Alena Marečková objevila poezii na druhém stupni základní školy v rodičovské knihovně, kde na ni čekali Villon, Hugo a Puškin. Od té doby ji fascinuje schopnost slov zachytit okamžik, náladu či pocit. Básně většinou nepíše na povel – spíš si ji občas najdou samy, prostřednictvím nečekaného obratu nebo několika slov, která si řeknou o pokračování. Píše volným i vázaným veršem, někdy vážně, jindy si se slovy hraje. Její básně vyšly v literárních sbornících a v příloze časopisu Host, v minulosti působila jako redaktorka literárních serverů Písmák.cz a Totem.cz. V civilním životě se živí programováním, kde na rozdíl od poezie musí dávat pozor i na středníky.