Archiv autora: Vit Janota

Autor: Vit Janota

k

Adeladla

Celým jménem Adéla Hrdličková, je slamerka z Prahy. Slamuje od února 2016. Ve stejném roce se stala mistryní ČR v Duoslamu. Mezi její další úspěchy patří účast ve finále MČR 2017.
Adeladla je improvizátorka, ale také píše ráda pevné, dlouhé texty, které bývají často plné emocí. V současnosti působí v improvizačním souboru Improti. Momentálně studuje estetiku na Karlově univerzitě.

Jan Rosenthaler

Když jsem před třemi a půl lety začal slamovat, byl jsem nesmělý člověk. Což jsem pořád, ale naučil jsem se to na pódiu skrývat. Slam mým životem postupem času silně prorostl. Kdybych řekl, že kvůli slamu stíhám už jen spát a jíst, nebyla by to úplně pravda. Kvůli němu se najíst zapomínám, spánek si krátím. Na druhou stranu stíhám i prokrastinovat, což přesně děláte i vy čtením tohoto bia.

Tim Postovit

Narozen roku 1996. Píše poezii a překládá z ruštiny. Věnuje se slam poetry. Studuje rusistiku na Filozofické fakultě UK a pracuje v galerii umění Katie Feygie Art v Praze. Letos na jaře debutoval sbírkou básní Magistrála (Pointa), fragmenty ze které byly publikovány například v Literární.cz.

Adams Sinarinzi

Burundský básník a nakladatel, zakladatel nakladatelského studia AsíBooks a kurátor umělecké platformy Ubuntu Advocacy Initiative. Jako básník je autorem sbírek These are no prayers a Numbers ou journal d’un poème perdu. Prostřednictvím svých esejů a básní zkoumá africkou a burundskou zkušenost z Dějin ve dvacátém prvním století.
Jeho texty se objevily v mnoha mezinárodních publikacích, zejména ve francouzské antologii Le Printemps des Poètes / Édition 2017 Afrique(s).

Jonáš Hájek

Básník a muzikolog. Doposud publikoval tři básnické sbírky: Suť (Fra, 2007, Cena Jiřího Ortena), Vlastivěda (Fra, 2010) a Básně 3 (Triáda, 2013). Je členem výboru Asociace spisovatelů, v roce 2017 byl redaktorem revue Souvislosti. Jako editor se podílel na česko-německé antologii VERSschmuggel/Překladiště (Protimluv/Wunderhorn, 2019) a také připravil kritickou edici Symfonie Asrael op. 27 Josefa Suka (Bärenreiter Praha, 2018), za kterou letos získal cenu „Best Edition“ německého svazu hudebních nakladatelů.

Foto © Vojtěch Havlík / Český rozhlas.

Anna Beata Háblová

Básnířka, architektka, urbanistka. Publikovala básnické sbírky Kry (Mox Nox, 2013), Rýhy (Arbor Vitae, 2015), Nevypínejte (Dauphin, 2018) a básně v literárních časopisech Host, Tvar, Weles a Pandora. V kulturním centru Dominikánská 8 moderuje večery s tématy poezie, umění a architektury. Za architektonické návrhy i teoretické práce získala ceny Young Architect Award 2010 nebo Young Planning Professionals Award 2012. V roce 2017 jí vyšla komiksovo-vědecká kniha Města zdí o historii, interpretaci a východiscích obchodních center ve vztahu ke městu. Od roku 2018 přispívá do Ranních úvah na ČRo Vltava. Její poslední knihou na pomezí žánrů jsou Nemísta měst (Host, 2019) o opomíjených, pomíjivých a míjených místech.

Ramy Al-Asheq

V Berlíně žijící syrsko-palestinský básník, novinář a kurátor.
Vydal pět básnických sbírek v arabštině. Řada jeho básní byla publikováno v antologiích a literárních časopisech v bosenštině, angličtině, francouzštině, němčině a španělštině. Některé z jeho textů byly využity v písních, performancích a dalších uměleckých dílech.
V roce 2014 vydal svou první sbírku v arabštině Walking on Dreams, následně byl prostřednictvím programu Artist-in-Residence rezidenčního domu Heinrich-Boell-Haus Langenbroich pozván do Německa. Rok poté obdržel literární cenu od nadace Al-Qattan v Ramaláhu.
V roce 2017 začal vydávat německo-arabský kulturní magazín FANN. Kromě toho pracuje jako kurátor pro Literaturhaus Berlin a je spoluzakladatelem a ředitelem festivalu Arabisch-deutschen Literaturtage v Berlíně.
V roce 2018 se stal členem berlínské Akademie umění a získal dvě pobytová stipendia od Künstlerhaus Lukas (Arenshoop) a Künstlerdorf Schöppingen.
V roce 2019 mu vyšla první sbírka v německém překladu: Gedächtnishude (Sujet Verlag). Sbírku přeložila Lilian Pithan.
Na rok 2020 se připravuje vydání prvních dvou knih v angličtině: My Heart Became a Bomb (UT Austin) v překladu Levi Thompsona a No One Noticed When You Died (Seagull books) v překladu Isis Nusair.

