Archiv autora: Martin Zbornik

Grug Muse

Grug Muse (1993) je velšská básnířka, redaktorka, performerka a badatelka pocházející z údolí Nantlle v severním Walesu. Studovala politologii na Univerzitě v Nottinghamu a v České republice. Je jednou z redaktorek a zakladatelek nakladatelství Cyhoeddiadau’r Stamp (výslovnost: kuhojdzía stemp). Vydala dvě básnické sbírky a sbírka „merch y llyn“ (Cyhoeddiadau’r Stamp 2021) získala v roce 2022 ocenění Velšská kniha roku (Wales Book of the Year) v kategorii poezie ve velšském jazyce. Překlad této sbírky vyjde v roce 2027 u nakladatelství Broken Sleep Books. Její práce vycházejí jak ve velšských, tak v anglických publikacích, jako jsou O’r Pedwar Gwynt, Poetry Wales a Folding Rock. V roce 2023 odevzdala svou disertační práci o velšských cestopisných textech věnovaných Latinské Americe, financovanou Centrem pro doktorské studium kelistiky AHRC. V roce 2025 vydala knihu Croesi – Cyfandir ar ddwy olwyn (Y Lolfa), cestopisnou knihu o své sólové cestě na kole po Severní Americe v roce 2016. Její krátká divadelní hra „Annwfn“ byla uvedena v inscenaci divadla Theatr Cymru na národním festivalu Eisteddfod v roce 2026.
Texty Grug Muse a též Gera Reidyho přeložil básník, prozaik a překladatel Tomáš Míka.

Mária Uhrinová

Mária Uhrinová
Vystudovala dramaturgii a režii na pražské DAMU, pracovala v divadle, televizi i rozhlase, učila na uměleckých školách. Věnuje se dramaturgii, produkci a kritice, píše poezii, prózu i divadelní hry a recenze. Publikuje knižně, časopisecky i na autorských internetových platformách (Tvar, Herberk, Literární.cz, Glosália, Nedělní chvilka poezie, Protimluv, aj.) Vydala několik autorských publikací (Básník je hrající si dítě, Bez křídel by byl svět fádní, Emma Regina, Tři rýžová zrnka, Listopadové matky, Tanec v hoteltu S, Medy a blíny z údolí hraběte Antonína, VEDUTY A CAPRICCIA, aj.), publikuje taky v básnických sbornících a almanaších. Inspiruje se historií ale i okolnostmi každodenního lidského údělu. V roce 2025 patřila ke stěžejním autorům publikace Malešická kronika, knihy, která byla ve finále soutěže Magnesia Litera.

V současnosti jsou k publikování připraveny další její sbírky (Hledání podoby, Zrání., Ikony v mlze..) Žije v Praze, kde od roku 2013 každoročně na různých místech organizuje festival DEN POEZIE.

Radek Lehkoživ

Radek Lehkoživ je současný český básník a prozaik, jehož tvorba se pohybuje na hranici ironie, melancholie a absurdního humoru. V jeho básnických sbírkách — Teatrálium, Příšeří se, Tanga, A mrdne-li mi, Výtok z básnického díla a To snad není možný — se střetává civilní jazyk s existenciální hloubkou, groteska s něhou a smích s tichým zoufalstvím. Lehkoživ se nebojí vulgarity ani trapnosti, protože právě skrze ně hledá pravdivost. Vedle poezie zaujal také erotickou novelou Klínění, v níž s typickou ironií zkoumá lidskou tělesnost a touhu. Jeho dílo je osobité, odvážné a neústupně upřímné – poezie, která se směje, aby mohla přežít.

