Isobelle Carmody je oceňovaná australská autorka fantasy, science fiction a literatury pro děti a mládež. Nejvíce se proslavila mezinárodně uznávanou sérií Obernewtynské kroniky (The Obernewtyn Chronicles), za niž i za své další knihy získala řadu významných literárních ocenění. Je držitelkou stipendia Creative Australia Fellowship a v současnosti pobývá v Praze jako rezidentka programu Praha město literatury 2026.

Grug Muse (1993) je velšská básnířka, redaktorka, performerka a badatelka pocházející z údolí Nantlle v severním Walesu. Studovala politologii na Univerzitě v Nottinghamu a v České republice. Je jednou z redaktorek a zakladatelek nakladatelství Cyhoeddiadau’r Stamp (výslovnost: kuhojdzía stemp). Vydala dvě básnické sbírky a sbírka „merch y llyn“ (Cyhoeddiadau’r Stamp 2021) získala v roce 2022 ocenění Velšská kniha roku (Wales Book of the Year) v kategorii poezie ve velšském jazyce. Překlad této sbírky vyjde v roce 2027 u nakladatelství Broken Sleep Books. Její práce vycházejí jak ve velšských, tak v anglických publikacích, jako jsou O’r Pedwar Gwynt, Poetry Wales a Folding Rock. V roce 2023 odevzdala svou disertační práci o velšských cestopisných textech věnovaných Latinské Americe, financovanou Centrem pro doktorské studium kelistiky AHRC. V roce 2025 vydala knihu Croesi – Cyfandir ar ddwy olwyn (Y Lolfa), cestopisnou knihu o své sólové cestě na kole po Severní Americe v roce 2016. Její krátká divadelní hra „Annwfn“ byla uvedena v inscenaci divadla Theatr Cymru na národním festivalu Eisteddfod v roce 2026.
Texty Grug Muse a též Gera Reidyho přeložil básník, prozaik a překladatel Tomáš Míka.

Mária Uhrinová
Vystudovala dramaturgii a režii na pražské DAMU, pracovala v divadle, televizi i rozhlase, učila na uměleckých školách. Věnuje se dramaturgii, produkci a kritice, píše poezii, prózu i divadelní hry a recenze. Publikuje knižně, časopisecky i na autorských internetových platformách (Tvar, Herberk, Literární.cz, Glosália, Nedělní chvilka poezie, Protimluv, aj.) Vydala několik autorských publikací (Básník je hrající si dítě, Bez křídel by byl svět fádní, Emma Regina, Tři rýžová zrnka, Listopadové matky, Tanec v hoteltu S, Medy a blíny z údolí hraběte Antonína, VEDUTY A CAPRICCIA, aj.), publikuje taky v básnických sbornících a almanaších. Inspiruje se historií ale i okolnostmi každodenního lidského údělu. V roce 2025 patřila ke stěžejním autorům publikace Malešická kronika, knihy, která byla ve finále soutěže Magnesia Litera.

V současnosti jsou k publikování  připraveny další její sbírky (Hledání podoby, Zrání., Ikony v mlze..) Žije v Praze, kde od roku 2013 každoročně na různých místech organizuje festival DEN POEZIE.

Radek Lehkoživ je současný český básník a prozaik, jehož tvorba se pohybuje na hranici ironie, melancholie a absurdního humoru. V jeho básnických sbírkách — Teatrálium, Příšeří se, Tanga, A mrdne-li mi, Výtok z básnického díla a To snad není možný — se střetává civilní jazyk s existenciální hloubkou, groteska s něhou a smích s tichým zoufalstvím. Lehkoživ se nebojí vulgarity ani trapnosti, protože právě skrze ně hledá pravdivost. Vedle poezie zaujal také erotickou novelou Klínění, v níž s typickou ironií zkoumá lidskou tělesnost a touhu. Jeho dílo je osobité, odvážné a neústupně upřímné – poezie, která se směje, aby mohla přežít.

Vít Kremlička (*1962) je český básník, prozaik, publicista a překladatel, výrazná osobnost českého literárního undergroundu 80. let. Jeho tvorba se vyznačuje jazykovou hravostí, imaginací, groteskností a osobitou poetikou. Za básnickou sbírku Lodní deník získal v roce 1991 Cenu Jiřího Ortena.

