Category Archives: Účinkující 2017

Anna Kaczmarska

KACZMAR AnkaAnna Kaczmarska je polská básnířka, kolážistka, malířka a kreslířka žijící v Praze. Účastnila se mnoha autorských čtení, píše polsky a česky. Její texty vyšly ve almanaších: Albumy Poetyckie, (Červenec, 2006), Łany szumią łagodnie, a Pożegnania, (Listopad, 2006), v dvojjazyčné sbírce básní Chwile – Okamžiky, (Praha, 2006), ve sborníku polských básníků v Čechách, Píšu protože jsem / Pisze bo jestem (Polski klub v Praze, 2014) a ve společné dvojjazyčné knize s Davidem Pillowem, Hořící mrholení – Kłujący puch (Kampe, 2015).

Yanna Ram

Yanna Ram, básnířka i prozaička, členka literárních skupin Druhá múza a Otevření (www.otevreni.com). Pravidelně se zúčastňuje autorských čtení, poslední dva roky i v rámci festivalu Den poezie. Ke psaní ji dovedla její dlouholetá spolupráce s výtvarníky a fotografy, kterým neúnavně již patnáct let organizuje a kurátorsky zaštiťuje výstavy v malém pražském výstavním prostoru Viniční altán. V roce 2015 jí vyšla básnická sbírka Vzhůru nohama (Alfa-Omega), ve které se autorka vyrovnává s přibližně desetiletým vývojem ve směřování vlastní osobnosti těsně po přelomu milénia. Tato léta byla v jejím životě divoká, nespoutaná a zlomová. Autorka ve sbírce nešetří erotickými strofami, chvílemi pocitů zklamání se zpětnou reakcí na prožité události a zhnusení nad sebou i světem. Především ale nešetří sama sebe v lehce humorném a ironickém tónu, kterým jsou mnohé z veršů opatřeny. Přes tyto negativní aspekty je z její sbírky cítit naděje až obnažená člověčina. Kromě této sbírky publikuje v almanaších skupiny Otevření a povídkových knihách skupiny Druhá múza a v příštím roce chystá vydat další sbírku poezie.

 

foto zdroj: otevreni.com

Enormi Stationis

RadomskiNarozen roku 1983, vlatním jménem Bartosz Radomski. Polský odborník v klasické filologii, básník a překladatel z klasických literatur a také z rumunské literatury Je doctorandem v Ústavu klasických studií ve Varšavě, členem Společnosti filologů v Polsku a Společnosti polských autorů Jeho básně vyly v mnoha antologiích a literárních časopisech. Je autorem sbírky mitologicko-erotických básní Centaurydy. Byl mnohokrát stipendistou Rumunského kulturního institutu v Bukurešti a Vysokoškolské agentury pro Frankofonii. Je také badatel v oblasti staré rumunské literatury polsko-moldavských vztahů v 17. století. Jeho dizertace se věnuje filozofii Andrease Wissowatiuse jejímu zobrazení v tvorbě moldavského erudita, spisovatele a filozofa Dimitrieho Cantemira. Enormi Stationis žije a pracuje ve Varšavě a ve volném čase rád cestuje.

Oľga Gluštíková

Oľga GlutikováOľga Gluštíková (1987) pochádza zo severného Slovenska. Pôsobila ako novinárka v regionálnych novinách a neskôr pracovala v denníku. Publikuje recenzie v mesačníku Knižná revue. Je jednou zo zakladateľov Bratislavského literárneho klubu BRAK, ktorý združuje mladých autorov poézie i prózy. V roku 2014 debutovala zbierkou poézie s názvom Uložená do stromov. Jej druhá básnická zbierka s názvom Atlas biologických žien bude publikovaná v decembri 2017.

Jakub Čermák

Jakub Čermák (*1986) – básník, písničkář, režisér. Knižně vydal 3 básnické sbírky (Resumé 17; Padavčata; Stroboskopy) a jednu veršovanou dětskou knížku (Do vesmíru!), pod přízviskem Cermaque mu vyšlo 8 autorských hudebních alb (Krajiny bez rytíře; Dům Slzí; Přítel holubů; Divozemí; Démon v Paříži; Rodinné album; Gravitace / nominace Anděl 2016; Neboj). Režíroval mj. cestovní dokument Skok do vody nebo rozhlasový dokument Zrní cesta tmou. Autor asi 40 převážně animovaných videoklipů pro tuzemské i zahraniční interprety (za klip Loďky skupiny Zrní nominace na cenu Anděl 2014). Má dceru Agátu, momentálně pracuje jako copywriter.

autor fotky: Petr Zewlakk Vrabec

Karel Škrabal

Karel Škrabalskrabal_karel

Karel Škrabal dosud vydal pět básnických sbírek: Zapalte Prahu (1998), Šlehačka, Druhá verze pravdy, Strašpytel a Rádio Vítrholc (2014). Je zakládajícím členem sdružení Vítrholc, které mimo jiné ve formě elektronindustriální kapely prezentuje texty převážně svých členů. Karel Škrabal v současnosti pracuje v České televizi jako zástupce šéfredaktora regionálního zpravodajství. Předtím byl zástupcem šéfredaktora MF DNES. Spravuje blog pro současnou poezii Nedělní chvilka poezie.

Foto: Mikuláš Rittstein, Tvar

Marie Feryna

Marie Feryna (1993) je básnířka, performerka, publicistka a aktivistka především v oblastiferyna_marie transgender práv.

Pod pseudonymem vydala sbírku Před setřením (Dauphin, 2016), na rok 2018 připravuje k vydání sbírku Osa (Adolescent). Publikala v řadě literárních časopisů – Tvar, Psí víno, Weles aj. Její texty byly přeloženo do rumunštiny, němčiny a polštiny.

Vystupovala s hudebně improvizačním projektem Krajní levice. S noise poetry uskupením Yöllä (Dominik Zezula, Jan Těsnohlídek ml.) vydala album Čtyři tváře města. Na rok 2018 připravuje kolaborativní queer hudební projekt A X I S.

Bernardeta Babáková

Bernardeta BabákováBernardeta Babáková, (*1994, Brno), studentka vysokých škol. Snaha o tvorbu poezie, povídek, scénářů, dokumentů, divadelních skečů v hospodách  pochybných pověstí, občaského aktivismu, kulturních událostí. pět let v nejpodřadnějších zaměstnáních, dočasně v krakovském exilu

Aleš Kauer

kauer_alesAleš Kauer, výtvarník a básník, zakladatel bibliofilského nakladatelství Adolescent, avantgardního hudebního projektu Iglau ungenau a organizátor řady kulturních akcí. Graficky a výtvarně doprovodil několik knih a časopisů. Básně publikoval v mnoha časopisech doma i v zahraničí. Občasnými hudebními recenzemi přispívá do Deníku Referendum. Poslední textově-výtvarná knížka Giotto & xerox je úvodním dílem zamýšleného triptychu. Druhý díl Monet & money, vyšel v září. V současné době žije v Jihlavě. Více informací na www.kauer.cz

Jan Škrob

skrobBásník, překladatel. Narozen v Praze na podzim 1988.
Debutoval sbírkou Pod dlažbou (Eman 2016).
Zařazen do ročenky Nejlepší české básně 2015.
V roce 2017 nominován na cenu DILIA Litera pro objev roku.
Člen Asociace spisovatelů.
Žije v pražských Vršovicích.

Jitka N. Srbová

jitusJitka N. Srbová (1976) Vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy. Na internetu publikovala pod nickem Natasha; básněmi je zastoupena v literárních sbornících 7edm (2010) a Místa nevhodná k odstranění (2010) a v ročenkách Nejlepší české básně (2012 a 2015). Publikovala rovněž hojně časopisecky. Vydala básnické sbírky Někdo se loudá po psím (Dauphin, 2011), Světlo vprostřed těla (Dauphin, 2013) a Les (Dauphin, 2016). Žije v Hořovicích.

Tomáš T. Kůs

kusTomáš T. Kůs (*1978)

Vydal sbírky Teplo zima milovat (Perseus, Plzeň 2002), Příbytky (Weles, Brno 2005), Spižírna (Dauphin, Praha 2009) a Nevinní (Hnízdo, Praha 2013). Sbírka Spižírna získala v roce 2010 Cenu Bohumila Polana. V roce 2018 vyjde u nakladatelství Weles jeho pátá sbírka Mělké jámy.  Živí se psaním grantů a jako externí publicista. Od roku 2003 produkuje v ČR slam poetry a organizuje její scénu.

Gerður Kristný

gero

Gerður Kristný je jednou z nejaktivnějších autorek islandské literární scény. Narodila se 10. června 1970 a vyrostla v Reykjavíku. Vystudovala francouzštinu a literární komparatistiku na Islandské univerzitě. V současnosti se živí na plný úvazek psaním. V roce 2010 obdržela Islandskou literární cenu za básnickou sbírku Blóðhófnir, která je založena na starobylém severském mýtu. Kniha byla také nominována na Cenu Severské rady za literaturu a vydána ve Švédsku, Norsku, Dánsku, Velké Británii a Finsku. Gerður Kristný dosud publikovala sbírky básní a povídek, romány, knihy pro děti i biografii, za niž získala v roce 2005 Islandskou novinářskou cenu. Žije v Reykjavíku, ale pravidelně cestuje po celém světě. Svou tvorbu už představovala i na místech jako Kampala, Cox’s Bazar, Maastricht, Jáva nebo Kalkata.

Fotografie: Gerdur Krisný. Autorka fotografie: Árni Þór Árnason

Darrell Jónsson

Darrell Jónsson – multiinstrumentalista a básník Darrell Jónsson působil v řadě hudebních projektů včetně Jazz Ensemble Bena Donatella (Aljaška), Bazik Organizim (Španělsko), Perpetual Entropy & Ron George (Los Angeles), Urban Space Epics (Severní Kalifornie / Česká republika), Extraterrestris (ČR), a BBNO (ČR). Jeho nástroji jsou kalimby, slide kytara, akustická kytara, loutna, bull roarer, klávesy a syntezátory. Byl zakládajícím členem kalifornské Outside Music Association, mezi jehož členy patřili Ron George, Horace Tapscott, PFS, Carl Stone a Bonnie Barnett. Jónssonův přístup k improvizaci odráží jeho intenzivní studium domorodého i imigrantského folkloru Severní Ameriky a Afriky. Je rezident MeetFactory v Praze.

Iveta Kokyová

18. KOKYOVAProzaička žijící v Hradci Kralové. V roce 1989 se vyučila strojní mechaničkou, tuto profesi pak několik let vykonávala, později pracovala jako uklízečka nebo balička. V současné době je terénní pracovnicí MMHK, při zaměstnání dálkově studuje sociální práci na Evangelické akademii v Praze. Externě pracuje v romské internetové televizi Romea TV jako moderátorka a reportérka, dále jako lektorka romského jazyka. V letošním roce prošla literární dílnou s interetnickým přesahem pořádanou Novou scénou Národního divadla. K povídkové tvorbě v dvoujazyčné verzi ji přivedla až romistka Hana Syslová. Ve své tvorbě čerpá především ze svého dětství, z příběhů o rodině a autentických zážitků. Její povídky Šukar rat / Krásná noc a Imaginární pes vyšly v časopise Romano voďi.

Marie Iljašenko (1983)

mi_foto o_liparMarie Iljašenko (1983) 
Narodila se v Kyjevěv rodině s českými a polskými kořeny, ale vyrůstala v Polici nad Metují. Její debutová sbírka básní Osip míří na jih (2015) byla nominovaná na cenu Magnesia litera v kategorii Objev roku. Kromě poezie píše povídky a eseje. Pracuje jako překladatelka, redaktorka a je editorkou Revue Labyrint. Žije v Praze.

foto (c): Ondřej Lipár

Nicolae Spătaru

????????????????????????????????????

Nicolae Spătaru pochází ze severní Bukoviny, která patřila k meziválečnému Velkému Rumunsku, ale po druhé světové válce se stala součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Brežněvova éra na bukovinském venkově se stala inspirací pro řadu povídek vydaných ve svazku Îngerașul purta fusta mini (2015, Andělíček nosil minisukni), které jsou na jedné straně prodchnuty bukolickým bezčasím a na druhé straně atmosférou Studené války. Například v povídce „Za úplňku“ vesničané doslova umírají strachy, když zjistí, že zemřel soudruh Brežněv, a tudíž je jaderná válka na spadnutí. V „Hadích časech“ vypravěč rafinovaně spojuje ironii, šibalský humor,falešnou naivitu a všeobjímající nostalgii.
Stejným politickým duchem je poznamenána i jeho poezie, která, víc než individuální styl jednoho autora, vyjadřuje atmoféru určitého období z bukovinckých dějin.

Karla Šťastná

Karla Šťastná (1984) pochází z Valašského Meziříčí. Vystudovala výtvarné umění. Žila v Ústí nad Labem a v Brně. V současné době bydlí a pracuje v Praze. Věnuje se malbě, kresbě; navrhuje šperky, naslouchá, pozoruje, píše…

 

 

© foto Radek Radúz Dětinský

Adrian Suciu

Adrian SuciuAdrian Suciu (nar. 21. prosince 1970, Năsăud) je rumunský básník a prozaik.

 Vystudoval bakalářský stupeň na Univerzitě „Babeș-Bolyai“ v Kluži (1995). Roku 1993 absolvoval stáž v tištěných médiích v Praze a Krakově, roku 1996 jako stipendista francouzské vlády stáž ke zdokonalení technik interview a reportáže v Paříži v Radio France Internationale, v roce 2000 pak v Kodani stáž k organizaci a managementu podnikání v tisku. Jeho dílo se objevilo v mnoha domácích i zahraničních literárních antologiích, bylo přeloženo do angličtiny, francouzštiny, němčiny, maďarštiny a okcitánštiny, autor získal četná literární ocenění.

 V různých obdobích byl moderátorem rubrik a pořadů v rumunských médiích – Radio Cluj, TVR Cluj, NCN Cluj, Echinox, Cadran. Pracoval jako komentátor CD Radio, Monitorul de Cluj, Radio Cluj, Ziua de Cluj, příležitostně spolupracuje s literárními periodiky Dilema, Contrapunct, 22, România literară, Steaua, Vatra, Tribuna, Familia, Apostrof, Poesis, Calende, Ramuri, Luceafărul a dalšími.

 Je předsedou Kulturní asociace Direcția 9, kterou roku 2013 založil za účelem edičně a finančně podporovat začínající básníky a zároveň k novému zhodnocení některých básníků prověřených časem a jejich vrácení do oběhu.

 Profesní životopis

 1989–1990, horník, těžba v oblasti Rodna-Făget.

1990–1993, redaktor časopisu Cadran

1993–1995, redaktor a reportér zpravodajství Actualitati TVR Cluj;

1995–1998, šéfredaktor rádia CD Radio Napoca;

1998–2000, šéfredaktor deníku Monitorul de Cluj;

2001 – současnost, parlamentní expert Oddělení pro styk s veřejností Poslanecké sněmovny

 Vydal dvanáct sbírek poezie a prózy

 Jeho dílo je součástí antologie Streiflicht – Eine Auswahl zeitgenössischer rumänischer Lyrik (81 rumänische Autoren), – „Rozptýlené světlo“, dvojjazyčná antologie děl 81 rumunských autorů v překladu Christiana W. Schenka, Dionysos Verlag, 1994.

Michal Šanda

michal1Narodil se 10. 12. 1965 v Praze. Od roku 1991 je zaměstnán v Institutu umění – Divadelním ústavu jako archivář. Je autorem řady básnických a prozaických knih, např. Blues 1890-1940 (2000), Sudamerická romance (2003), Dopisy (2009), MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza (2014), Oskarovy rybářské trofeje (2014), Rabování samozvaného generála Rona Zacapy v hostinci U Hrocha (2015), Autorské poznámky k divadelní grotesce Sráči (2015) nebo Masná kuchařka mistra řezníka z Nelahozevsi Antonína Dvořáka (2016). Svou tvorbu poskytuje čtenářům na stránkách www.michal-sanda.cz zdarma ke stažení.

V nakladatelství Milan Hodek | Paper Jam je v současnosti připravena k vydání novela Údolí.

Svatava Antošová

Svatava AntosovaBásnířka, prozaička a publicistka, žije v Teplicích. První básnické pokusy z konce 70. let vydala samizdatem (sbírky Underwood, Encefalické probuzení a Sen o velikém uniknutí). Na počátku 80. let se stala zakládající členkou Patafyzického kolegia Teplice (společně s Petrem Kurandou, Václavem Lukáškem, Eduardem Vackem a Miroslavem Wankem), na jehož aktivitách se podílela do roku 1986, kdy kolegium rozprášila StB. V té době publikovala pouze časopisecky (sborník Pako, časopis Vokno). Inspirována patafyzickým kalendářem Alfreda Jarryho napsala sbírku Kalendář šestého smyslu, která vyšla knižně až v roce 1996 v nakladatelství Clinamen.Byla častým hostem u Mirka Kováříka a Zdeny Hadrbolcové v Zeleném peří, své básně recitovala za doprovodu teplické skupiny Mimo zákon (akce „Teplice v Praze“ na Deltě v roce 1991) a ústeckého dua Martin Bechynský (el. kytara) a Míla Uherčíková (housle). Společně vystupovala s kytaristkou a textařkou Karolinou Steinhauserovou (dnes Kamberskou). Z jejích básní vzniklo počátkem 90. let divadelní představení, které sehráli členové pražského divadla Protoč (režie David Czesany). Od konce 80. let se účastní akcí literární Skupiny XXVI, pravidelných každoročních básnických srazů v Příchovicích a Máchovských putování po českých hradech.

Je zastoupena ve sborníku Zelené peří (Mladá fronta, 1987), v antologiích Od břehů k horám (Votobia, 2000), Hovnajs! (Clinamen, 2004), v Antologii českého rozhlasového fejetonu 2002–2004 (Concordia, 2004), ve sborníku erotických povídek Divoká jízda (Knižni klub, 2006) a v řadě literárních časopisů. Knižně vydala básnické sbírky Říkají mi poezie (Mladá fronta, 1987), Ta ženská musí být opilá (Československý spisovatel, 1990), Tórana (Mladá fronta, 1994), …aniž ťala hlavou (Krásné nakladatelství, 1994), Kalendář šestého smyslu (Clinamen, 1996), Ještě mě nezabíjej! (Protis, 2005), Vlčí slina (Protis, 2008) a Dvojakost (Milan Hodek, 2014), prózy Dáma a švihadlo (Votobia, 2004), Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (Concordia, 2005) a Skoby/Punkt Memory (Milan Hodek, 2012), antologii Soví let (Protis, 2009) a divadelní hru Neříkej to mámě (Větrné mlýny, 2011). V rukopise má básnické cykly Performance (2012-2014), Hologram (2015), Schellerhau (2015) a Eulenthor (2015). Koncem roku 2017 jí vyjde v revui Pandora básnická skladba Zpětný chod (2016-2017).