Arthurka Višňová

Arthurka Višňová
K jejím zálibám patří především knihy, jež ji pohtily už od dětství, historie, latinský jazyk, hudba, jóga, bylinky a morčata. Arthurka je vášnivou sběratelkou poesie, miluje červenou barvu, tichost hřbitovů a kvetoucí lipové aleje. Debutovala sbírkou Liliový prach (2019, Otevření). Básnické texty jí vyšly v almanachu Na hraně (2020, Otevření), Zpěvy ulice (2023, Otevření), Poezie pod Slandou (2026, Redakce v tašce), dále v časopise Spiritus, undergroundovém fanzinu DNO či v Lidových novinách.

Pavel Třešňák

Pavel Třešňák
„Rád píšu texty různého druhu – v posledních letech převážně básně – podle toho, jak přicházejí podněty. Líbí se mi, že se veršovanou formou často dají zachytit a vyjádřit všelijaké pocity a nuance, které by obvyklým způsobem byly obtížně popsatelné. Do textů se mi promítá asi vše, čím žiju, a tak je i tématika velmi různorodá. Při psaní mám často dojem, že se text píše tak nějak sám – mojí rukou.“

Petr Suchan

Petr Suchan – narodil se ve Slaném za tuhé Normalizace, květnové dítě, Blíženec. Poezii propadl už na základní škole, kde recitoval na různých soutěžích (vč. Puškinova památníku, který s Puškinem neměl absolutně nic společného.). Založil beatovou kapelu Applause, která už ale neexistuje. Přes svého dědečka se dostal ke sbírkám kroměřížské básnířky a nevlastní babičky Svatky Mášové. Učarovaly mu tak, že některé z nich zhudebnil a sám nebo v duetu s houslistou Michalem Skalickým na různých literárních večerech hrál. Těch pomalu přibývalo, a tak začal zkoušet psát básně vlastní.

Vyšly mu sbírky:

Diagnóza: Blíženec (2014, samizdat)

X – tý křížek (2015,samizdat)

Paradoxy vraha motýlů/Zloděj miniatur (2018, Česká moře)

Žiju (2023, Česká moře) a nyní pracuje na nové s názvem Vážně…?

Marek Schejbal

Marek Schejbal (*1976) debutoval básnickou sbírkou Rýmoryty (2012). Aktuálně vyšla jeho druhá samostatná sbírka Zbývá obejmout, co nelze překročit (2026). Další Markovy básnické texty vyšly ve sbornících Soukromá otevření, Almanach Otevření, Pomalé krajiny, Na hraně (2020) a Zpěvy ulice (2023). Prozaické texty publikoval v almanaších Životní jinovatky a Našlápnuto. Je členem divadelního souboru VšeMožno. Vystupuje a zpívá s kapelou WinterSeason, kde se podílí také na tvorbě textů. Moderuje a pořádá večery autorského čtení Otevírání. Věnuje se účetnictví a když může, mizí do Dlouhopolska. Žije a pracuje v Praze.

David Pillow

David Pillow (*Ostrava), básník, prozaik, DJ, střízlivějící bohém. Pořádá a moderuje (Ne)komorní večery Filipa Topola a Jima Morrisona, literárně-hudební pořady ROZKOŠE v Klánovicích Básnickou revue a jiné tematické setkání. Spolupracuje s hudebníky, výtvarníky. Zabývá se kavárenskou kulturou, kolážovou fotografií, divadlem, vystupuje s dekadentním uskupením Dialogy s klavírem. Debutoval sbírkou básní a povídek Vzkazy Madame X (2012, Beletris), posléze mu vyšel limitovaný náklad crazy prózy Antihrdinové (2015, Beletris). Verši a doslovem přispěl do básnických almanachů Na hraně a Zpěvy ulice (nakl. Otevření). Nejnověji mu vyšla sbírka Pokušitel laní (2023, Otevření). Žije a tvoří mezi Prahou a vlakovými kupé.

Nataša Diatková

Vystudovala jsem dějiny umění a historii na Karlově Univerzitě. Celý profesní život se zabývám občanským sektorem, profesně jsem historička a kunsthistorička. Kromě odborných textů píšu básně a beletrii. Literatura, koně, golf a červené víno jsou moje velké lásky.