Arthurka Višňová
K jejím zálibám patří především knihy, jež ji pohtily už od dětství, historie, latinský jazyk, hudba, jóga, bylinky a morčata. Arthurka je vášnivou sběratelkou poesie, miluje červenou barvu, tichost hřbitovů a kvetoucí lipové aleje. Debutovala sbírkou Liliový prach (2019, Otevření). Básnické texty jí vyšly v almanachu Na hraně (2020, Otevření), Zpěvy ulice (2023, Otevření), Poezie pod Slandou (2026, Redakce v tašce), dále v časopise Spiritus, undergroundovém fanzinu DNO či v Lidových novinách.

Pavel Třešňák
„Rád píšu texty různého druhu – v posledních letech převážně básně – podle toho, jak přicházejí podněty. Líbí se mi, že se veršovanou formou často dají zachytit a vyjádřit všelijaké pocity a nuance, které by obvyklým způsobem byly obtížně popsatelné. Do textů se mi promítá asi vše, čím žiju, a tak je i tématika velmi různorodá. Při psaní mám často dojem, že se text píše tak nějak sám – mojí rukou.“

Petr Suchan – narodil se ve Slaném za tuhé Normalizace, květnové dítě, Blíženec. Poezii propadl už na základní škole, kde recitoval na různých soutěžích (vč. Puškinova památníku, který s Puškinem neměl absolutně nic společného.). Založil beatovou kapelu Applause, která už ale neexistuje. Přes svého dědečka se dostal ke sbírkám kroměřížské básnířky a nevlastní babičky Svatky Mášové. Učarovaly mu tak, že některé z nich zhudebnil a sám nebo v duetu s houslistou Michalem Skalickým na různých literárních večerech hrál. Těch pomalu přibývalo, a tak začal zkoušet psát básně vlastní. 

Vyšly mu sbírky: 

Diagnóza: Blíženec (2014, samizdat)

X – tý křížek (2015,samizdat)

Paradoxy vraha motýlů/Zloděj miniatur (2018, Česká moře)

Žiju (2023, Česká moře) a nyní pracuje na nové s názvem Vážně…?

Vystudovala jsem dějiny umění a historii na Karlově Univerzitě. Celý profesní život se zabývám občanským sektorem, profesně jsem historička a kunsthistorička. Kromě odborných textů píšu básně a beletrii. Literatura, koně, golf a červené víno jsou moje velké lásky.

Aleš Kauer je výtvarník, básník a performer, zakladatel nakladatelství Adolescent a organizátor literárně-hudebního festivalu Kvílení. Věnuje se také experimentální hudbě a grafické úpravě knih. Jeho básně vyšly v českých i zahraničních literárních časopisech a antologiích a byly přeloženy do šesti jazyků. Vydal mimo jiné sbírky VNĚ/MNĚ (2014), HappyEND (2020) a Lebka hoří neonovým snem (2025), za kterou získal Cenu literární kritiky za rok 2025.

Tereza Brdečková: Spisovatelka a sceáristka. Debutovala roku 1996 souborem novel Listy Markétě. Následovaly romány Šahrazád a král (1999), Učitel dějepisu, (2004), Toyen (2005), Slepé mapy (2006), Alhambra (2010) a Zrcadlo Serafina (2017). Překládá poezii (Zafer Senoçak –V novém světě, 2008, Bernard O’Donoghue – Deštivec/ Rainmaker, 2019). Po vlastním básnickém debutu Zlatí kohouti z roku. 2022 přichází její druhá sbírka poezie Páni nad mořem a jiné.

Jsou to příběhy? Obrazy? Anebo filmy, které nám promítá jen vnitřní  zrak?

Barbora Sebera: Básnířka původem z Ostravy, dnes žijící všudemožně. Po studiu filosofie nastoupila na  Katedru scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Publikovala v mnoha literárních časopisech, o  Účastnila se několika mezinárodních festivalů (MAČ, Brak, Pešt text, atp.) a publikovala v antologii Lines from Visegrad.  Ve svém debutu Seber se a jdi vede autorku poctivost v odžitých  verších k intenzivní příběhovosti, křehkosti intimity, ale i k nesmlouvavé životní vervě.

Protrpěnost generačních traumat, ostravská i osobní realita, ale i ohledávání ženskosti a hranic, co je dobré v sobě nechat přežít, a co uhynout. Je to hlas, který se nechvěje ani když se  dostane-li se na hranu mezi upřímností a destrukcí.

