Archiv rubriky: Účinkující 2016

Zuzana Lazarová

lazarovazuzanaZuzana Lazarová (nar. 1986 v Liberci) je básnířka a fotografka, vystudovala  dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. V současné době studuje fotografii na FAMU v ateliéru intermedií u Štěpánky Šimlové. Před rokem jí vyšla debutová sbírka Železná košile (Fra).

Kamil Bouška

bouskakamilKamil Bouška (*1979) publikoval ve skupinovém sborníku Fantasía (Dauphin, 2008). Samostatným debutem je sbírka Oheň po slavnosti (Fra, 2011) za kterou byl nominován na cenu Magnesia Litera v kategoriích poezie a objev roku. V roce 2015 vydal svou druhou básnickou sbírku Hemisféry (Fra, 2015).

Jorge Zúñiga Pavlov

pavlovjorgezunigaJorge Zúñiga Pavlov (*1965) je chilský spisovatel žijící od konce 80. let v České republice. V Chile psal básně, o které přišel útěkem, respektive jejich nenalezením po prvním návratu v roce 1994. Od devadesátých let mu sporadicky vycházely povídky v Mexiku, USA a Chile, od roku 2000 také v českých překladech, např. v časopise Labyrint či Babylon. V roce 2005 mu česky vyšla první kniha povídek Stěhování a jiné po(c)hyby a v roce 2006 vyšla druhá kniha povídek pod názvem La Casa Blů, historky z latinskoamerického podsvětí. V letech 2010 a 2011 psal pravidelně fejetony pro týdeník Respekt. V roce 2014 založil Litera Krumlov komorní literární domácí kavárnu v Českém Krumlově, kde se jednou měsíčně prezentují přední čeští spisovatelé. V roce 2015, vlivem migrantské krizi, dopsal svou 3. knihu Babylon (doposud nevydána). Cítí se byt místním spisovatelem, který píše cizím jazykem. Což prožívá, jak s češtinou i se španělštinou.

Radek Fridrich

fridrichradekNarozen 1. 12. 1968 v Děčíně, kde dosud žije. Básník, výtvarný autodidakt, recenzent a příležitostný překladatel z němčiny. Vydal dvanáct básnických knih. Za sbírku Krooa krooa (Host, 2011) mu byla v roce 2012 udělena cena Magnesia Litera za poezii.
Nedokončený cyklus Červený vlak začal vznikat v příhraničních vlacích na trase Děčín – Bad Schandau (Linka U 28); Bad Schandau – Meiβen (Linie S 1).
© foto Karel Cudlín

Ladislav Zedník

zednikladislavLadislav Zedník (Praha, 1977), básník. Vystudoval geologii a paleontologii na Přírodovědecké fakultě UK, poté čtyři roky pracoval v České geologické službě jako mikropaleontolog. Po ukončení výzkumných aktivit pět let pracoval ve školství. Od roku 2013 s Radkem Labuťou vede Interaktivní muzeum Trilopark v Praze. V letech 2009-2013 spravoval rubriku Hostinec v časopisu Host.
Publikoval sbírky básní Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (Argo, 2006; nominace na cenu Magnesia Litera), Neosvitly (Argo, 2012) a Město jeden kámen (Dauphin, 2015; Magnesia litera 2016).

Andra Teede

teede-andraAndra Teede (1988) je estonská básnířka, dramatička a scenáristka. Od roku 2006 vydala šest básnických sbírek, napsala dokumentární hry, libreto pro operu, pracovala jako dramaturg v různých estonských divadlech, psala literární kritiky a je již třetí sezónu hlavní scenáristkou nejdelšího estonského televizního seriálu. Andra Teede studovala estonský jazyk a literaturu na univerzitě v Tartu a absolvovala obor dramaturgii na Divadelní fakultě Estonské Divadelní a hudební akademie. Je členkou Svazu spisovatelů v Estonsku. Její básně a divadelní hry byly přeloženy do více než deseti jazyků, včetně arabštiny, ruštiny a angličtiny.

Krista Szöcs

szocskristaKrista Szöcs se narodila v roce 1990 v Sibiu. Dělá magisterské studium na Fakultě literatury a umění „Lucian Blaga” a je tajemnicí redakce časopisu Zona Nouă. Debutovala svazkem poezie “S hlavou opřenou o kolena” (nakladatelství Charmides, 2013) – spíše je to kniha pocitů, stavů, kterou člověk čte s hlavou opřenou o kolena od prvních až do posledních slov. Je to introvertní, implozivní poezie, za kterou získala Národní cenu poezie „Iustin Panța”, Cenu v soutěži poezie „George Coșbuc” a za níž byla nominována na Národní cenu „Mihai Eminescu” a na Gala mladých spisovatelů na titul „Básník roku 2013”.

Marie Šťastná

stastnamarieNarozena 6. dubna 1981 ve Valašském Meziříčí. Vystudovala dějiny umění a kulturní dějiny na Ostravské univerzitě. V současné době žije v Praze a živí se výrobou šperků.
Knižně vydala sbírky básní: Jarním pokrytcům (Unarclub, 1999), Krajina s Ofélií (Knižnice Ortenovy Kutné Hory, 2003, Cena Jiřího Ortena 2004), Akty (Protis, 2006), Interiéry (Host, 2010). Vítězka Drážďanské ceny lyriky 2010. Publikuje též časopisecky.
© foto Radek Radúz Dětinský

Alice Prajzentová

prajzentova-aliceAlice Prajzentová (1982, Děčín) je básnířka, knižní a časopisecká redaktorka, pořadatelka kulturních akcí. Je autorkou básnické sbírky Kotrmelína, od roku 2007 je redaktorkou Literárně-kulturního časopisu H_aluze. Jako redaktorka se podílela na řadě básnických knih, například Ptáci vykolejili z brázd Žanety Lichtenbergové či Za nehty rez Vlada Matušky. Společně s Anicí Jenski již druhým rokem pořádá děčínský festival Zarafest.

Péter Pollágh

pollaghpetrPéter Pollágh (1979, Tatabánya) je básník, redaktor, publicista a esejista. Jako básník byl oceněn cenou Attily Józsefa. Studoval na Západomaďarské univertitě, na filozofické fakultě Univerzity v Pětikostelí a budapešťské univerzity ELTE. Je členem Kruhu Attily Józsefa, Svazu mladých spisovatelů, Svazu spisovatelů a Společnosti beletristů. Píše od roku 1987 a pravidelně publikuje od roku 1995. Vydal čtyři básnické sbírky. Jeho básně byly přeloženy do francouzštiny, bulharštiny, srbštiny, chorvatštiny a slovenštiny.

František Kostlán

kostlanfrantisekPublicista, hudebník, skladatel, textař a básník. Dlouhodobě se věnuje problematice menšin, extremismu, diskriminace a násilí z nenávisti. Před listopadem 89 pracoval v různých dělnických profesích. Poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Telegrafu, Lidových novin či Českého rozhlasu Regina, televizním dramaturgem politických diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se Romy, uprchlíky, migranty. Je místopředsedou Českého helsinského výboru. V prosinci 2013 obdržel cenu Gypsy spirit za dlouhodobou novinářskou práci v oblasti lidských práv.

Markéta Hejkalová

hejkalovamarketaMarkéta Hejkalová je česká spisovatelka, autorka románů a literatury faktu, překladatelka finské literatury, členka výboru Mezinárodního PEN klubu a místopředsedkyně jeho českého centra, zakladatelka a ředitelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě a spolumajitelka rodinného nakladatelství Hejkal. S manželem žije a podniká v Havlíčkově Brodě. V devadesátých letech byla tři a půl roku konzulkou a kulturní atašé na českém velvyslanectví v Helsinkách. Pro českou diplomacii znovu pracovala v roce 2009, kdy Česká republika předsedala Evropské unii. Zkušenosti z tohoto prostředí se objevují v knize Důkazy jejího života.