Jan Škrob

Jan Škrob (*1988) je básník a překladatel. Vydal básnické knihy Pod dlažbou (2016, EMAN), Reál (2018, Malvern), Země slunce (2021, Viriditas) a Zámoří (2026, Dobrý důvod). Za debut byl nominován na cenu DILIA Litera pro objev roku, za knihu Reál na Cenu Jiřího Ortena; v roce 2018 se stal spoludržitelem Drážďanské ceny lyriky. Jeho básně vycházejí v překladech v zahraničních časopisech a antologiích a svou tvorbu pravidelně představuje na literárních festivalech a čteních v Česku i jinde v Evropě.

(c) foto: Maria Schormová

Bałdyga Zofia

Zofia Bałdyga (nar. 1987, Varšava) je básnířka, překladatelka a sociální pracovnice. Vydala pět básnických sbírek v polštině: Passe-partout (2006), Współgłoski (2010), Kto kupi tak małe kraje (2017), Klimat kontynentalny (2021) a Nauka oddychania (2025, nominace na Cenu Wisławy Szymborské) a dvě v češtině: Poslední cestopisy (nominace na Literu za poezii) a Tento příběh nemá mateřštinu (2026). Vystudovala Jižní a západní slavistiku na Varšavské univerzitě a sociální práci na ETF UK. Překládá současnou českou a slovenskou poezii do polštiny. V roce 2021 získala cenu časopisu Literatura na Świecie v kategorii pro začínající překladatele. Profesně se věnuje sociální práci s osobami s migrační zkušeností.

Olga Wawracz

Olga Wawracz (*2004) je intermediální umělkyně, básnířka a publicistka z Brna. Její debutová sbírka Komunitní rozměr vyšla v nakladatelství Větrné mlýny roku 2024. Je vítězkou 29. ročníku literární soutěže Ortenova Kutná hora. Krom poezie se věnuje hudební produkci, studiu Sociální antropologie a psaní textů všeho druhu.

Alena Marečková

Alena Marečková objevila poezii na druhém stupni základní školy v rodičovské knihovně, kde na ni čekali Villon, Hugo a Puškin. Od té doby ji fascinuje schopnost slov zachytit okamžik, náladu či pocit. Básně většinou nepíše na povel – spíš si ji občas najdou samy, prostřednictvím nečekaného obratu nebo několika slov, která si řeknou o pokračování. Píše volným i vázaným veršem, někdy vážně, jindy si se slovy hraje. Její básně vyšly v literárních sbornících a v příloze časopisu Host, v minulosti působila jako redaktorka literárních serverů Písmák.cz a Totem.cz. V civilním životě se živí programováním, kde na rozdíl od poezie musí dávat pozor i na středníky.

Vlasta Bakalová

Vlasta Bakalová (1948–2014) byla česká básnířka židovského původu. Její život i psaní hluboce poznamenalo rodinné neštěstí – část její rodiny zemřela v koncentračním táboře a v 50. letech navíc jejího otce uvěznili komunisté. Kvůli režimu nemohla studovat a tak musela pracovat jako servírka. Její hlavní sbírka Koně mého otce (2011) – vydalo nakladatelství Marek Belza v roce 2011, je plná vzpomínek na přátele, rodinu a především otce. V posledních letech svého života publikovala na internetové platformě Písmák pod přezdívkou Baronka.

Šimon Leitgeb

Šimon Leitgeb (*17. 6. 1996) vyrostl v Malontech, vesnici v Novohradských horách.
Je autorem básnické sbírky Mezi náma (Nakladatelství Petr Štengl, 2017 a 2024), ke které nahrál v roce 2024 audio s DJ Ramelem a Tomášem Liškou, a Betonová pláž (JT’s nakladatelství, 2020 a 2021), za kterou získal v roce 2021 Cenu Jiřího Ortena.
V Českých Budějovicích žije s manželkou Taniou a fenkou Lunou. Aktivně se ve městě podílí na chodu kulturního života například organizací festivalu Literatura žije! nebo literárně-hudebního pořadu Mezi náma.
Právě dokončuje třetí básnickou sbírku, která by měla vyjít začátkem roku 2027 v nakladatelství Bílý Vigvam.

Jiří Hájíček

Jiří Hájíček (*1967) je přední český prozaik, dvojnásobný držitel ocenění Magnesia Litera a autor, který vedle své proslulé prózy (včetně Venkovské trilogie) tvoří také poezii. Svou literární dráhu zahájil koncem 80. let jako básník a v posledních letech se k veršům vrátil formou japonských haiku. V oblasti poezie vydal sbírky Muž na pokraji vzplanutí (2018) a Muž pod černým deštníkem (2022), které přinášejí civilní a neokázalé miniatury všedního dne.

Humr

Humr

šumavský písničkář usazený na jihu Čech, přichází s ochutnávkou ze své autorské kuchyně. Je mi ctí být součástí Dne poezie!

Alexandra Brocková

Alexandra Brocková (1997) píše básně, črty, publicistické a odborné texty. Její básnická prvotina Číhat na mech (Dauphin, 2025) byla nominována na cenu Magnesia Litera 2026 za debut roku. Je absolventkou Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, její doplněná diplomová práce vyšla pod názvem Ne-místné místo člověka (FHS UK, 2024). Je laureátkou Ceny Toma Stopparda 2026 za esej Lodě, moře, přístavy. Pravidelně přispívá do časopisu Listy Slovákov a Čechov, kde založila a edituje přílohu Lampáš a v poslední době publikovala eseje v literárním obtýdenníku Tvar.

Foto: Felix Geisler

Mik Ovenský

Téměř čtyřicetiletý, bezdětný muž není o nic víc skutečný než kterákoliv z jeho nevydaných básní. Bez hlubšího rozmyslu vystudoval psychologii a tělesnou výchovu, aby pak dlouhé roky pracoval v nereálnu peněz. Od naprosté neexistence ho zachránily až myšlenky C. G. Junga o nevědomí a snech. Našel v nich mýtus, který dokáže smysluplně vést kroky člověka tam, kde kolektivní ideje (církev, stát, národ, atd.) poztrácely životaschopnost. Díky nevědomí začal budovat hmatatelný rozměr své existence. Opravil dům u řeky. Básně vydal. A dokonce si troufá ostatním pomáhat s v(ý)kladem snů: www.mikovensky.cz

Iryna Zahladko

Iryna Zahladko je česko-ukrajinská básnířka a překladatelka, vystudovaná teoretická fyzička, od roku 2019 žije v Praze. Autorka dvou sbírek v ukrajinštině, jedné v polštině a třech v češtině (Tváření, Jak se líčit v nemoci a Propaganda). Občas performerka, vždycky feministka, aktuálně aktivistka v kultuře a pro kulturu.

Olga Słowik

Olga Słowik (1990) je bohemistka, literární recenzentka, básnířka. Narodila se v Polsku, od roku 2010 žije v Praze. Vystudovala slavistiku se zaměřením na český jazyk na Jagellonské univerzitě a následně bohemistiku v Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty UK. V roce 2022 obhájila dizertační práci Jídlo, ženy a osobní identita: Vybrané kapitoly ze současné české prózy. Pracovala mimo jiné v Národní knihovně, v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v současné době působí v neziskové sféře. Je autorkou dvou básnických sbírek: Toto není menstruační poezie (h_aluze, 2016) a City, slóvce (Dobrý důvod, 2025).

