Archiv rubriky: Účinkující 2015

Alice Prajzentová

prajzentova-aliceAlice Prajzentová (1982, Děčín) je básnířka, knižní a časopisecká redaktorka, pořadatelka kulturních akcí. Je autorkou básnické sbírky Kotrmelína, od roku 2007 je redaktorkou Literárně-kulturního časopisu H_aluze. Jako redaktorka se podílela na řadě básnických knih, například Ptáci vykolejili z brázd Žanety Lichtenbergové či Za nehty rez Vlada Matušky. Společně s Anicí Jenski již druhým rokem pořádá děčínský festival Zarafest.

Mathej Thomka

mathej thomkaJe bývalý učiteľ slovenského jazyka, prozaik, lektor tvorivých literárnych dielní na Slovensku i v Čechách, šéfredaktor viacerých časopisov (Mädokýš, Mlha, Letavský Nočník…). Publikuje v literárnych časopisoch na Slovensku, v Čechách i na internete.

Získal mnoho ocenení na literárnych súťažiach – Literárny Zvolen, Literárna Senica, Jašíkove Kysuce, Gorazdov Prešov, Literární Vysočina…

Je autorom projektu a zbierky poviedok Poviedky na želanie.

V roku 2013 debutoval zbierkou Poviedok Pod orechom tma.

.

.

.

.

.

.

.

..

.

.

Ludmila Svirskaja

SvirskajafotoLudmila Svirskaja se narodila v Alma-Atě. Od roku 1999 žije v Čechách. Tří země: Kazachstán, Rusko a Česká republika – to je její život. Její první básnická sbírka se objevila v roce 1995 v Barnaulu (na Sibiři). V roce 2015 v Praze byla vydaná další v řadě. Mezí tím uplynulo přesně 20 let. Do této doby se vešli různé publikace v Čechách, Rusku, Bělorusku, Kazachstáně, Finsku, Rakousku a Belgii, mnoho vystoupení na festivalech a literárních večerech a 7 básnických sbírek. Její krédo je „Špatně je tehdy, když nemůžeš psát básně“.

Natalja Volkova

nataljaNatalja Volkova. Ruská básnířka, literární vědkyně, pedagožka, překladatelka a novinářka žije v Praze už více než 20 let. Je členkou Svazu ruskojazyčných spisovatelů v ČR, Syndikátu novinářů ČR a čestnou členkou Svazu ruských spisovatelů v Bulharsku.  V Praze vyšli čtyři její básnické sbírky v ruštině.  Její básně a články se publikuji v kulturních a literárních časopisech a novinách nejen v Čechách a v Rusku, ale také v ruskojazyčných mediích ve Spojených Státech, Bulharsku nebo Rakousku. Kromě výuky jazyků, překladatelství a novinařiny se ráda věnuje tancování, herectví a různým sportům, takže i v její poezii najdeme básně inspirované tancem, filmovými roli (ztvárnila roli např. jedné z hlavních hrdinek filmu Alice Nellis Mamas & Papas) nebo cyklistikou. Ale samozřejmě tam najdeme i témata lásky, samoty, hledaní vlastní cesty a mnoho dalších…

Leyla Begim (Jafarova)

Leyla JafarovaLeyla Begim (Jafarova), Narodila se v Baku, v Ázerbájdžánu.
Vystudovala Ázerbájdžánskou státní naftovou akademii. Vzděláním je chemik. Je zakladatelkou Německé šperkařské značky ,,Jafarov”. Řídí podnik a vytváří design šperků. Moderuje poetickou rubriku pražského online radia ,,Radio Vmeste”. Autor čtyř poetických sborníků a mnohočetných publikaci v poetických almanaších, časopisech a novinách. Její věnce sonetů přeložil do češtiny Milan Dvořák. Překlad řetěze sonetů “Roční doby lásky ” vyšel v literárním časopisu „Tvar“ (květen 2012). Básnířka se umístila na druhém místě na Pražském mezinárodním literárním festivalu v nominaci ,,Poezie”. Je členkou Svazu spisovatelů Ázerbájdžánu a členkou Svazu ruskojazyčných spisovatelů v ČR.

Radek Bláha

BlahaRadekIng. Radek Bláha (*1970) – ekonom-finanční analytik. Stálý externí spolupracovník Českého rozhlasu (1993 – 2011) jako interpret prózy a poezie v pořadech Zelené peří a Poetické nokturno. Herecký partner PhDr. Miroslava Kováříka v literárních pořadech umělecké agentury “RB”, jejímž je jednatelem. Spoluautor klubových inscenací z české a světové poezie

.

 .

.

 .

 

.

 .

 

.

 .

 

.

.

Ivona Březinová

Brezinova IvonaNarodila se 12. května 1964 v Ústí nad Labem. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity J.E. Purkyně (obor český jazyk – dějepis), kde získala doktorát pedagogických věd. Po absolvování školy pracovala na katedře bohemistiky jako odborná asistentka. Šest let vyučovala tvůrčí psaní na Literární akademii, soukromé vysoké škole J. Škvoreckého. Od roku 1996 se živí jako spisovatelka. Píše knihy pro děti všech věkových kategorií. Získala různá literární ocenění, například Zápis na čestnou listinu IBBY, Zlatou stuhu, Výroční cenu nakladatelství Albatros, Cenu učitelů, Cenu knihovníků i Cenu dětí v soutěži Suk – čteme všichni. Byla také nominovaná na Magnesii Literu a pasovaná na rytířku Řádu krásného slova. Často jezdí za svými čtenáři na besedy po celé České republice.
Více informací na www.brezinova.cz

foto (c) Monika Váňová

Jiří Weil

Weil JiříProzaik, literární kritik, reportér, překladatel a publicista Jiří Weil se narodil 6. srpna 1900, v Praskolesích u Hořovic. Po maturitě r. 1919 studoval na FF UK slovanskou filologii a srovnávací literaturu. Studia zakončil doktorátem r. 1928. Od r. 1922 několikrát navštívil SSSR, v letech 1933-1935 působil v SSSR jako překladatel a publicista, později po vyloučení z KSČ pobýval půl roku ve Střední Asii (v Kyrgyzstánu, Kazachstánu aj.). Během 2. světové války odmítl nastoupit do transportu židů, skrýval se, byl zatčen, pět měsíců žil nehlášen v nemocnici, fingoval sebevraždu a až do konce války žil v ilegalitě. V letech 1946-1949 byl redaktorem nakladatelství ELK, v letech 1950-1958 pak vědeckým pracovníkem Státního židovského muzea v Praze.