Wanda Heinrichová

heinrichova-wandaWanda Heinrichová se narodila 16. 12. 1968 v Žilině, od roku 1988 žije v Praze. Básnířka, překladatelka a literární kritička. V nakladatelství Opus publikovala v roce 2008 výbor z poezie Durse Grünbeina pod názvem Lekce lební báze. V roce 2011 jí vyšla básnická sbírka Nalomenou (nakl. Literární salon). Spolu s Ivanem Wernischem byla editorkou antologie Nejlepší české básně 2013 (nakl. Host). Od února 2010 do prosince 2013 pracovala jako redaktorka recenzní rubriky v literárním obtýdeníku Tvar.

Sylva Fischerová

fischerovasylvaSylva Fischerová se narodila 5. listopadu 1963 v Praze. Po počátečních studiích filozofie na Filozofické fakultě a fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze nakonec vystudovala klasickou filologii a pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií na FF UK. Žije v Praze. Vydala básnické sbírky Chvění závodních koní (1986), Velká zrcadla (1990), V podsvětním městě (1994), Šance (1999), Krvavý koleno (2005), Anděl na okně (2007) a Tady za rohem to všecko je (2011); dále publikovala soubory povídekZázrak (2005) a Pasáž (2011) a dvě knihy pro děti: Júla a Hmýza (2006) a Egbérie a Olténie (2011). Edičně připravila tituly Původ poezie (2006) a Mýtus a geografie (2008), vždy s J. Starým, a dále J. L. Fischer: Výbor z díla I-II (2007; 2009, s J. Šulcem). Její verše byly přeloženy do řady jazyků a knižně vyšly v angličtině (The Tremor of Racehorses, 1990; The Swing in the Middle of Chaos, 2010); prózy byly přeloženy do polštiny (Cud; soubor povídek, 2008) a holandštiny (Dood, waar is je wapen?, 2011)

Alenka Jensterle Doležalová

dolezalovajensterlealenkaAlenka Jensterle Doležalová je básnířka a literární vědkyně. Pochází ze Slovinska a žije v České republice téměř 15 let. Působí jako docentka na Filozofické fakultě UK v Praze. Na Katedře jihoslovanských a balkanistických studií přednáší slovinskou literaturu a zároveň je i vedoucí katedry. Napsala tři vědecké monografie: Mit o Antigoni v zahodno in južnoslovanskih dramatikah sredi 20. stoletja (2004), V krogu mitov: O ženski in smrti v slovenski književnosti (2008), Tekst, kontekst, komuníkacija. Poglavja iz slovenske moderne (2014). Taktéž publikovala mnoho vědeckých článků a studií. Vydala pět básnických sbírek a dvě sbírky prózy: Juditin most(1991), Temno mesto (1993), Pokrajine začetka (1993), Přeludy (1996), Zapisi za S. G. (2006), Pesmi v snegu (2013), Pomen hiše (2014). Její básně byly přeloženy do češtiny, chorvatštiny, srbštiny, angličtiny, polštiny a slovenštiny. Vyšly časopisecky a taktéž v různých antologiích. V současné době připravuje sbírku překladů svých básní do češtiny (Jezdec a kámen) a čeká na vydavatele. Její poetika je lyrická a reflexivní, ve stylu vychází z avantgardy. Autorský lyrický subjekt spojuje literární dobrodružství v poetickém prostoru, kde převládají tmavé, fantastické tóny a určitá skepse ke světu. Jedním z důležitých rysů jejího výrazu je symbolika archetypálních obrazů. Poezie je pro ni i otázkou jazyka a pokusem o znovuobjevení mýtů ve fragmentech a epických okamžicích.

Kornélia Deres

Kornélia DeresKornélia Deres (1987, Miskolc) je básnířka, divadelní historička a kritička, redaktorka, vysokoškolská pedagožka. Žije v Budapešti, kde studovala na univerzitě ELTE maďarštinu, angličtinua divadelní vědu. Publikuje od roku 2003. Za vynikající první sbírku básní s názvem Szőrapa („chlupatýtáta“, 2011) získala uznání kritiky a více literárních ocenění. Na podzim 2014 strávila několik měsíců i v Praze v rámci třetího ročníku Visegrádského programu rezidenčních pobytů pro spisovatele. Je členkou Společnosti beletristů, Svazu mladých spisovatelů, Kruhu Attily Józsefa a International Federation for Theatre Research.

Jelena M. Ćirić

ciricjelenaNarodila se 15. listopadu 1973 v Smederevu, Srbsko. Vystudovala Právnickou fakultu v Bělehradě. S manželem a dvěmi dcerami žijí v Praze.
Dosavadní spisovatelskou práci prezentovala prostřednictvím řady internetových stránek a literárních portálech; je zastoupena v mnoha časopisech, sbornících a antologiích poezie. Píše v srbštině a její básně byly přeloženy do češtiny, angličtiny, němčiny, slovinštiny, makedonštiny, chorvatštiny, arabštiny. Je zastoupená v Biografickém lexikonu srbských spisovatelů žijících v zahraničí od roku 1914 do roku 2014. Získala několik národních (Srbsko) a mezinárodních ocenění, a uznání.
Je autorkou třech svazků poezie, “Žár” (2011, 2013), “Do poslední kapky” (2013) a „Mužské básně“ (2016), spoluautorkou dvou knih poezie, “Já, ty, on a ona” (2012) a „Nevím, co jiného bychom mohli mít společného“ (2016), stejně jako spoluautorkou jedné knihy v elektronické podobě (2012). Píše jak erotickou, tak poezii lásky, která je většinou zastoupena v jejích předchozích sbírkách; stejně tak píše i jiné formy poezie a krátkých povídek.
Je členem umělecké skupiny ARTE z Bělehradu. Aktivně se podílí na pořádání kulturních a humanitárních akcí a aktivit Srbů a národů z bývalé Jugoslávie, žijících v Praze.
Od roku 2013 je členem Svazu spisovatelů Srbska, a nositelem Zlatého odznaku Kulturního a vzdělávacího společenství Srbska za rok 2014. Získala ocenění Nejúspěšnější a nejpopulárnější srbské básnířky v Srbsku a v zahraničí pro rok 2015.
Zůčastňovala se literárních pořadů v Praze (Dům čtení MKP, Jiný kafe, Carpe Diem, Avoid Floating Gallery – v rámci předprogramu knižního veletrhu Svět knihy Praha 2015) a 9. ročníku letního mezinárodního básnického festivalu Stranou – Evropští básníci naživo, který se konal v Berouně, Praze, na Tetíně a na hradě Krakovci v červnu 2016.

František Brikcius

brikcius-frČeský violoncellista František Brikcius se narodil v Praze v rodině s bohatým kulturním zázemím. Je absolventem Konzervatoře v Praze a JAMU v Brně. Dále studia ve Velké Británii a Japonsku. Věnuje se interpretaci violoncellových skladeb 17., 18., 19., 20. a 21. století. Zejména pak skladbám pro violoncello sólo. Dále se soustředí na díla českých, tzv. terezínských a současných skladatelů.
František Brikcius hraje na mistrovské violoncello “George Kriwalski” zhotovené roku 1904. Je spolu se svou sestrou Annou Brikciusovou zakládajícím členem violoncellového dua “Duo Brikcius”.Hudební spolupráce s Talichovým komorním orchestrem, klavíristou Tomášem Víškem, violoncellistkou Annou Brikciusovou, skladatelkou Irenou Kosíkovouca dirigentem Janem Talichem. Koncertní turné po České republice, Alžírsku, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Francii, Itálii, Německu, Polsku, Rakousku, Rusku, Slovensku, Švédsku, Turecku a Velké Británii. Více informací o Františku Brikciovi a jeho projektech (např. “Praha – Brno: 6 soudobých skladatelů pro violoncello sólo v interpretaci Františka Brikcia”, “Tartiniho L’Arte dell’Arco v interpretaci Františka Brikcia”, “7 Svící”, “Weinberger Tour”, “Duo Brikcius – 2 Cellos Tour”, “MAKANNA”, “eSACHERe”, “Festival Brikcius”) je k dispozici na webových stránkách www.Brikcius.com

Lucia Bizarretová

bizzaretova-luciaLucia Bizarretová je šéfredaktorkou slovenského kulturního magazínu Ilegalit, fotografka na volné noze a autorkou dvou sbírek poezie, The room with iron curtains (2014) a Press the button (2013).

