla druhá kniha povídek pod názvem La Casa Blů, historky z latinskoamerického podsvětí. V letech 2010 a 2011 psal pravidelně fejetony pro týdeník Respekt. V roce 2014 založil Litera Krumlov komorní literární domácí kavárnu v Českém Krumlově, kde se jednou měsíčně prezentují přední čeští spisovatelé. V roce 2015, vlivem migrantské krizi, dopsal svou 3. knihu Babylon (doposud nevydána). Cítí se byt místním spisovatelem, který píše cizím jazykem. Což prožívá, jak s češtinou i se španělštinou.

Radek Fridrich

fridrichradekNarozen 1. 12. 1968 v Děčíně, kde dosud žije. Básník, výtvarný autodidakt, recenzent a příležitostný překladatel z němčiny. Vydal dvanáct básnických knih. Za sbírku Krooa krooa (Host, 2011) mu byla v roce 2012 udělena cena Magnesia Litera za poezii.
Nedokončený cyklus Červený vlak začal vznikat v příhraničních vlacích na trase Děčín – Bad Schandau (Linka U 28); Bad Schandau – Meiβen (Linie S 1).
© foto Karel Cudlín

Ladislav Zedník

zednikladislavLadislav Zedník (Praha, 1977), básník. Vystudoval geologii a paleontologii na Přírodovědecké fakultě UK, poté čtyři roky pracoval v České geologické službě jako mikropaleontolog. Po ukončení výzkumných aktivit pět let pracoval ve školství. Od roku 2013 s Radkem Labuťou vede Interaktivní muzeum Trilopark v Praze. V letech 2009-2013 spravoval rubriku Hostinec v časopisu Host.
Publikoval sbírky básní Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (Argo, 2006; nominace na cenu Magnesia Litera), Neosvitly (Argo, 2012) a Město jeden kámen (Dauphin, 2015; Magnesia litera 2016).

Andra Teede

teede-andraAndra Teede (1988) je estonská básnířka, dramatička a scenáristka. Od roku 2006 vydala šest básnických sbírek, napsala dokumentární hry, libreto pro operu, pracovala jako dramaturg v různých estonských divadlech, psala literární kritiky a je již třetí sezónu hlavní scenáristkou nejdelšího estonského televizního seriálu. Andra Teede studovala estonský jazyk a literaturu na univerzitě v Tartu a absolvovala obor dramaturgii na Divadelní fakultě Estonské Divadelní a hudební akademie. Je členkou Svazu spisovatelů v Estonsku. Její básně a divadelní hry byly přeloženy do více než deseti jazyků, včetně arabštiny, ruštiny a angličtiny.

Krista Szöcs

szocskristaKrista Szöcs se narodila v roce 1990 v Sibiu. Dělá magisterské studium na Fakultě literatury a umění „Lucian Blaga” a je tajemnicí redakce časopisu Zona Nouă. Debutovala svazkem poezie “S hlavou opřenou o kolena” (nakladatelství Charmides, 2013) – spíše je to kniha pocitů, stavů, kterou člověk čte s hlavou opřenou o kolena od prvních až do posledních slov. Je to introvertní, implozivní poezie, za kterou získala Národní cenu poezie „Iustin Panța”, Cenu v soutěži poezie „George Coșbuc” a za níž byla nominována na Národní cenu „Mihai Eminescu” a na Gala mladých spisovatelů na titul „Básník roku 2013”.

Marie Šťastná

Marie Šťastná – narozena 6. dubna 1981 ve Valašském Meziříčí. Vystudovala dějiny umění a kulturní dějiny na Ostravské univerzitě. V současné době žije v Praze a živí se výrobou šperků.
Knižně vydala sbírky básní: Jarním pokrytcům (Unarclub, 1999), Krajina s Ofélií (Knižnice Ortenovy Kutné Hory, 2003, Cena Jiřího Ortena 2004), Akty (Protis, 2006), Interiéry (Host, 2010). Vítězka Drážďanské ceny lyriky 2010. Publikuje též časopisecky.
© foto Radek Radúz Dětinský

Alice Prajzentová

Alice Prajzentová Alice Prajzentová (*1982, Děčín) – editorka a učitelka v mateřské školce. Je spoluzakladatelka a současně šéfredaktorka literárně kulturního časopisu H_aluze. Publikovala v časopisech Psí víno, Dobrá adresa, Host, Tvar, Sborníku literární ceny Vladimíra Vokolka a v revue Sever, západ, východ – Severní Čechy. Spoluorganizuje literární festival Zarafest a autorská čtení. Jako redaktorka se podílela na řadě básnických knih, její texty vyšly v rumunštině. Vydala básnickou sbírku Kotrmelína (2010).