Radek Štěpánek

OLYMPUS DIGITAL CAMERARadek Štěpánek (1986) žije v Prachaticích. Vydal sbírky Soudný potok (2010),  Kraj/ky Pagu (2013), Rám pro pavoučí síť (2016) a bibliofilii Přeletět moře nad Bezdreví (2012). S básníkem Vojtěchem Kučerou pořádá v Netolicích a na zámku Kratochvíle setkání básníků Děkujeme za Vaše Básně! Jako redaktor pomáhá v nakladatelství Srdeční výdej.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Miroslav Huptych

Miroslav Huptych je básník, aforista, výtvarník a arteterapeut. Řadu let pracoval jako terapeut huptychna Krizovém centru RIAPS, na Lince důvěry a v komunitě Magdaléna pro léčbu drogově závislých.  Od roku 2003 je ve svobodném povolání. V roce 2005 založil Institut pro vzdělávání v arteterapii a artefiletice. Působí jako lektor a supervizor arteterapeutických kurzů a výcviků.  Sedm let byl místopředsedou výboru České arteterapeutické asociace a šéfredaktorem časopisu Arteterapie. Nyní se věnuje výhradně psaní a výtvarné tvorbě v grafickém programu Photoshop. Vydal 6 básnických sbírek a knížku aforismů Hodinky s ohňostrojem. Jako editor připravil řadu knih, například Kdo pije vlčí mlíko aneb Jak se léčilo za starodávna nebo Černá slepice aneb jak se líhne bazaliček, který štěstí do domu přináší.  Jeho verše byly přeloženy do mnoha evropských jazyků a byly publikovány v několika básnických antologiích, které reprezentují českou poezii v zahraničí.  Kolážemi ilustroval 56 knih, 157 knižních obálek a 29 nástěnných kalendářů. Realizoval přes 40 samostatných výstav doma i v zahraničí. Komenského Labyrint světa a ráj srdce je jeho inspirativní kniha, kterou nejen ilustroval 50 kolážemi, třikrát realizoval v podobě nástěnných kalendářů a již tři roky pracuje na obrázkové knize, kterou by rád vydal v roce 2023 k 400. výročí napsání knihy Labyrint světa a ráj srdce.

Bližší informace o autorovi lze najít na www.huptych.cz

Stephan Delbos

Stephan Delbos je americký spisovatel žijící v Praze, kde vyučuje na Anglo-American University a na Univerzitě Karlově. Jeho básně, eseje a překlady byly publikovány v Česku i v zahraničí. Je editorem From a Terrace in Prague: A Prague Poetry Anthology (Litteraria Pragensia, 2011). Sbírka vizuálních básní Bagatelles for Typewriter byla vystavena v pražské ArtSpace Gallery v květnu 2012. Jeho první divadelní hra Chetty’s Lullaby o životě trumpetové legendy Cheta Bakera byla uvedena v New Yorku a v San Franciscu. Jeho překlad Nezvalovy sbírky Absolutní hrobař (The Absolute Gravedigger) obdržel v roce 2015 grant PEN / Heim Translation a vydalo ho nakladatelství Twisted Spoon Press. Deaf Empire, jeho hru o českém skladateli Bedřichu Smetanovi, uvedla Prague Shakespeare Company v roce 2017. Je autorem básnické sbírky In Memory of Fire (Cape Cod Poetry Review, 2016) a zakládajícím redaktorem literárního časopisu B O D Y.

János Térey

Térey János 02JÁNOS TÉREY (Debrecín, 1970) maďarský básník, spisovatel, dramatik, překladatel.

Studoval maďarštinu a historii na Budapešťské pedagogické univerzitě, následně na Filozofické fakultě budapešťské univerzity ELTE. V letech 1997-1998 byl lektorem časopisu Cosmopolitan. Od roku je spisovatelem na volné noze. Jeho básně vycházejí od roku 1990 v časopisech Élet és Irodalom, Holmi, Jelenkor, Alföld a 2000. Vydal osm básnických sbírek a jednu sbírku povídek. Jeho nejvýznamnějším dílem je veršovaný román Paulus a dramatická tetralogie Nibelung-lakópark (Obytný komplex Nibelung). Inscenaci třetího dílu tohoto cyklu s názvem Hagen představilo kultovní divadlo Krétakör v roce 2004. Tato inscenace byla pozvána na festival „Neue Stücke aus Europa” ve Wiesbadenu. Jeho další hry uvedla divadla Katona József Színház a Radnóti Színház. V roce 2006 byl stipendistou na Akademii Schloss Solitude ve Stuttgartu. V roce 2010 byl hostem Halma Network v lotyšském Ventspilsu

a v irském Tyrone Guthrie Centre v Annaghmakerrigi.

Je držitelem mnoha prestižních maďarských literárních cen (Cena Tibora Déryho, 1995, Cena Józsefa Attily, 2001, cena za nejlepší maďarské drama roku – 2003, 2008, 2009, umělecká cena AEGON – 2008).


EN: János Térey was born in Debrecen in 1970, and graduated in Hungarian Literature and Linguistics from Eötvös Loránd University, Budapest in 1996. In 1997–98 he worked as editor for Cosmopolitan, ever since he has been a freelance writer. He has twelve volumes to date, most of them poetry, with one volume of fiction and, lately, several verse novels and dramatic poems. Térey is arguably the most prolific and dynamic creative artist in Hungarian literature today. His energy and drive have repeatedly proved able to bring up to date and breathe new life into poetic genres that were forgotten and believed dead.

Jane Kirwan

Jane KirwanJane Kirwan žije mezi Prahou a Londýnem. Vydala dvě sbírky básní, novelu a byla spoluautorkou dvou knih obsahující jak prozu tak i básně. Její třetí sbírka básní osciluje mezi vesnicemi ve středních Čechách a jedné v hrabství Mayo v Irsku. Tato sbírka je připravena k publikaci v roce 2018.

Justin Quinn

quinn8Justin Quinn působí na Zapadočeské univerzitě v Plzni a je autorem několik básnických sbírek. Je překladatelem Petra Borkovce, Ivana Blatného a Jana Zábrany, a právě vyšla jeho edice básní Bohuslava Reynka do angličtiny.

Jana Orlová

cfJana Orlová je Lucifer současné české poezie. V elegantní myslivecké kamizolce, bez spodního prádla, v očích výraz dravce. Ulovenou kořist
nezbavuje života a nekonzumuje. Drží ji za ruku, provází svým vizuálně dekadentním světem a cestou mluví o lásce. Újeď je nástraha. V roce 2012
vydala v nakladatelství Pavel Mervart sbírku Čichat oheň s vlastními ilustracemi. Nakladatelství Větrné mlýny vydalo její druhou sbírku Újedě
(2017). Ve svých performancích propojuje intenzivní tělesnou zkušenost se symbolickou rolí jazyka. Organizuje literární a výtvarné akce, svoji tvorbu
prezentuje na www.janaorlova.cz.

Milan Ohnisko

foto Veronika KrálikMilan Ohnisko (1965, Brno) je básník, nakladatelský a časopisecký redaktor, editor a kulturní publicista, za normalizace disident a signatář Charty 77. První básně publikoval v osmdesátých letech v samizdatu. Je autorem osmi básnických sbírek; za tu poslední, Světlo v ráně (Druhé město, 2016), obdržel v roce 2017 cenu Magnesia Litera za poezii. Je také spoluautorem Býkárny (Druhé město, 2006), básnické knihy, kterou napsal společně s Michalem Šandou a Ivanem Wernischem. Pod názvem Oh! vyšel obsáhlý výbor z jeho básnické tvorby z let 1985–2012 (editor Ondřej Hanus, Barrister & Principal, 2012). Jeho zatím poslední knihou je rozhovor s Davidem Kollerem, který pod názvem Who The Fuck Is David Koller? vydalo na podzim tohoto roku nakladatelství Druhé město.

Petr Motýl (*1964)

muraPetr Motýl (*1964)

Básník, prozaik. Autor řady knih. V roce 2017 vydal prózy Doktor Pilka si kope hrob a Kosí srdce a básnickou sbírku 2 000 000 piv, která je věnována  zcela v duchu názvu pivu a hospodám. Autorovo dílo charakterizuje dvouverší: celý svět je pivo/ a my jsme jen výčepní.

Meta Kušar

I-meta kusar-pl0005

 

 

 

Meta Kušar

Meta Kušar (1952) je diplomirala na Filozofski fakulteti, delala je v pedagoškem poklicu, v založništvu, bila samostojna delavka v kulturi, pesnica in esejistka. V Sloveniji je izdala naslednje pesniške zbirke: Madeira (izšla v dveh knjigah – slovensko angleškem in slovensko italijanskem jeziku leta 1993), Svila in lan/Silk and Flax (je izšla v slovensko angleškem jeziku leta 1997), La voix dans le corps/The Voice in the Body/Glas v telesu (tri slovenske pesnice: E. Vouk, M. Kušar, M. Vidmar, Ljubljana 2002), Ljubljana (2004), Jaspis (2008), Vrt za katero je prejela Veronikino nagrado (2014). V tujini so izšle kompletne pesniške zbirke: Split everywhere (1997, University of Tennessee, USA), pesniška zbirka Ljubljana je izšla v slovaškem, angleškem, češkem in srbskem prevodu, ta trenutek pa bodo izšla še francoski in italijanski prevod omenjene zbirke ter francoski prevod zbirke Jaspis.  Njene pesmi so v mnogih antologijah slovenske poezije ter bile izdane tudi v ameriških, madžarskih, nizozemskih, izraelskih, črnogorskih, portugalskih, čeških in drugih edicijah, med drugim tudi v prestižni Afterwards, SLOVENIAN WRITING 1945-1995 (Uredil Andrew Zawacki, New York 1999) in Les poètes de la Méditerranée (izšla pri Gallimard, Paris 2010). Napisala je knjigo esejev Kaj je poetično ali ura ilegale (Ljubljana 2011) za katero je prejela Rožančevo nagrada ter knjigi intervjujev Intervju (Ljubljana, 2009) ter O čem govorijo, kadar ne pišejo (Ljubljana 2010). Ustanovila je Prestol poezije, literarno glasbeni performans in z njim gostovala tudi v Kongresni knjižnici v Washingtonu, in drugod v Ameriki, Kanadi in v Londonu. Napisala je več kot sto radijskih oddaj s kulturno-zgodovinskimi temami za nacionalni radio Slovenija in za slovenski program RAI Trst. Napisala je scenarij in režirala dokumentarni film za Televizijo Slovenija Naš Jurij Souček.  Pripravlja metavečere, pogovore o različnih temah in novih knjigah z umetniki, znanstveniki in različnimi drugimi strokovnjaki, objavila je več kot sto intervjujev in promovira delo analitičnega psihologa Carla Gustava Junga.