Marwan Alsolaiman

alsolaimanmarwanPochází ze Sýrie, kde žil do svých osmnácti let. Po té přijel do České republiky, kde v roce 1982 vystudoval stavební fakultu. V roce 1989 se stal stavebním inženýrem. V roce 1997 založil první arabskou kapelu v Čechách pod názvem ZIRIAB, se kterou hraje do současnosti. Kromě toho se též zabývá středověkou hudbou. Na vysokých školách seznamuje studenty s arabskou hudbou a kulturou. Organizuje programy pro děti, často hraje v dětských domovech. V současné době vyučuje fyziku, arabštinu a český jazyk. Píše poezii v arabském a českém jazyce.

Dimana Ivanova

ivanova-dimanaDimana Ivanova se narodila ve Varně (Bulharsko) v roce 1979. Vystudovala slovanské filologie na Sofijské univerzitě, jako vedlejší odbor francouzskou filologii. V roce 2006 nastoupila na doktorandské studium komparativní literatury na Karlově univerzite v Praze. V dizertační práci, kterou úspěšně obhájila v roce 2011 se zabývala komparativními aspekty české dekadentní poezie. Vyšla jí kniha básní Pokana za bašta (Pozvání pro otce, vyd. Ergo, 2012). Její básně byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, češtiny, španělštiny, slovenštiny, ruštiny, rumunštiny a makedonštiny. Její básně byly též uveřejněny v literárních periodikách v Bulharsku (Literaturen vestnik, Stranica, More aj.) a v cizině (v americkém časopise Tower journal, v španělských Purple words a Hambre, v rumunsko-kanadském Destine literare aj.). Zúčastnila se několika mezinárodních poetických festivalů. Překlady jí uveřejnili v Literárním časopise, Panorámě, Homo Bohemicus a v Antologii mladých českých autorů, kterou přeložili mladí bulharští překladatelé (2008). České centrum v Sofii jí dvakrát udělilo cenu Grigora Lenkova. Přeložila několik knih z češtiny a slovenštiny. Od roku 2008 pravidelně spolupracuje s portálem www.iliteratura.cz. Ve stejném roce vyhrála konkurz na zahraniční doktorandský vědecký projekt na Slovenské akademii věd. Je autorkou mnoha literárně-vědeckých článků a je editorkou (spolu s básníkem Robertem Maxem z Kolumbie) antologie slovanských a latinsko-amerických autorů Antología para la mariposa (2016, Kolumbia). Vyučuje francouzštinu a umění a kulturu na střední škole na Slovensku, je členkou české asociace novinářů, české Obce překladatelů, Česko-slovenské asociacie porovnávací literatury a poetického hnutí Poetas del mundo. V říjnu 2016 jí vyšla druhá básnická sbírka „Abeceda tužeb“ ve vydavatelství Scalino v Sofii.

Stanislav Dvorský

dvorsky-stanislavStanislav Dvorský (nar. 14. 7. 1940, Praha) je básník, prozaik, esejista, editor a grafik.
Během studií působil jako jazzový hudebník, spoluzakládal Traditional Jazz Studio, kde působil jako pianista, avšak vysokoškolská studia na Českém vysokém učení technickém (1957–1960) opustil. Poté vystřídal různá zaměstnání. V letech 1968–1985 pracoval jako technický redaktor a výtvarník v Supraphonu a od roku 1985 v nakladatelství Panorama. Po roce 1989 působil nejprve v podnikovém managementu téhož nakladatelství, v letech 1992–1995 se podílel na ediční přípravě knih nakladatelství Concordia, později spolupracoval s různými nakladateli a vydavateli jako editor a grafik; od roku 2013 se stará o grafickou úpravu časopisu Tvar. Žije v Praze. – Manželka Naďa D. (*1947) je producentka a editorka mluveného slova, pravidelně spolupracující s vydavatelstvím Supraphon, syn Šimon D. (*1980) je hudebník.
Tvorba:
Beletrie: Zborcené plochy (BB 1996; výbor z textů z let 1958–1983); Dobyvatelé a pařezy (BB 2004; texty z let 1967–1972); Hra na ohradu (BB, PP 2006; texty z let 1962–1966); Oblast ticha (BB 2006; s výjimkou titulního pásma z roku 1986 a jedné básně z roku 1983 jde o texty z let 2002–2006); Ruleta (P 2009; text z roku 1959).
Účast v kolektivních pracích: Surrealistické východisko 1938–1968 / UDS (1969; teoretické texty i BB); Obraz člověka v české kinematografii 1922–1963 (rozmnož. 1969); Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (2002).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Aus den Kasematten des Schlafs. Tschechoslowakische Surrealisten (München 1980; překlad M. Nápravník); Le surréalisme en Tchécoslovaquie (Paris 1983, překlad P. Král); Das surrealistische Gedicht (Bochum 1985; překl. M. Nápravník a H. Becker); La poésie tchèque moderne (Paris 1990; překlad P. Král); La poésie tchèque en fin de siècle (Namur 1999; překlad P. Král); Anthologie de la poésie tchèque contemporaine 1945–2000 (Paris 2002; překlad P. Král); Iz veka v vek. Češskaja poezija = Z věku na věk. Česká poezie (Moskva, 2005); Antologie české poezie II (2007); …a rakvička se šlehačkou. Almanach Literární kavárny Řetězová (2008); Co to je toto? Ivanu Wernischovi k sedmdesátinám (2012).
Texty v katalozích výstav: Přirozené známosti (2000); Cesty jinam (2005).
Uspořádal a vydal: Surrealistické východisko 1938–1968/ UDS (1969; též přisp.; spolueditoři V. Effenberger a P. Král); Z. Havlíček: Skutečnost snu (2003; též přísp.); V. Effenberger: Básně 2 (2010, s P. Bregantovou, J. Šulcem, P. Králem); Surrealistická východiska 1948-1989: odklony, návraty, přesah (2011, katalog výstavy, s F. Dryjem a M. Stejskalem)