Zofia Bałdyga (nar. 1987, Varšava) je básnířka, překladatelka a sociální pracovnice. Vydala pět básnických sbírek v polštině: Passe-partout (2006), Współgłoski (2010),  Kto kupi tak małe kraje (2017), Klimat kontynentalny (2021) a Nauka oddychania (2025, nominace na Cenu Wisławy Szymborské) a dvě v češtině: Poslední cestopisy (nominace na Literu za poezii) a Tento příběh nemá mateřštinu (2026). Vystudovala Jižní a západní slavistiku na Varšavské univerzitě a sociální práci na ETF UK. Překládá současnou českou a slovenskou poezii do polštiny. V roce 2021 získala cenu časopisu Literatura na Świecie v kategorii pro začínající překladatele. Profesně se věnuje sociální práci s osobami s migrační zkušeností.

Radovan Jursa (*1970, Frýdek-Místek) je básník a kardiochirurg působící ve Fakultní nemocnici Ostrava, kde se věnuje také transplantační chirurgii. Vydal básnické sbírky Pianissimo (1999), Mezi žebry déšť (2012), Mezzovoce (2019) a Koncept transparence, v nichž se stále výrazněji propojuje básnická imaginace se zkušeností lékaře a chirurga. Jeho nejnovější sbírka získala cenu Magnesia Litera za poezii.

Vedle literatury se věnoval také sochařství a spolupracoval na několika hudebně-poetických projektech. Publikoval v řadě literárních časopisů a jeho tvorba je zastoupena v několika současných básnických antologiích. Ve své poezii citlivě propojuje svět medicíny, lidské tělesnosti a existenciální zkušenosti.

Marie Iljašenko (*1983) je básnířka, prozaička a překladatelka z polštiny a ukrajinštiny. Narodila se v Kyjevě, vyrůstala v Polici nad Metují a od roku 2002 žije v Praze. Je autorkou básnických sbírek Osip míří na jih (2015, nominace na cenu Magnesia Litera za debut), Sv. Outdoor (2019) a Zvířata přicházejí do města (2025), v nichž se věnuje tématům identity, domova, jazyka, pohybu, městského prostoru i vztahu člověka a přírody. V roce 2023 získala Cenu Toma Stopparda.

Ve své tvorbě čerpá z českého, ukrajinského a polského kulturního prostředí. Vedle poezie píše eseje a krátkou prózu, její dílo bylo přeloženo do řady jazyků a pravidelně se věnuje také překladům a propagaci ukrajinské literatury v České republice.

FOTO: Dirk Skiba

Olga Stehlíková (*1977) je básnířka, spisovatelka, editorka a literární publicistka. Vystudovala bohemistiku a obecnou lingvistiku na FF UK v Praze. Působí jako redaktorka a editorka, vede Edici poezie nakladatelství Odeon a dlouhodobě spolupracuje s ČT Art na cyklu Jedna báseň. Vydala několik básnických sbírek, mimo jiné Týdny, Vykřičník jak stožár a Zkouška Sirén, její poezie byla přeložena do patnácti jazyků a vyšla také knižně v rumunštině, němčině a angličtině.

Je rovněž autorkou řady oceňovaných knih pro děti, například Já, člověk, Mojenka, Výkladový slovník či Kařut a Řabach. Její knihy byly opakovaně zařazeny do katalogu Nejlepší knihy dětem, získaly či byly nominovány na cenu Zlatá stuha a tituly Já, člověk a Výkladový slovník byly zařazeny do prestižního mezinárodního výběru White Ravens.

Foto: Connor Jandourek

Olga Wawracz (*2004) je intermediální umělkyně, básnířka a publicistka z Brna. Její debutová sbírka Komunitní rozměr vyšla v nakladatelství Větrné mlýny roku 2024. Je vítězkou 29. ročníku literární soutěže Ortenova Kutná hora. Krom poezie se věnuje hudební produkci, studiu Sociální antropologie a psaní textů všeho druhu.

Alena Marečková objevila poezii na druhém stupni základní školy v rodičovské knihovně, kde na ni čekali Villon, Hugo a Puškin. Od té doby ji fascinuje schopnost slov zachytit okamžik, náladu či pocit. Básně většinou nepíše na povel – spíš si ji občas najdou samy, prostřednictvím nečekaného obratu nebo několika slov, která si řeknou o pokračování. Píše volným i vázaným veršem, někdy vážně, jindy si se slovy hraje. Její básně vyšly v literárních sbornících a v příloze časopisu Host, v minulosti působila jako redaktorka literárních serverů Písmák.cz a Totem.cz. V civilním životě se živí programováním, kde na rozdíl od poezie musí dávat pozor i na středníky.