 

Meta Kušar

Meta Kušar (1952) graduated from the Faculty of Arts, worked in the pedagogical profession, in publishing, was an independent worker in culture, poet and essayist. In Slovenia, she published the following poetry collections: Madeira (published in two books – Slovenian/English and Slovenian/Italian language in 1993), Svila in lan/Silk and Flax (published in Slovene and English language in 1997), La voix dans le corps/The Voice in the Body/Glas v telesu (three Slovene poeteese: E. Vouk, M. Kušar, M. Vidmar, Ljubljana 2002), Ljubljana (2004), Jaspis (2008) and Vrt (The Garden, 2014) for which she received the Veronika Prize. Above all, complete poetry collections were published also abroad: Split everywhere (1997, University of Tennessee, USA), the poetry collection Ljubljana was published in the Slovak, English, Czech and Serbian translations, and this time a French and Italian translation of the collection will be published, as well as a French translation of Jaspis is on the way. Her poems are present in many anthologies of Slovene poetry and were also published in American, Hungarian, Dutch, Israeli, Montenegrin, Portuguese, Czech and other editions, including in the prestigious Afterwards, SLOVENIAN WRITING 1945-1995 (Edited by Andrew Zawacki, New York 1999) and Les poètes de la Méditerranée (published by Gallimard, Paris 2010). She wrote a book of essays Kaj je poetično ali ura ilegale (What is Poetic or Time of Illegal, Ljubljana 2011) for which she received the Rožančeva Prize, and two books of interviews; Intervju (Interview, Ljubljana, 2009) and O čem govorijo, kadar ne pišejo (What they speak about when they do not write, Ljubljana, 2010). She founded the Prestol poezije (The throne of poetry), a literary musical performance which she also presented at the Congress Library in Washington and elsewhere in America, Canada and London. She has written over a hundred radio shows with cultural and historical themes for the national radio Slovenia and for the Slovenian program RAI Trieste. She wrote a script and directed a documentary for Television Slovenia Naš Jurij Souček (Our Jurij Souček). She is preparing metavečere (metaevenings), conversations on various topics and new books with artists, scientists and various other experts, she has published more than a hundred interviews and promotes the work of analyst psychologist Carl Gustav Jung.

 

 

 

Meta Kušar

Meta Kušar (1952) vystudovala na Filozofické fakultě, pracovala v pedagogické profesi, v nakladatelství, byla samostatnou pracovnicí samosprávy pro kulturu, básnířkou a esejistkou. Ve Slovinsku vydala následující sbírky poezie: Madeira (publikována v dvou knihách – slovinsko-anglické a slovinsko-italské v roce 1993), Svila in lan/Silk and Flax (Hedvábí a len, publikována ve slovinštině a angličtině v roce 1997), La voix dans le corps/The Voice in the Body/Glas v telesu (Hlas v těle; tři slovinské basnířky: E. Vouk, M. Kuhar, M. Vidmar, Lublaň 2002), Ljubljana (Lublaň, 2004), Jaspis (2008) a Vrt (Zahrádka, 2014), za kterou získala Veronikinou cenu. V zahraničí byly publikovány kompletní sbírky poezie: Split everywhere (Rozdělené všude; 1997, University of Tennessee, USA), sbírka Lublaň byla vydána v překladech do slovenštiny, angličtiny, češtiny a srbštiny a zanedlouho budou vydány i francouzský a italský překlad Lublaně, jakož i francouzský překlad sbírky Jaspis. Její básně jsou publikovány nejen v mnoha antologiích slovinské poezie, ale i v amerických, maďarských, holandských, izraelských, černohorských, portugalských, českých a dalších edicích, včetně prestižního Afterwards, SLOVINSKÉ TVOŘENÍ 1945-1995 (editoval Andrew Zawacki, New York 1999) a Les poètes de la Méditerranée (vydána u Gallimard, Paříž 2010). Napsala také knihu esejů Kaj je poetično ali ura ilegale (Co je poetické nebo hodina ilegality), za kterou získala Rožančevu cenu, a dvě knihy rozhovorů Intervju (Rozhovor, Lublaň, 2009) a O čem govorijo, kadar ne pišejo (O čem mluví, když nepíší, Lublaň, 2010). Založila Prestol poezije (Trůn poezie), literárně-hudební představení, s níž také hostovala v Knihovně Kongresu ve Washingtonu a jinde v Americe, Kanadě a Londýně. Napsala přes sto rozhlasových pořadů s kulturními a historickými tématy pro Slovinský národní rozhlas a pro slovinský program RAI Terst. Napsala scénář a režírovala dokumentární film pro Televizi Slovinsko Naš Jurij Souček (Náš Jurij Souček). Organizuje metavečere, rozhovory o různých tématech a nových knihách s umělci, vědci a dalšími odborníky. Publikovala více než sto rozhovorů a propaguje dílo analytického psychologa Gustava Junga.

Miriam Drev

miriam-drevMiriam Drev pesnica, pisateljica, književna prevajalka iz angleščine in nemščine ter v angleščino, kot tudi književna kritičarka in publicistka, se je rodila v Ljubljani, del njenih korenin pa sega čez mejo, v Nabrežino. Diplomirala je iz primerjalne književnosti in angleščine na Filozofski fakulteti v Ljubljani. Štiri leta je bila zaposlena na Oddelku za publikacije v Mednarodnem centru za podjetja v državni lasti v deželah v razvoju. S študijsko kolegico Sonjo Tomažič je leta 1983 napisala prvo vegetarijansko kuharico v Sloveniji, 101 zelenjavni jedilnik, ki je bila leta 2011 ponatisnjena v prenovljeni izdaji. Sedem let je z družino preživela na Dunaju, kjer sta nastali otroška knjižica Šviga gre lužat (1995) in njena prva pesniška zbirka Časovni kvadrat (2002). Njena druga zbirka poezije Rojstva je izšla pet let pozneje, zatem pa v Poetikonovih lirah tudi tretja, Vodna črta (2008). Leta 2012 je izšel njen roman V Pozlačenem mestu, ki ga je kulturni štirinajstdnevnik Pogledi uvrstil med 10 najboljših leposlovnih del leta. Jeseni 2012 je izšla tudi njena četrta knjiga pesmi Sredi kuhinje bi rasla češnja.  Leta 2014 je objavila svoj drugi roman, naslovljen Nemir. V pripravi je njena peta pesniška zbirka Tirso.. Njen prevodni opus iz angleščine in nemščine ter v angleščino šteje več kot devetdeset izdaj. Prevaja dela sodobnih in klasičnih avtorjev; dobršen delež prevodov zajema knjige za otroke in mladino. Poleg književnih kritik za različne publikacije in za slovensko sekcijo Radia Trst, enoletne književne kolumne za Književne liste, Delo, spremnih besed k svojim prevodom ter literarnih večerov in drugih oddaj za Radio Slovenija, program Ars, je napisala šest literarnih portretov Slovenk za antologijo Pozabljena polovica (2007) in bila po bivanju v Cambridgeu (2003) na pobudo British Councila sourednica antologije Nove britanske pisave: Začetek nečesa velikega (2004). Njene pesmi so prevedene v angleščino v knjigi Voices of Slovene Poetry 3, uvrščene v poljsko antologijo Szesnaście poetek słoweńskich in v češko antologijo Padesati hlasy hovořím ter prevedene v beloruščino, hrvaščino in latvijščino v antologiji Bela knjiga metafor; izbrane pesmi so prevedene v nemščino in objavljene v revijah keine delikatessen in Reibeisen; prevedene so v italijanščino in objavljene v spletni obliki; uvrščene so v ameriško antologijo slovenskih pesnikov, ki naj bi predvidoma izšla 2016/17. Leta 2014 in 2016 je bila med nominirankami za nagrado Mira slovenskega društva PEN. Miriam Drev je članica Društva slovenskih pisateljev, P.E.N.a in Društva slovenskih književnih prevajalcev. Od januarja 2014 sodeluje v strokovni komisiji za knjigo na Ministrstvu za kulturo. Dejavna je tudi v ženskem odboru Slovenskega centra PEN, Mira. Živi kot svobodna kulturna ustvarjalka v Ljubljani.

Miriam Drev a poet, writer, literary translator from English and German and in English, literary critic and publicist, was born in Ljubljana, but part of her roots crosses the border into Nabrežina (Italy). She graduated from Comparative Literature and English at the Faculty of Arts. She has been working for four years at the Publications Department at the International Center for State-Owned Enterprises in developing countries. In 1983, she wrote together with Sonja Tomažič the first vegetarian cookbook in Slovenia, 101 zelenjavni jedilnik (Vegetable Menu 101), which was reprinted in 2011 in a renewed edition. She spent seven years with her family in Vienna, where she created the children’s book Šviga gre lužat (1995) and her first poetry collection Časovni kvadrat (Time Square, 2002). Her second poetry collection Rojstva (Birth) was published five years later, and then in Poetikon’s lyres, the third Vodna črta (Water Line) in 2008. In 2012, her first novel V Pozlačenem mestu (In the Gilded City) was published, which was ranked among the 10 best literary works of the year by the cultural magazine Pogledi. In autumn 2012, her fourth book of poetry Sredi kuhinje bi rasla češnja (The Cherry Tree That Would Grow In the Middle Of the Kitchen) was released. In 2014 she published her second novel, entitled Nemir (Anxiety). Her fifth poetry collection Tirso is being prepared. Her translation work from English and German and in English counts over ninety editions, she translates works by contemporary and classic authors; a good proportion of translations cover books for children and young people. In addition to literary criticism for various publications and for the Slovene section of Radio Trieste, the one-year literary columns for the Književne liste, Delo, forewords to her translations, and literary evenings and other broadcasts for Radio Slovenia, she wrote six literary portraits of Slovene women writers for anthology Pozabljena polovica (The Forgotten Half, 2007) and after living in Cambridge (2003) at the initiative of the British Council she co-authored the anthology Nove britanske pisave: Začetek nečesa velikega (The New British Script: The Beginning of Something Great, 2004). Her poems are translated into English in the book Voices of Slovene Poetry 3, included in the Polish anthology Szesnaście poetek słoweńskich and in the Czech anthology Padesati hlasy hovořím and translated into Belarusian, Croatian and Latvian in the anthology Bela knjiga metafor (White Book Of Metaphors); selected poems have been translated into German and published in magazines keine delikatessen and Reibeisen; translated into Italian and published online; are included in the American anthology of Slovenian poets, which is expected to be published in 2016/17. In 2014 and 2016 she was among the nominees for the Mira Prize of the Slovenian PEN. Miriam Drev is a member of the Slovenian Writers’ Association, P.E.N. and the Association of Slovenian Literary Translators. Since January 2014 she has been participating in the professional committee for the book at the Ministry of Culture. She is also active in the Women’s Committee of the Slovenian Center PEN, Mira. She lives as a free cultural artist in Ljubljana.