Petr Král

kral-petrvlastním jménem Petr Chrzanovský (*4. září 1941) je český básník, prozaik, esejista a překladatel píšící česky a francouzsky.
Básnická tvorba: & Cie (1979), Routes du Paradis (1981), Pour une Europe bleu (1985), Prázdno světa (1986), Témoin des crépuscules (1989), Éra živých (1989), P. S. čili Cesty do ráje (1990), Právo na šedivou (1991), Sentiment d’antichambre dans un café d’Aix (1991), Pocit předsálí v aixské kavárně (1992), Med zatáček čili Dovětek k dějinám (1992), Tyršovské přeháňky (1994), Le Droit au gris (1995), Quoi? Quelque chose (1995), Soukromý život (1996),
Staronový kontinent (1997), La Vie privée (1997), Chiméry a exil (1998), Le poids et le frisson (1999), Pro anděla (2000), Masiv a trhliny (2004), Bar Příroda čili Budoucnost 5 km (2004)
Přesuny (2005), Svědek stmívání (2006), Hm čili Míra omylu (2006), Pour l’ange (2006)
Hum ou Marge d’erreur (2007), Den (2010), Přivítat pondělí (2013), Sebrané básně I (2013)
Tutto sul crepuscolo (překlad Antonia Parenteho, 2014), Město je náš les (2014), Kolem vejce (2016), Acceuillir le lundi (2016)
Prózaická tvorba: Prague (1987), Arsenal (1994), Le Dixième (1995), Pařížské sešity (1996), Aimer Venise (1999), Praha (2000), Základní pojmy (2002), Notions de base (2005), Arco a jiné prózy (2005), Praha (japonské vydání, 2006), Enquête sur des lieux (2007), Vocabulaire (2008),
Zpráva o místech (2008), Working Knowledge (2010), Loving Venice (2011), Medové kuželky (2011), In Search of the Essence of Place (2012), Cahiers de Paris (2012),Trompe-l’œil (soukromý tisk, 2014)
Eseje a studie: Karel Teige a film (1966), Vlasta Burian (1969) (s Antonínem Králem),Christian Bouillé (1979), Le Burlesque ou Morale de la tarte à la creme (1983), Les Burlesques ou Parade des somnambules (1986), Fin de l’imaginaire (1993), Voskovec a Werich čili Hvězdy klobouky (1993), Fotografie v surrealismu (1994), Groteska čili Morálka šlehačkového dortu (1998), Vlastizrady (2015), Le Surréalisme en Tchécoslovaquie (1983), antologie; výběr, překlady a komentář, La Poésie tchèque moderne (1990), antologie; výběr, překlady a komentář, La Poésie tchèque en fin de siècle (1999), antologie; výběr, překlady a komentář,
Anthologie de la poésie tchèque contemporaine (2002), překlady a komentář, Le cinéma des surréalistes tchèques (2002), Úniky a návraty (2006), interview s Radimem Kopáčem,
Rapporti di errore (2010), antologie; výběr a komentář (překlady Antonia Parenteho),
Zaprášené jeviště (2010), spolu s Prokopem Voskovcem

Petr Borkovec

borkovecpetrNarodil se v roce 1970 v Louňovicích pod Blaníkem. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin, Literárních novin. V současnosti pracuje jako dramaturg café Fra a redaktor nakladatelství Fra. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou básnická sbírka Wernisch (2015), básně pro děti O čem sní (2016) a krátké eseje Rozvláčná vyjádření radosti (2016). Jeho sbírky a knižní soubory vyšly v Německu, Rakousku, Anglii a Itálii. Překládal poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Josifa Brodského aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.

Ceny: Cena Jiřího Ortena (1994, za sb. Ochoz), Norbert-C.- Kaser-Preis (2001, za  sb. Polní práce), Hubert-Burda-Preis (2001, za sb. Polní práce), Prémie Tomáše Hrácha (s M. Havrdou) (2004, za překlad Oresteie), hlavní tvůrčí odměna v rámci Ceny Josefa Jungmanna (2005, za překlad vybraných básní Vl. Chodaseviče), výroční cena Literárního fondu za dramaturgii kavárny Fra (2009). Stipendia: Ottensheim, Krems (2000, 2016), Saint-Nazaire,Graz, Brusel, Vollezelle, Černivci. 2004/5 roční stipendium DAAD v Berlíně.

Marcela Veselková

veselkova-marcelaMarcela Veselková (*1981) debutovala sbírkou Najzvláštnejšie je neľúbiť ťa (2005), za níž byla nominována na Velkou cenu za východoevropskou literaturu a získala Cenu Ivana Kraska. V roce 2013 vydala druhou sbírku s názvem Identity.

Miloslav Topinka

topinka-miloslavMiloslav Topinka (1945), básník, esejista, překladatel. Vydal sbírky Utopír (1969), Krysí hnízdo (1970; 1991), Trhlina (2003; Cena Jaroslava Seiferta); knihu zlomků a skic k francouzskému básníkovi Jeanu-Arthuru Rimbaudovi Vedle mne jste všichni jenom básníci (1995), V roce 2008 vydal soubor esejů a studií z let 1966–2006 nazvaný Hadí kámen, za který obdržel Cenu F. X. Šaldy. K vydání připravil např. publikaci Vysoká hra (1993), texty Věry Linhartové, Rogera Gilbert-Lecomta aj. V roce 2016 vyšlo pod titulem Probouzení jeho souborné básnické dílo.
© foto Radek Brousil

Miroslav Olšovský

olsovsky-miroslaVydal básnické knihy Záznamy prázdnot (2006), Průvodce krajinou (2011) a Líčení (2012). Jako editor se podílel se na vydání antologie literární a filozofické tvorby ruské skupiny činarů Ten, který vyšel z domu… (2003), na vydání textů ruského básníka Igora Cholina s názvem Nikdo z vás nezná Cholina (2012) aj. Básně a eseje o literatuře publikoval v A2, Pěší zóně, Souvislostech a Světu literatury. Je autorem vizuální a konkrétní poezie.
© foto Jitka Hanušová

Franciszek Nastulczyk

nastulczyk-franciszekNarodil se 22.srpna roku 1957 v Bystřici nad Olší (Česká republika). Vystudoval pedagogiku na Jagellonské universitě v Krakově, kde studoval také filosofii.
Od roku 1983 žije v Bielsku-Biale, pracuje jako učitel.
Básník, překladatel české a slovenské poezie. Redaktor literárně-uměleckého časopisu Pobocza.
Své básně vydal v početných almanaších a antologiích a v polském, českém, slovenském a slovinskem tisku.

Samostatně vydal sbírky poesie:

„Tam za pozornie przezroczystym powietrzem” (Czeski Cieszyn 1993),
„Czas i obecność” (Czeski Cieszyn 1994),
„Ćmy i inne wiersze” (Bielsko-Biała 1997),
„Jesień stulecia” (Bielsko-Biała 2000),
„Przewodnik ślepego psa” (Bielsko-Biała 2003)
„Przypadkowa wieczność” (Bielsko-Biała 2006)
„Hölderlin maluje” (Bielsko-Biała 2009)
„Milion mściwych okruchów” (Mikołów 2014)

Překlady:

Petr Hruška „Mieszkalne niepokoje“ (Mikołów 2011)
Ivan Štrpka „Równina, południowy-zachód. Śmierć matki.” (Mikołów, 2012)

Barbara Korun

korun-barbaraBarbara Korun (*1963 v Lublani) je slovinská básnířka, autorka pěti knih poezie a spoluautorka CD Vibrato tišine (Vibrato ticha). Její sbírka Pridem takoj, která vyšla roku 2015 v českém překladu (Přijdu hned) obdržela ve Slovinsku Veroničinu cenu za nejlepší sbírku roku.

Claudine Bertrand

claudine-bertrand-pictureClaudine Bertrand (* 1948, Montreal, Kanada) je jednou z nejznámějších současných kanadských básnířek a zároveň profesorka francouzské literatury. Magisterské studium francouzské literatury absolvovala na Univerzitě v Quebecu. Na téže univerzitě vystudovala žurnalistiku a kinematografii. V letech 1973 až 2010 vyučovala francouzskou literaturu a kreativní psaní na Vysoké škole v Rosemond. Své básně zveřejňovala v různých literárních časopisech a novinách v Kanadě a Francii (Montreal now!, La Nouvelle Barre du jour, Les Écrits, possibles, Rampike, Moebius, Estuaire, Écritures, Tessera, Bacchanales a Acte Sud et Le Jardin d’Essai, Travers and Pourtours). V roce 1981 založila literární časopis Arcade, vydávaný ve francouzštině a zaměřený na ženskou tvorbu v Severní Americe, který vedla do roku 2005. V roce 1996 byla finalistkou Velké Ceny Conseil des Arts v Montrealu za dosavadní literární a kulturní činnost. V roce 1998 získala Cenu Svazu kanadských spisovatelů za svou sbírku Vnitřní milenka. Za sbírku Tělo ve výkladu získala Velkou mezinárodní cenu poezie Tristana Tzary. Od roku 1997 je držitelkou čestného uznání Zasloužilá dáma kultury a získala i Zlatou medaili od ministerstva kultury Kanady. Je autorkou několika desítek sbírek, například: toulajícím se idol (1983), Paměť (1985), Tělo ve výkladu (2001), Panenské kameny (2005) a Poslední žena (2008). V roce 2011 byla vydána antologie její poezie z let 1983 až 2010 pod názvem Žíznivá červeň (Rouge assoiffée). Sbírka Poslední žena byla přeložena do angličtiny a češtiny.

Alan Spence

alan-spence-libraryALAN SPENCE je velmi oceňovaný skotský básník, autor divadelních her, novel a krátkých próz. Je emeritním profesorem Kreativního psaní na Univerzitě v Aberdeenu, kde též založil každoroční WORD Festival, který trval po dobu 12 let, a na kterém četli autoři jako Margaret Atwood nebo Seamus Heaney. Alan Spence je držitelem několika literárních cen, například Cena McVitie pro skotského spisovatele roku, Glenfiddich Spirit Skotské ceny, a TMA Drama Award. Jeho nedávnými publikacemi jsou básnická sbírka Morning Glory, novela Night Boat a divadelní hra No Nothing. Jedna z jeho novel byla přeložena do dvaceti jazyků, včetně češtiny- bylo publikováno jako Čistá země. S českým významným prozaikem Ivanem Klímou četl na Edinburgh International Book Festival. Společně se svou ženou vede Sri Chinmoy Meditation Centre v Edinburgu.

Thomas Möhlmann

sterrepThomas Möhlmann se narodil v Nizozemí v roce 1975 a studoval Moderní nizozemskou literaturu na Univerzitě v Amsterodamu. Doposud publikoval šest básnických knih, které vyšly v nizozemštině. Učí Kreativní psaní na ArtEZ Akademii umění v Arnhemu, připravil a editoval dvanáct básnických antologií a to v Nizozemí, Makedonii, Argentině, Kolumbii a Velké Británii. Je zaměstnancem Dutch Foundation for Literature a editorem mezinárodních webových stránek zaměřujících se na poezii Lyrikline, Berlín, webových stránek Poetry International Web, Rotterdam, a nizozemského básnického časopisu Awater.
Jeho první básnická kniha De vloeibare jongen byla na seznamu Ceny C. Buddingha pro novou poezii psanou v nizozemštině, 2006, a byla oceněna prestižní Cenou Lucy B. a C.W. van der Hoogt , v roce 2007. Poslední básnickou sbírkou je zatím kniha Waar we wonen, vyšla v roce 2013.


Thomas Möhlmann was born in the Netherlands in 1975 and read Modern Dutch Literature at the University of Amsterdam. He published six books of poetry in Dutch, teaches Creative Writing at the ArtEZ Academy of Arts in Arnhem, and compiled twelve poetry anthologies in the Netherlands, Macedonia, Argentina, Colombia and the UK. He is a staff member of the Dutch Foundation for Literature, and editor of international poetry websites Lyrikline (Berlin) and Poetry International Web (Rotterdam) and Dutch poetry magazine Awater.
His first collection of poems, De vloeibare jongen (The Liquid Boy; 2005) was shortlisted for the C. Buddingh’ Prize for new Dutch language poetry in 2006 and was awarded the prestigious Lucy B. & C.W. van der Hoogt Prize in 2007. His most recent collection is Waar we wonen (Where We Live; 2013).

foto (C) Sterre

Adam Borzič

borzic-adam

Adam Borzič  (* 14. května 1978) je český básník, překladatel, publicista a terapeut. Od ledna 2013 je šéfredaktorem literárního obtýdeníku Tvar.
Je chorvatského a českého původu. Studoval teologii a absolvoval psychoterapuetický výcvik. Je šéfredaktorem literárního dvoutýdenníku Tvar, spolupracuje s tištěnými periodiky Dingir a Křesťanská revue, s internetovým Deníkem Referendum a s nakladatelstvími Malvern a Fabula. Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, chorvatštiny, rumunštiny a polštiny. Za básnickou sbírku Počasí v Evropě byl nominován na Magnesii Literu 2014.
Básnické sbírky: Fantasía (s Kamilem Bouškou a Petrem Řehákem – 2008), Rozevírání (2011), Počasí v Evropě (2013), Orfické linie (2015)

Marko Pogačar

marko-pogacar-by-seyfettin-dincturk
Marko Pogačar – narodil se v roce 1984 ve Splitu. Absolvoval světové dějiny a srovnávací literaturu na Filozofické fakultě v Záhřebu. V současné době je doktorandem stejné vysoké školy v oboru literatury, kultury a filmu. Poezie, eseje a literární kritika pravidelně publikuje v tuzemských i zahraničních periodicích, na internetu a na Třetím (kulturním) programu Chorvatského rozhlasu. Překládá z angličtiny, a to především současné americké poezie. Je redaktorem literárního časopisu Quorum a zástupcem šéfredaktora dvojtýdenníku pro kulturní a společenské akce Zarez. Poezii, překlady a další tituly mu vydává více místních vydavatelů. Hraje na bubny v post-punkovou kapelu Death Disco.

Jan Nemček

p1013032Jan Nemček se narodil roku 1986 v Ostravě-Vítkovicích. Básně otiskl například v časopisech Host, Tvar a Protimluv, jeho verše zazněly také v rozhlasovém pořadu Liberatura. Je laureátem Literární ceny Vladimíra Vokolka za rok 2010. Žije v Ostravě, kde organizuje autorská čtení pod názvem Literární sprcha. V nakladatelství Perplex se připravuje k vydání jeho debutová sbírka “Proluka”.

Bogdan Trojak

bogdan_02BOGDAN TROJAK (1975) Básník, publicista, překladatel z polštiny, vinař. Na Univerzitě Palackého v Olomouci vystudoval obor žurnalistika. V roce 1995 založil s Vojtěchem Kučerou WELES (Wendryňskou literárně-estetickou společnost), která vydávala stejnojmenný poetický magazín vycházející dodnes. Spolupracoval s redakcí nakladatelství Host, krátce působil jako šéfredaktor kulturního magazínu Neon a internetového časopisu Lumír. Básně, eseje a prózy publikoval v mnoha literárních časopisech, např. Host, Weles, Neon, Tvar ad. Vydal sbírky básní Kuním štětcem (1996), Pan Twardowski (1998) a Jezernice (2001), soubor předchozích básní s přidanou básnickou skladbou Otto Lilienthal Kumštkabinet (2005), prózu Brněnské metro (2007) a sbírku pro děti Nok a Knedlíček (2016). Je držitelem Ceny Jiřího Ortena a Magnesie Litery. Žije v Praze.

Natalja Volkova

nataljaNatalja Volkova. Ruská básnířka, literární vědkyně, pedagožka, překladatelka a novinářka žije v Praze už více než 20 let. Je členkou Svazu ruskojazyčných spisovatelů v ČR, Syndikátu novinářů ČR a čestnou členkou Svazu ruských spisovatelů v Bulharsku.  V Praze vyšli čtyři její básnické sbírky v ruštině.  Její básně a články se publikuji v kulturních a literárních časopisech a novinách nejen v Čechách a v Rusku, ale také v ruskojazyčných mediích ve Spojených Státech, Bulharsku nebo Rakousku. Kromě výuky jazyků, překladatelství a novinařiny se ráda věnuje tancování, herectví a různým sportům, takže i v její poezii najdeme básně inspirované tancem, filmovými roli (ztvárnila roli např. jedné z hlavních hrdinek filmu Alice Nellis Mamas & Papas) nebo cyklistikou. Ale samozřejmě tam najdeme i témata lásky, samoty, hledaní vlastní cesty a mnoho dalších…

Radek Bláha

BlahaRadekIng. Radek Bláha (*1970) – ekonom-finanční analytik. Stálý externí spolupracovník Českého rozhlasu (1993 – 2011) jako interpret prózy a poezie v pořadech Zelené peří a Poetické nokturno. Herecký partner PhDr. Miroslava Kováříka v literárních pořadech umělecké agentury “RB”, jejímž je jednatelem. Spoluautor klubových inscenací z české a světové poezie

.

 .

.

 .

 

.

 .

 

.

 .

 

.

.

Anna Brikciusová

Anna Brikciusová - archív http://www.Brikcius.comAnna Brikciusová se narodila v Praze, v rodině s bohatým kulturním zázemím. Na violoncello začala hrát již v raném dětství. Je absolventkou Konzervatoře v Praze, vystupuje jak v České republice, tak i v zahraničí (Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Francie, Německo, Polsko, Švédsko, Turecko, Velká Británie).

Anna Brikciusová hraje na violoncello, zhotovené mistrem Benjaminem Patočkou roku 1913. Spolu se svým bratrem Františkem Brikciem je zakládající členkou violoncellového Dua Brikcius.

V současné době se také věnuje spisovatelské činnosti. Viz nominace na Drážďanskou cenu lyriky a každoroční literární pořad, který se koná v rámci festivalu Den Poezie. Její básně byly publikovány v revue Souvislosti a v Revolver Revue. Více informací je k dispozici na webových stránkách http://Festival.Brikcius.com .

Tomáš Míka

Mika TomasTomáš Míka (1959), básník, prozaik a překladatel.

Debutoval sbírkou básní Nucený výsek (Argo, 2003). Publikuje časopisecky (Tvar, Orientace (LN), Salón Práva, Intelektuál, Souvislosti, H_aluze, Weles, Psí víno).

Překládá z angličtiny (James Hogg – Vyznání ospravedlněného hříšníka, John Bunyan – Poutníkova cesta, Samuel Beckett – Tso, Jack Black – Nemáte šanci a další).

V září 2005 mu vyšla kniha povídek Und (Argo). V prosinci 2007 vydal básnickou sbírku Deník rychlého člověka (Argo). Žije v Praze.

Vít Janota

Janota VitNarozen v roce 1970 v Praze, kde žije dodnes. Vystudoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Živil se jako návrhář webových stránek, pracoval jako odborný asistent na MFF UK, programátor a internetový grafik. Nyní je programátorem na volné noze.
Vydal básnické sbírky K ránu proti nebi, 2002, Fasování košťat, 2004, Praha zničená deštěm, 2006, Miniová pole, 2008, Jen třídit odpad nestačí, 2011,Noc a déšť, 2013 a Víkend v jakémsi Švýcarsku, 2016 (všechny Dauphin, Praha) a je též zastoupen v rozličných almanaších, sbornících a antologiích.

Mirek Kovářík

Kovarik MirekJedna ze zakladatelských osobností hnutí malých divadel 60.let. Jeho Docela malé divadlo /1962-1969/ stačilo během sedmiletí existence inscenovat kolem dvaceti titulů a vytvořilo i zvláštní interpretační styl. Kromě pořadů americké beatnické poezie, byli první, kdo po létech uvedli do nejen na divadelně-poetické jeviště básně Jiřího Ortena /Na pomoc slova!/ Jana Zábrany /Mlčet je horší/, Jiřího Koláře /Učte se čarovat/, Ivana Blatného /Miluji tě, krásná Te…/ Ivana Diviše /Povíme si to!/ a Ivana Slavíka /Snímání s kříže/. Byl vůbec první, kdo scénicky představil poezii Václava Hraběte /Stoptime, 1966/ a básnický manifest Znamení moci Jana Zahradníčka /1968/. Po rozpuštění DMD působí jako konferenciér folkových pořadů a festivalu Porta /1968-1992/, autor a interpret poetických montáží a klubových představení, v nichž se jeho charakteristický přednes básní „ve stavu zrodu“ stal novou kvalitou české interpretační kultury. Od roku 1990 působí i jako rozhlasový autor, moderátor a přednašeč v pořadech Dobré jitro, Zelené peří a Poetická nokturna Českého rozhlasu, stanice Praha. Jeho repertoár zahrnuje široké spektrum autorů, od klasické poezie Máchovy po nejmladší básnickou generaci. Osobně se setkal s beatnickými básníky A. Ginsbergem a L. Ferlinghettim při jejich návštěvě Prahy. Pravidelně od roku 1980 reprízuje s kytarovým duem J.Pertl-V.Prejzek v klubech a komorních divadlech pořady z poezie J.Kainara, J.Ortena, V. Hraběte a J. Zahradníčka.
http://mirek-kovarik.kama.cz

Mircea Dan Duta

Duta MarcelMircea Dan Duta (27. 5. 1967, Bukurešť)
Vystudoval Matematickou fakultu Bukurešťské Univerzity, Filmovou fakultu Divadelní a filmové Univerzity Iona Luky Caragialeho v Bukurešti, Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, Ústav románských studií, získal Doktorát na FAMU v oboru Filmová věda se zaměřením na českou a slovenskou kinematografii 60. let 20. století. Pracoval jako redaktor / producent ve  Veřejnoprávní rumunské televizi, pravidelně spolupracoval s Filmovým archivem v Bukurešti, Českým centrem a velvyslanectvím v Bukurešti, Finským velvyslanectvím, Brazilským velvyslanectvím a  jinými diplomatickými zastoupeními v  Bukurešti, pravidelně spolupracoval s  různými rumunskými filmo-vými a kulturními časopisy, novinami a jinými periodiky, spolupracuje s různými českými a slovenskými kulturními časopisy, novinami a jinými periodiky, od roku 2000 pořádá rumunské a mezinárodní kulturní události v  Praze, od  roku 2001pořádá přednášky a  semináře
v  češtině a v angličtině na FF UK v Praze, přednášky a semináře na Filmové fakultě Akademie múzických umění, v roce 2006 se stal vyslancem-radou a ředitelem Rumunského kulturního institutu v Praze, dále pořádá přednášky a  semináře na Fakultě sociálních věd UK v Praze, byl lektorem rumunského jazyka na Rumunském oddělení FF UK, předsedou spolku EUNIC v České republice, působil jako řádný pedagog na Katedře jiho-slovanských a balkanistických studií FF UK. Krom publikační činnosti v Rumunsku publikoval i v ČR řadu odborných publikací, časopisecky A2, Film a doba, Babylon, Iluminace, Porta Balkanica, Paměť a dějiny. Z češtiny do rumunštiny přeložil řadu knižních titulů a divadelních her, letos mu též vyšla Antologie současné české poezie a příští rok mu vyjde Antologie současného českého divadla v rumunštině. Na příští rok připravuje také anotologii současné slovenské poezie. Vlastní
poetickou tvorbu píše výloženě v češtině, loní vydal u  Petra Štengla sbírku Krajiny, Lety a Diktáty a na konci listopadu mu v stejném nakladatelství vyjde druhá sbírka Citáty bez uvozovek aneb Deník a nočníky bývalého diplomata. Některé jeho básně vyšly také v časopisech Uni, Protimluv a H_aluze nebo v internetových literárních časopisech Dobrá adresa, Polipet a iLeGaLit (na Slovensku).