V jeho díle se zrcadlí nejen pobyt v SSSR, ale i návštěvy Německa, Švýcarska, Francie a Polska. Byl členem Devětsilu, Bloku, Syndikátu českých spisovatelů, SČS (vyloučen r. 1951, znovu přijat r. 1956). Publikoval v Časopise českého muzea, v listech Kmen, Avantgarda, Literární noviny (třicátá léta a druhá polovina let čtyřicátých), LN, Nový život, Host do domu, Věstník Židovské obce náboženské aj. Je zastoupen v Židovských ročenkách. Překládal díla ruských autorů. Spoluredigoval edici “Dětské kresby na zastávce smrti. Terezín 1942-1944” (1959). Napsal celou řadu povídek a románů, např. Moskva-hranice (1937, 2. vyd. v r. 1969 bylo zakázáno), Dřevěná lžíce (1938), Makanna, otec divů (1946), Barvy (1946), Život s hvězdou (1949), Harfeník (1958), Žalozpěv za 77 297 obětí (1958) a Na střeše je Mendelssohn (1960). Zemřel 13. prosince 1959 v Praze.

U příležitosti 115. výročí narození spisovatele Jiřího Weila (1900 – 1959) bude uvedena filmová premiéra hudebního dokumentu MAKANNA, na motivy jeho románu Makanna – Otec divů, který vypravuje o vzestupu a pádu historické osoby lžiproroka ze VII. století. …….. “Vytěžen z dávné minulosti cizího orientálního světa je román živým, barvitým obrazem historickým, jímž pronikají zážitky nedávné tyranie. Román s dvěma básnickými vsuvkami byl napsán roku 1940, zadán nakladatelství roku 1941 pod krycím jménem, jehož nositel byl umučen v Mauthausenu.” Viz http://Festival.Brikcius.com .

Anna Brikciusová

Anna Brikciusová - archív http://www.Brikcius.comAnna Brikciusová se narodila v Praze, v rodině s bohatým kulturním zázemím. Na violoncello začala hrát již v raném dětství. Je absolventkou Konzervatoře v Praze, vystupuje jak v České republice, tak i v zahraničí (Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Francie, Německo, Polsko, Švédsko, Turecko, Velká Británie).

Anna Brikciusová hraje na violoncello, zhotovené mistrem Benjaminem Patočkou roku 1913. Spolu se svým bratrem Františkem Brikciem je zakládající členkou violoncellového Dua Brikcius.

V současné době se také věnuje spisovatelské činnosti. Viz nominace na Drážďanskou cenu lyriky a každoroční literární pořad, který se koná v rámci festivalu Den Poezie. Její básně byly publikovány v revue Souvislosti a v Revolver Revue. Více informací je k dispozici na webových stránkách http://Festival.Brikcius.com .

Tomáš Míka

Mika TomasTomáš Míka (1959), básník, prozaik a překladatel.

Debutoval sbírkou básní Nucený výsek (Argo, 2003). Publikuje časopisecky (Tvar, Orientace (LN), Salón Práva, Intelektuál, Souvislosti, H_aluze, Weles, Psí víno).

Překládá z angličtiny (James Hogg – Vyznání ospravedlněného hříšníka, John Bunyan – Poutníkova cesta, Samuel Beckett – Tso, Jack Black – Nemáte šanci a další).

V září 2005 mu vyšla kniha povídek Und (Argo). V prosinci 2007 vydal básnickou sbírku Deník rychlého člověka (Argo). Žije v Praze.

Marka Míková

Mikova MarkaMarka Míková
na volné noze poskakuje
užívá si života
a přitom píše a hraje a zpívá a režíruje v divadle

Napsala už 5 knížek pro děti (Roches a Bžunda, Knihafoss, JO537, Mrakodrapy, Škvíry)

Letos jí vyjde u nakladatelství Baobab knížka básniček ŽVEJKAČKY, také převyprávěla knížku Radka Valeše Jonáš spěchá domů (nakladatelství Argo) a dokončuje příběh o velrybě Varvara (kniha o velrybím putování založená na skutečné události) u nakladatelství Fantasos, hraje v kapele Zuby nehty, navštěvuje děti se skupinou Loutky v nemocnici a příležitostně hraje divadlo pro děti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Róža Domašcyna

Domašcyna RozaRóža Domašcyna
(nar. 11. 8. 1951 v Sernjanech – Sasko, SRN)

Jedna z nejznámějších současných lužickosrbských spisovatelek. Literárně činná je již od školních let – v roce 1966 založila s bratrancem Janem Chěžkou kroužek píšících školáků. Dálkově vystudovala obor inženýr – ekonom hornictví, později Literární institut J. J. Bechera v Lipsku. Samostatnou knižní prvotinu (Wróćo ja doprědka du) vydala až v roce 1990, od té doby – již ve svobodném povolání – vydala mj. pět sbírek v lužické srbštině (nejnovější je Štož ći wětřik z ruki wěje z roku 2012) a několik knih v němčině (mj. ort der erdung a Der Hase im Ärmel, obě z roku 2011). V lužické srbštině i němčině píše poezii, krátké prózy, divadelní hry a eseje. Náměty pro svou tvorbu čerpá z dětství,  z lužickosrbských reálií – historických i současných, a často také přímo ze svého mateřského jazyka. Zejména její básnické sbírky a eseje přinášejí důkazy o plnohodnotné slovní zásobě lužickosrbského jazyka a kladou vysoké nároky na čtenáře a především překladatele. Své lužickosrbsky psané básně transformuje do němčiny tak, že často vznikají značně odlišné verze.
Za svou tvorbu získala několik ocenění – např. cenu Ćišinského (1995), cenu Anny Seghersové (1998), cenu exilového PEN klubu (2001). Významná je také její překladatelská činnost. Jejím zásadním dílem v této oblasti je překlad Máchova Máje do hornolužické srbštiny (Máj-Meja, 2010).
V českých překladech byly publikovány ukázky její poezie i prózy v několika časopisech (mj. Literární noviny) a sbornících (Kalmanach). Jako samostatná publikace vyšel výbor z povídek nazvaný Kočičí stříbro (Společnost přátel Lužice, česko-polsko-lužickosrbsky, české překlady Vladimíra Šatavová), výbor z její poezie nazvaný Obrazy ze slov (překlady Milan Hrabal) vyšel v antologii Jazyk, jímž porozumíš větru (PROTIS 2007). V roce 2015 vydává Městská knihovna Varnsdorf výbor z jejích esejů a krátkých próz Druhé světy.
Čtení ve Varnsdorfu 19. listopadu 2015 zahajuje autorčino malé turné, které pokračuje 5. prosince 2015 v Lužickém semináři v Praze a v Sasku pak v Seifhennersdorfu (ls Wodowe Hendrichecy) a Budyšíně.