FOTO: Filip Vonka

Ger Reidy

Ger Reidy vydal svou první básnickou sbírku Pictures from a Reservation v roce 1998. Jeho tvorba byla publikována v řadě literárních časopisů doma i v zahraničí a vystoupil na mnoha literárních festivalech, mimo jiné na festivalu Cúirt v Galway v letech 2010 a 2016. Při příležitosti festivalu v roce 2010 byla uvedena jeho druhá básnická sbírka Drifting under the Moon. Za svou práci získal tvůrčí stipendia od Irské rady pro umění (Arts Council) i od hrabství Mayo.

Jeho třetí sbírka Before Rain byla nominována na cenu Pigott Prize a soubor povídek Jobs for a Wet Day byl zařazen mezi kandidáty na prestižní literární ocenění Edge Hill Prize. Jeho poezie byla přeložena do turečtiny a ruštiny a Reidy je držitelem několika básnických ocenění.

Jeho nejnovější básnická sbírka Clay vyšla v dubnu 2024 a byla představena v podcastu Books for Breakfast. Jeho báseň Aughagower, oslavující nedávnou návštěvu premiéra Marka Carneyho v hrabství Mayo, byla publikována v deníku The Irish Times a objevila se také v kanadských zpravodajských médiích.

Ger Reidy’s first collection of poetry, Pictures from a Reservation, was published in

He has been published in many literary journals, both at home and abroad, and

Has read at numerous festivals, including the Cuirt Festival in Galway, where his second collection, Drifting under the Moon, was launched. His third collection Before Rain was shortlisted for the Piggot Prize and his collection of short stories Jobs for a Wet Day was nominated for the Edge Hill Prize. He has been translated into Turkish and Russian and has won several poetry prizes. His latest poetry collection Clay was published in April 2024 and was recently featured on the Books for Breakfast podcast.

His poem Aughagower, celebrating prime minister Mark Carney’s recent visit to Mayo

was featured in the Irish Times and on Canadian news channels

Ozan Zakariya Keskinkılıç

Ozan Zakariya Keskinkılıç (nar. 1989) je německý spisovatel a básník. Studoval ve Vídni, v Postupimi a v Berlíně, kde v roce 2025 dokončil doktorské studium politologie a sociologie.

Básnicky debutoval v roce 2022 sbírkou Prinzenbad v nakladatelstí elif Verlag, kde před měsícem vyšla i jeho druhá sbírka poezie binde mich odysseus gleich an die ubahnstange spojující antickou a mezopotámskou mytologii s dnešním městským životem v Berlíně.

Debutový román Hundesohn (2025, nakl. Suhrkamp) autorovi vynesl bezmála desítku literárních ocenění a nominací, mj. literární cenu ZDF „aspekte“ či tvůrčí cenu Maxe Frische. Další autorovy texty vycházejí časopisecky a byly přeloženy do několika jazyků, mj. i do češtiny u příležitosti autorovy účasti v literární soutěži o Drážďanskou cenu lyriky (2024). V listopadu 2026 pobývá v Praze jako stipendista Pražského literárního domu autorů německého jazyka.

Eva Kalivodová

Eva Kalivodová (nar. 1957)

Ještě před rokem 1989 vystudovala češtinu a angličtinu na FF UK. Po většinu svého profesního života působila jako pedagožka v Ústavu translatologie FF UK, kde vyučovala severoamerickou literaturu a kulturu se zaměřením na český překlad a předměty věnované překladu a dějinám a teorii překladu. Zabývala se a zabývá se také literární historií a genderovými studii a v těchto oblastech také hojně publikovala. Její kniha Browningová nebo Klášterský? Krásnohorská nebo Byron?: O rodu v životě literatury (Karolinum, 2013) je prolnutím jejích hlavních odborných zájmů. Zájem o gender také ovlivnil některé její překlady. Spolu s Petrem Eliášem je spolueditorkou knihy Jan Zábrana: básník – překladatel – čtenář (Karolinum, 2018). Má ráda výzvy různého literárního druhu. Žije v Praze, ale miluje Šumavu.