Josef Straka

Straka JosefJosef Straka, 1972 v Jablonci nad Nisou, je autor dvou básnických sbírek: a…jiné časy ( G Tisk, Liberec) a Proč. ( edice Tvary, TVAR, Praha ), které vydal v devadesátých letech, a čtyř knih básnicko-prozaických textů: Hotel Bristol (2004), Město Mons (2005), Kostel v mlze (2008) a Malé exily, které vyšly v září 2014, stejně jako předchozí tři v nakladatelství Cherm. Publikoval v mnoha literárních a kulturních, domácích i zahraničních časopisech, a jeho texty byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, srbštiny, slovinštiny a nizozemštiny. Nyní se jeho texty překládají do portugalštiny, maďarštiny a rumunštiny.

Radana Šatánková

DSC_6839Novinářka, básnířka, narozená r. 1980 ve Frýdku-Místku, od r. 1999 žijící v Praze. Vydala 6 básnických knih – dosud poslední sb. z roku 2014 s názvem “Domovní schůze”. Vyšel jí i prozaický debut „Babi, ukaž zuby“ – autorka se přiznává, že na prózu bohužel nemá čas, poněvadž se „musí vysedět“. Za poezii sklidila i řadu ocenění. Publikovala v almanaších, časopisech i na internetu; v rozhlasovém archivu ČRo je k poslechu představení její tvorby v rámci pořadu “Zelené peří” od Miroslava Kováříka (2008). Některé básně jí též byly zhudebněny, spolupracuje s muzikanty. V létě 2015 jí vyšlo CD scénického čtení „Trychtýřem do hlavy“. Radana mapuje současnou literární scénu, organizuje autorská čtení zejména v Praze, Ostravě a rodném Frýdku-Místku. Miluje retrívry a bernardýny…, krade lžičky a je hrdá na svůj lašský původ. O svém údělu říká: „Býti básnířkou je permanentní stav!“

Simona Racková

Rackova SimonaSimona Racková (nar. 1976), básnířka, redaktorka, editorka a literární kritička. Recenze a kritiky publikuje pod svým celým jménem Simona Martínková Racková. Vystudovala  český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, diplomovou práci věnovala interpretaci současné české poezie.
V roce 2007 debutovala básnickou sbírku Přítelkyně  (nakladatelství Literární salon). Roku 2009 jí vyšel soubor dvanácti básní o Benátkách Město, které není, bibliofilie s linoryty Pavla Piekara. Rukopis její nové sbírky Tance vyjde letos na podzim v nakladatelství Dauphin. Básně publikovala v řadě časopisů, například v Hostu, Tvaru či Respektu.
Byla editorkou ročenky Sto nejlepších českých básní 2012 či dvoudílné Antologie české poezie (2007 a 2009), momentálně dokončuje další antologii – výběr z poezie dvanácti českých básníků narozených v 70. letech, který vyjde koncem roku 2015 v Portugalsku.
Její básně byly přeloženy do angličtiny, portugalštiny, italštiny a nyní péčí Jeleny Ćirić i do srbštiny; chystá se také překlad několika nových básnických textů do rumunštiny. Jako básnířka zastupovala Českou republiku na mezinárodních literárních festivalech ArsPoetica v Bratislavě (2006) a Noc evropské literatury v Lisabonu (2015).
Recenze a kritiky publikuje již deset let (literární časopisy Tvar, Host, týdeník Respekt, kulturní týdeník A2), od prosince 2013 vede recenzní rubriku literárního obtýdeníku Tvar, do nějž také pomáhá vybírat ukázky poezie současných autorů.
V roce 2008 se jí narodila dvojčata. Tanci, své největší vášni, se věnuje od třinácti let; v posledních letech se zaměřuje především na flamenko.

Martina Bittnerová

Martina BittnerováMartina Bittnerová (nar. 1975 v Novém Městě na Moravě) je autorkou šesti knih a řady popularizačních článků o významných českých osobnostech minulosti. Publikovala v mnoha časopisech a e-zinech.   V říjnu 2011 debutovala první samostatnou knihou Spisovatelky a Erós. Od té doby jí vyšlo dalších pět knih – Utajené životy slavných Čechů, Na nevěru se neumírá, V průšvihu, Utajené životy slavných Češek a Lásky Boženy Němcové. V současnosti se věnuje literární tvorbě, přednáškové činnosti a volnočasové pedagogice.

Jan Zbořil

Zboril JanJan Zbořil (*1979) se narodil a žije v Praze. Živí se jako Grafik. Publikuje příležitostně. Vydal sbírku básní Skříň (Psí víno, 2010). Píše většinou malé básně v próze se silným sociálním podtextem.

 

Bronislava Volková

Bronislava VolkovaBronislava Volková (nar. 1946) je básnířka, překladatelka, kolážistka, lingvistka a emeritní profesorka slavistiky, komparativní literatury a židovských studií na Indiana University, Bloomington, USA, kde na katedře slavistiky vedla třicet let český program. Odešla do exilu v r. 1974 a od roku 1982 žije v Bloomingtonu. Opublikovala deset knih existenční a metafyzické poezie v češtině (viz vybrané básně Roztříštěné světy ve Votobii 1995 a sebrané básně Vzpomínky moře u Pavla Mervarta 2011). Dále řadu dvojjazyčných knih své poezie v česko-anglických vydáních s vlastními kolážemi a vybrané básně v angličtině The Courage of the Rainbow v Sheep Meadow Press v New Yorku 1993. Je rovněž spoluautorkou (s Clarice Cloutier) rozsáhlé dvojjazyčné, česko-anglické  antologie české poezie Up The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry ve Slavica Publishers 2008. Její poezie byla často komentována a recenzována a rovněž přeložena do deseti jazyků. Publikovala také rozsáhle v oboru sémantiky emotivního jazyka (Emotive Signs in Language v John Benjamis, 1987) a v oboru české literatury v oblasti implikovaných hodnot a genderu (A Feministst’s Semiotic Odyssey through Czech Literature v Edwin Mellen Press, 1997). Od roku 2000 je rovněž aktivní jako kolážistka a režisérka multimediálních představení poezie. V r. 2009 obdržela cenu SVU Praha za mimořádné přispění vědě a kultuře. V r. 2012 dostala cenu za celoživotní básnické dílo a dlouhodobou práci v oblasti kulturní výměny mezi Slovany od Syndikátu bulharských učitelů ve Varně.
Více informací o Volkové je možno nalézt na http://www.bronislavavolkova.com

Jarmila Hannah Čermáková

jarmilaJarmila Hannah Čermáková vstoupila do předrevoluční literatury  výhradně jako autorka pro děti. Až po politickém  převratu roku 1989 vycházejí její básnické sbírky pro dospělého čtenáře. Do dnešních dnů je to více než deset titulů, nepočítaje účast ve společných sbornících poezie. Zároveň pokračuje v tvorbě dramatické, která je rovněž určena dospělým i dětem. Např. pohádka na romské motivy JABLKA MLÁDÍ navštívila  řadu divadel doma i v zahraničí. Roku 2006 uvedla scéna ND / Stavovské divadlo v rámci projektu Bušení do železné opony i operu BENG!, kde autorka ztvárnila základní libreto. Básnířka žije a tvoří v Praze, nebo v rodinném útočišti jižního cípu Českomoravské vysočiny.

V současné knižní nabídce jsou autorčiny sbírky TOULKY po RTECH -nakl. Dauphin a DRSNÉ TRESTI -nakl. KAMPE.