Vlasta Bakalová (1948–2014) byla česká básnířka židovského původu. Její život i psaní hluboce poznamenalo rodinné neštěstí – část její rodiny zemřela v koncentračním táboře a v 50. letech navíc jejího otce uvěznili komunisté. Kvůli režimu nemohla studovat a tak musela pracovat jako servírka. Její hlavní sbírka Koně mého otce (2011) – vydalo nakladatelství Marek Belza v roce 2011, je plná vzpomínek na přátele, rodinu a především otce. V posledních letech svého života publikovala na internetové platformě Písmák pod přezdívkou Baronka.

Šimon Leitgeb (*17. 6. 1996) vyrostl v Malontech, vesnici v Novohradských horách. 
Je autorem básnické sbírky Mezi náma (Nakladatelství Petr Štengl, 2017 a 2024), ke které nahrál v roce 2024 audio s DJ Ramelem a Tomášem Liškou, a Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020 a 2021), za kterou získal v roce 2021 Cenu Jiřího Ortena. 
V Českých Budějovicích žije s manželkou Taniou a fenkou Lunou. Aktivně se ve městě podílí na chodu kulturního života například organizací festivalu Literatura žije! nebo literárně-hudebního pořadu Mezi náma.
Právě dokončuje třetí básnickou sbírku, která by měla vyjít začátkem roku 2027 v nakladatelství Bílý Vigvam.

 Jiří Hájíček (*1967) je přední český prozaik, dvojnásobný držitel ocenění Magnesia Litera a autor, který vedle své proslulé prózy (včetně Venkovské trilogie) tvoří také poezii. Svou literární dráhu zahájil koncem 80. let jako básník a v posledních letech se k veršům vrátil formou japonských haiku. V oblasti poezie vydal sbírky Muž na pokraji vzplanutí (2018) a Muž pod černým deštníkem (2022), které přinášejí civilní a neokázalé miniatury všedního dne. 

Humr

šumavský písničkář usazený na jihu Čech, přichází s ochutnávkou ze své autorské kuchyně. Je mi ctí být součástí Dne poezie!

Alexandra Brocková (1997) píše básně, črty, publicistické a odborné texty. Její básnická prvotina Číhat na mech (Dauphin, 2025) byla nominována na cenu Magnesia Litera 2026 za debut roku. Je absolventkou Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, její doplněná diplomová práce vyšla pod názvem Ne-místné místo člověka (FHS UK, 2024). Je laureátkou Ceny Toma Stopparda 2026 za esej Lodě, moře, přístavy. Pravidelně přispívá do časopisu Listy Slovákov a Čechov, kde založila a edituje přílohu Lampáš a v poslední době publikovala eseje v literárním obtýdenníku Tvar.

Foto: Felix Geisler

Téměř čtyřicetiletý, bezdětný muž není o nic víc skutečný než kterákoliv z jeho nevydaných básní. Bez hlubšího rozmyslu vystudoval psychologii a tělesnou výchovu, aby pak dlouhé roky pracoval v nereálnu peněz. Od naprosté neexistence ho zachránily až myšlenky C. G. Junga o nevědomí a snech. Našel v nich mýtus, který dokáže smysluplně vést kroky člověka tam, kde kolektivní ideje (církev, stát, národ, atd.) poztrácely životaschopnost. Díky nevědomí začal budovat hmatatelný rozměr své existence. Opravil dům u řeky. Básně vydal. A dokonce si troufá ostatním pomáhat s v(ý)kladem snů: www.mikovensky.cz

Iryna Zahladko je česko-ukrajinská básnířka a překladatelka, vystudovaná teoretická fyzička, od roku 2019 žije v Praze. Autorka dvou sbírek v ukrajinštině, jedné v polštině a třech v češtině (Tváření, Jak se líčit v nemoci a Propaganda). Občas performerka, vždycky feministka, aktuálně aktivistka v kultuře a pro kulturu.