Péter Pollágh

pollaghpetrPéter Pollágh (1979, Tatabánya) je básník, redaktor, publicista a esejista. Jako básník byl oceněn cenou Attily Józsefa. Studoval na Západomaďarské univertitě, na filozofické fakultě Univerzity v Pětikostelí a budapešťské univerzity ELTE. Je členem Kruhu Attily Józsefa, Svazu mladých spisovatelů, Svazu spisovatelů a Společnosti beletristů. Píše od roku 1987 a pravidelně publikuje od roku 1995. Vydal čtyři básnické sbírky. Jeho básně byly přeloženy do francouzštiny, bulharštiny, srbštiny, chorvatštiny a slovenštiny.

František Kostlán

kostlanfrantisekPublicista, hudebník, skladatel, textař a básník. Dlouhodobě se věnuje problematice menšin, extremismu, diskriminace a násilí z nenávisti. Před listopadem 89 pracoval v různých dělnických profesích. Poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Telegrafu, Lidových novin či Českého rozhlasu Regina, televizním dramaturgem politických diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se Romy, uprchlíky, migranty. Je místopředsedou Českého helsinského výboru. V prosinci 2013 obdržel cenu Gypsy spirit za dlouhodobou novinářskou práci v oblasti lidských práv.

Markéta Hejkalová

hejkalovamarketaMarkéta Hejkalová je česká spisovatelka, autorka románů a literatury faktu, překladatelka finské literatury, členka výboru Mezinárodního PEN klubu a místopředsedkyně jeho českého centra, zakladatelka a ředitelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě a spolumajitelka rodinného nakladatelství Hejkal. S manželem žije a podniká v Havlíčkově Brodě. V devadesátých letech byla tři a půl roku konzulkou a kulturní atašé na českém velvyslanectví v Helsinkách. Pro českou diplomacii znovu pracovala v roce 2009, kdy Česká republika předsedala Evropské unii. Zkušenosti z tohoto prostředí se objevují v knize Důkazy jejího života.

Wanda Heinrichová

heinrichova-wandaWanda Heinrichová se narodila 16. 12. 1968 v Žilině, od roku 1988 žije v Praze. Básnířka, překladatelka a literární kritička. V nakladatelství Opus publikovala v roce 2008 výbor z poezie Durse Grünbeina pod názvem Lekce lební báze. V roce 2011 jí vyšla básnická sbírka Nalomenou (nakl. Literární salon). Spolu s Ivanem Wernischem byla editorkou antologie Nejlepší české básně 2013 (nakl. Host). Od února 2010 do prosince 2013 pracovala jako redaktorka recenzní rubriky v literárním obtýdeníku Tvar.

Sylva Fischerová

fischerovasylvaSylva Fischerová se narodila 5. listopadu 1963 v Praze. Po počátečních studiích filozofie na Filozofické fakultě a fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze nakonec vystudovala klasickou filologii a pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií na FF UK. Žije v Praze. Vydala básnické sbírky Chvění závodních koní (1986), Velká zrcadla (1990), V podsvětním městě (1994), Šance (1999), Krvavý koleno (2005), Anděl na okně (2007) a Tady za rohem to všecko je (2011); dále publikovala soubory povídekZázrak (2005) a Pasáž (2011) a dvě knihy pro děti: Júla a Hmýza (2006) a Egbérie a Olténie (2011). Edičně připravila tituly Původ poezie (2006) a Mýtus a geografie (2008), vždy s J. Starým, a dále J. L. Fischer: Výbor z díla I-II (2007; 2009, s J. Šulcem). Její verše byly přeloženy do řady jazyků a knižně vyšly v angličtině (The Tremor of Racehorses, 1990; The Swing in the Middle of Chaos, 2010); prózy byly přeloženy do polštiny (Cud; soubor povídek, 2008) a holandštiny (Dood, waar is je wapen?, 2011)