Vít Janota

Janota VitNarozen v roce 1970 v Praze, kde žije dodnes. Vystudoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Živil se jako návrhář webových stránek, pracoval jako odborný asistent na MFF UK, programátor a internetový grafik. Nyní je programátorem na volné noze.
Vydal básnické sbírky K ránu proti nebi, 2002, Fasování košťat, 2004, Praha zničená deštěm, 2006, Miniová pole, 2008, Jen třídit odpad nestačí, 2011,Noc a déšť, 2013 a Víkend v jakémsi Švýcarsku, 2016 (všechny Dauphin, Praha) a je též zastoupen v rozličných almanaších, sbornících a antologiích.

Gaco Novomesský

Novomessky GacoGACO NOVOMESSKÝ AKO TAKÝ (ONÝ)
Nie je dôležité, ako sa spisovateľ volá. Nie je dôležité, čo robí, a už vôbec nie ako vyzerá. (Aj keď, našťastie, Gaco Novomesský vyzerá veľmi dobre.) Dôležité je, ako spisovateľ píše. Gaco Novomesský píše podľa prísneho etického kódexu bušido. Ten velí, aby spisovateľ napísal každú svoju novú knihu pod iným menom. Aby sa nestalo, že staré meno bude takpovediac písať zaň. Jeho osobné vnímanie literárneho bušida je ešte prísnejšie. Prikazuje mu písať každú novú knihu nielen pod iným menom, ale aj pod iným pohlavím!
Gaco Novomesský vydal prvú knihu ako Gaco Novomesský a niesla názov Plné gace (2002, www.martinus.sk). Druhú knihu Krivolaká prť je ku šťastiu (…ku nešťastiu taktiež veľmo krivolaká) (Slovenský literárny klub v ČR, 2007, www.martinus.sk) napísal pod menom Viola Vyholená-Šípivá. V poradí tretiu knihu, o slovenskom spolkovom a milostnom živote v Prahe, s pracovným názvom Minorita (sita-rita sitcom) píše pod menom Spiro Bombel – smutné opíča. Štvrtou, do tlače pripravenou knihou (2015) je jeho zobraný spis ( prvý bezpohlavný!) Malotow koktejl (brkem z tatrče – brkom z trtáča).
Gaco Novomesský je tak dôsledne etický, že aj do anonymných literárnych súťaží vstupuje vždy pod iným menom. Vo finále Bagalovej Slovenskej Poviedky 2004 napríklad zabodoval s poviedkou Mimoriadne zvláštny prípad v Coconounou pod menom Berco Flusák. (uverejnené v RAK-u 8/2004).
Ako scenárista pôsobí Gaco Novomesský pod krycím menom D. M. Je tak podpísaný napríklad pod scenáre Peťo prichádza (Zborník dramatických textov pre súbory malých javiskových foriem, Osvetový ústav Bratislava 1989), Náš cudzinec ( Cyklus Pesničkári slovenskí, Slovenská televízia 1994), Ach, tango slovenské! – pódiový fíčer o vynálezcovi slovenského tanga Dr. Dušanovi Pálkovi s hudbou a svetlami, slovo nevynímajúc (Premiéra k storočnici skladateľa pod názvom Prečo sa máme rozísť… v pražskom Slovenskom inštitúte 2009, v Slovenskom rozhlase odvysielané 2010), Čo je v piesni, nech sa kliesni! (Český rozhlas 2010), Dežov beh na sever (Rádio Ethno 2011) či paraliterárno-pesničkárske pásmo výbušnej povahy Slovom aj piesňou odkundes (úryvky v pražskom Kabarete Bardov leopardov 2012) atď…
Celosvetová internetová pospolitosť pozná Gaca Novomesského pod menami Slobododrotár, suspenzor major, citovo konstipovaná, Ignorantis, samoľúbe inteleguáno, Minela z Inzinu, Dušposesor Dedalus, vyholená, jebo ze sedlackej dubovej, pišta humorišta… a mnohými ďalšími… Do novín a časopisov sa podpisuje pod svoje fejtóny ako Ďurko Pražiak. Prezývku Báthory slovenskej kritiky si, naopak, vyslúžil od mäkších slovenských kolegov kritikov a recenzentov.
Aj na paraliterárnych a paravedeckých konferenciách vystupuje Gaco Novomesský prísne eticky – pod menom docent Smrallavý, pražský nadslovakista a forenzný parahistorik ( viď napr. referát z Druhej pražskej medzinárodnej paraliterárnej konferencie 2009 Protoglas – uhlový kameň poézie veľkomoravského protonároda Starých Slovákov nasvietený z celkom iného uhla – pripravené do tlače v paravedeckej prílohe magazínu Mlha) alebo ako Robo Rotorides, protokandidát paravied (viď referát z Prvej pražskej medzinárodnej paraliterárnej konferencie 2008 Párátko – falický symbol paraliteratury aneb horizontální život a smrt Nadsamce A. J. (vyšlo v revue Slovenského literárneho klubu v ČR Zrkadlenie/Zrcadlení 4/2008), prípadne ako profesor Prusserl, docent Fešner, akademik Mudrle…
Pod svojím skutočným menom Gaco Novomesský skladá piesne, prekladá piesňové texty a vystupuje ako pesničkár a otec zakladateľ slovenského melta blues. V Čechách pôsobí príležitostne s kapelou Pražské ťavy a ako duo Nobles a Oblíž. Francúzske šansóny spieva tiež pod menom Žorž Martel (Hommage a Georges Moustaki, premiéra s triom Les Trois cactus 2012 v Neratoviciach). Americké piesne zase ako “Blind” Joe Bicarbonic (kavárna Maňána 2014) S kapelou Besné krpce pripravuje (jeseň-zima 2014) svoj prierezový pesničkársky album s pracovným názvom Tóny šedej zóny ( Piesne z Plných gací – do tanca aj na odpočúvanie, odŕhanie nevynímajúc).
Píše aj poéziu a v tomto smere sa prirovnáva k lordovi Byronovi. Podobne ako lord Byron staval nad svoju básnickú slávu pästiarske výkony v ringu a preplávanie Dardanel, aj Gaco Novomesský si viac než svoje básne cení úspechy, ktoré dosiahol v triatlone, ako prvoligový volejbalista, tenista, jachtár, basketbalista, autostopár, bežec na lyžiach… Sám seba Gaco Novomesský charakterizuje slovami: Uvzatý kakografik a citlivý kakofonik.