Miriam Drev, básnířka, spisovatelka, literární překladatelka z angličtiny a němčiny a v angličtinu, literární kritička a publicistka, se narodila v Lublani, zatímco část jejích kořenů překračuje hranici, do města Nabrežina (Itálie). Vystudovala komparatistiku a anglistiku na Filozofické fakultě. Čtyři roky pracovala na Oddělení publikací v Mezinárodním centru státních podniků v rozvojových zemích. V roce 1983 s kolegyní Sonjou Tomažičovou napsaly první vegetariánskou kuchařku ve Slovinsku, 101 zelenjavni jedilnik (101 zeleninové menu), která byla v roce 2011 přetištěna v obnoveném vydání. Se svou rodinou strávila sedm let ve Vídni, kde také napsala dětskou knihu Šviga gre lužat (1995) a její první básnickou sbírku Časovni kvadrat (Časovi čtverec, 2002). Její druhá sbírka poezie Rojstva (Narození) byla vydána pět let později a poté v Poetikonových lyrech i třetí, Vodna črta (Vodní čára), která byla publikována v roce 2008. V roce 2012 vydala svůj její první román V Pozlačenem mestu (V pozlaceném městě), který kulturní časopis Pogledi zařazil mezi 10 nejlepších literárních děl roka. Na podzim roku 2012 byla vydána její čtvrtá kniha poezie Sredi kuhinje bi rasla češnja (Uprostřed kuchyně by rostla třešeň). V roce 2014 vydala svůj druhý román, nazvaný Nemir (Neklid). Její nastavající pátá sbírka poezie bude nazvána Tirso. Její překladatelská práce z angličtiny a němčiny, a v angličtině počítá více než devadesát edic, překládá díla současných a klasických autorů; značná část překladů zahrnuje knihy pro děti a mládež. Kromě literárních kritik pro různé publikace a pro slovinskou sekci Rádia Terst, jednoročního literárního fejetonu pro Književne liste, Delo, předmluv k svým překladům i literárních večerů a dalších vysílání pro Radio Slovinsko, napsala šest literárních portrétů slovinských spisovatelů pro antologii Pozabljena polovica (Zapomenutá půlka) a se potom, co bydlela v Cambridgi (2003), na podnět British councilu, stála spolueditorkou antologii Nove britanske pisave: Začetek nečesa velikega (Nové britské psaní: Začátek něčeho velkého, 2004). Její básně jsou přeloženy do angličtiny v knize Hlasy slovenské poezie 3, zařazeny do polské antologie Szesnaście poetek słoweńskich a české antologie Padesati hlasy hovořím, a přeloženy do běloruštiny, chorvatštiny a lotyštiny v antologii Bela knjiga metafor (Bílá kniha metafor); vybrané básně jsou přeloženy do němčiny a publikovány v časopisech keine delikatessen a Reibeisen; přeloženy jsou do italštiny a publikovány ve webové formě; také jsou zahrnuty v americké antologii slovinských básníků, která se očekává v roce 2016/17. V letech 2014 a 2016 byla mezi kandidátkami za cenu Mira slovinského PEN. Miriam Drev je členkou Asociace slovinských spisovatelů, P.E.N. a Asociace slovinských literárních překladatelů. Od ledna 2014 se je součastí odborné komise pro knihu na Ministerstvu kultury. Také aktivně pracuje ve Výboru žen Slovinského centra PEN, Mira. Žije jako svobodná kulturní umělkyně v Lublani.

Alenka Jensterle-Doležalová

Alenka Jensterle-Doležal

Alenka Jensterle Doležal se je rodila leta 1959 na Jesenicah, zdaj pa že vrsto let živi v tujini. V zadnjih letih se je ustalila v Pragi, kjer predava slovensko književnost in je predstojnica Katedre za južnoslovanske in balkanistične študije na Filozofski fakulteti Karlove univerze. Diplomirala je iz slovenščine, primerjalne književnosti in filozofije ter doktorirala z disertacijo o Antigoni v slovanskih dramatikah. Izdala je več pesniških in proznih del, v zadnjih letih zbirko Pesmi v snegu (2012) in roman Pomen hiše (2015), prav tako je avtorica več monografij: V krogu mitov: o ženski in smrti v slovenski književnosti (2008), Avtor, tekst, kontekst, komunikacija: poglavja iz slovenske moderne (2014) in Ključi od labirinta: o slovenski poeziji (2017) Redno objavlja znanstvene članke in razprave. Nekatere njene pesmi in deli proze so bili prevedeni v angleščino, češčino, hrvaščino, slovaščino, poljščino in srbščino in izšli v  antologijah. V Pragi organizira vsako leto pesniški festival slovenskih pesnic Mladi mesec. Trenutno je v tisku njena slovenska zbirka Nostalgične pesmi.

 

Alenka Jensterle-Doležalová

Alenka Jensterle Doležal se narodila v roce 1959 ve Slovinsku a už několika let žije v zahraničí. V posledních letech se usadila v Praze, kde přednáší slovinskou literaturu a je vedoucí Katedry jihoslovanských a balkánských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vystudovala slovinštinu, literární komparatistiku a filozofii a poté získala doktorát s disertační práci o Antigoně v slovanské dramaturgii. Publikovala řadu poezie a prózy, v posledních letech jsou to byly sbírka Pesmi v snegu (Básně ve sněhu, 2012) a román Pomen hiše (Důležitost domu, 2015). Kromě toho je také autorka monografií: V krogu mitov: o ženski in smrti v slovenski književnosti (V kruhu mýtů: O ženě a smrti ve slovinské literatuře, 2008), Poglavja iz slovenske moderne (Kapitoly ze slovinské Moderny, 2014) a Ključi od labirinta: o slovenski poeziji (Klíčy labyrintu: o slovinské poezii, 2017), pravidelně publikuje i akademické články. Některé z jejích básní a úryvky prózy byly přeloženy do angličtiny, češtiny, chorvatštiny, slovenštiny, polštiny a srbštiny, a publikovány v antologiích. V Praze organizuje každoroční festival Mladi mesec. Její slovinská sbírka Nostalgične pesmi (Nostalgické básně) má zanedlouho vyjít tiskem.

 

Alenka Jensterle-Doležal

Alenka Jensterle Doležal was born in 1959 in Slovenia, and has been living abroad for several years now. In the last few years, she has settled in Prague, where she lectures on Slovene literature and is the head of the Department of South Slavonic and Balkan Studies at the Faculty of Arts at Charles University. She graduated from Slovene studies, comparative literature, and philosophy, and then obtained a PhD with a dissertation on Antigone in Slavic playwriting. She has published a number of poetry and prose works, the latest one being Pesmi v snegu (Poems in the Snow, 2012), the novel Pomen hiše (The Meaning of a House, 2015), and she is also the author of several monographs: V krogu mitov: o ženski in smrti v slovenski književnosti (In the Circle of Myths: On the Woman and Death in Slovene Literature, 2008), Poglavja iz slovenske moderne (Chapters from Slovene Moderna, 2014) and Ključi od labirinta: o slovenski poeziji (The Keys to the Labyrinth: On Slovene poetry 2017). She regularly publishes academic articles. Some of her poems and excerpts of prose have been translated into English, Czech, Croatian, Slovak, Polish and Serbian, and published in anthologies. In Prague, she organizes the yearly festival of Slovene poetesses Mladi mesec (Young Moon). Her Slovene collection Nostalgične pesmi (Nostalgic poems) is currently in print.

Marcela Pátková Linhartová

MLPMarcela Pátková Linhartová (1980)

prožila dětství ve Velké Losenici u Žďáru nad Sázavou a dospívání nejvíce v Litomyšli, kde studovala Střední pedagogickou školu. Poté absolvovala Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, učitelství pro druhý stupeň základní školy, obor český jazyk a literatura a výtvarná výchova. Učila na základní škole v Českých Budějovicích, v současné době vyučuje češtinu pro cizince na jazykové škole tamtéž. Žije v přilehlé vsi Mokré se svým mužem a jejich dvěma dětmi, Beátou a Jonášem.

Své básně publikovala například v Hostu, Welesu, Psím víně, Tvaru, Pandoře, Salonu (kulturní příloze deníku Právo) a v deníku MF Dnes. Byla kmenovou autorkou Dobré adresy (www.dobraadresa.cz) a patřila ke skupině Literaturisté (www.literaturiste.wz.cz).

Ocenění získala v literárních soutěžích: Hořovice Václava Hraběte 2004, Literární květen 2005, Literární Varnsdorf 2006, Cena Františka Lazeckého 2007 a byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky 2006.

Její básně byly zveřejněny ve sbornících a antologiích: Hořovice Václava Hraběte 2004, Signum 2006 (česko-německy), Jizvy na svých místech 2007, Zpřítomnění 2008, Královny slz a ostružin 2010, Dammi la mano, gioia mia – Podej mi ruku, radosti moje 2010 (česko-italsky), Über den Dächern das Licht – Nad střechami světlo 2014 (česko-německy), Tma v dětském pokoji 2015 (rumunská antologie současné české poezie), ve slovenském časopise Glosolália 2016 a ve sborníku Kouzelný klíč 2017.

Debutovala básnickou sbírkou Bylas u toho… (Host, Brno 2006). Druhá sbírka básní nese název Zpívat bláznům (Pulchra, Praha 2009). V současnosti pracuje na novém rukopisu.

 

Mustafa Stitou

Mustafa Stitou sStitou_1e narodil roku 1974 v marockém Tetouanu. S rodiči se přestěhoval do Nizozemska. Vyrůstal v Lelystadu, městě vybudovaném na odvodněné ploše poldru Flevoland, jež bylo tehdy osídlováno mimo jiné gastarbeitery. V osmnácti letech získává své první literární ocenění, cenu El Hizjra vypisovanou pro Nizozemce arabského a berberského původu, za básně „Dvě básně pro málem mrtvé“. Na Univerzitě v Amsterdamu studuje historii a filozofii. Roku 1994 vydává svou první básnickou sbírku Mé formy, kterou nestor nizozemské poezie Remco Campert přivítá s neskrývaným nadšením: „Konečně nějaký básník!“ zvolá všemi uctívaný mistr a připraví tak nadanému mladíkovi cestu k úspěchu. Na ten naváže Stitou již o čtyři roky později sbírkou Mé básně. Jeho třetí sbírka Vepřově růžové pohledy z roku 2003 se dočká prestižního ocenění VSB Poëzieprijs, ceny, kterou před ním získali jen renomova
né osob
nosti. V roce 2009 byl Stitou tzv. městským básníkem Amsterdamu. Jeho zatím poslední sbírkou je Chrám z roku 2013.

Sylva Fischerová

Sylva Fischerová – narozena v Praze, až do osmnácti let však žila v Olomouci. Původně studovala filosofii a fyziku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, nakonec absolvovala v oboru klasické filologie. Působí v Ústavu řeckých a latinských studií na FF UK. Debutovala v roce 1986 sbírkou Chvění závodních koní (1986), následovaly básnické knihy Velká zrcadla (1990), V podsvětním městě (1994), Šance (1999), Krvavý koleno (2005), Anděl na okně (2007), Tady za rohem to všechno je (2011), Mare (2013), Sestra duše (2015) a Světový orloj (2017). Je autorkou povídkových souborů Zázrak (2005) a Pasáž (2011), poté vydala prózy Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel (2012) a Bizom aneb Služba a mise (2016). Její verše byly přeloženy do řady jazyků, dva knižní básnické výbory vyšly ve Velké Británii, výbor Stomach of the Soul v USA (2014). Píše také knihy pro děti (Júla a Hmýza, 2006; Egbérie a Olténie, 2011). Za knihu rozhovorů s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou (2011) obdržela cenu Nadace ČLF. Dvě alba z jejích básnických textů vydala Monika Načeva (Milostný slabiky, 2013; Průvan v hlavě, 2017).

foto (c) Božena Správcová

Ivan Šamija

Version 2

Ivan Šamija was born in 1976 in Zagreb, Croatia. He has published two books of poetry: Kupolenebo (AGM, Zagreb, 2003.) and Projekt Poljska (Meandarmedia, Zagreb, 2014.), which was awarded by the Croatian Ministry of Culture as one of the best Croatian fiction books published that year. His poetry was translated into English, Italian, Ukrainian, Bulgarian, Slovene, Catalan and Rumanian and featured in a bilingual anthology of contemporary Croatian poetry (Croatian/Ukrainian) Kada se slova presele na tvoje lice (Lviv, 2008.) and also an anthology of contemporary Croatian poetry published in Rumanian Ritualul omului fericit – 18 poeţi croaţi tineri (Tracus Arte: Bukurešt, 2016.). He is a member of the Croatian Writers Society and one of the founders of BRUTAL, an association for the promotion of culture and art. He takes part in organizing the International Festival of Contemporary Poetry in Zagreb since 2006. He was selected to participate in Versopolis project, a Europe-wide platform for promotion of emergent poets. As part of Versopolis project his poems were translated into Slovene and English and published in a book Prerazporejanje hrepenjenja (Beletrina, Ljubljana, 2015.). Currently he works as a molecular biologist in Zagreb.

Marie Šťastná

Marie Šťastná – narozena 6. dubna 1981 ve Valašském Meziříčí. Vystudovala dějiny umění a kulturní dějiny na Ostravské univerzitě. V současné době žije v Praze a živí se výrobou šperků.
Knižně vydala sbírky básní: Jarním pokrytcům (Unarclub, 1999), Krajina s Ofélií (Knižnice Ortenovy Kutné Hory, 2003, Cena Jiřího Ortena 2004), Akty (Protis, 2006), Interiéry (Host, 2010). Vítězka Drážďanské ceny lyriky 2010. Publikuje též časopisecky.
© foto Radek Radúz Dětinský

Alice Prajzentová

Alice Prajzentová Alice Prajzentová (*1982, Děčín) – editorka a učitelka v mateřské školce. Je spoluzakladatelka a současně šéfredaktorka literárně kulturního časopisu H_aluze. Publikovala v časopisech Psí víno, Dobrá adresa, Host, Tvar, Sborníku literární ceny Vladimíra Vokolka a v revue Sever, západ, východ – Severní Čechy. Spoluorganizuje literární festival Zarafest a autorská čtení. Jako redaktorka se podílela na řadě básnických knih, její texty vyšly v rumunštině. Vydala básnickou sbírku Kotrmelína (2010).

Jelena M. Ćirić

ciricjelenaNarodila se 15. listopadu 1973 v Smederevu, Srbsko. Vystudovala Právnickou fakultu v Bělehradě. S manželem a dvěmi dcerami žijí v Praze.
Dosavadní spisovatelskou práci prezentovala prostřednictvím řady internetových stránek a literárních portálech; je zastoupena v mnoha časopisech, sbornících a antologiích poezie. Píše v srbštině a její básně byly přeloženy do češtiny, angličtiny, němčiny, slovinštiny, makedonštiny, chorvatštiny, arabštiny. Je zastoupená v Biografickém lexikonu srbských spisovatelů žijících v zahraničí od roku 1914 do roku 2014. Získala několik národních (Srbsko) a mezinárodních ocenění, a uznání.
Je autorkou třech svazků poezie, “Žár” (2011, 2013), “Do poslední kapky” (2013) a „Mužské básně“ (2016), spoluautorkou dvou knih poezie, “Já, ty, on a ona” (2012) a „Nevím, co jiného bychom mohli mít společného“ (2016), stejně jako spoluautorkou jedné knihy v elektronické podobě (2012). Píše jak erotickou, tak poezii lásky, která je většinou zastoupena v jejích předchozích sbírkách; stejně tak píše i jiné formy poezie a krátkých povídek.
Je členem umělecké skupiny ARTE z Bělehradu. Aktivně se podílí na pořádání kulturních a humanitárních akcí a aktivit Srbů a národů z bývalé Jugoslávie, žijících v Praze.
Od roku 2013 je členem Svazu spisovatelů Srbska, a nositelem Zlatého odznaku Kulturního a vzdělávacího společenství Srbska za rok 2014. Získala ocenění Nejúspěšnější a nejpopulárnější srbské básnířky v Srbsku a v zahraničí pro rok 2015.
Zůčastňovala se literárních pořadů v Praze (Dům čtení MKP, Jiný kafe, Carpe Diem, Avoid Floating Gallery – v rámci předprogramu knižního veletrhu Svět knihy Praha 2015) a 9. ročníku letního mezinárodního básnického festivalu Stranou – Evropští básníci naživo, který se konal v Berouně, Praze, na Tetíně a na hradě Krakovci v červnu 2016.

František Brikcius

brikcius-frČeský violoncellista František Brikcius se narodil v Praze v rodině s bohatým kulturním zázemím. Je absolventem Konzervatoře v Praze a JAMU v Brně. Dále studia ve Velké Británii a Japonsku. Věnuje se interpretaci violoncellových skladeb 17., 18., 19., 20. a 21. století. Zejména pak skladbám pro violoncello sólo. Dále se soustředí na díla českých, tzv. terezínských a současných skladatelů.
František Brikcius hraje na mistrovské violoncello “George Kriwalski” zhotovené roku 1904. Je spolu se svou sestrou Annou Brikciusovou zakládajícím členem violoncellového dua “Duo Brikcius”.Hudební spolupráce s Talichovým komorním orchestrem, klavíristou Tomášem Víškem, violoncellistkou Annou Brikciusovou, skladatelkou Irenou Kosíkovouca dirigentem Janem Talichem. Koncertní turné po České republice, Alžírsku, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Francii, Itálii, Německu, Polsku, Rakousku, Rusku, Slovensku, Švédsku, Turecku a Velké Británii. Více informací o Františku Brikciovi a jeho projektech (např. “Praha – Brno: 6 soudobých skladatelů pro violoncello sólo v interpretaci Františka Brikcia”, “Tartiniho L’Arte dell’Arco v interpretaci Františka Brikcia”, “7 Svící”, “Weinberger Tour”, “Duo Brikcius – 2 Cellos Tour”, “MAKANNA”, “eSACHERe”, “Festival Brikcius”) je k dispozici na webových stránkách www.Brikcius.com

Marwan Alsolaiman

alsolaimanmarwanPochází ze Sýrie, kde žil do svých osmnácti let. Po té přijel do České republiky, kde v roce 1982 vystudoval stavební fakultu. V roce 1989 se stal stavebním inženýrem. V roce 1997 založil první arabskou kapelu v Čechách pod názvem ZIRIAB, se kterou hraje do současnosti. Kromě toho se též zabývá středověkou hudbou. Na vysokých školách seznamuje studenty s arabskou hudbou a kulturou. Organizuje programy pro děti, často hraje v dětských domovech. V současné době vyučuje fyziku, arabštinu a český jazyk. Píše poezii v arabském a českém jazyce.