Alenka Jensterle Doležalová

dolezalovajensterlealenkaAlenka Jensterle Doležalová je básnířka a literární vědkyně. Pochází ze Slovinska a žije v České republice téměř 15 let. Působí jako docentka na Filozofické fakultě UK v Praze. Na Katedře jihoslovanských a balkanistických studií přednáší slovinskou literaturu a zároveň je i vedoucí katedry. Napsala tři vědecké monografie: Mit o Antigoni v zahodno in južnoslovanskih dramatikah sredi 20. stoletja (2004), V krogu mitov: O ženski in smrti v slovenski književnosti (2008), Tekst, kontekst, komuníkacija. Poglavja iz slovenske moderne (2014). Taktéž publikovala mnoho vědeckých článků a studií. Vydala pět básnických sbírek a dvě sbírky prózy: Juditin most(1991), Temno mesto (1993), Pokrajine začetka (1993), Přeludy (1996), Zapisi za S. G. (2006), Pesmi v snegu (2013), Pomen hiše (2014). Její básně byly přeloženy do češtiny, chorvatštiny, srbštiny, angličtiny, polštiny a slovenštiny. Vyšly časopisecky a taktéž v různých antologiích. V současné době připravuje sbírku překladů svých básní do češtiny (Jezdec a kámen) a čeká na vydavatele. Její poetika je lyrická a reflexivní, ve stylu vychází z avantgardy. Autorský lyrický subjekt spojuje literární dobrodružství v poetickém prostoru, kde převládají tmavé, fantastické tóny a určitá skepse ke světu. Jedním z důležitých rysů jejího výrazu je symbolika archetypálních obrazů. Poezie je pro ni i otázkou jazyka a pokusem o znovuobjevení mýtů ve fragmentech a epických okamžicích.

Kornélia Deres

Kornélia DeresKornélia Deres (1987, Miskolc) je básnířka, divadelní historička a kritička, redaktorka, vysokoškolská pedagožka. Žije v Budapešti, kde studovala na univerzitě ELTE maďarštinu, angličtinua divadelní vědu. Publikuje od roku 2003. Za vynikající první sbírku básní s názvem Szőrapa („chlupatýtáta“, 2011) získala uznání kritiky a více literárních ocenění. Na podzim 2014 strávila několik měsíců i v Praze v rámci třetího ročníku Visegrádského programu rezidenčních pobytů pro spisovatele. Je členkou Společnosti beletristů, Svazu mladých spisovatelů, Kruhu Attily Józsefa a International Federation for Theatre Research.

Jelena M. Ćirić

ciricjelenaNarodila se 15. listopadu 1973 v Smederevu, Srbsko. Vystudovala Právnickou fakultu v Bělehradě. S manželem a dvěmi dcerami žijí v Praze.
Dosavadní spisovatelskou práci prezentovala prostřednictvím řady internetových stránek a literárních portálech; je zastoupena v mnoha časopisech, sbornících a antologiích poezie. Píše v srbštině a její básně byly přeloženy do češtiny, angličtiny, němčiny, slovinštiny, makedonštiny, chorvatštiny, arabštiny. Je zastoupená v Biografickém lexikonu srbských spisovatelů žijících v zahraničí od roku 1914 do roku 2014. Získala několik národních (Srbsko) a mezinárodních ocenění, a uznání.
Je autorkou třech svazků poezie, “Žár” (2011, 2013), “Do poslední kapky” (2013) a „Mužské básně“ (2016), spoluautorkou dvou knih poezie, “Já, ty, on a ona” (2012) a „Nevím, co jiného bychom mohli mít společného“ (2016), stejně jako spoluautorkou jedné knihy v elektronické podobě (2012). Píše jak erotickou, tak poezii lásky, která je většinou zastoupena v jejích předchozích sbírkách; stejně tak píše i jiné formy poezie a krátkých povídek.
Je členem umělecké skupiny ARTE z Bělehradu. Aktivně se podílí na pořádání kulturních a humanitárních akcí a aktivit Srbů a národů z bývalé Jugoslávie, žijících v Praze.
Od roku 2013 je členem Svazu spisovatelů Srbska, a nositelem Zlatého odznaku Kulturního a vzdělávacího společenství Srbska za rok 2014. Získala ocenění Nejúspěšnější a nejpopulárnější srbské básnířky v Srbsku a v zahraničí pro rok 2015.
Zůčastňovala se literárních pořadů v Praze (Dům čtení MKP, Jiný kafe, Carpe Diem, Avoid Floating Gallery – v rámci předprogramu knižního veletrhu Svět knihy Praha 2015) a 9. ročníku letního mezinárodního básnického festivalu Stranou – Evropští básníci naživo, který se konal v Berouně, Praze, na Tetíně a na hradě Krakovci v červnu 2016.

