„Scénické ztvárnění poezie japonského beatnika Nanaa Sakakiho.
Hrají: Tomáš Gasston Pospíšil, Ondřej Linhart,
Monika Šonková a Nika Nováková
Hudba: Zuzana Dumková
Video: Luboš Jeřábek“

Proč jsme se rozhodli vynést poezii Nanao Sakakiho na jeviště? Jeho poezie je nepatetická a přece obsahuje veliké empatické gesto, jehož je člověk ve své mysli schopen. Obsahuje pochopení běhu věcí, cítění s podstatou bytí, s přírodou… Nanao vyjadřuje s humorem, lehkostí, sakrasmem, radostí a dokonce i skepsí velmi důmyslně různá hnutí lidské mysli, komentuje náš nesmyslný sebedestruktivní přístup, který projevuje ničením ekologické
rovnováhy. Je mistrem zkratky, v několika verších je obsažen celý příběh, východní přístup se dotýká západního myšlení. Evokuje a asocijuje, dráždí, zlobí, vyzývá na souboj vlastní lidskou směšnost. Pro nás, skupinu lidí, kteří realizují jeho texty, je jevištní výzvou. Forma poezie by se mohla zdát svazující, ale pro nás je rytmem, tepem života, příběhem, hudbou a dravou řekou slov…Nanao je zkrátka bigbít v poezii. (český překlad Nanao
Sakakiho realizoval Jiří Wein)

Monika Šonková