15.11.2013 Sedlčany: Tanec je poezie beze slov

Tanec je poezie, ale i příběh. Dívky z tanečního oboru ZUŠ pod vedením své učitelky Mirky Vavříkové ztvárnily příběh o smutné dívce, která se cítí opuštěná. Její anděl strážný, který ji stále ochraňuje a střeží, učiní pro jednou výjimku a dívce se ukáže. Rozveselí ji, roztančí ji, a když si je jistý, že dívka se již opuštěně a smutně necítí, opět se učiní neviditelným… Diváci, kteří v knihovně choreografii sledovali, příběh neznali. Ptali jsme se proto, jaký děj dívky tancem vyjádřily?  Odpovědi byly různé – dívčina je smutná, protože se ocitla na jiné, nepřátelské planetě. Jiná verze byla, že k dívce přišla další, stejně opuštěná dívčina a spolu se zabavily a rozveselily. Poselství děje je význam přátelství a blízkého člověka… Název choreografie by podle diváků mohl být: Planeta, Štěstí, Přátelství nebo Anděl. V každém případě se tanec všem přítomným líbil, byl podmanivý a de facto v něm nechyběla ani vášeň, ani popel. Taneční vystoupení zakončila výtvarná dílna, ve které se děti snažily zachytit pohyb. Zkusily si hned několik způsobů a výtvarných technik – kresbu pastelem a do barevných spirál vytvořených barevnou nití malovaly tuší postavy v pohybu.

Alena Budková
Městská knihovna Sedlčany


Uveřejněno

v

od

Značky:

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *