Svatava Antošová (*1957) je básnířka, prozaička a publicistka. V roce 1981 stála u zrodu Patafyzického kolegia Teplice, od konce 80. let spolupracuje s literární Skupinou XXVI. Své první básnické texty zveřejňovala v samizdatu, po roce 1989 publikovala v desítkách novin a časopisů, sborníků a antologií. Knižně vydala deset básnických sbírek, v poslední době např. Ještě mě nezabíjej! (Protis, 2005), Vlčí slina (Protis, 2008), Dvojakost (Paper Jam, 2014, s Petrem Kurandou), Diktátor píše báseň (Paper Jam, 2020) a Za každým světlem stín (Protimluv, 2026). Výbor z její poezie z let 1977-2022 vyšel pod názvem Sázení ohně (Paper Jam, 2020). Napsala tři prózy: Dáma a švihadlo (Votobia, 2004), Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (Concordia, 2005), a Skoby (Paper Jam, 2012). Je spolupodepsaná pod publikacemi Adresát Ladislav Verecký: dopisy Svatavy Antošové, Ivana Jelínka a Ivana Diviše (Pistorius a Olšanská, 2013) a Malé pogo pro tebe: dopisy Mirka Kovaříka Svatavě Antošové z let 1985-1993 (Adolescent, 2022).