Olga Słowik (1990) je bohemistka, literární recenzentka, básnířka. Narodila se v Polsku, od roku 2010 žije v Praze. Vystudovala slavistiku se zaměřením na český jazyk na Jagellonské univerzitě a následně bohemistiku v Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty UK.  V roce 2022 obhájila dizertační práci Jídlo, ženy a osobní identita: Vybrané kapitoly ze současné české prózy. Pracovala mimo jiné v Národní knihovně, v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v současné době působí v neziskové sféře. Je autorkou dvou básnických sbírek: Toto není menstruační poezie (h_aluze, 2016) a City, slóvce (Dobrý důvod, 2025).

FOTO: Filip Vonka

Ger Reidy vydal svou první básnickou sbírku Pictures from a Reservation v roce 1998. Jeho tvorba byla publikována v řadě literárních časopisů doma i v zahraničí a vystoupil na mnoha literárních festivalech, mimo jiné na festivalu Cúirt v Galway v letech 2010 a 2016. Při příležitosti festivalu v roce 2010 byla uvedena jeho druhá básnická sbírka Drifting under the Moon. Za svou práci získal tvůrčí stipendia od Irské rady pro umění (Arts Council) i od hrabství Mayo.

Jeho třetí sbírka Before Rain byla nominována na cenu Pigott Prize a soubor povídek Jobs for a Wet Day byl zařazen mezi kandidáty na prestižní literární ocenění Edge Hill Prize. Jeho poezie byla přeložena do turečtiny a ruštiny a Reidy je držitelem několika básnických ocenění.

Jeho nejnovější básnická sbírka Clay vyšla v dubnu 2024 a byla představena v podcastu Books for Breakfast. Jeho báseň Aughagower, oslavující nedávnou návštěvu premiéra Marka Carneyho v hrabství Mayo, byla publikována v deníku The Irish Times a objevila se také v kanadských zpravodajských médiích.

Ger Reidy’s first collection of poetry, Pictures from a Reservation, was published in

1998. He has been published in many literary journals, both at home and abroad, and

Has read at numerous festivals, including the Cuirt Festival in Galway, where his second collection, Drifting under the Moon, was launched. His third collection Before Rain was shortlisted for the Piggot Prize and his collection of short stories Jobs for a Wet Day was nominated for the Edge Hill Prize. He has been translated into Turkish and Russian and has won several poetry prizes. His latest poetry collection Clay was published in April 2024 and was recently featured on the Books for Breakfast podcast.

His poem Aughagower, celebrating prime minister Mark Carney’s recent visit to Mayo

was featured in the Irish Times and on Canadian news channels

Ozan Zakariya Keskinkılıç (nar. 1989) je německý spisovatel a básník. Studoval ve Vídni, v Postupimi a v Berlíně, kde v roce 2025 dokončil doktorské studium politologie a sociologie.

Básnicky debutoval v roce 2022 sbírkou Prinzenbad v nakladatelstí elif Verlag, kde před měsícem vyšla i jeho druhá sbírka poezie binde mich odysseus gleich an die ubahnstange spojující antickou a mezopotámskou mytologii s dnešním městským životem v Berlíně.  

Debutový román Hundesohn (2025, nakl. Suhrkamp) autorovi vynesl bezmála desítku literárních ocenění a nominací, mj. literární cenu ZDF „aspekte“ či tvůrčí cenu Maxe Frische. Další autorovy texty vycházejí časopisecky a byly přeloženy do několika jazyků, mj. i do češtiny u příležitosti autorovy účasti v literární soutěži o Drážďanskou cenu lyriky (2024). V listopadu 2026 pobývá v Praze jako stipendista Pražského literárního domu autorů německého jazyka.

Eva Kalivodová (nar. 1957)

Ještě před rokem 1989 vystudovala češtinu a angličtinu na FF UK. Po většinu svého profesního života působila jako pedagožka v Ústavu translatologie FF UK, kde vyučovala severoamerickou literaturu a kulturu se zaměřením na český překlad a předměty věnované překladu a dějinám a teorii překladu. Zabývala se a zabývá se také literární historií a genderovými studii a v těchto oblastech také hojně publikovala. Její kniha Browningová nebo Klášterský? Krásnohorská nebo Byron?: O rodu v životě literatury (Karolinum, 2013) je prolnutím jejích hlavních odborných zájmů. Zájem o gender také ovlivnil některé její překlady. Spolu s Petrem Eliášem je spolueditorkou knihy Jan Zábrana: básník – překladatel – čtenář (Karolinum, 2018). Má ráda výzvy různého literárního druhu. Žije v Praze, ale miluje Šumavu.