František Brikcius

brikcius-frČeský violoncellista František Brikcius se narodil v Praze v rodině s bohatým kulturním zázemím. Je absolventem Konzervatoře v Praze a JAMU v Brně. Dále studia ve Velké Británii a Japonsku. Věnuje se interpretaci violoncellových skladeb 17., 18., 19., 20. a 21. století. Zejména pak skladbám pro violoncello sólo. Dále se soustředí na díla českých, tzv. terezínských a současných skladatelů.
František Brikcius hraje na mistrovské violoncello “George Kriwalski” zhotovené roku 1904. Je spolu se svou sestrou Annou Brikciusovou zakládajícím členem violoncellového dua “Duo Brikcius”.Hudební spolupráce s Talichovým komorním orchestrem, klavíristou Tomášem Víškem, violoncellistkou Annou Brikciusovou, skladatelkou Irenou Kosíkovouca dirigentem Janem Talichem. Koncertní turné po České republice, Alžírsku, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Francii, Itálii, Německu, Polsku, Rakousku, Rusku, Slovensku, Švédsku, Turecku a Velké Británii. Více informací o Františku Brikciovi a jeho projektech (např. “Praha – Brno: 6 soudobých skladatelů pro violoncello sólo v interpretaci Františka Brikcia”, “Tartiniho L’Arte dell’Arco v interpretaci Františka Brikcia”, “7 Svící”, “Weinberger Tour”, “Duo Brikcius – 2 Cellos Tour”, “MAKANNA”, “eSACHERe”, “Festival Brikcius”) je k dispozici na webových stránkách www.Brikcius.com

Lucia Bizarretová

bizzaretova-luciaLucia Bizarretová je šéfredaktorkou slovenského kulturního magazínu Ilegalit, fotografka na volné noze a autorkou dvou sbírek poezie, The room with iron curtains (2014) a Press the button (2013).

Marwan Alsolaiman

alsolaimanmarwanPochází ze Sýrie, kde žil do svých osmnácti let. Po té přijel do České republiky, kde v roce 1982 vystudoval stavební fakultu. V roce 1989 se stal stavebním inženýrem. V roce 1997 založil první arabskou kapelu v Čechách pod názvem ZIRIAB, se kterou hraje do současnosti. Kromě toho se též zabývá středověkou hudbou. Na vysokých školách seznamuje studenty s arabskou hudbou a kulturou. Organizuje programy pro děti, často hraje v dětských domovech. V současné době vyučuje fyziku, arabštinu a český jazyk. Píše poezii v arabském a českém jazyce.

Dimana Ivanova

ivanova-dimanaDimana Ivanova se narodila ve Varně (Bulharsko) v roce 1979. Vystudovala slovanské filologie na Sofijské univerzitě, jako vedlejší odbor francouzskou filologii. V roce 2006 nastoupila na doktorandské studium komparativní literatury na Karlově univerzite v Praze. V dizertační práci, kterou úspěšně obhájila v roce 2011 se zabývala komparativními aspekty české dekadentní poezie. Vyšla jí kniha básní Pokana za bašta (Pozvání pro otce, vyd. Ergo, 2012). Její básně byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, češtiny, španělštiny, slovenštiny, ruštiny, rumunštiny a makedonštiny. Její básně byly též uveřejněny v literárních periodikách v Bulharsku (Literaturen vestnik, Stranica, More aj.) a v cizině (v americkém časopise Tower journal, v španělských Purple words a Hambre, v rumunsko-kanadském Destine literare aj.). Zúčastnila se několika mezinárodních poetických festivalů. Překlady jí uveřejnili v Literárním časopise, Panorámě, Homo Bohemicus a v Antologii mladých českých autorů, kterou přeložili mladí bulharští překladatelé (2008). České centrum v Sofii jí dvakrát udělilo cenu Grigora Lenkova. Přeložila několik knih z češtiny a slovenštiny. Od roku 2008 pravidelně spolupracuje s portálem www.iliteratura.cz. Ve stejném roce vyhrála konkurz na zahraniční doktorandský vědecký projekt na Slovenské akademii věd. Je autorkou mnoha literárně-vědeckých článků a je editorkou (spolu s básníkem Robertem Maxem z Kolumbie) antologie slovanských a latinsko-amerických autorů Antología para la mariposa (2016, Kolumbia). Vyučuje francouzštinu a umění a kulturu na střední škole na Slovensku, je členkou české asociace novinářů, české Obce překladatelů, Česko-slovenské asociacie porovnávací literatury a poetického hnutí Poetas del mundo. V říjnu 2016 jí vyšla druhá básnická sbírka „Abeceda tužeb“ ve vydavatelství Scalino v Sofii.

Stanislav Dvorský

dvorsky-stanislavStanislav Dvorský (nar. 14. 7. 1940, Praha) je básník, prozaik, esejista, editor a grafik.
Během studií působil jako jazzový hudebník, spoluzakládal Traditional Jazz Studio, kde působil jako pianista, avšak vysokoškolská studia na Českém vysokém učení technickém (1957–1960) opustil. Poté vystřídal různá zaměstnání. V letech 1968–1985 pracoval jako technický redaktor a výtvarník v Supraphonu a od roku 1985 v nakladatelství Panorama. Po roce 1989 působil nejprve v podnikovém managementu téhož nakladatelství, v letech 1992–1995 se podílel na ediční přípravě knih nakladatelství Concordia, později spolupracoval s různými nakladateli a vydavateli jako editor a grafik; od roku 2013 se stará o grafickou úpravu časopisu Tvar. Žije v Praze. – Manželka Naďa D. (*1947) je producentka a editorka mluveného slova, pravidelně spolupracující s vydavatelstvím Supraphon, syn Šimon D. (*1980) je hudebník.
Tvorba:
Beletrie: Zborcené plochy (BB 1996; výbor z textů z let 1958–1983); Dobyvatelé a pařezy (BB 2004; texty z let 1967–1972); Hra na ohradu (BB, PP 2006; texty z let 1962–1966); Oblast ticha (BB 2006; s výjimkou titulního pásma z roku 1986 a jedné básně z roku 1983 jde o texty z let 2002–2006); Ruleta (P 2009; text z roku 1959).
Účast v kolektivních pracích: Surrealistické východisko 1938–1968 / UDS (1969; teoretické texty i BB); Obraz člověka v české kinematografii 1922–1963 (rozmnož. 1969); Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (2002).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Aus den Kasematten des Schlafs. Tschechoslowakische Surrealisten (München 1980; překlad M. Nápravník); Le surréalisme en Tchécoslovaquie (Paris 1983, překlad P. Král); Das surrealistische Gedicht (Bochum 1985; překl. M. Nápravník a H. Becker); La poésie tchèque moderne (Paris 1990; překlad P. Král); La poésie tchèque en fin de siècle (Namur 1999; překlad P. Král); Anthologie de la poésie tchèque contemporaine 1945–2000 (Paris 2002; překlad P. Král); Iz veka v vek. Češskaja poezija = Z věku na věk. Česká poezie (Moskva, 2005); Antologie české poezie II (2007); …a rakvička se šlehačkou. Almanach Literární kavárny Řetězová (2008); Co to je toto? Ivanu Wernischovi k sedmdesátinám (2012).
Texty v katalozích výstav: Přirozené známosti (2000); Cesty jinam (2005).
Uspořádal a vydal: Surrealistické východisko 1938–1968/ UDS (1969; též přisp.; spolueditoři V. Effenberger a P. Král); Z. Havlíček: Skutečnost snu (2003; též přísp.); V. Effenberger: Básně 2 (2010, s P. Bregantovou, J. Šulcem, P. Králem); Surrealistická východiska 1948-1989: odklony, návraty, přesah (2011, katalog výstavy, s F. Dryjem a M. Stejskalem)

Petr Král

kral-petrvlastním jménem Petr Chrzanovský (*4. září 1941) je český básník, prozaik, esejista a překladatel píšící česky a francouzsky.
Básnická tvorba: & Cie (1979), Routes du Paradis (1981), Pour une Europe bleu (1985), Prázdno světa (1986), Témoin des crépuscules (1989), Éra živých (1989), P. S. čili Cesty do ráje (1990), Právo na šedivou (1991), Sentiment d’antichambre dans un café d’Aix (1991), Pocit předsálí v aixské kavárně (1992), Med zatáček čili Dovětek k dějinám (1992), Tyršovské přeháňky (1994), Le Droit au gris (1995), Quoi? Quelque chose (1995), Soukromý život (1996),
Staronový kontinent (1997), La Vie privée (1997), Chiméry a exil (1998), Le poids et le frisson (1999), Pro anděla (2000), Masiv a trhliny (2004), Bar Příroda čili Budoucnost 5 km (2004)
Přesuny (2005), Svědek stmívání (2006), Hm čili Míra omylu (2006), Pour l’ange (2006)
Hum ou Marge d’erreur (2007), Den (2010), Přivítat pondělí (2013), Sebrané básně I (2013)
Tutto sul crepuscolo (překlad Antonia Parenteho, 2014), Město je náš les (2014), Kolem vejce (2016), Acceuillir le lundi (2016)
Prózaická tvorba: Prague (1987), Arsenal (1994), Le Dixième (1995), Pařížské sešity (1996), Aimer Venise (1999), Praha (2000), Základní pojmy (2002), Notions de base (2005), Arco a jiné prózy (2005), Praha (japonské vydání, 2006), Enquête sur des lieux (2007), Vocabulaire (2008),
Zpráva o místech (2008), Working Knowledge (2010), Loving Venice (2011), Medové kuželky (2011), In Search of the Essence of Place (2012), Cahiers de Paris (2012),Trompe-l’œil (soukromý tisk, 2014)
Eseje a studie: Karel Teige a film (1966), Vlasta Burian (1969) (s Antonínem Králem),Christian Bouillé (1979), Le Burlesque ou Morale de la tarte à la creme (1983), Les Burlesques ou Parade des somnambules (1986), Fin de l’imaginaire (1993), Voskovec a Werich čili Hvězdy klobouky (1993), Fotografie v surrealismu (1994), Groteska čili Morálka šlehačkového dortu (1998), Vlastizrady (2015), Le Surréalisme en Tchécoslovaquie (1983), antologie; výběr, překlady a komentář, La Poésie tchèque moderne (1990), antologie; výběr, překlady a komentář, La Poésie tchèque en fin de siècle (1999), antologie; výběr, překlady a komentář,
Anthologie de la poésie tchèque contemporaine (2002), překlady a komentář, Le cinéma des surréalistes tchèques (2002), Úniky a návraty (2006), interview s Radimem Kopáčem,
Rapporti di errore (2010), antologie; výběr a komentář (překlady Antonia Parenteho),
Zaprášené jeviště (2010), spolu s Prokopem Voskovcem

Petr Borkovec

Petr Borkovec – narodil se v roce 1970 v Louňovicích pod Blaníkem. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin, Literárních novin. V současnosti pracuje jako dramaturg café Fra a redaktor nakladatelství Fra. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou sbírka povídek Lido di Dante (2017), básnícká sbírka Herbář k čemusi horšímu (2018) a básně pro děti O čem sní (2016) a Věci našeho života (2017). Jeho sbírky a knižní soubory vyšly v Německu, Rakousku, Anglii, Rumunsku a Itálii. Překládal poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Josifa Brodského, Jurije Odarčenka aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.

Stipendia: Ottensheim, Krems (2000, 2016), Saint-Nazaire, Graz, Brusel, Vollezelle, Černivci, Bratislava, Lipsko. 2004/5 roční stipendium DAAD v Berlíně („Writer in Rezidence“).

Ceny: Cena Jiřího Ortena (1994, za sb. Ochoz), Norbert-C.- Kaser-Preis (2001, za  sb. Polní práce), Hubert-Burda-Preis (2001, za sb. Polní práce), Prémie Tomáše Hrácha (s M. Havrdou) (2004, za překlad Oresteie), mimořádná tvůrčí odměna v rámci Ceny Josefa Jungmanna (2005, za překlad vybraných básní Vl. Chodaseviče); výroční cena Literárního fondu za cyklus čtení v kavárně Fra (2009), Fedrigoni Card Couture Award (2017, za knihu O čem sní /s. A Tachezy/).

Marcela Veselková

veselkova-marcelaMarcela Veselková (*1981) debutovala sbírkou Najzvláštnejšie je neľúbiť ťa (2005), za níž byla nominována na Velkou cenu za východoevropskou literaturu a získala Cenu Ivana Kraska. V roce 2013 vydala druhou sbírku s názvem Identity.

Miloslav Topinka

topinka-miloslavMiloslav Topinka (1945), básník, esejista, překladatel. Vydal sbírky Utopír (1969), Krysí hnízdo (1970; 1991), Trhlina (2003; Cena Jaroslava Seiferta); knihu zlomků a skic k francouzskému básníkovi Jeanu-Arthuru Rimbaudovi Vedle mne jste všichni jenom básníci (1995), V roce 2008 vydal soubor esejů a studií z let 1966–2006 nazvaný Hadí kámen, za který obdržel Cenu F. X. Šaldy. K vydání připravil např. publikaci Vysoká hra (1993), texty Věry Linhartové, Rogera Gilbert-Lecomta aj. V roce 2016 vyšlo pod titulem Probouzení jeho souborné básnické dílo.
© foto Radek Brousil

Miroslav Olšovský

olsovsky-miroslaVydal básnické knihy Záznamy prázdnot (2006), Průvodce krajinou (2011) a Líčení (2012). Jako editor se podílel se na vydání antologie literární a filozofické tvorby ruské skupiny činarů Ten, který vyšel z domu… (2003), na vydání textů ruského básníka Igora Cholina s názvem Nikdo z vás nezná Cholina (2012) aj. Básně a eseje o literatuře publikoval v A2, Pěší zóně, Souvislostech a Světu literatury. Je autorem vizuální a konkrétní poezie.
© foto Jitka Hanušová

Franciszek Nastulczyk

nastulczyk-franciszekNarodil se 22.srpna roku 1957 v Bystřici nad Olší (Česká republika). Vystudoval pedagogiku na Jagellonské universitě v Krakově, kde studoval také filosofii.
Od roku 1983 žije v Bielsku-Biale, pracuje jako učitel.
Básník, překladatel české a slovenské poezie. Redaktor literárně-uměleckého časopisu Pobocza.
Své básně vydal v početných almanaších a antologiích a v polském, českém, slovenském a slovinskem tisku.

Samostatně vydal sbírky poesie:

„Tam za pozornie przezroczystym powietrzem” (Czeski Cieszyn 1993),
„Czas i obecność” (Czeski Cieszyn 1994),
„Ćmy i inne wiersze” (Bielsko-Biała 1997),
„Jesień stulecia” (Bielsko-Biała 2000),
„Przewodnik ślepego psa” (Bielsko-Biała 2003)
„Przypadkowa wieczność” (Bielsko-Biała 2006)
„Hölderlin maluje” (Bielsko-Biała 2009)
„Milion mściwych okruchów” (Mikołów 2014)

Překlady:

Petr Hruška „Mieszkalne niepokoje“ (Mikołów 2011)
Ivan Štrpka „Równina, południowy-zachód. Śmierć matki.” (Mikołów, 2012)

Barbara Korun

korun-barbaraBarbara Korun (*1963 v Lublani) je slovinská básnířka, autorka pěti knih poezie a spoluautorka CD Vibrato tišine (Vibrato ticha). Její sbírka Pridem takoj, která vyšla roku 2015 v českém překladu (Přijdu hned) obdržela ve Slovinsku Veroničinu cenu za nejlepší sbírku roku.