Petr Hruška

Hruska PetrPetr Hruška – český básník, narozen 7.6.1964 v Ostravě, industriálním monstru nacházejícím se nad ohromnými zásobami černého uhlí. Žije zde dosud, pracuje však v Praze v Akademii věd jako odborník na českou literaturu 20. století, zejména poezii. Toto téma také vyučuje na českých univerzitách. V 80. letech vystudoval chemický obor na Technické univerzitě v Ostravě. Teprve po změně politických poměrů mu bylo umožněno absolvovat studia české literatury (1990-1994). Je autorem řady sbírek poezie (Obývací nepokoje 1995, Měsíce 1998, Vždycky se ty dveře zavíraly 2002, Auta vjíždějí do lodí 2007) i prozaických souborů (Odstavce 2004, Jedna věta 2015). Za dosud poslední sbírku nazvanou Darmata obdržel v roce 2013 Státní cenu za literaturu. Podílel se na řadě literárněhistorických prací, napsal monografii o českém básníku Karlu Šiktancovi (Někde tady, 2010). Píše též novinové články (sloupky pro Respekt a Bubínek Revolveru), eseje, příležitostně i divadelní scénáře. Je členem redakční rady literárního časopisu Host, jeho verše bývají čas od času zhudebňovány a knižní výbory jeho poezie vyšly v Německu, Polsku, Itálii či Slovinsku.

Jiří Dědeček

jiri-dedecek

Jiří Dědeček (* 13. února 1953 Karlovy Vary) je český písničkář, básník, textař, překladatel, spisovatel a autor četných rozhlasových a televizních pořadů. V letech 1973–1985 tvořil a vystupoval ve dvojici s Janem Burianem.

Od roku 2001 externě vyučuje tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Dne 25. dubna 2006 byl zvolen předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, druhé funkční mu začalo roku 2009.

Diskografie: Ozvěny malých scén, 1982 – LP sampler, Jan Burian, Jiří Dědeček, 1984 – EP, Drobné skladby mistrů, EP sampler, 1988 – píseň Adélka, Špatná pověst, 1989 – EP, 5 písniček Georgese Brassense v Dědečkově překladu, Zabili trafikantku, 1990 – LP + MC, živá nahrávka z března 1989,Už jde rudoch od válu, 1990 – SP, Vraťte nám nepřítele, 1990 – SP, Večírek rozpadlých dvojic, 1990 – LP + MC, dvojalbum: Jan Vodňanský + Petr Skoumal, Jan Burian + Jiří Dědeček, Reprezentant lůzy, 1992 – MC jako příloha ke stejnojmenné knížce poezie, Reprezentant lůzy, 1995 – CD + MC, Nebylo by špatné, 1995 – videokazeta se 13 klipy, Kouzlo noční samoty, 1996 – CD + MC, Žalozpěv pro lehký holky, 1998 – CD, písně Georgese Brassense, Romance postmoderní, 2001 – CD, Kdyby smrtka měla mladý, 2003 – CD, Musíme vidět dál, 2004 – CD, písně Jacquese Brela, Řekněte to mýmu psovi, 2006 – CD, Prší nám do Campari, 2010 – CD s kapelou Úterý, Kočky z Letný, 2014 – CD

Bibliografie: Texty – s Janem Burianem (Český fonoklub Jonáš, 1983), Co se stalo v ZOO (Albatros, 1987) – omalovánky s ilustracemi Miroslava Bartáka, Měsíc nad sídlištěm (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1987), Oběžník (PmD, Mnichov 1989; Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1990), Znělky (Čs. spisovatel, Praha 1990), Defilé (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1991), Tři hry, vydáno Pantonem roku 1991, jedna z her má SF motivy, Reprezentant lůzy (Sixty-Eight Publishers, Toronto 1992; Orbis, Praha 1994), poezie, Projevy, stati a jiné kydy (Aurum, 1993), Tři hry – s Janem Burianem (Panton, 1993), jedna z her na motivy SF, Jiří Dědeček — Písničky (nakl. Konvoj, Brno 1994), zpěvník, Můj vůz (Maťa, Praha 1999), Věci po mrtvých (Torst, 2001), Šli červotoči do houslí (Albatros, 2001), Český jazyk pro 9. ročník (Alter, 2001) – učební texty, Blues pro slušný lidi (Academia, Praha 2002), Veselé diktáty (Albatros, 2002), Uže tridcať let dělaju gadosti (Už třicet let škodím, nakladatelství O. Krylova, 2005), Uleželé želé (Albatros, 2005), Bát se a krást (Galén, 2005) – fejetony, Snídaně se psem (Torst, 2008) – roman, Poklony a pošklebky (Rispetti e dispetti) (Galén, 2009) – básnická sbírka vydaná pod jménem skutečného renesančního básníka Angiola Poliziana (Jiří Dědeček uveden jako překladatel), Pohádky o Malé tlusté víle, 2012, Život a cesta hrocha Obludvíka, 2013
Překlady: Georges Brassens: Klejme píseň dokola (Panton, 1988) – písňové texty, Jean-Claude Carrière: Vyprávět příběh (Národní filmový archiv 1993), spolu s Terezou Brdečkovou, Bernard Émond: Ulice Darling ve 20.17 (Garamond, 2006)

http://www.dedecek.cz

Olga Stehlíková

Stehlikova OlgaOlga Stehlíková (1977) je bohemistka a lingvistka a působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka a editorka a literární kritička, zaměřující se především na současnou českou poezii a prózu. Připravila desítky knih poezie a prózy pro nakladatelství dybbuk, Dauphin, Torst, Runa, Host. Na  Filosofické fakultě University Karlovy se zabývá neurolingvistikou. Své recenze a kritiky publikovala po r. 2000 v českých denících (Mladá fronta Dnes, Deník, Lidové noviny) a elektronických časopisech (Literární, Wagon, iliteratura, Knihožrout), nyní převážně v obtýdeníku Tvar. Byla editorkou literární revue Pandora (www.revuepandora.cz) a redaktorkou literárního časopisu on-line Wagon (www.almanachwagon.cz). Podílela se jako jedna z editorek na dvoudílné antologii české poezie (Antologie české poezie I. díl, 1986-2006 (dybbuk, 2007) a spolu s arbitrem Petrem Hruškou byla redaktorkou ročenky Nejlepší české básně 2014 n
akl. Host.
Básně publikovala např. v literárním almanachu on-line Wagon, na serveru Literární a Nedělní chvilka poezie, v revue Pandora, časopisech Host, Tvar, H_aluze, Weles, Listy, Psí víno, Dobrá adresa ad. V r. 2014 vydalo nakl. Dauphin její básnický debut Týdny, který získal cenu Magnesia Litera za poezii 2014.

Alžběta Stančáková

alzbeta-stancakova-fotkaAlžběta Stančáková debutovala sbírkou Co s tím (2014, Cena Jiřího Ortena 2015). Autorské texty publikovala například v revue Souvislosti, ve Tvaru, či ve slovenské Glosolálii. Její básně byly přeloženy do rumunštiny (Observator Cultural, přel. Mircea Dan Duta) a do němčiny (antologie Šummus-Sumen, přel. Martina Lisa). Její povídka Hotel Inside vyjde v překladu Zofie Bałdygy v časopise Cegła v příštím roce. S Ondřejem Buddeusem, Sárou Vybíralovou a Ondřejem Škrabalem se podílela na přípravě diáře na rok 2017 (papelote, 2016). Kritikami, rozhovory, esejemi a překlady přispívá do časopisu Psí víno, jehož je redaktorkou. Studuje literární komparatistiku na FF UK v Praze. Uplynulý rok strávila ve francouzském Bordeaux.

Tomáš Čada

mTomas CAdaTomáš Čada (1985, Jihlava)
je redaktor Literárně-kulturního časopisu H_aluze a knižní edice H_aluze, občasný žurnalista, glosátor, recenzent, moderátor a (spolu)pořadatel kulturních akcí. Po tři roky se společně s básníkem Josefem Strakou podílel na programu Domu čtení v Praze. Od roku 2011 spolupracuje s mezinárodním festivalem Den poezie.
V opavském nakladatelství Perplex vydal sbírku Spodní patra (2013, ilustrace Antonín Handl).