Životopis:

Gaco Novomesský sa narodil v Tepliciach v Čechách. Ako trojtýždňový sa presťahoval do Nového mesta nad Váhom aj so svojimi slovenskými rodičmi. Po zmaturovaní na miestnom Gymnáziu M.R.Štefánika odišiel študovať do Prahy. S diplomom promovaného tlmočníka a prekladateľa v zadnom vrecku potom pracoval ako nočný strážnik, tlmočník, prekladateľ, nakladateľ, lektor cudzích jazykov, výkonný práporčík-staršina, redaktor, manažér, spisovateľ na voľnej nohe (č. 15), dramaturg, predseda, podpredseda, zástavník, zapisovateľ, pozorovateľ…
Žije, tvorí a troví v Prahe.
Jeho životné krédo: Aj keby ako bolo, nejako už len bude!

Ciprian Măceșaru

Macesaru CCiprian Măceșaru (nar. 7. 9. 1976) debutoval v r. 2007 sbírkou básní Cântecul greierilor de sub calea ferată (Zpěv cvrčků pod železniční tratí) a knihou rozhovorů Dialoguri în oglindă (Dialogy v zrcadle), které vydalo nakl. Curtea Veche. Následoval „kulturní deník“ Focul din tâmplă (Výstřel v skráni), řada dalších sbírek veršů i dva mikroromány Superhero  (Superhrdina, nakladatelství Cartea Românească, 2012) a Portbagaj (Zavazadlový prostor, nakladatelství Trei, 2014), za který získal Cenu mladého spisovatele roku 2013 za román v rukopise, udělovaný bukurešťskou pobočkou Svazu rumunských spisovatelů). Koncem roku 2014 publikoval spolu s literárním kritikem a historikem Danem C. Mihăilescem dialog v dopisech nazvaný  Despre nerăbdarea de a fi răbdător (O netrpělivosti být trpělivý), kterou velice dobře přijali kritici i čtenáři a stala se jedním z bestselerů nakladatelství Humanitas. V řadě antologií je zastoupen prózou i poezií.  Jeho básně byly přeloženy do angličtiny a bulharštiny. Je zakladatelem časopisu Accente a nakladatelství Next Page sídlících v Bukurešti. Získal Diplom excelence za evropskou žurnalistiku, který uděluje  EUROLINK – House of Europe, 2010.

Ciprian Măceșaru (n. 7.09.1976) a debutat în 2007 cu volumele Cântecul greierilor de sub calea ferată (poeme) și Dialoguri în oglindă (interviuri), apărute la Editura Curtea Veche. Au urmat: Focul din tâmplă (jurnal cultural) și mai multe volume de versuri, precum și două microromane înrudite, Superhero (Cartea Românească, 2012) și Portbagaj (Editura Trei, 2014; Premiul ”Tânărul scriitor al anului 2013” pentru roman în manuscris, acordat de Filiala București Proză a Uniunii Scriitorilor din România). La sfârșitul lui 2014 a publicat împreună cu criticul și istoricul literar Dan C. Mihăilescu un dialog epistolar intitulat Despre nerăbdarea de a fi răbdător, cartea, foarte bine primită de critici și de cititori, numărându-se printre bestsellerurile editurii Humanitas. A fost inclus cu proză și poezie în mai multe antologii. I-au fost traduse poeme în engleză și bulgară. Este fondatorul revistei Accente și al editurii Next Page, ambele din București. A primit Diploma de Excelență pentru Jurnalism European, acordată de EUROLINK – House of Europe, 2010.

Ciprian Măceşaru (b. 7/9/1976) made his debut in 2007 with collection of poetry Cricket songs beneath railways and book of interviews Dialogues in the mirror, published by Curtea Veche. He followed with cultural diary The fire in the temple, several volumes of poetry and two micro novels  Superhero (Cartea Românească publishing house, 2012) and Trunk (Trei publishing house 2014) which received the prize “Young Writer of 2013” for the novel in manuscript, awarded by Bucharest branch of Prose Writers’ Union of Romania). At the end of 2014, he published, along with literary critic Dan C. Mihailescu, an epistolary dialogue with the title:  On impatience of being patient. The book, very well received by both critics and readers, belongs among the best-selling works of Humanitas publishing house. His prose as well as poetry has been included in several anthologies. Also, his poems have been translated into English and Bulgarian. Măceşaru is the founder of Accents magazine and Next Page publishing house, both with the seat in Bucharest. He received the Diploma of Excellence for European Journalism, awarded by EUROLINK – House of Europe, 2010.

Mirek Kovářík

Kovarik MirekJedna ze zakladatelských osobností hnutí malých divadel 60.let. Jeho Docela malé divadlo /1962-1969/ stačilo během sedmiletí existence inscenovat kolem dvaceti titulů a vytvořilo i zvláštní interpretační styl. Kromě pořadů americké beatnické poezie, byli první, kdo po létech uvedli do nejen na divadelně-poetické jeviště básně Jiřího Ortena /Na pomoc slova!/ Jana Zábrany /Mlčet je horší/, Jiřího Koláře /Učte se čarovat/, Ivana Blatného /Miluji tě, krásná Te…/ Ivana Diviše /Povíme si to!/ a Ivana Slavíka /Snímání s kříže/. Byl vůbec první, kdo scénicky představil poezii Václava Hraběte /Stoptime, 1966/ a básnický manifest Znamení moci Jana Zahradníčka /1968/. Po rozpuštění DMD působí jako konferenciér folkových pořadů a festivalu Porta /1968-1992/, autor a interpret poetických montáží a klubových představení, v nichž se jeho charakteristický přednes básní „ve stavu zrodu“ stal novou kvalitou české interpretační kultury. Od roku 1990 působí i jako rozhlasový autor, moderátor a přednašeč v pořadech Dobré jitro, Zelené peří a Poetická nokturna Českého rozhlasu, stanice Praha. Jeho repertoár zahrnuje široké spektrum autorů, od klasické poezie Máchovy po nejmladší básnickou generaci. Osobně se setkal s beatnickými básníky A. Ginsbergem a L. Ferlinghettim při jejich návštěvě Prahy. Pravidelně od roku 1980 reprízuje s kytarovým duem J.Pertl-V.Prejzek v klubech a komorních divadlech pořady z poezie J.Kainara, J.Ortena, V. Hraběte a J. Zahradníčka.
http://mirek-kovarik.kama.cz

Adriana Gulíšková

Guliskova AdrianaPochádzam zo Skalice (Slovensko), srdcom som českoslovák s fyzickým pobytom v Prahe. Nemám rada ľudskú hlúposť, faloš a mainstream. Často sa pohybujem na hrane.
Píšem, odkedy písať viem. Prevažne o láske vo všetkých svojich podobách. O intimite, ktorá sa dotýka všetkých ľudí, ale často majú problém o nej hovoriť a predstierajú, že sa ich netýka.
Po vyhratí literárnej súťaže Holíčska studňa som sa stala členkou KAPL – Klub autorov a priateľov literatúry.

Som autorkou námetu a scenára muzikálu Srdce na dlani.
Vediem pásmo autorských čítaní Liter Art (Verše bez hraníc) v Prahe (2,5 roka, zoradené chronologicky podľa miesta konania): Černá labuť, Rozjetá žába a Nudný otec.
Momentálne pripravujem materiál pre ďalšiu knihu.

autorské čítanie (výber):

Mestská knižnica, Skalica
Záhorská galéria Jána Mudrocha, Senica
Dom kultúry, Gbely
Básníci a beatnici – Jezuitský kostol, Skalica
Zámocká kaplnka, Holíč
Medzinárodný literárny festival Jána Smreka – Františkánsky kláštor, Skalica
Městská knihovna, Hodonín
Autorské čítanie, Vacenovice
Medzinárodný literárny festival Po stranách Moravy – Lázně Hodonín
98. Večer přiměřených depresí – Jiný kafe, Praha
103. Večer přiměřených depresí – Jiný kafe, Praha
Opilé koráby – zvěst jara v plachtách – Mandragora, Praha
33. Kulturní večer – Internet Café Palmovka, Praha

publikácie:

Antológia Klubu autorov a priateľov literatúry na Záhorí (2011) – zbierka básní – spoluautor

Adriana Gulíšková: Po kvapkách (2012) – 1. samostatná básnická zbierka

Kýchání do sazí, Reví Mítink 2013

Zora Šimůnková

Simunkova ZoraZora Šimůnková – Janáčková – dcera, sestra, matka, manželka, teta a švagrová. Pro radost si píše zhruba od 12 let, vydala (zatím) tři knihy, má jednoho bratra, dvě děti, (postupně) dva manžely, kočky, jednu rybičku (v akvariu) a padesát trpaslíků. Pořádá a spolupořádá různé akce, například festival Literární Vysočina www.literarnivysocina.com  a skoro patnáct let Večer přiměřených depresí, což je taková šance pro autory zavedené i nezavedené.Podrobnosti na www.primerenedeprese.cz. Pikantérie na www.zorasimunkova.cz.

Mircea Dan Duta

Duta MarcelMircea Dan Duta (27. 5. 1967, Bukurešť)
Vystudoval Matematickou fakultu Bukurešťské Univerzity, Filmovou fakultu Divadelní a filmové Univerzity Iona Luky Caragialeho v Bukurešti, Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, Ústav románských studií, získal Doktorát na FAMU v oboru Filmová věda se zaměřením na českou a slovenskou kinematografii 60. let 20. století. Pracoval jako redaktor / producent ve  Veřejnoprávní rumunské televizi, pravidelně spolupracoval s Filmovým archivem v Bukurešti, Českým centrem a velvyslanectvím v Bukurešti, Finským velvyslanectvím, Brazilským velvyslanectvím a  jinými diplomatickými zastoupeními v  Bukurešti, pravidelně spolupracoval s  různými rumunskými filmo-vými a kulturními časopisy, novinami a jinými periodiky, spolupracuje s různými českými a slovenskými kulturními časopisy, novinami a jinými periodiky, od roku 2000 pořádá rumunské a mezinárodní kulturní události v  Praze, od  roku 2001pořádá přednášky a  semináře
v  češtině a v angličtině na FF UK v Praze, přednášky a semináře na Filmové fakultě Akademie múzických umění, v roce 2006 se stal vyslancem-radou a ředitelem Rumunského kulturního institutu v Praze, dále pořádá přednášky a  semináře na Fakultě sociálních věd UK v Praze, byl lektorem rumunského jazyka na Rumunském oddělení FF UK, předsedou spolku EUNIC v České republice, působil jako řádný pedagog na Katedře jiho-slovanských a balkanistických studií FF UK. Krom publikační činnosti v Rumunsku publikoval i v ČR řadu odborných publikací, časopisecky A2, Film a doba, Babylon, Iluminace, Porta Balkanica, Paměť a dějiny. Z češtiny do rumunštiny přeložil řadu knižních titulů a divadelních her, letos mu též vyšla Antologie současné české poezie a příští rok mu vyjde Antologie současného českého divadla v rumunštině. Na příští rok připravuje také anotologii současné slovenské poezie. Vlastní
poetickou tvorbu píše výloženě v češtině, loní vydal u  Petra Štengla sbírku Krajiny, Lety a Diktáty a na konci listopadu mu v stejném nakladatelství vyjde druhá sbírka Citáty bez uvozovek aneb Deník a nočníky bývalého diplomata. Některé jeho básně vyšly také v časopisech Uni, Protimluv a H_aluze nebo v internetových literárních časopisech Dobrá adresa, Polipet a iLeGaLit (na Slovensku).

Dirk Hülstrunk

Huelstrunk DirkDirk Hülstrunk (nar. 1964 ve Frankfurtu/M.) je básník a performer pohybující se v oblasti fónické poezie na rozhraní jazyka, zvuku a performance. Charakteristickým znakem jeho tvorby je rytmický, minimalistický styl, k jeho inspiracím se řadí Kurt Schwitters, Gertrude Steinová, konkrétní poezie či dada. Hülstrunk patří k průkopníkům slam poetry v Německu, od r. 1998 organizuje renomovaný poetry slam ve Frankfurtu. Často spolupracuje s dalšími umělci a hudebníky, v poslední době např. s osobnostmi jako jsou „Brandstifter“ (Mohuč), finský performer Juha Valkeapää (Helsinki) nebo audio umělkyně Gabi Schaffner (Berlín). Hülstrunk též působí jako docent na Vyšší odborné škole ve Frankfurtu.