Iva Jakimiv (*1984) se narodila ve Frýdlantu v Čechách, vystudovala obor Východoevropská studia na FFUK v Praze, pracovala jako grafička, nyní je nakladatelskou redaktorkou. První drobnou knížku Noc na denním pořádku vydala v roce 2006 (pod jménem Iva Dvořáková) a v roce 2017 vyšla v nakladatelství Pavel Mervart sbírka Zapálit oheň v letním dni. Básně ze sbírky Onde (2025) byly zařazeny mezi desítku oceněných v rámci projektu BÁSNĚ SK/CZ 2024 a sbírka získala užší nominaci na Magnesii Literu v roce 2026.

Andrea Grill (*1975, Bad Ischl) je rakouská spisovatelka, básnířka, překladatelka a bioložka. Vystudovala biologii, italštinu, španělštinu a lingvistiku a několik let se věnovala vědeckému výzkumu, mimo jiné evoluci motýlů. Od roku 2008 žije ve Vídni jako spisovatelka na volné noze. Vedle prózy a poezie se věnuje také překladům z albánštiny, italštiny a nizozemštiny. Její román Cherubino byl v roce 2019 nominován na Německou knižní cenu a v roce 2021 získala za svou dosavadní tvorbu Cenu Antona Wildganse.

Klára Černá dokončuje studium nových médií a komparatistiky na FF UK. Publikovala ve Tvaru, Divadelní revue, A2, Listech, Revue Prostor, Andergraund Rivista v překladech Martiny Mecco nebo v antologii Lines from Visegrad, kde byla její povídka přeložena do angličtiny (Petr Uram), maďarštiny (Hajdu Levente Zsigmond), polštiny (Karolina Krasny) a slovenštiny (Lenka Želonková). 

Kromě psaní, jazykové redakce v Plavu a korektur textů ve Psím víně se věnuje fotografii. Byla členkou údk: projekt IRMA. Účastnila se literárního festivalu PesText 2025.

Tom Braun (Děčín *1981) je kytarista, výtvarník a středoškolský učitel angličtiny.

Kapelník pražského alternative-fusion tria PLOY a spoluautor grindcore experimentu BRAUNCHOLDA. V sólové hudební tvorbě reflektuje surrealitu všedního dne a náladu severočeských Sudet. V roce 2022 vydal label Polí5 jeho nahrávku Butteflies on Acid, v roce 2025 pak druhé album nazvané Plotless. Autorovy texty byly publikovány v rámci literárního projektu Nedělní chvilka poezie.

V roce 2017 vydal ve spolupráci s básnířkou Olgou Stehlíkovou album Vejce/Eggs (Dauphin). V roce 2019 spolupracoval s Básníkem Tichem na audioknize Tak trochu na mraky (Guerilla Records). Působil také v projektu Pavla Straky Strakův pojízdný cirkus. Nadále hudebně doprovází autorská čtení současných spisovatelů a básníků.

Katarína Bakošová je multižánrový, výrazně nedělní člověk, který vyvažuje psaní kódu a lovení dat uměleckými aktivitami – a naopak. Kromě psaní poezie se dramaturgicky i jinak podílí na tvorbě performancí, spolukurátoruje symposium DANCETOPIA a spolupořádá festival Den poezie. Na její básně můžete narazit na autorských čteních, platformě Nedělní chvilka poezie, v Revue Prostor nebo antologiích jako Toto je môj coming out, Zde je místo k vyklepání snů a další.

Jan Kučmaš: Bydlí ve Vonoklasech, opravuje věci a hraje na akordeon. Otec Rusín, matka s německými kořeny. Dětství trávil o samotě v lesích u Sedlčan, v Ubľe nebo mezi lidmi na Divadelní pouti. Před rokem 89 vedl školní časopis Brontík. První pusa na sídlišti Lhotka v kanalizačním potrubí. Puberta v ČKD, tanečních klubech mezi cizinci, taky na horách. Cestoval častěji na východ. S rodinou jezdí na den k moři. Čte dekadentní i jiné autory. Poslouchá rozhlas. Studoval automatizaci a řídící techniku, soudobé dějiny. Renovoval veterány. Hraje, skládá a nahrává písničky s různými kapelami. Aktuálně s Werischi. Trpí touhou a četnými úrazy hlavy (cyklista). Nenaučí se pracovat s chytrým telefonem. Pracuje pro rodinu, Náruč a u výcviku vodících psů. Ztotožňuje se s Heideggerem „technika překonává všechny vzdálenosti, avšak nevytváří žádnou blízkost“. Chodil rád s dívkami, přátelí se s chlapci. Petra a dvě boží děti. Všechno bude fajn.