Petr Borkovec

Petr Borkovec – narodil se v roce 1970 v Louňovicích pod Blaníkem. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin, Literárních novin. V současnosti pracuje jako dramaturg café Fra a redaktor nakladatelství Fra. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou sbírka povídek Lido di Dante (2017), básnícká sbírka Herbář k čemusi horšímu (2018) a básně pro děti O čem sní (2016) a Věci našeho života (2017). Jeho sbírky a knižní soubory vyšly v Německu, Rakousku, Anglii, Rumunsku a Itálii. Překládal poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Josifa Brodského, Jurije Odarčenka aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.

Stipendia: Ottensheim, Krems (2000, 2016), Saint-Nazaire, Graz, Brusel, Vollezelle, Černivci, Bratislava, Lipsko. 2004/5 roční stipendium DAAD v Berlíně („Writer in Rezidence“).

Ceny: Cena Jiřího Ortena (1994, za sb. Ochoz), Norbert-C.- Kaser-Preis (2001, za  sb. Polní práce), Hubert-Burda-Preis (2001, za sb. Polní práce), Prémie Tomáše Hrácha (s M. Havrdou) (2004, za překlad Oresteie), mimořádná tvůrčí odměna v rámci Ceny Josefa Jungmanna (2005, za překlad vybraných básní Vl. Chodaseviče); výroční cena Literárního fondu za cyklus čtení v kavárně Fra (2009), Fedrigoni Card Couture Award (2017, za knihu O čem sní /s. A Tachezy/).

Alan Spence

ALAN SPENCE je velmi oceňovaný skotský básník, autor divadelních her, novel a krátkých próz. Je emeritním profesorem Kreativního psaní na Univerzitě v Aberdeenu, kde též založil každoroční WORD Festival, který trval po dobu 12 let, a na kterém četli autoři jako Margaret Atwood nebo Seamus Heaney. Alan Spence je držitelem několika literárních cen, například Cena McVitie pro skotského spisovatele roku, Glenfiddich Spirit Skotské ceny, a TMA Drama Award. Jeho nedávnými publikacemi jsou básnická sbírka Morning Glory, novela Night Boat a divadelní hra No Nothing. Jedna z jeho novel byla přeložena do dvaceti jazyků, včetně češtiny- bylo publikováno jako Čistá země. S českým významným prozaikem Ivanem Klímou četl na Edinburgh International Book Festival. Společně se svou ženou vede Sri Chinmoy Meditation Centre v Edinburgu.

Adam Borzič

Adam Borzič – básník a šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar. Spoluzaložil básnickou skupinu Fantasía (spolu s Kamilem Bouškou a Petrem Řehákem), s níž vydal společnou knihu Fantasía (Dauphin, 2008). Dále publikoval básnické sbírky Rozevírání (Dauphin, 2011), Počasí v Evropě (Malvern, 2013), za kterou byl v roce 2014 nominován na Magnesii Literu, a Orfické linie (Malvern, 2015). V tomto roce mu vyjde v nakladatelství Malvern básnicko-esejistická kniha Západo-východní zrcadla. Ukázky z jeho poezie byly přeloženy do řady evropských jazyků. Vedle literatury se zabývá psychoterapií a spiritualitou. Spolu s Olgou Pavlovou a Ondřejem Slačálkem je spoluautorem monografie Proroci post-utopického radikalismu: Alexandr Dugin a Hakim Bey (Vyšehrad, 2018).

Natalja Volkova

nataljaNatalja Volkova. Ruská básnířka, literární vědkyně, pedagožka, překladatelka a novinářka žije v Praze už více než 20 let. Je členkou Svazu ruskojazyčných spisovatelů v ČR, Syndikátu novinářů ČR a čestnou členkou Svazu ruských spisovatelů v Bulharsku.  V Praze vyšli čtyři její básnické sbírky v ruštině.  Její básně a články se publikuji v kulturních a literárních časopisech a novinách nejen v Čechách a v Rusku, ale také v ruskojazyčných mediích ve Spojených Státech, Bulharsku nebo Rakousku. Kromě výuky jazyků, překladatelství a novinařiny se ráda věnuje tancování, herectví a různým sportům, takže i v její poezii najdeme básně inspirované tancem, filmovými roli (ztvárnila roli např. jedné z hlavních hrdinek filmu Alice Nellis Mamas & Papas) nebo cyklistikou. Ale samozřejmě tam najdeme i témata lásky, samoty, hledaní vlastní cesty a mnoho dalších…

Anna Brikciusová

Anna Brikciusová se narodila v Praze, v rodině s bohatým kulturním zázemím. Na violoncello začala hrát již v raném dětství. Je absolventkou Konzervatoře v Praze, vystupuje jak v České republice, tak i v zahraničí (Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Francie, Německo, Polsko, Švédsko, Turecko, Velká Británie).

Anna Brikciusová hraje na violoncello, zhotovené mistrem Benjaminem Patočkou roku 1913. Spolu se svým bratrem Františkem Brikciem je zakládající členkou violoncellového Dua Brikcius.

V současné době se také věnuje spisovatelské činnosti. Viz nominace na Drážďanskou cenu lyriky a každoroční literární pořad, který se koná v rámci festivalu Den Poezie. Její básně byly publikovány v revue Souvislosti a v Revolver Revue. Více informací je k dispozici na webových stránkách http://Festival.Brikcius.com .

Tomáš Míka

Tomáš Míka (1959, Praha), básník, prozaik a překladatel. Absolvoval obor angličtina – čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Debutoval sbírkou básní Nucený výsek (Argo, 2003). Publikuje časopisecky (Tvar, Orientace (LN), Salón Práva, Intelektuál, Souvislosti, H_aluze, Weles, Psí víno, Dobrá adresa). Překládá z angličtiny (James Hogg – Vyznání ospravedlněného hříšníka, John Bunyan – Poutníkova cesta, Samuel Beckett – Tso, Jack Black – Nemáte šanci a další). V září 2005 mu vyšla kniha povídek Und (Argo). V prosinci 2007 vydal básnickou sbírku Deník rychlého člověka (Argo), v říjnu 2016 sbírku Textové zprávy (Novela bohemica). Žije v Praze.

Vít Janota

Vít Janota – narozen v roce 1970 v Praze, kde žije dodnes. Vystudoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Živil se jako návrhář webových stránek, pracoval jako odborný asistent na MFF UK, programátor a internetový grafik. Nyní je programátorem na volné noze.
Vydal básnické sbírky K ránu proti nebi, 2002, Fasování košťat, 2004, Praha zničená deštěm, 2006, Miniová pole, 2008, Jen třídit odpad nestačí, 2011,Noc a déšť, 2013 a Víkend v jakémsi Švýcarsku, 2016 (všechny Dauphin, Praha) a je též zastoupen v rozličných almanaších, sbornících a antologiích.

Zora Šimůnková

Zora Šimůnková – Janáčková – dcera, sestra, matka, manželka, teta a švagrová. Pro radost si píše zhruba od 12 let, vydala (zatím) tři knihy, má jednoho bratra, dvě děti, (postupně) dva manžely, kočky, jednu rybičku (v akvariu) a padesát trpaslíků. Pořádá a spolupořádá různé akce, například festival Literární Vysočina www.literarnivysocina.com  a skoro patnáct let Večer přiměřených depresí, což je taková šance pro autory zavedené i nezavedené.Podrobnosti na www.primerenedeprese.cz. Pikantérie na www.zorasimunkova.cz.

Mircea Dan Duta

Duta MarcelMircea Dan Duta (27. 5. 1967, Bukurešť)
Vystudoval Matematickou fakultu Bukurešťské Univerzity, Filmovou fakultu Divadelní a filmové Univerzity Iona Luky Caragialeho v Bukurešti, Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, Ústav románských studií, získal Doktorát na FAMU v oboru Filmová věda se zaměřením na českou a slovenskou kinematografii 60. let 20. století. Pracoval jako redaktor / producent ve  Veřejnoprávní rumunské televizi, pravidelně spolupracoval s Filmovým archivem v Bukurešti, Českým centrem a velvyslanectvím v Bukurešti, Finským velvyslanectvím, Brazilským velvyslanectvím a  jinými diplomatickými zastoupeními v  Bukurešti, pravidelně spolupracoval s  různými rumunskými filmo-vými a kulturními časopisy, novinami a jinými periodiky, spolupracuje s různými českými a slovenskými kulturními časopisy, novinami a jinými periodiky, od roku 2000 pořádá rumunské a mezinárodní kulturní události v  Praze, od  roku 2001pořádá přednášky a  semináře
v  češtině a v angličtině na FF UK v Praze, přednášky a semináře na Filmové fakultě Akademie múzických umění, v roce 2006 se stal vyslancem-radou a ředitelem Rumunského kulturního institutu v Praze, dále pořádá přednášky a  semináře na Fakultě sociálních věd UK v Praze, byl lektorem rumunského jazyka na Rumunském oddělení FF UK, předsedou spolku EUNIC v České republice, působil jako řádný pedagog na Katedře jiho-slovanských a balkanistických studií FF UK. Krom publikační činnosti v Rumunsku publikoval i v ČR řadu odborných publikací, časopisecky A2, Film a doba, Babylon, Iluminace, Porta Balkanica, Paměť a dějiny. Z češtiny do rumunštiny přeložil řadu knižních titulů a divadelních her, letos mu též vyšla Antologie současné české poezie a příští rok mu vyjde Antologie současného českého divadla v rumunštině. Na příští rok připravuje také anotologii současné slovenské poezie. Vlastní
poetickou tvorbu píše výloženě v češtině, loní vydal u  Petra Štengla sbírku Krajiny, Lety a Diktáty a na konci listopadu mu v stejném nakladatelství vyjde druhá sbírka Citáty bez uvozovek aneb Deník a nočníky bývalého diplomata. Některé jeho básně vyšly také v časopisech Uni, Protimluv a H_aluze nebo v internetových literárních časopisech Dobrá adresa, Polipet a iLeGaLit (na Slovensku).