www.alasheq.net

s podporou LITERATURE ACROSS FRONTIERS a CREATIVE EUROPE PROGRAMME OF THE EUROPEAN UNION

© foto Rashad Alhindi

Michaël Vandebril

Michaël Vandebril (*1972) je vlámský básník a iniciátor řady významných počinů na poli poezie. Ačkoli vzděláním právník, věnuje se profesně čistě básnictví. Je vedoucím služby Antverpy město knih při antverpském magistrátu. V roce 2004 dopomohl Antverpám ke jmenováním UNESCO World Book Capital a v letech 2007-2010 byl uměleckým vedoucím literárního festivalu Město Elsschotovo. Vandebril stál u zrodu tradice městského básnictví v Antverpách a je programátorem Čtvrtků poezie a festivalu Felix Poetry. Od roku 2009 se jako básník účastnil proslulého básnického projektu BOEST. V roce 2010 sestavil antologii 5. Noci poezie, jímž byl také kurátorem. Sám debutoval v roce 2011 sbírkou Maeterlinckův odchod (Het vertrek van Maeterlinck). V roce 2016 publikoval zatím poslední sbírku New romantics.

© foto Umar Timol

John Mateer

John Mateer je básník, kritik a kurátor. Jeho texty vydané v Jižní Africe, Japonsku, Macau, Portugalsku, Austrálii a na Sumatře zahrnují žánry eseje, poezie, prozaického cestopisu o Indonésii a novely o Kokosových ostrovech, atolu v Indickém oceánu. Jeho básně byly přeloženy do různých evropských a asijských jazyků, stejně jako do farsi a arménštiny. Z jeho sbírek stojí za zmínku Západ: Australské básně 1989-2009, Prázdnota: Asijské básně 1998–2012, Jižní barbaři, Bezvěrci či „Maur“, která vyšla v portugalském a německém překladu. João, jeho zatím poslední svazek, je knihou sonetů o fiktivním cestovateli z názvu a vyšla v Austrálii a Spojeném království. V současnosti je připravován její portugalský překlad. O jeho jihoafrických textech sesbíraných v titulu Ex-White napsal romanopisec J. M. Coetzee, že se jim „daří zvrátit příliv zapomínání a dávají nám jeden záblesk za druhým naší rozmanité a milované domoviny“.

Anamarija Koeva

Anamarija Koeva se narodila v černomořském Burgasu v roce 1993. Žije a tvoří v Bulharsku, své vzdělání získala (a i nadále získává) ve Velké Británii: po úspěšném absolutoriu architektury na Edinburské univerzitě nyní pokračuje magisterským studiem tvůrčího psaní na Univerzitě v Cambridgi.
A. Koeva je básnířkou, umělkyní, překladatelkou a předsedkyní charitativní organizace Rotaract ve Velké Británii a v Irsku. Je rovněž členkou obce spisovatelů v rodném Burgasu a spolupracuje s literárním studiem Mitični ptici (Mytičtí ptáci), jehož vůdčí osobnost představuje „artová“ pedagožka a básnířka Roza Bojanova. Poezie A. Koevy byla publikována v Bulharsku (v literárních periodikách Znaci, More, Glosi, Diktum, Vezni) i za hranicemi (na stránkách mexického časopisu Ofi Press, francouzské Revue Périodique či polského měsíčníku Poezja). Do češtiny doposud překládána nebyla.
Básnířka, mj. laureátka Ceny Petji Dubarovy (Burgas 2012) či Velké ceny za poezii z mezinárodní literární soutěže Uměním proti drogám (Burgas 2017), má na svém kontě již několik básnických knih. Po debutu Ot pokriva na dăgata (Ze střechy duhy; nakl. Baltika, 2008) následovaly sbírky veršů Počerk (Rukopis; nakl. Makavej, 2010), Polet na avtostop (Vzlet autostopu; nakl. Bălgarski pisatel, 2012) a Mălčanie po Bredbări (Mlčení podle Bradburyho; nakl. BPO, 2017). Jejím prozatím posledním výtvorem je album autorčiných obrazů doprovázených vlastní poezií Koj si ti? (Kdo jsi ty?, nakl. Zachari Stojanov, 2019).

Tatev Chakhian

Arménská básnířka žijící v Polsku, narozená v roce 1992. Její první básnická sbírka unIDentical vyšla v roce 2016, v roce 2018 kniha získala nominaci na Gdaňskou Literární Cenu Evropský Básník Svobody (Europejski Poeta Wolności) a byla vydána v polském překladu.
Její básně byly přeloženy do mnoha jazyků a byly publikovány ve více než 20 zemích. Chakhian také spolupracuje s umělci, filmaři, hudebníky, sama tvoří interdisciplinární koláže založené na poezii. Jako kulturní antropoložka se vědecky zabývá urbánní sémiotikou – čte města jako texty.
Současně je redaktorkou platformy www.iranliter.com, která představuje íránskou literaturu v překladu. Pracuje také jako překladatelka z polštiny do arménštiny.

Webové stránky autorky: www.tatevchakhian.com

Robert Janda

Narozen roku 1966 v Plzni. Vydal básnické sbírky Parapoesie (1993), Zbla (1994), Nultá táhla (1994), Za sedmero ZAin (1995), Utrum éther (1997), Mu (2010), Omamné odéry (2012), Za vyplazený jazyk (výbor z tvorby, 2016). Také sestavil antologii světové poezie Ultimátní básník u bran absolutna (2016), kde shromáždil verše svých iniciačních autorů, jako jsou Rimbaud, Blake, Rilke, Celan, Nerval, Artaud, Michaux, Gilbert-Lecomte, Mácha, Holan ad. Jeho tvorba je zastoupena v antologiích Krajiny milosti (1994), Ryby katedrál (2002), Soví let (2009), Nejlepší české básně 2010, Nejlepší české básně 2017. Publikoval v časopisech Iniciály, Tvar, Souvislosti, Pandora, Literární noviny, Host, Psí víno.

Michael O’Loughlin

Svou první sbírku poezie publikoval v roce 1980 a od té doby vydal dalších pět sbírek. Napsal také scénáře pro tři celovečerní filmy. Dále vydává povídky, eseje a recenze a přeložil více než sto publikací z holandštiny, francouzštiny a španělštiny. Žil v mnoha různých městech, včetně Barcelony, Paříže, Kodaně a Amsterdamu. Město bylo vždy osou jeho práce a v současné době se soustředí na evropskou historii ve dvacátém století. Během svého pobytu plánuje pracovat na nové sbírce básní reflektující změny, kterými prošla Praha od doby, kdy ji v roce 1978 naposledy navštívil.

Foto zdroj irishtimes.com

Marie Šťastná

Narozena 6. dubna 1981 ve Valašském Meziříčí. Vystudovala dějiny umění a kulturní dějiny na Ostravské univerzitě. V současné době žije v Praze a živí se výrobou šperků.
Knižně vydala sbírky básní: Jarním pokrytcům (Unarclub, 1999), Krajina s Ofélií (Knižnice Ortenovy Kutné Hory, 2003, Cena Jiřího Ortena 2004), Akty (Protis, 2006), Interiéry (Host, 2010) a Štěstí jistě přijde (Host, 2019). Vítězka Drážďanské ceny lyriky 2010. Publikuje též časopisecky.

© foto Radek Radúz Dětinský

Petr Borkovec

Narodil se v roce 1970 v Louňovicích pod Blaníkem. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin, Literárních novin. V současnosti pracuje jako dramaturg café Fra a redaktor nakladatelství Fra. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou sbírka povídek Lido di Dante (2017), básnícká sbírka Herbář k čemusi horšímu (2018) a básně pro děti O čem sní (2016) a Věci našeho života (2017). Jeho sbírky a knižní soubory vyšly v Německu, Rakousku, Anglii, Rumunsku a Itálii. Překládal poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Josifa Brodského, Jurije Odarčenka aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.
Stipendia: Ottensheim, Krems (2000, 2016), Saint-Nazaire, Graz, Brusel, Vollezelle, Černivci, Bratislava, Lipsko. 2004/5 roční stipendium DAAD v Berlíně („Writer in Rezidence“).
Ceny: Cena Jiřího Ortena (1994, za sb. Ochoz), Norbert-C.- Kaser-Preis (2001, za  sb. Polní práce), Hubert-Burda-Preis (2001, za sb. Polní práce), Prémie Tomáše Hrácha (s M. Havrdou) (2004, za překlad Oresteie), mimořádná tvůrčí odměna v rámci Ceny Josefa Jungmanna (2005, za překlad vybraných básní Vl. Chodaseviče); výroční cena Literárního fondu za cyklus čtení v kavárně Fra (2009), Fedrigoni Card Couture Award (2017, za knihu O čem sní /s. A Tachezy/).