Lubomír Tichý (*2003) pochází z obce Všestary, konkrétně z místní části Rozběřice. Debutoval básnickou knihou Místní (Fra, 2024). Pravidelně píše sloupky pro časopis Host. Spravuje facebookovou skupinu Staré průlezky.

Jitka Bret Srbová (nar. 1976) je básnířka, textařka, editorka a literární publicistka.
Pod jménem Jitka N. Srbová vydala v nakladatelství Dauphin čtyři básnické sbírky: Někdo se loudá po psím (2011), Světlo vprostřed těla (2013), Les (2016) a Svět: (2019). Její básně byly zařazeny do antologie Nejlepší české básně (2012, 2015 a 2017) a přeloženy do řady evropských jazyků; jsou také součástí mnoha zahraničních antologií poezie. V němčině vyšel v roce 2021 výbor ze sbírky Svět: pod názvem Rate, wie es ausgeht (přeložila Lena Dorn), v polštině v roce 2023 výbor ze sbírek Les a Svět: pod názvem Las (přeložila Zofia Bałdyga). Žije v Hořovicích.

Přímluva za malé věci, HOST, 2025
anotace:
Po čtyřech oceňovaných básnických knihách a po delší tvůrčí pauze přichází Jitka Bret Srbová (nar. 1976) se sbírkou, v níž nahlíží do tmavých proluk, koutů, kumbálů, ale především do nesamozřejmých souvislostí. Všudypřítomní lidé tu vlastně nic neřídí, nic neurčují: to všechno ty „malé věci“. „Ptej se. Malé věci odpoví.“ Básně jsou alternativním výkladem hierarchií, vytyčují novou logiku příčin a následků. Verše pobaveně vyplivují nakousnutý rozum a kruhem obcházejí lineární čas. Když postáváme mezi malými věcmi a jsme právě tak malí, všechno je stejně důležité. Hlavně to, čeho si nevšimneme nejdřív, čeho si vůbec všimnout nechceme. Ale pozor, to všechno si všímá nás! 

Vystoupí >>

Ne 23. listopad 2025 20:00
Závěrečný večer festivalu Den poezie
Vinárna U Sudu, Vodičkova 677/10, 11000 Praha 1- Nové Město

Manahel Alsahoui je syrská básnířka, prozaička, dramatička a novinářka. Vydala dvě sbírky poezie, divadelní hru a román, a získala cenu Khaleda Khalify za román a italskou básnickou cenu Tullola.

Renata Bulvová je básnířka.Vydala několika básnických a prozaických knih.Vystudovala DAMU autorskou tvorbu a herectví u prof.Ivana Vyskočila.Je iniciátorkou, dramaturgyní a organizátorkou mnoha kulturních pořadů a projektů jakožto Literární a kulturní klub 8.Od roku 2013 do roku 2020 vedla pěvecký sbor Kulturní vložky.Od roku 2005 vede vlastní školu rétoriky zaměřenou na psychosomatiku mluveného slova a práce s hlasem.

Radek Malý (* 1977 v Olomouci) je spisovatel, překladatel a lektorm tvůrčího psaní. Je autorem několika sbírek poezie (Legendy a litanie, Básně na děrné štítky, Atlas bytostí, Malá tma aj.) a řady knih pro děti, rovněž rozhlasových her a odborných publikací. Do češtiny převedl verše Georga Trakla, Rainera Marii Rilka či Paula Celana, ale také Goethova Fausta či Smrt v Benátkách Thomase Manna. Za svou tvorbu obdržel četná ocenění, například Cenu Jiřího Ortena za sbírku Vraní zpěvy a dvakrát cenu Magnesia Litera – za poezii (Větrní. Zcestné verše) a za knihu pro děti a mládež (Listonoš vítr).

Básnířka, právnička a spolupořadatelka Poezie a piana. Vystudovala práva a uměnovědná studia. V roce 2021 se účastnila Literární soutěže Františka Halase, ve které získala ocenění poroty. Blízká je jí poetika skupiny The Doors a Jima Morrisona, Jana Hanče a Skupiny 42. Snaží se psát o světě, který vidí. Nebojí se sentimentu a popu. Její první sbírka Roztřesky a remixy vyšla tento podzim v nakladatelství Dobrý důvod.

 foto: Antonín Bína

Básník, muzikolog, překladatel, editor. Narozen 1984 v Praze. Vystudoval hudební vědu na Univerzitě Karlově. Pracuje v redakci hudebního nakladatelství Bärenreiter Praha. Vydal básnické sbírky Suť (2007; Cena Jiřího Ortena), Vlastivěda (2010), Básně 3 (2013) a Výlet do Schengenu / Můj jediný čtenář (2023). Žije v Kolíně. „Je mi blízké pracovat s jazykem jako s hudbou a přenášet do svých textů hudební strukturu,“ říká. „Hudební představivost je mi vlastní, proto z ní vycházím. Podle mého oblíbeného básníka Friedricha Hölderlina je ale nejtěžší naučit se právě tomu, co je vám vlastní.“

photo © Petr Gojda

Ondřej Linhart (*1975) -básník zamrzlý samizdatovými vydáními nejen své poezie, ale také organizátor prvně-květnového čtení na Petříně
a pravidelného měsíčního pořadu s hosty v kavárně Mezi Řádky na Smíchově. Marně se snaží vydat téměř 30 let starý Deník z vojny, pracuje jako opravář hraček a na své první oficiální sbírce poesie. http://www.camelquerque.cz/

Jan Sojka je autorem sbírek Směr spánku (Weles, 2006), Oči krále Havrana (Protis, 2009), Krypty (Galerie města Plzně, 2013) a Sesuv noci (Weles, 2019). Menší výbor z prvotiny byl v překladu Eriky Abrams vydán v Paříži – Vers où le sommeil (Revue K, 2018). Tamtéž v překladu EA (s ilustracemi Jana Vosse) vyšel r. 2019 i Sesuv noci – Éboulis de nuit. Ve spolupráci s Radkem Fridrichem opět v překladu EA vznikla komorní kniha poezie doplněná ilustracemi Romana Kameše – Perte de sens (Revue K, 2023), česky Ztráta smyslu (ArtKrist, 2024).  Posledními počiny jsou básnické skladby Přemalovat pot (Protimluv, 2023), ve které se autor vyrovnává s úmrtím otce, a ryze osobní a sebeironické Noční údy lamp (Protimluv, 2026). Autor se věnuje i próze. Vydal např. povídkový soubor Rodina a jiné regály (Host, 2020) zachycující „svoji generaci“ v pasti karantény, či novelu Rok bez února (Paseka, 2007).

Kateřina Bolechová (*1966) je jihočeská básnířka a výtvarnice. Píše civilní, syrovou poezii zachycující každodennost (vydala 5 sbírek, např. Pohřebiště pecek či Sádrová hlava jiné Marie), přičemž její texty byly zařazeny do antologií Nejlepší české básně. Od roku 2000 se také věnuje tvorbě koláží. Píše sloupky pro ČRo České Budějovice. 

Ewald Murrer se narodil v roce 1964 v Praze. První knihou, kterou rozšířil mezi čtenáře, byla sbírka básní Holub na střeše (1980, strojopis). Tištěné publikace se dočkal až o deset let později v podobě almanachu čtyř autorů s názvemBásně (In margine, Praha 1989; samizdat společně s B. Chlíbcem, P. Kolmačkou a M. Salavou). Oficiální debut, autorský výbor ze samizdatových textů, vydalo nakladatelství Mladá fronta v Edici Ladění pod názvem Mlha za zdí(Praha 1992). Dále vydal sbírku básní Vyznamenání za prohranou válku (Vokno, edice 13×18, Praha 1992), lyrickou prózu Zápisník pana Pinkeho (Inverze, Praha 1993), sbírku básní Situace (Krásné nakladatelství, Praha 1995),  soubor povídek Sny na konci noci (Petrov, Brno 1996) a sbírku básní Nouzové zastavení času (Host, Brno 2007). Pražské anglofonní nakladatelství Twisted Spoon Press vydalo v roce 1995 překlad Zápisníku pana Pinkeho a roku 1999 Snů na konci noci. V časopiseckých překladech a v antologiích vychází Murrerova poezie i prózy po celém světě.