Svatava Antošová



Svatava Antošová (1957, Teplice) je básnířka, prozaička a publicistka. Vystudovala Gymnázium  v Teplicích (1972-76) a Střední knihovnickou školu v Praze (1976-78), poté vystřídala řadu zaměstnání – knihovnice, dělnice v kovoprůmyslu, moderátorka, redaktorka, poštovní doručovatelka. Od roku 2009 je redaktorkou literárního obtýdeníku Tvar.

První básnické pokusy z konce 70. let vydala samizdatem (sbírky Underwood, Encefalické probuzení a Sen o velikém uniknutí). Na počátku 80. let se stala zakládající členkou Patafyzického kolegia Teplice (společně s Petrem Kurandou, Václavem Lukáškem, Eduardem Vackem a Miroslavem Wankem), na jehož aktivitách se podílela do roku 1986, kdy kolegium rozprášila StB. V té době publikovala v samizdatových časopisech Pako a Vokno.

Je zastoupena ve sborníku Zelené peří (Mladá fronta, 1987), v antologiích Od břehů k horám (Votobia, 2000), Hovnajs! (Clinamen, 2004), v Antologii českého rozhlasového fejetonu 2002–2004 (Concordia, 2004), ve sborníku erotických povídek Divoká jízda (Knižni klub, 2006) a v řadě literárních časopisů.

Knižně vydala básnické sbírky Říkají mi poezie (Mladá fronta, 1987), Ta ženská musí být opilá (Československý spisovatel, 1990), Tórana (Mladá fronta, 1994), …aniž ťala hlavou (Krásné nakladatelství, 1994), Kalendář šestého smyslu (Clinamen, 1996), Ještě mě nezabíjej! (Protis, 2005), Vlčí slina (Protis, 2008), Dvojakost (Milan Hodek, 2014) a Diktátor píše báseň (Milan Hodek / Paper Jam, 2020),  prózy Dáma a švihadlo (Votobia,  2004), Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (Concordia, 2005) a Skoby/Punkt Memory (Milan Hodek, 2012), antologii Soví let (Protis, 2009) a divadelní hru Neříkej to mámě (Větrné mlýny, 2011). V rukopise má básnické cykly Hologram (2015), Schellerhau (2015) a Eulenthor (2015). Na konci roku 2017 jí vyšla v revui Pandora básnická skladba Zpětný chod (2016-2017), v lednu 2020 v revui Protimluv cyklus deseti básní Mávání slepenými křídly (2018-2019).