Josef Straka

Josef Straka – narozen roku 1972 v Jablonci nad Nisou, autor dvou básnických sbírek z devadesátých let a…jiné časy ( G Tisk, Liberec) a Proč. ( edice Tvary, TVAR, Praha ) a knih básnicko-prozaických textů Hotel Bristol (2004), Město Mons (2005), Kostel v mlze (2008). V září 2014 vyšla zatím poslední kniha Malé exily. V současné době dopsal knihu básnivých fragmentárních próz Cizí země, která vyjde na podzim tohoto roku opět v nakladatelství Cherm, stejně jako čtyři předchozí tituly. Publikoval v literárních a kulturních, domácích i zahraničních, časopisech a antologiích, a jeho texty byly přeloženy do šestnácti jazyků, například do angličtiny, němčiny, španělštiny nebo arabštiny. Vystoupil na mnoha domácích a několika zahraničních básnických festivalech (Německo, Srbsko, Rumunsko, Řecko, Mexiko aj.). V srpnu tohoto roku byl hostem mezinárodního básnického festivalu Struga Poetry Evenings v Makedonii. V Rumunsku vyjde antologie jeho textů pod názvem Hotel Bristol v překladu Mircea Dana Duty. Redakčně spolupracuje s literární revue Weles, s literárně-kulturním časopisem H_aluze a jako dramaturg, organizátor a moderátor večerů poezie pak s Domem čtení Městské knihovny v Praze, AVOID Floating Gallery a kavárnou Liberál, též v Praze, dále Knihkupectvím a antikvariátem Fryč v Liberci, Světem knihy Praha ad. Žije v Praze.

Radana Šatánková

Radana Šatánková – novinářka, básnířka, narozená r. 1980 ve Frýdku-Místku, od r. 1999 žijící v Praze. Vydala 6 básnických knih – dosud poslední sb. z roku 2014 s názvem “Domovní schůze”. Vyšel jí i prozaický debut „Babi, ukaž zuby“ – autorka se přiznává, že na prózu bohužel nemá čas, poněvadž se „musí vysedět“. Za poezii sklidila i řadu ocenění. Publikovala v almanaších, časopisech i na internetu; v rozhlasovém archivu ČRo je k poslechu představení její tvorby v rámci pořadu “Zelené peří” od Miroslava Kováříka (2008). Některé básně jí též byly zhudebněny, spolupracuje s muzikanty. V létě 2015 jí vyšlo CD scénického čtení „Trychtýřem do hlavy“. Radana mapuje současnou literární scénu, organizuje autorská čtení zejména v Praze, Ostravě a rodném Frýdku-Místku. Miluje retrívry a bernardýny…, krade lžičky a je hrdá na svůj lašský původ. O svém údělu říká: „Býti básnířkou je permanentní stav!“

Jarmila Hannah Čermáková

Jarmila Hannah Čermáková vstoupila do předrevoluční literatury  výhradně jako autorka pro děti. Až po politickém  převratu roku 1989 vycházejí její básnické sbírky pro dospělého čtenáře. Do dnešních dnů je to více než deset titulů, nepočítaje účast ve společných sbornících poezie. Zároveň pokračuje v tvorbě dramatické, která je rovněž určena dospělým i dětem. Např. pohádka na romské motivy JABLKA MLÁDÍ navštívila  řadu divadel doma i v zahraničí. Roku 2006 uvedla scéna ND / Stavovské divadlo v rámci projektu Bušení do železné opony i operu BENG!, kde autorka ztvárnila základní libreto. Básnířka žije a tvoří v Praze, nebo v rodinném útočišti jižního cípu Českomoravské vysočiny.

V současné knižní nabídce jsou autorčiny sbírky TOULKY po RTECH -nakl. Dauphin a DRSNÉ TRESTI -nakl. KAMPE.

Jiří Dědeček

Jiří Dědeček (* 13. února 1953 Karlovy Vary) je český písničkář, básník, textař, překladatel, spisovatel a autor četných rozhlasových a televizních pořadů. V letech 1973–1985 tvořil a vystupoval ve dvojici s Janem Burianem.

Od roku 2001 externě vyučuje tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Dne 25. dubna 2006 byl zvolen předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, druhé funkční mu začalo roku 2009.

Diskografie: Ozvěny malých scén, 1982 – LP sampler, Jan Burian, Jiří Dědeček, 1984 – EP, Drobné skladby mistrů, EP sampler, 1988 – píseň Adélka, Špatná pověst, 1989 – EP, 5 písniček Georgese Brassense v Dědečkově překladu, Zabili trafikantku, 1990 – LP + MC, živá nahrávka z března 1989,Už jde rudoch od válu, 1990 – SP, Vraťte nám nepřítele, 1990 – SP, Večírek rozpadlých dvojic, 1990 – LP + MC, dvojalbum: Jan Vodňanský + Petr Skoumal, Jan Burian + Jiří Dědeček, Reprezentant lůzy, 1992 – MC jako příloha ke stejnojmenné knížce poezie, Reprezentant lůzy, 1995 – CD + MC, Nebylo by špatné, 1995 – videokazeta se 13 klipy, Kouzlo noční samoty, 1996 – CD + MC, Žalozpěv pro lehký holky, 1998 – CD, písně Georgese Brassense, Romance postmoderní, 2001 – CD, Kdyby smrtka měla mladý, 2003 – CD, Musíme vidět dál, 2004 – CD, písně Jacquese Brela, Řekněte to mýmu psovi, 2006 – CD, Prší nám do Campari, 2010 – CD s kapelou Úterý, Kočky z Letný, 2014 – CD

Bibliografie: Texty – s Janem Burianem (Český fonoklub Jonáš, 1983), Co se stalo v ZOO (Albatros, 1987) – omalovánky s ilustracemi Miroslava Bartáka, Měsíc nad sídlištěm (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1987), Oběžník (PmD, Mnichov 1989; Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1990), Znělky (Čs. spisovatel, Praha 1990), Defilé (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1991), Tři hry, vydáno Pantonem roku 1991, jedna z her má SF motivy, Reprezentant lůzy (Sixty-Eight Publishers, Toronto 1992; Orbis, Praha 1994), poezie, Projevy, stati a jiné kydy (Aurum, 1993), Tři hry – s Janem Burianem (Panton, 1993), jedna z her na motivy SF, Jiří Dědeček — Písničky (nakl. Konvoj, Brno 1994), zpěvník, Můj vůz (Maťa, Praha 1999), Věci po mrtvých (Torst, 2001), Šli červotoči do houslí (Albatros, 2001), Český jazyk pro 9. ročník (Alter, 2001) – učební texty, Blues pro slušný lidi (Academia, Praha 2002), Veselé diktáty (Albatros, 2002), Uže tridcať let dělaju gadosti (Už třicet let škodím, nakladatelství O. Krylova, 2005), Uleželé želé (Albatros, 2005), Bát se a krást (Galén, 2005) – fejetony, Snídaně se psem (Torst, 2008) – roman, Poklony a pošklebky (Rispetti e dispetti) (Galén, 2009) – básnická sbírka vydaná pod jménem skutečného renesančního básníka Angiola Poliziana (Jiří Dědeček uveden jako překladatel), Pohádky o Malé tlusté víle, 2012, Život a cesta hrocha Obludvíka, 2013
Překlady: Georges Brassens: Klejme píseň dokola (Panton, 1988) – písňové texty, Jean-Claude Carrière: Vyprávět příběh (Národní filmový archiv 1993), spolu s Terezou Brdečkovou, Bernard Émond: Ulice Darling ve 20.17 (Garamond, 2006)

http://www.dedecek.cz

Olga Stehlíková

Stehlikova OlgaOlga Stehlíková (1977) je bohemistka a lingvistka a působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka a editorka a literární kritička, zaměřující se především na současnou českou poezii a prózu. Připravila desítky knih poezie a prózy pro nakladatelství dybbuk, Dauphin, Torst, Runa, Host. Na  Filosofické fakultě University Karlovy se zabývá neurolingvistikou. Své recenze a kritiky publikovala po r. 2000 v českých denících (Mladá fronta Dnes, Deník, Lidové noviny) a elektronických časopisech (Literární, Wagon, iliteratura, Knihožrout), nyní převážně v obtýdeníku Tvar. Byla editorkou literární revue Pandora (www.revuepandora.cz) a redaktorkou literárního časopisu on-line Wagon (www.almanachwagon.cz). Podílela se jako jedna z editorek na dvoudílné antologii české poezie (Antologie české poezie I. díl, 1986-2006 (dybbuk, 2007) a spolu s arbitrem Petrem Hruškou byla redaktorkou ročenky Nejlepší české básně 2014 n
akl. Host.
Básně publikovala např. v literárním almanachu on-line Wagon, na serveru Literární a Nedělní chvilka poezie, v revue Pandora, časopisech Host, Tvar, H_aluze, Weles, Listy, Psí víno, Dobrá adresa ad. V r. 2014 vydalo nakl. Dauphin její básnický debut Týdny, který získal cenu Magnesia Litera za poezii 2014.

Tomáš Čada

Tomáš Čada (1985, Jihlava) – je redaktor Literárně-kulturního časopisu H_aluze a knižní edice H_aluze, občasný žurnalista, glosátor, recenzent, moderátor a (spolu)pořadatel kulturních akcí. Po tři roky se společně s básníkem Josefem Strakou podílel na programu Domu čtení v Praze. Od roku 2011 spolupracuje s mezinárodním festivalem Den poezie.
V opavském nakladatelství Perplex vydal sbírku Spodní patra (2013, ilustrace Antonín Handl).