Dirk Hülstrunk (born 1964 in Frankfurt/Main) is a spoken word poet, writer,
minimalist, creative writing teacher and curator of art/poetry events in Germany.
Influences range from Kurt Schwitters, Gertrude Stein, Concrete Poetry, Dada, Fluxus, Beatpoetry to Pop and modern electronic sound-poetry. He is also one of the pioneers of the Poetry Slam Movement in Germany, organizing the renowned Frankfurt Poetry Slam since 1998. He frequently collaborates with artists & musicians, recently e.g. with the German Fluxus artist “Brandstifter”(Mainz), performance artist Juha Valkeapää (Helsinki), audio artist Gabi Schaffner (Berlin). Hülstrunk is also active as a lecturer at the University of Applied Sciences in Frankfurt.

Mojmír Vrba

Mojmír Vrba (1962) pracuje jako štukatér. Vydal sbírky básní Výlet (1993) a Zatloukat hřebíky do vody (2008, neprodejná příloha časopisu Psí víno). I když se to neví, patří k našim předním minimalistům.

Tomáš Tichý

Tomáš Tichý (1960) pracuje jako patolog. Básně poprvé publikoval v roce 2014 v časopise Host. Ve své poezii snoubí humor a zkratku, paradox a nadsázku, jednoduchost a rozhled po světové literatuře.

Josef Straka

Straka JosefJosef Straka, 1972 v Jablonci nad Nisou, je autor dvou básnických sbírek: a…jiné časy ( G Tisk, Liberec) a Proč. ( edice Tvary, TVAR, Praha ), které vydal v devadesátých letech, a čtyř knih básnicko-prozaických textů: Hotel Bristol (2004), Město Mons (2005), Kostel v mlze (2008) a Malé exily, které vyšly v září 2014, stejně jako předchozí tři v nakladatelství Cherm. Publikoval v mnoha literárních a kulturních, domácích i zahraničních časopisech, a jeho texty byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, srbštiny, slovinštiny a nizozemštiny. Nyní se jeho texty překládají do portugalštiny, maďarštiny a rumunštiny.

Radana Šatánková

DSC_6839Novinářka, básnířka, narozená r. 1980 ve Frýdku-Místku, od r. 1999 žijící v Praze. Vydala 6 básnických knih – dosud poslední sb. z roku 2014 s názvem “Domovní schůze”. Vyšel jí i prozaický debut „Babi, ukaž zuby“ – autorka se přiznává, že na prózu bohužel nemá čas, poněvadž se „musí vysedět“. Za poezii sklidila i řadu ocenění. Publikovala v almanaších, časopisech i na internetu; v rozhlasovém archivu ČRo je k poslechu představení její tvorby v rámci pořadu “Zelené peří” od Miroslava Kováříka (2008). Některé básně jí též byly zhudebněny, spolupracuje s muzikanty. V létě 2015 jí vyšlo CD scénického čtení „Trychtýřem do hlavy“. Radana mapuje současnou literární scénu, organizuje autorská čtení zejména v Praze, Ostravě a rodném Frýdku-Místku. Miluje retrívry a bernardýny…, krade lžičky a je hrdá na svůj lašský původ. O svém údělu říká: „Býti básnířkou je permanentní stav!“

Simona Racková

Rackova SimonaSimona Racková (nar. 1976), básnířka, redaktorka, editorka a literární kritička. Recenze a kritiky publikuje pod svým celým jménem Simona Martínková Racková. Vystudovala  český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, diplomovou práci věnovala interpretaci současné české poezie.
V roce 2007 debutovala básnickou sbírku Přítelkyně  (nakladatelství Literární salon). Roku 2009 jí vyšel soubor dvanácti básní o Benátkách Město, které není, bibliofilie s linoryty Pavla Piekara. Rukopis její nové sbírky Tance vyjde letos na podzim v nakladatelství Dauphin. Básně publikovala v řadě časopisů, například v Hostu, Tvaru či Respektu.
Byla editorkou ročenky Sto nejlepších českých básní 2012 či dvoudílné Antologie české poezie (2007 a 2009), momentálně dokončuje další antologii – výběr z poezie dvanácti českých básníků narozených v 70. letech, který vyjde koncem roku 2015 v Portugalsku.
Její básně byly přeloženy do angličtiny, portugalštiny, italštiny a nyní péčí Jeleny Ćirić i do srbštiny; chystá se také překlad několika nových básnických textů do rumunštiny. Jako básnířka zastupovala Českou republiku na mezinárodních literárních festivalech ArsPoetica v Bratislavě (2006) a Noc evropské literatury v Lisabonu (2015).
Recenze a kritiky publikuje již deset let (literární časopisy Tvar, Host, týdeník Respekt, kulturní týdeník A2), od prosince 2013 vede recenzní rubriku literárního obtýdeníku Tvar, do nějž také pomáhá vybírat ukázky poezie současných autorů.
V roce 2008 se jí narodila dvojčata. Tanci, své největší vášni, se věnuje od třinácti let; v posledních letech se zaměřuje především na flamenko.

Martina Bittnerová

Martina BittnerováMartina Bittnerová (nar. 1975 v Novém Městě na Moravě) je autorkou šesti knih a řady popularizačních článků o významných českých osobnostech minulosti. Publikovala v mnoha časopisech a e-zinech.   V říjnu 2011 debutovala první samostatnou knihou Spisovatelky a Erós. Od té doby jí vyšlo dalších pět knih – Utajené životy slavných Čechů, Na nevěru se neumírá, V průšvihu, Utajené životy slavných Češek a Lásky Boženy Němcové. V současnosti se věnuje literární tvorbě, přednáškové činnosti a volnočasové pedagogice.

Aaen Jan Kratochvíl

Kratochvil Aaen JanAaen Jan Kratochvíl (* 27. 1. 1980)

Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor český jazyk, literatura a společenské vědy. Píše poezii a prózu; hraje na kytaru, baskytaru, didgeridoo a další hudební nástroje. V roce 2002 založil hudební skupinu Aaen Anima. Fotografuje, na film i digitál.

Tiskem vydal dvě básnické sbírky: Začátek bez konce a Konec bez začátku (2011) a Zapomenuté ticho (2012). Obě vyšly také v elektronické podobě a jsou volně ke stažení na autorově internetové stránce http://www.aaen.sweb.cz

 

 

Jan Zbořil

Zboril JanJan Zbořil (*1979) se narodil a žije v Praze. Živí se jako Grafik. Publikuje příležitostně. Vydal sbírku básní Skříň (Psí víno, 2010). Píše většinou malé básně v próze se silným sociálním podtextem.

 

Bronislava Volková

Bronislava VolkovaBronislava Volková (nar. 1946) je básnířka, překladatelka, kolážistka, lingvistka a emeritní profesorka slavistiky, komparativní literatury a židovských studií na Indiana University, Bloomington, USA, kde na katedře slavistiky vedla třicet let český program. Odešla do exilu v r. 1974 a od roku 1982 žije v Bloomingtonu. Opublikovala deset knih existenční a metafyzické poezie v češtině (viz vybrané básně Roztříštěné světy ve Votobii 1995 a sebrané básně Vzpomínky moře u Pavla Mervarta 2011). Dále řadu dvojjazyčných knih své poezie v česko-anglických vydáních s vlastními kolážemi a vybrané básně v angličtině The Courage of the Rainbow v Sheep Meadow Press v New Yorku 1993. Je rovněž spoluautorkou (s Clarice Cloutier) rozsáhlé dvojjazyčné, česko-anglické  antologie české poezie Up The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry ve Slavica Publishers 2008. Její poezie byla často komentována a recenzována a rovněž přeložena do deseti jazyků. Publikovala také rozsáhle v oboru sémantiky emotivního jazyka (Emotive Signs in Language v John Benjamis, 1987) a v oboru české literatury v oblasti implikovaných hodnot a genderu (A Feministst’s Semiotic Odyssey through Czech Literature v Edwin Mellen Press, 1997). Od roku 2000 je rovněž aktivní jako kolážistka a režisérka multimediálních představení poezie. V r. 2009 obdržela cenu SVU Praha za mimořádné přispění vědě a kultuře. V r. 2012 dostala cenu za celoživotní básnické dílo a dlouhodobou práci v oblasti kulturní výměny mezi Slovany od Syndikátu bulharských učitelů ve Varně.
Více informací o Volkové je možno nalézt na http://www.bronislavavolkova.com

Jarmila Hannah Čermáková

jarmilaJarmila Hannah Čermáková vstoupila do předrevoluční literatury  výhradně jako autorka pro děti. Až po politickém  převratu roku 1989 vycházejí její básnické sbírky pro dospělého čtenáře. Do dnešních dnů je to více než deset titulů, nepočítaje účast ve společných sbornících poezie. Zároveň pokračuje v tvorbě dramatické, která je rovněž určena dospělým i dětem. Např. pohádka na romské motivy JABLKA MLÁDÍ navštívila  řadu divadel doma i v zahraničí. Roku 2006 uvedla scéna ND / Stavovské divadlo v rámci projektu Bušení do železné opony i operu BENG!, kde autorka ztvárnila základní libreto. Básnířka žije a tvoří v Praze, nebo v rodinném útočišti jižního cípu Českomoravské vysočiny.

V současné knižní nabídce jsou autorčiny sbírky TOULKY po RTECH -nakl. Dauphin a DRSNÉ TRESTI -nakl. KAMPE.

Kornélia Deres

Deres Kornelia 03Kornélia Deres (1987, Miskolc) je básnířka, divadelní kritička, redaktorka a vysokoškolská pedagožka. Žije v Budapešti, kde studovala na univerzitě ELTE maďarštinu, angličtinu a divadelní vědu. Za vynikající první sbírku básní s názvem Szőrapa („chlupatýtáta“, 2011) získala uznání kritiky a více literárních ocenění. Na podzim 2014 strávila několik měsíců i v Praze v rámci třetího ročníku Visegrádského programu rezidenčních pobytů pro spisovatele.

Petr Hruška

Hruska PetrPetr Hruška – český básník, narozen 7.6.1964 v Ostravě, industriálním monstru nacházejícím se nad ohromnými zásobami černého uhlí. Žije zde dosud, pracuje však v Praze v Akademii věd jako odborník na českou literaturu 20. století, zejména poezii. Toto téma také vyučuje na českých univerzitách. V 80. letech vystudoval chemický obor na Technické univerzitě v Ostravě. Teprve po změně politických poměrů mu bylo umožněno absolvovat studia české literatury (1990-1994). Je autorem řady sbírek poezie (Obývací nepokoje 1995, Měsíce 1998, Vždycky se ty dveře zavíraly 2002, Auta vjíždějí do lodí 2007) i prozaických souborů (Odstavce 2004, Jedna věta 2015). Za dosud poslední sbírku nazvanou Darmata obdržel v roce 2013 Státní cenu za literaturu. Podílel se na řadě literárněhistorických prací, napsal monografii o českém básníku Karlu Šiktancovi (Někde tady, 2010). Píše též novinové články (sloupky pro Respekt a Bubínek Revolveru), eseje, příležitostně i divadelní scénáře. Je členem redakční rady literárního časopisu Host, jeho verše bývají čas od času zhudebňovány a knižní výbory jeho poezie vyšly v Německu, Polsku, Itálii či Slovinsku.

Jiří Dědeček

jiri-dedecek

Jiří Dědeček (* 13. února 1953 Karlovy Vary) je český písničkář, básník, textař, překladatel, spisovatel a autor četných rozhlasových a televizních pořadů. V letech 1973–1985 tvořil a vystupoval ve dvojici s Janem Burianem.

Od roku 2001 externě vyučuje tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Dne 25. dubna 2006 byl zvolen předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, druhé funkční mu začalo roku 2009.

Diskografie: Ozvěny malých scén, 1982 – LP sampler, Jan Burian, Jiří Dědeček, 1984 – EP, Drobné skladby mistrů, EP sampler, 1988 – píseň Adélka, Špatná pověst, 1989 – EP, 5 písniček Georgese Brassense v Dědečkově překladu, Zabili trafikantku, 1990 – LP + MC, živá nahrávka z března 1989,Už jde rudoch od válu, 1990 – SP, Vraťte nám nepřítele, 1990 – SP, Večírek rozpadlých dvojic, 1990 – LP + MC, dvojalbum: Jan Vodňanský + Petr Skoumal, Jan Burian + Jiří Dědeček, Reprezentant lůzy, 1992 – MC jako příloha ke stejnojmenné knížce poezie, Reprezentant lůzy, 1995 – CD + MC, Nebylo by špatné, 1995 – videokazeta se 13 klipy, Kouzlo noční samoty, 1996 – CD + MC, Žalozpěv pro lehký holky, 1998 – CD, písně Georgese Brassense, Romance postmoderní, 2001 – CD, Kdyby smrtka měla mladý, 2003 – CD, Musíme vidět dál, 2004 – CD, písně Jacquese Brela, Řekněte to mýmu psovi, 2006 – CD, Prší nám do Campari, 2010 – CD s kapelou Úterý, Kočky z Letný, 2014 – CD

Bibliografie: Texty – s Janem Burianem (Český fonoklub Jonáš, 1983), Co se stalo v ZOO (Albatros, 1987) – omalovánky s ilustracemi Miroslava Bartáka, Měsíc nad sídlištěm (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1987), Oběžník (PmD, Mnichov 1989; Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1990), Znělky (Čs. spisovatel, Praha 1990), Defilé (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1991), Tři hry, vydáno Pantonem roku 1991, jedna z her má SF motivy, Reprezentant lůzy (Sixty-Eight Publishers, Toronto 1992; Orbis, Praha 1994), poezie, Projevy, stati a jiné kydy (Aurum, 1993), Tři hry – s Janem Burianem (Panton, 1993), jedna z her na motivy SF, Jiří Dědeček — Písničky (nakl. Konvoj, Brno 1994), zpěvník, Můj vůz (Maťa, Praha 1999), Věci po mrtvých (Torst, 2001), Šli červotoči do houslí (Albatros, 2001), Český jazyk pro 9. ročník (Alter, 2001) – učební texty, Blues pro slušný lidi (Academia, Praha 2002), Veselé diktáty (Albatros, 2002), Uže tridcať let dělaju gadosti (Už třicet let škodím, nakladatelství O. Krylova, 2005), Uleželé želé (Albatros, 2005), Bát se a krást (Galén, 2005) – fejetony, Snídaně se psem (Torst, 2008) – roman, Poklony a pošklebky (Rispetti e dispetti) (Galén, 2009) – básnická sbírka vydaná pod jménem skutečného renesančního básníka Angiola Poliziana (Jiří Dědeček uveden jako překladatel), Pohádky o Malé tlusté víle, 2012, Život a cesta hrocha Obludvíka, 2013
Překlady: Georges Brassens: Klejme píseň dokola (Panton, 1988) – písňové texty, Jean-Claude Carrière: Vyprávět příběh (Národní filmový archiv 1993), spolu s Terezou Brdečkovou, Bernard Émond: Ulice Darling ve 20.17 (Garamond, 2006)

http://www.dedecek.cz

Jonáš Zbořil

Jonas_Zboril_fotoJonáš Zbořil (*1988) debutoval básnickou sbírkou Podolí (Host 2014), která byla nominována na Cenu Jiřího Ortena a Magnesii Literu. Publikoval v časopisech Host, Tvar, Psí víno a další. Pracuje jako redaktor a moderátor Radia Wave, hraje v kapelách Steakhouse Orchestra a Sundays on Clarendon Road.

Olga Stehlíková

Stehlikova OlgaOlga Stehlíková (1977) je bohemistka a lingvistka a působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka a editorka a literární kritička, zaměřující se především na současnou českou poezii a prózu. Připravila desítky knih poezie a prózy pro nakladatelství dybbuk, Dauphin, Torst, Runa, Host. Na  Filosofické fakultě University Karlovy se zabývá neurolingvistikou. Své recenze a kritiky publikovala po r. 2000 v českých denících (Mladá fronta Dnes, Deník, Lidové noviny) a elektronických časopisech (Literární, Wagon, iliteratura, Knihožrout), nyní převážně v obtýdeníku Tvar. Byla editorkou literární revue Pandora (www.revuepandora.cz) a redaktorkou literárního časopisu on-line Wagon (www.almanachwagon.cz). Podílela se jako jedna z editorek na dvoudílné antologii české poezie (Antologie české poezie I. díl, 1986-2006 (dybbuk, 2007) a spolu s arbitrem Petrem Hruškou byla redaktorkou ročenky Nejlepší české básně 2014 n
akl. Host.
Básně publikovala např. v literárním almanachu on-line Wagon, na serveru Literární a Nedělní chvilka poezie, v revue Pandora, časopisech Host, Tvar, H_aluze, Weles, Listy, Psí víno, Dobrá adresa ad. V r. 2014 vydalo nakl. Dauphin její básnický debut Týdny, který získal cenu Magnesia Litera za poezii 2014.

Alžběta Stančáková

alzbeta-stancakova-fotkaAlžběta Stančáková debutovala sbírkou Co s tím (2014, Cena Jiřího Ortena 2015). Autorské texty publikovala například v revue Souvislosti, ve Tvaru, či ve slovenské Glosolálii. Její básně byly přeloženy do rumunštiny (Observator Cultural, přel. Mircea Dan Duta) a do němčiny (antologie Šummus-Sumen, přel. Martina Lisa). Její povídka Hotel Inside vyjde v překladu Zofie Bałdygy v časopise Cegła v příštím roce. S Ondřejem Buddeusem, Sárou Vybíralovou a Ondřejem Škrabalem se podílela na přípravě diáře na rok 2017 (papelote, 2016). Kritikami, rozhovory, esejemi a překlady přispívá do časopisu Psí víno, jehož je redaktorkou. Studuje literární komparatistiku na FF UK v Praze. Uplynulý rok strávila ve francouzském Bordeaux.

Sylva Lauerová

Sylva Lauerová Foto KIVASpisovatelka, publicistka, nakladatelka a mecenáška uměleckých projektů patří bezpochyby mezi pozoruhodné osobnosti české literární scény. Vedle kurátorství výstav se věnuje experimentální poezii a je autorkou několika románů, mezi něž patří exotické Jumaroro, mystický Tichošlap, ale i erotický bestseller Hračka.

Pravidelně publikuje v českých periodikách a vzhledem k tomu, že se nevyhýbá kontroverzním tématům i tématům úzce souvisícím s lidskou intimitou je vnímána jako enfant terrible české literatury.