Iva Jakimiv

Iva Jakimiv (*1984) se narodila ve Frýdlantu v Čechách, vystudovala obor Východoevropská studia na FFUK v Praze, pracovala jako grafička, nyní je nakladatelskou redaktorkou. První drobnou knížku Noc na denním pořádku vydala v roce 2006 (pod jménem Iva Dvořáková) a v roce 2017 vyšla v nakladatelství Pavel Mervart sbírka Zapálit oheň v letním dni. Básně ze sbírky Onde (2025) byly zařazeny mezi desítku oceněných v rámci projektu BÁSNĚ SK/CZ 2024 a sbírka získala užší nominaci na Magnesii Literu v roce 2026.

Andrea Grill

Andrea Grill (*1975, Bad Ischl) je rakouská spisovatelka, básnířka, překladatelka a bioložka. Vystudovala biologii, italštinu, španělštinu a lingvistiku a několik let se věnovala vědeckému výzkumu, mimo jiné evoluci motýlů. Od roku 2008 žije ve Vídni jako spisovatelka na volné noze. Vedle prózy a poezie se věnuje také překladům z albánštiny, italštiny a nizozemštiny. Její román Cherubino byl v roce 2019 nominován na Německou knižní cenu a v roce 2021 získala za svou dosavadní tvorbu Cenu Antona Wildganse.

Klára Černá

Klára Černá dokončuje studium nových médií a komparatistiky na FF UK. Publikovala ve Tvaru, Divadelní revue, A2, Listech, Revue Prostor, Andergraund Rivista v překladech Martiny Mecco nebo v antologii Lines from Visegrad, kde byla její povídka přeložena do angličtiny (Petr Uram), maďarštiny (Hajdu Levente Zsigmond), polštiny (Karolina Krasny) a slovenštiny (Lenka Želonková).

Kromě psaní, jazykové redakce v Plavu a korektur textů ve Psím víně se věnuje fotografii. Byla členkou údk: projekt IRMA. Účastnila se literárního festivalu PesText 2025.

Tom Braun

Tom Braun (Děčín *1981) je kytarista, výtvarník a středoškolský učitel angličtiny.

Kapelník pražského alternative-fusion tria PLOY a spoluautor grindcore experimentu BRAUNCHOLDA. V sólové hudební tvorbě reflektuje surrealitu všedního dne a náladu severočeských Sudet. V roce 2022 vydal label Polí5 jeho nahrávku Butteflies on Acid, v roce 2025 pak druhé album nazvané Plotless. Autorovy texty byly publikovány v rámci literárního projektu Nedělní chvilka poezie.

V roce 2017 vydal ve spolupráci s básnířkou Olgou Stehlíkovou album Vejce/Eggs (Dauphin). V roce 2019 spolupracoval s Básníkem Tichem na audioknize Tak trochu na mraky (Guerilla Records). Působil také v projektu Pavla Straky Strakův pojízdný cirkus. Nadále hudebně doprovází autorská čtení současných spisovatelů a básníků.

Katarína Bakošová

Katarína Bakošová je multižánrový, výrazně nedělní člověk, který vyvažuje psaní kódu a lovení dat uměleckými aktivitami – a naopak. Kromě psaní poezie se dramaturgicky i jinak podílí na tvorbě performancí, spolukurátoruje symposium DANCETOPIA a spolupořádá festival Den poezie. Na její básně můžete narazit na autorských čteních, platformě Nedělní chvilka poezie, v Revue Prostor nebo antologiích jako Toto je môj coming out, Zde je místo k vyklepání snů a další.

Mapa poezie

mapa poezie

Eliška Nagyová

Eliška Nagyová (2001), pražská hudebnice, bohemistka a fonetička. Její lyrické meditativní verše ohledávají skrze přírodní metafory mizející a znovu se vynořující pocit domova. V roce 2023 debutovala sbírkou Tak přijď.

Vystoupí: